Pozor: newsletter, o který si tolik píšete, budeme v červenci a v srpnu posílat pouze v pondělí, ve 12.

Dali to za tři vteřiny, kluci norský!

Zásadní je, co se děje v prvních několika vteřinách spotu. Divák se potřebuje co nejdřív adaptovat na situaci, aby video dokoukal, což je nutným předpokladem pro šíření.

Rozhodl jsem se nepokoušet se být zábavný a asi se za to omlouvám. Tento týden nepřinesl v oboru reklamy skoro nic výrazného. Žádná kampaň, která by uchvátila nebo rozhořčila mne nebo masy. Přitom jsem dával bedlivý pozor a zvažoval jsem, zdali psát o některém ze spotů Hyundai, Knihy nekoušou nebo novém Kozlovi. Přitom Kozel má ve spotu skutečného, živého designéra, který skutečně navrhuje půllitry Kozel, a jeho dialog s otcem je přesně napsaný. Portfolio designéra je skvělé. Ale nějak to není na článek.

Prožil jsem emocionálně poněkud exponovanější den a právě jsem se přistihl, že mi nepřipadá vtipné vůbec nic. Těžko se dávají žertíky, i když se jim pak směju jen já sám, jak to dělám od první třídy, kdy jsem vešel do otevřeného konfliktu s tvrzením opakovaný vtip není vtipem. Konflikt od té doby zuří.

Koukal jsem na obvyklý a zaručený zdroj vtipů, diskusní kluby Textove ftipy – taky ste na modemu a vecne se opakujici obrazky vam kazi pozitek? /pouze cj, pripadne slovencina/ a Pouze HNUSNÉ (nechutné) a SPROSTÉ vtipy…! na diskusním serveru Nyx a nějak to nemaká. Spoty se mi zdají divné, možná jsem divný já, ale jisté je, že žádný z nich nemá potřebné ostří, které by obhájilo formát článku.

O dost výš je dílo Z blogů a hájů – Aktuality z dění ve světě 2.0 pro T-Music od Nydrle. Povedlo se jim vytvořit něco, co mě nejen že neuráží (což je těžké, respekt), ale navíc zvládnout od první do poslední vteřiny žánr videa a přesně vystavět věc, která mi vtipná připadá. Prostě nějak to dali.

Video má nápad, herec má styl a tvůrci přesně vědí, co si mohou dovolit, a to podtrhuju. Použili fajn hudební doprovod a v textu není jediné slovo, které by bylo špatně. Je to malý zázrak.

Konzultoval jsem nebo psal v poslední době spousty konceptů spotů s virální ambicí, takže si myslím, že trochu rozumím tomu, co se děje v prvních vteřinách. Pochopil jsem to na Viral Festu, kde jsem viděl spousty videí a snažil jsem se pozorovat, co se se mnou děje. Pravda, některé z videí měla celosvětově jen jeden milion zhlédnutí, tedy něco podobného, jako v Česku pár desítek tisíc, což opravdu není problém zařídit. Podstatné bylo pár dobrých videí, na kterých se dá vypozorovat, co funguje, a to klidně opakovaně.

Zásadní je, co se děje v prvních několika vteřinách spotu. Divák se potřebuje co nejdřív adaptovat na situaci, aby video dokoukal, což je nutným předpokladem pro šíření. Vhodné je tedy koncipovat začátek videa tak, aby proces adaptace byl co nejkratší. Jeden příklad za všechny, Java The Javatar.

Video používá žánrových klišé, takže hned během první vteřiny víme, že žánr je “hraný” film. První statický trailerový obrázek dělá asi milionkrát víc, než intro každého z videí zmíněných v úvodu. Jasně, že jde o jiný subžánr v oboru reklamního spotu, ale schválně si to zkuste porovnat.

Pak už je všechno jasné. Parafráze loga filmového studia tak, aby konotovala hlavní myšlenku krátkého filmu, je okamžitou zkratkou a zároveň klíčem k nastavení vnitřního prožívání diváka. Tohle byl rychlý proces, zabral jednu až tři vteřiny. Norská konference JavaZone, o které jsem nikdy neslyšel, mě donutila tohle video ukázat minimálně stu důležitých lidí v okamžiku, kdy se rozhodovali o další podobě své komunikace. Samozřejmě, že tohle video má tolik úžasných aspektů, že bychom se o nich mohli bavit hodiny, a také co možná uděláme.

A můžu říct, že už několik měsíců, mě vždy, když na tohle video koukám, mrazí, jak je dokonalé.

Máte to někdo taky?