V únoru vydáme desetiročenku, tištěný speciál Médiáře. Bude chtít svůj výtisk? Napište si o něj.

Dětský hysťák - znáte z TV reklamy

Byl jsem v televizi hodnotit televizní spoty, které mají děsit chudáky děti.

V Rumunsku vytvořili formát televizních spotů, který má děsit děti. Ti chudáci jinak prosedí celé dětství u televize. České televize tedy vysílaly sérii spotů proti tomuhle patologickém jevu. Včera prezentovala agentura Millward Brown výsledky experimentu (viz detailní zpráva na webu rady).

Výzkum na vzorku šesti set respondentů vykazuje skvělá čísla sledovanosti i povědomí, nedočteme se v něm ale, jak kampaň fungovala v reálných situacích. Zdali byla úspěšná, těžko říci. Tak třeba, začaly děti víc číst? Ukažte mi jednoho nového dětského sériového čtenáře, který před 1. 9. 2011 nepřečetl ani jednu knihu, a jdu si koupit do letenského nonstopu odalkoholizované šáňo - demíčko.

Jak už ale víte vy, kteří jste mne viděli v televizním komentáři, děti jen tak nevyděsíme. Viděly už leccos. Jediná možnost, jak je vyděsit, je jim televizi vypnout. Riskujete ovšem hysťák. Dítě může hysťák volně ovládat dle potřeby a tak ovládá i nás. Pokud už tedy hysťák, tak pořádný, který dítě neovládne. To by byla ale opravdu krutá prdel. Pardon.

Snažil jsem se tedy rodiče motivovat, aby zakládali velké rodinné knihovny, jako u nás doma. V klasické a soudobé literatuře nalezne dítě nejen sex, vraždění nožem či horrorové scény v potemnělých bytech a mnoho dalšího (moje nejčtenější kniha z knihovny rodičů je samozřejmě Kmotr, kde je to vše a ještě lépe, než ve spotu), ale hlavně potřebnou kvalitu. Celé stohy starého papíru byly popsány o tom, jak slovo na rozdíl od obrazu spouští zcela jiné procesy v mysli. Hotový obraz v tývce je daný, imaginativní nemá hranic. Kdo nezkusil číst knihu a nezažil blackout, jak říkám poslední dva dny situaci, kdy najednou nevíte kdo jste, kde jste a po půlhodině zvednete udiveně hlavu, podíváte se kolem sebe, kolik je hodin a nic z toho vám zrovna nedává smysl, musíte postupně zapínat primární okruhy, tak tedy tento člověk neví nic o životě.

Zprostředkovat takový zážitek dítěti, které je zlákané nenáročným sledováním pohyblivých obrázků, je již drahně let prací expertů v tomto oboru a podle mne to lze jen po malých krůčcích. To mě nebaví. Raději bych děti odpoutal od obrazovek alespoň v týdnu. Připravil bych jim takové peklo, že by i ty větší s pláčem utíkaly do svých - již přátelům rozdaných - dětských knihovniček. K Dětem z Bullerbynu, Mluvícímu balíku, Ladovi, Čapkovi, Komisaři Bambusovi a fantómu banky, Pohádkám bratří Grimmů, Českému Honzovi a všem těm bezpečným připomínkám dětského světa, kdy jsme utíkali z pískoviště k maminkám, aby nám daly najíst, napít a pofoukat bebíčko.

Tak a teď jsem vzhledem k pokročilé hodině dojal i sám sebe, nejvyšší čas jít si číst něco složitého, co mě po pěti minutách vždycky vypne.

Pokud taky nemůžete spát, tak aktuálně bychom tu měli:

Nassim Nicholas Taleb: Černá labuť

Stephen Hawking a Leonard Mlodinow: Velkolepý plán

Marie Colombaniová a Eva Gabrielssonová: Milénium, Stieg a já