Diskutéři o fake news příliš nevymyšlenkovali

Rada Českého rozhlasu uspořádala debatu o dezinformacích. „Nebezpečné myšlenkování o fake news“, jak zněl podtitul setkání, ale žádné nové myšlenky nepřineslo. Řeč záhy sklouzla ke stoletým geopolitickým debatám, jak moc má být Česko ostražité vůči Rusku.

V Galerii Vinohradská, na půdě Českého rozhlasu, ve středu odpoledne debatovalo o dezinformacích a mediálních manipulacích šest panelistů. Sedmým mužem byl moderátor Tomáš Procházka. „V zahradě filozofů“, jak ukotvil povahu diskuse pedagog, mediální analytik a místopředseda Rady ČTK Petr Žantovský, se od počáteční teoretické disputace nad pojmy přešlo ke kritice jednostranné optiky, která za propagandou a dezinformačními kampaněmi vidí pouze Rusko.

Na tuto skutečnost upozornil bezpečnostní analytik Jan Schneider, který se doznal z existenciálního šoku po četbě knihy George Friedmana. „Ten napsal, že americká zahraniční politika spočívá ve vývozu destability,“ řekl Schneider. Symbolicky se tak připojil k Marku Švehlovi z časopisu Respekt, který „americkým otřesem“ také nedávno prošel.

Schneider, k nelibosti Žantovského dnes už bývalý spolupracovník Českého rozhlasu, dospěl k tomu, že v otázce antiamerické propagandy „není pravda že bychom před tím žili v období absolutní totality a lži, bohužel v tomto měli komunisté pravdu“. Ještě horší než „bolševická střeva“ jsou ovšem „samozvané weby, které vytvářejí seznamy“, řekl Schneider směrem k soupisům dezinformačních webů

Spojení „samozvaný web“ do diskuze přinesl moderátor Procházka, který tak označil Hlídacího psa. Pochvalu si pro svou pluralitní povahu naopak vysloužily Parlamentní listy, kde podle Žantovského mohou mluvit i „tak protichůdné osobnosti jako jsou Gazdík (STAN), Okamura (SPD), Herman (KDU-ČSL) a Skála (KSČM)“.

Takzvaný veřejnoprávní orloj představitelů všech parlamentních stran v této souvislosti nikdo nezmínil. Jozef Bohumil Ftorek, publicista a vysokoškolský pedagog, připomněl, že Česká televize po tři dny uváděla špatnou mapu konfliktu na Ukrajině. „A za tohle mám platit?“ ptal se Ftorek, podle kterého má „publikum právo na falešné zprávy, jež samo posoudí, jestli jsou, nebo nejsou falešné“: „S tím že médium veřejné služby je na to náležitým způsobem upozorní.“

Roli kritika aktivit Ruska sehrál Jiří Šedivý, zvláštní zmocněnec boje proti dezinformacím ministerstva zahraničí, který byl dřív velvyslancem při NATO. Šedivý zároveň uznal Schneiderovo poukázání na kampaň spojenou s americkou invazí do Iráku. „Také ale připomeňme, že se Česká republika rozhodla nezúčastnit koalice, která šla do Iráku. Stejně tak tam nešla Severoatlantická aliance, protože ne všichni byli přesvědčeni o informacích, jak je podávala americká strana,“ dodal Šedivý. 

Bývalý novinář ČST a později manažer ČT Martin Švehla připomněl, že zatímco práce přibývá, redaktorů ne. „Bylo by dobré investovat do médií, aby do nich mířili kvalitní lidé. To by byl daleko lepší pokrok než někoho nálepkovat jako dezinformační web,“ vysvětloval Švehla. Mnoho slov také řekl editor a moderátor Českého rozhlasu Plus Radko Kubičko.

Moderátor Procházka, který do konce minulého roku působil právě na Plusu, na úvod pány uvítal „v našem diskurzu“ a požádal každého o vysvětlení pojmu „informační válka“ v tak jednoduchém podání, aby ho pochopil i člověk „z malé obce, kterému je nad 50 a má inteligenci kolem 100“. To je podle Procházky podprůměrná hodnota. „Stále přežívající člověk z vesnice“ tak podle Procházky patří do spodních 20 % Gaussovy křivky.

Podle Mensy je IQ 100 průměrná hodnota, kolem níž se pohybuje 68,2 % populace nezávisle na bydlišti. Nejspíš tak šlo o komentativní příspěvek, které moderátor na začátku avizoval, byť je oproti původním proklamacích explicitně neodlišoval od otázek. I v pokládání otázek měl Procházka svůj specifický styl, když oznamovací věty končil dovysvětlujícím „ty mi rozumíš“.

Panelu přihlížely také hlavní postavy zpravodajství Českého rozhlasu. Ředitel zpravodajství Jan Pokorný, šéfredaktorka zpravodajství a publicistiky Julie Stejskalová, šéfredaktor Plusu Petr Šabata ani šéfredaktor webu iRozhlas.cz Radek Kedroň žádné otázky na diskutující neměli.

Otázky analytika Fencla

Dotazem z publika se ale zapojil mediální analytik Českého rozhlasu Jiří Fencl, jehož otázka mířila na kauzu Čapí hnízdo, která „tady byla x let živena“. Fencl připomněl, že za zastavení trestního stíhání je zodpovědný pouze státní zástupce a zajímalo ho, „kdo z médií převezme odpovědnost za tuto obludnou mediální manipulaci“ (míněno dlouhodobé zpravodajství o kauze).

Fenclovi se nedávno dostalo pozornosti v souvislosti s jeho debatou s Ondřejem Neumannem ze spolku Ústav nezávislé žurnalistiky, který provozuje zmíněný web Hlídací pesPodle spolupracovníka veřejnoprávního rozhlasu Fencla v Česku „nevládli politici, ale novináři“. To vedlo k „ožebračení státu a národa, zotročení“. Česko tak kvůli České televizi a dalším médiím skončilo jako „německá kolonie“. „Jsme otrocký národ,“ dodal Fencl, který se tituluje jako poradce generálního ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala.

Český rozhlas tuto informaci pro Hlídacího psa vyvrátil. „Pan Jiří Fencl je zaměstnán na dohodu o pracovní činnosti do konce roku 2019 při Analytickém oddělení Českého rozhlasu. Náplní jeho práce je analytická činnost, konkrétně analyzování rozhlasového trhu a monitoring konkurenčního prostředí,“ řekl mluvčí rozhlasu Jiří Hošna.

Fencl v roce 2017 neúspěšně kandidoval do Rady Českého rozhlasu, jak loni napsalo Info.cz. V rámci kandidatury tehdy poskytl rozhovor Lidovkám, pro které řekl, že si „Český rozhlas na rozdíl od České televize záchranu zaslouží“. „Má zhruba rok nového ředitele Reného Zavorala, který si uvědomuje, že důvěryhodnost média ohrožují zejména zpravodajsko-publicistické redakce, které jedou ve starých kolejích a jejich členové jen velmi ztěžka přijímají, že jsou na světě i jiná média než ta západní typu BBC a CNN,“ byl předloni přesvědčen Fencl.

Do Rady Českého rozhlasu se chtěl dostat i v roce 2014. Tehdy mluvil o tom, že veřejnoprávní média nezahrnují řadu alternativních zdrojů, jejich zaměření je tak relativně úzké a ploché. „Nemám žádný program,“ odvětil při slyšení před poslanci, s čím do rady jde. „Nabízím jiný pohled. Šestiletý soustavný tlak na novináře. Nehodlám jako whistleblower vybíhat před diktafony a mikrofony a upozorňovat na zlořád. Hodlám to řešit na radě, tam to patří.“

Sdílejte