Druhá směna ukazuje, jak na internetový magazín

Pěkný web je nová křída, sám ale nestačí. Photo by Charisse Kenion on Unsplash

Média se dnes pohybují mezi dvěma póly: spoléhají buď na algoritmus, nebo na komunitu. Redakce na algoritmické straně spektra publikují hodně obsahu, kterým chtějí oslovit široké masy, aniž by obecenstvo muselo mít k titulu kdovíjaký vztah. Klíčové je zaujmout na různých sítích a ve vyhledávačích. Druhá strana spektra tak velké publikum nezasahuje, snaží se spíš držet si svůj okruh lidí nablízko. Udržovat s lidmi úzký kontakt, ať už skrze newslettery, podcasty, osobnosti nebo memy.

Mezi nejinspirativnější komunitní média v Česku patří nedávno založená Druhá směna, za níž stojí Maja Vusilović a Eliška Koldová. Nekompromisně levicový a feministický magazín není progresivní pouze obsahem, něco nového přináší i svou distribucí.

Pozoruhodný je v první řadě návrat k periodicitě. Někdejší standard, který s nástupem internetu téměř vymřel, se pomalu vrací hlavně skrze pravidelné newslettery, které nás mají zachránit před šílenstvím 24/7 zpravodajství. Druhá směna pěstuje ještě přísnější pravidelnost. Nové články publikuje výhradně každé první pondělí v měsíci, mezitím se na jednoduchém a skvěle odladěném webu nic neděje.

Má to své zásadní přednosti: autorky toho nemusí psát příliš, publikum naopak netrápí FOMO, že nestíhá hutné texty číst. Redakce navíc nemusí soustavně inzerovat nové příspěvky na sítích, jejichž provozovatelé o šíření mediálních odkazů už beztak dávno nestojí. Nové vydání stačí představit jednoduchým newsletterem a velmi osobním přiblížením článků na Instagramu.

Sítě současně redakci slouží jako plnohodnotný kanál pro ad hoc témata. Když ve Spojených státech zrušil Nejvyšší soud federální právo na interrupci, obratem následovala twitterová vlákna a instagramové infoposty. Dává to smysl: zejména mladší lidé neradi odkazy, co vedou mimo platformy, takhle se k nim informace skutečně dostanou.

Neméně důležitou roli hrají sítě při sbližování s publikem. Druhá směna to umí skvěle. Příklad za všechny: každé pondělní dopoledne, v nejhorší čas současného světa, na redakčním Instagramu přistane několik konejšivých memů. Lidé si na ně soudě dle komentářů už očividně zvykli a memy se tak staly podobně vyhlíženým rituálem, jako twitterové ohlášení středy či víkendu.

Po memech a hrách s digitálními odkazy se bude poohlížet stále víc redakcí. Karikatury či komiksové stripy byly součástí médií vždy, po nástupu internetu ale podobné formáty z tradičních médií docela vymizely – na webu chyběly příslušné rubriky. Humor přitom platí za snad nejpříjemnější způsob, jak s někým navázat spiklenectví. Meme týmy proto staví veliké redakce jako Los Angeles Times, humory teď úspěšně dělá i Česká televize. Pro její přiblížení mladistvým divákům dělá aktuálně málokdo tolik práce jako správkyně tamního TikToku. Veřejnoprávní instituci ukazuje z docela vzácné, a o to vítanější perspektivy. ČT je na TikToku zábavná, drzá, sebeironická. Konečně.

@ceskatelevize

Jestli chcete vidět Luďanův glow up z homofoba 🧌 v respectful dilfa🫃🏻, koukněte na MOST! v našem iVysílání. 🥰🌈 #most #ivysilani #openminded #pridemonth

♬ whos that chick - 🍪

Když se chtějí média pohybovat spíš na komunitní straně spektra, úzké vztahy představují i předpoklad ekonomické udržitelnosti. Častěji totiž stojí na předplatných než na reklamě. Existuje ale ještě jedna možnost: od někoho si nechat svůj provoz zaplatit.

Druhá směna funguje za podpory Nadace Rosy Luxemburgové, v něčem se přitom aspoň trochu podobá internetovým magazínům Noema a Real Life. Oba portály také publikují nové články spíš sporadicky, většinou ale stojí za to – a nic se za ně neplatí a není u nich není reklama. Noemu totiž vydává think-tank Berggruen Institute, za Real Lifem stojí Snapchat. Možná to u úzce zaměřených magazínů ani jinak nepůjde: na reklamu mají málo návštěvníků, předplatných platí lidé i tak příliš.

Pokud se ale najde někdo štědrý, mohou vycházet skvělé magazíny, jak ukazují všechny tři portály. Asi i proto, že nemusí řešit obchodní model a přizpůsobovat mu svoje fungování, působí všechny tři weby podobně poctivě. Nekopírují zpravodajský cyklus, nehledají potenciální virály, provokují k přemýšlení. Právě to od vyhraněného magazínu, který píše o feminismu nebo technologiích, čekám. Že někdo tenhle žánr aktualizoval i pro internet, není revoluční, několik reformních nápadů za tím ale stojí určitě.  

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Prospero, podcast České spořitelny o budoucnosti Česka, který je součástí projektu Index prosperity