Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Dva velmi dobré dokumenty o médiích na přehlídce Jeden svět

Festival dokumentárních filmů Jeden svět letos trvá od 4. do 13. března, hlavním tématem v tomto roce je snášenlivost.

Sbírat, třídit a šířit informace jsou tři úkony, kvůli kterým na světě existují instituce, jimž jsme si zvykli říkat média. Dva výrazné dokumentární snímky letošního Jednoho světa dokazují, že zahrnovat mezi takové veřejně činné prostředníky  jen klasické televize či noviny, je přežitý. Oba filmy přitom popisují vlastně hlavně trojlístek v úvodu zmíněných činností, byť na první pohled vyprávějí o dost odlišných jedincích.

“WikiLeaks nás nepotřebují, Daniel Ellsberg nás potřeboval,” cituje Andrew Rossi ve svém díle Page One: Inside the New York Times Billa Kellera, donedávna šéfa prestižních amerických novin. Ellsberg předal začátkem 70. let novinářům z New York Times tajné vojenské dokumenty o válce ve Vietnamu a trvalo měsíce, než se z nich díky práci žurnalistů stala story zásadního dopadu. Rossiho film zachycuje rutinní postupy novinářské práce, které se za posledních několik dekád nezměnily a jež svou vnější podobou (psavci rozvážně diskutující, dlouze přemýšlející) mohou uklidňovat, že vzniká kvalita. Ovšem čím dál důležitější veličinou v publikování je čas, a tak zároveň sledujeme, jak se noviny jako tradiční mediální instituce hroutí pod tlakem Twitteru či agregátorů typu Newser.com, byť se renomované redakce snaží svůj rozpad zpomalit přesvědčováním se, že „tisíc blogerů válečnou reportáž neudělá“ či angažováním technologicky zdatných mladíků (Brian Stelter).

„Média jsou technologický byznys,“ prohlašuje zakladatel Newseru Michael Wolff, načež ho zasloužilý reportér New York Times David Carr usazuje notně prostříhaným papírem – tím, co zbylo z titulní strany webového Newseru poté, co z ní odstranil texty převzaté z tradičních novin.

„Na internetu záleží jen na vašich momentálních myšlenkách, nápadech, na tom, jak jste chytří, na vaší skutečné kvalitě,“ jakoby shrnoval, že technologie se mění a přežívají ideje, hlas z dokumentu We Are Legion: The Story of the Hacktivists (režie Brian Knappenberger) – filmu o tom, jak online aktivisté pokročili od zábavy na boardu 4chan.org přes spontánní akce třeba proti scientologické církvi až k třídění a šíření informací v rámci hnutí Occupy či k pomoci udržovat internetové připojení pro účastníky Arabského jara.

Příběh Anonymous a tradičních médií ve zmíněných filmech se protnou v zásadní kauze WikiLeaks – redakce novin zvěstem ze statisíců zveřejněných diplomatických depeší dávají analytickou prací porozumět, Anonymous trestají PayPal a spol. za to, že se pokrytecky obracejí k WikiLeaks zády a znemožňují platby na jejich účet. Vidíme dvě nové cesty k témuž ideálu – svobody slova a svobodného šíření informací. Pozoruhodné je, jak se odpůrci těchto cest snaží zahradit je přílišným zdůrazňováním nebezpečí nových technologií, byť ty jsou v obou případech opravdu „jenom“ prostředkem.

Psáno pro speciální přílohu Respektu k Jednomu světu, v tisku vyšlo 25. 2.