Vysílání DV TV bylo zahájeno v květnu 2014. Jak si po dvou letech vede první publicistický videokanál na českém internetu?
Nečekaně dobře. Když jsme před dvěma lety zahajovali vysílání, vůbec jsme nevěděli, co můžeme čekat, jaká budou čísla. Mnoho lidí nás odrazovalo, málokdo našemu projektu věřil. Žili jsme nejdříve v představě, že na internetu fungují hlavně krátká, vtipná videa. Poté jsme ale zjistili, že zájmu se těší i videa s náročnějším obsahem, který produkujeme my. Denně máme zhruba 100.000 zhlédnutí a vybudovali jsme si stálou diváckou obec. Ukázalo se, že nás lidé sledují v průměru 10 až 12 minut. Souvisí to i s technologiemi, které nám hodně nahrály.
Čím vás lidé nejvíc odrazovali?
První skupina byli lidé, kteří jednoduše tvrdili, že na internetu fungují pouze krátká videa. Druhá skupina, do které patřil například mediální odborník Milan Šmíd z FSV UK, tvrdila, že Martin Veselovský a Daniela Drtinová nemohou přežít bez velké instituce za zády. Tvrdil, že Česká televize a její kanály jim dávaly relevanci. Oba tyto předpoklady se ukázaly jako mylné. Lidé sledují na internetu videa déle než dříve. Stále více také používají tablety a mobilní telefony. To znamená, že televize dnes, v době sociálních sítí, nehraje tak důležitou roli jako dříve, kdy měla monopolní postavení ve vztahu k šíření videoobsahu. Nové technologie celou situaci posunuly mnohem dále.
To znamená, že se vám přesun z ČT – instituce, která vám kryla záda – povedl hladce hlavně díky novým technologiím a že zázemí televize už dnes k podobné produkci nepotřebujete?
Zázemí televize se samozřejmě hodí vždy. Učili jsme se dělat spoustu věcí úplně jinak. Finanční podmínky a náklady, které řešíme, jsou absolutně nesrovnatelné s jakoukoliv velkou televizí, jde opravdu o zlomek. Na začátku jsme měli řadu momentů, kdy jsme mohli snadno chybovat. Například když jsme točili první pilotní díly, zjistili jsme, že se snažíme simulovat studiové vysílání a nevypadá to vůbec dobře. Poté jsme se rozhodli snímat opravdu velké detaily – například obličeje respondentů. To se ukázalo jako dobrý krok, lidé totiž mimiku respondentů a způsob jejich vyjadřování velmi vnímají. Druhá věc jsou technologie. My natáčíme na standardní fotoaparáty – digitální zrcadlovky – a kvalita obrazu je pro nás v tomto formátu dostatečná.
Kde jste se k projektu internetového publicistického videokanálu inspirovali?
Snažili jsme se inspirovat v zahraničí, ale srovnatelnou ideu jsme nenašli. Z velké části jsme tedy DV TV vyvíjeli sami nebo existovala inspirace, které si ani nejsme vědomi. Ale tím, že jsme za podivných okolností odcházeli z ČT jako celý tým, tak jsme hledali způsob, jak za všech okolností pokračovat dál a tento nový projekt nám přišel jako nejvhodnější.
Můžete zrekapitulovat, co byly ty podivné okolnosti, za kterých jste odcházeli z České televize?
Hlavním impulsem byla nepřehledná situace a tlak na moderátory – konkrétně na Danielu Drtinovou a na její stažení z postu moderátorky Událostí, komentářů. Někteří redaktoři poté upozorňovali na nestandardní okolnosti při natáčení různých reportáží a z mého pohledu toto nebylo nikdy vysvětleno. To byl můj osobní důvod, proč jsem poté v ČT nechtěl být. Souviselo s tím i krácení rozpočtu Událostí, komentářů. Pro mě je to však překonaná věc. V zásadě je to to nejlepší, co se mi mohlo stát. Za ostatní hovořit nechci, ale myslím, že jejich motivace byla obdobná.
Vaši produkci vyrábíte v sídle společnosti Economia. Prezentujete se však jako samostatná jednotka, máte vlastní rozpočet, zároveň často do vašeho vysílání zvete redaktory z Hospodářských novin nebo Respektu. V jakém vztahuje je DV TV a mediální dům Economia?
Jsou to dva nezávislé subjekty. DV TV je značkou produkční firmy, kterou mám dohromady s Danielou Drtinovou, Martinem Veselovským a Janem Ouředníkem a na zakázku dodáváme Economii obsah. Máme s nimi tříletou smlouvu.
Čerstvě jste nyní na trh přišli s doplňkem v podobě tištěného magazínu DV TV. Před rokem jste v rozhovoru pro Marketing & Media podotkl, že žádný print neplánujete. Co se od té doby stalo, že jste plán přehodnotili?
Změnila se poptávka diváků, dnes už i čtenářů. Přišlo nám zajímavé vytisknout si naše nejzajímavější a nejsledovanější rozhovory a vidět, zda budou mít ohlas. Zatím nemáme moc čísel, protože jde o nový projekt, ale mohu prozradit, že se nám dobře daří forma prodeje přes textové zprávy. V tuto chvíli ještě nevíme, jakou by mohl mít časopis periodicitu. Pokud bude úspěšný, mohl by vycházet třeba dvakrát ročně.
Na serveru Startovač.cz se vám minulý rok povedla kampaň DV TV Extra, místo původně požadované částky 750.000 Kč jste vybrali přes dva miliony. Čím si tak vysokou podporu vysvětlujete?
Myslím, že je to hlavně odezva na práci Martina Veselovského a Daniely Drtinové, kterou oba dělají dlouhodobě. Také fakt, že se oba odhodlali jít na volnou nohu. V tom bych asi viděl hlavní pilíře vysoké podpory. Samozřejmě nás to překvapilo, protože za mediální obsah se v ČR neplatí moc rádo. Byl to zajímavý pokus podívat se, zda bychom dokázali oslovit příznivce, kteří by nám ukázali, o co mají zájem, čímž by nás nasměrovali. Proto jsme poté začali dělat podcasty DV TV, některé rozhovory jsme přepisovali, objížděli jsme ve spolupráci s Open Society Fund a seriálem Blaník Českou republiku s živými rozhovory. Byl to pro nás impuls pro další práci.
Plánujete obsah DV TV zpoplatnit?
V podstatě jsme to udělali formou časopisu, o kterém jsme hovořili. Líbilo by se mi, kdybychom mohli část našeho obsahu nabízet bez reklam s poplatkem. Zjednodušeně řečeno by toto mohl být krok vpřed. Podobně dnes funguje třeba HBO Go.
Kolik je ochotný zaplatit měsíčně průměrný Čech za konzumování médií na internetu?
Netuším, ale pokud bychom vyšli s podobnou akcí, o které jsem mluvil, tak by to bylo zhruba do 150 korun měsíčně. Těžko říct, jestli už to není moc, ale doufám, že není.
Na Facebooku máte přes 90.000 fanoušků, na Twitteru přes 68.000 followerů. Jak důležitou roli hrají pro DV TV sociální sítě?
Sociální sítě jsou pro nás zásadní, je to jakási obdoba rozhlasových a televizních vln, jedna z hlavních cest, kterou se dostáváme k divákům. Jde zhruba o třetinu lidí, kteří si nás tímto způsobem najdou, což je velký počet. Důležité je, že to dál roste. Na sociálních sítích se vedou kolem našich rozhovorů bouřlivé diskuse, a stejně jako v samotném vysílání, i zde - kromě sprostých nebo rasistických a podobných výrazů - nic nemažeme.
Jakým způsobem pracujete s uživateli, kteří konzumují média přes mobilní telefon?
Pro nás jde o velmi rostoucí segment, nyní je to asi 25 % uživatelů, kteří nás sledují z chytrých telefonů nebo tabletů. Paradoxně tím, že jsou televize stále chytřejší, tak nám roste i podíl v televizích.
Podle čeho vybíráte hosty? Mnohým lidem vadí, že mísíte seriózní rozhovory se zábavou nebo bulvárem. Co říkáte na tyto názory?
Bylo by dobré rozebrat rozhovor po rozhovoru, co ještě je a co už není bulvár. Měli jsme například rozhovor s Pavlem Novotným, novinářem, který je považován za žurnalistu bulvárního, ale myslím si, že ten rozhovor byl podstatný, protože ho konfrontoval s rozsudkem soudu, podle kterého měl v jedné kauze lhát. Pro mě už to není bulvární rozhovor, ale rozhovor o médiích a o fungování bulvárních médií. Takový je náš přístup. Nemyslím si, že existuje moc bulvárních témat, ale existují bulvární zpracování témat. Jde tedy spíš o lichou kritiku. Děláme stovky rozhovorů ročně a bezesporu existují rozhovory, které se nám nepovedly.
Velká kritika se snáší na úroveň rozhovorů Daniely Drtinové. Řešíte interně uvedený problém?
Daniela vyvolává pozitivní i negativní emoce. Je fakt, že reakce na její rozhovory byly vždy vyhraněnější. Nemohu spekulovat, do jaké míry s tím souvisí fakt, že je žena, čímž na sebe možná přitahuje kritiku. Když někomu oponuje, tak může být velmi jednoduše označena za hašteřivou. Nikdy jsem to do úplných podrobností nezkoumal. Zajímavé je, že pokud jde o sledovanost, tak ta je u Daniely Drtinové i Martina Veselovského vyrovnaná, hodně záleží na hostech, které vybírají denní editoři ve spolupráci s moderátory.
Stále více se hovoří o možných budoucích prezidentských kandidátech. Jak to, že jste za dva roky ještě nezpovídali prezidenta Zemana? Je to záměr?
Zvali jsme ho, ale nepřišel. Spolu s ním je v této skupině i premiér Bohuslav Sobotka, jihomoravský hejtman Michal Hašek a ministr vnitra Milan Chovanec. Proč nepřišli, opravdu nevím. Rozhodně bychom je u nás rádi uvítali.
Rozhovor byl převzat z Mediažurnálu, časopisu Syndikátu novinářů České republiky. Titulek upravila redakce Médiáře