Elon Musk může vysvobodit novinařinu ze závislosti na Twitteru

Autor: DALL·E 2

Je to stále víc zřejmě. Twitter pod Elonem Muskem už nebude zaslíbeným místem novinářů a vůbec lidí, co mají rádi zavedená média. Musk – a s ním podstatná část veřejnosti – v nich vidí spojence nepřátelského establishmentu a jeho jednání tomu odpovídá. V některých kruzích to může Twitteru zvednout kredit, žurnalistická obec se ale bude spíš pohlížet po jiných platformách. Nad závislostí na nejrychlejším proudem informací může převážit odpor k nevyzpytatelnému majiteli. Pro novinařinu nemusí být konec twitterové éry vůbec na škodu.

Musk má rád spor. Není to žádný Mark Zuckerberg, co se snaží vyjít se všemi. Raději volí spektákl, ve kterém si počíná otevřeně politicky. Uplynulý týden to pouze potvrdil. Vezměme si takzvané Twitter Files, kdy nový majitel prostřednictvím spřízněných novinářů odhaluje údajné historické nadržování levici. Někteří to mají za důležitý případ, někteří za účelovou fušařinu, neprůhledná kauza ale hlavně posiluje nedůvěru v nové vedení. Vidíme u něho hodně mstivosti, úplně však absentuje plán na transparentní zlepšení pravidel a jejich vymáhání. To spíš můžeme čekat otevřeně pro-konzervativní vládu, což se pochopitelně hodně lidem z médií nebude líbit. Twitter ale už nebude dělaný pro ně. Naznačuje to čerstvé zablokování několika novinářů z velkých amerických médií, z nichž někteří psali právě o Muskovi.

Pro informační závisláky platil Twitter dlouhé roky za nejdůležitější místo na internetu. Zprávy se na něm šíří extrémně rychle. To má i svou odvrácenou stranu, o které už dávno všichni víme: hodně lidem před zraky publik tak trochu šiblo a svým jednáním skutečně nepomáhali své ani oborové reputaci. Není to náhoda. Může za to design Twitteru, nejotevřenější sítě, ve které mohou mluvit všichni ke všem. To ve spojení s rychlostí tamní komunikace a omezeným rozsahem tweetů vytváří ideální podhoubí pro zkratkovité myšlení.

Potvrzují to i studie. Dvojice výzkumníků Stanfordu nedávno ukázala, jak na Twitteru převládá způsob myšlení, který slavný psycholog Daniel Kahneman nazývá Systém 1. Jde o rychlé myšlení, které se hodně opírá o emoce, kognitivní zkreslení, využívá různé zkratky. Systém 2 je oproti tomu analytičtější, ale taky pomalejší. Když výzkumníci porovnávali tweety a články novinářů, v tweetech nepřekvapivě nacházeli mnohem častěji stopy Systému 1 – víc emocí, jistoty, méně analytických slov nebo čísel.

To není apriori špatně. Twitter je patrně i díky tomu často velmi zábavné místo, v čemž se mu žádné jiné aspoň z mého pohledu zatím nemůže rovnat. Stejně tak zůstává nedostižný ve své průchodnosti, pro kterou člověk naráží na nejrůznější účty a informace. Pro veřejnou debatu z téhož důvodu neslouží příliš dobře. Všichni tam řvou na všechny. Těžko se z něj přitom odchází, protože tam přece jsou všichni vlivní lidé, potřebujeme ho sledovat z profesních důvodů – a proč se nezapojit, když už to sledujeme.

Pokud Musk odežene novinářskou třídu, žurnalistika strádat nebude. Někomu to zachrání zbytky pověsti, někdo bude mít místo beefování víc prostoru pro skutečnou práci. Návyk přispívat na internet ale většinou nemizí, a tak se zrodí i nové komunity či newslettery. „Během posledního roku jsem si velmi dobře uvědomil, že Twitter není pouze ztráta času, ale i místo, kam chodí dobré nápady umírat,“ píše Max Read, když se ohlíží za prvním rokem s newsletterem. Všímá si, že kdyby byl stále aktivní na Twitteru, hodně jeho textů skončí akorát jako napůl promyšlený tweet či vlákno. Takhle z nápadu udělal celý sloupek, který má mnohem větší hodnotu. Něco takového si slibuju od informačního světa po Twitteru ze všeho nejvíc.

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Prospero, podcast České spořitelny o budoucnosti Česka, který je součástí projektu Index prosperity