Éra psaní končí, internet ho dělá nadbytečné

Psaní se stane výsadou vybraných oborů. Pro většinu už existují intuitivnější média.

Blok

Psaní není intuitivní technologie, na což lidé, co píšou, rádi zapomínají.

Kdysi jsem myslel, že internet musí rozvíjet demokracii. Občané mohou diskutovat ve velkém počtu, zároveň na sebe nevidí, takže odpadají různé předsudky. Na gender či přízvuk nikdo nehledí, všechno vyjadřují unifikovaná písmena abecedy. Konečně se proto může projevit síla rozumu a lepšího argumentu – a tak demokracie vzkvétá. Jak se říká, LOL.

Později jsem dopady internetu na společnost začal spíš zpochybňovat. Nechtěl jsem totiž podporovat nový dominantní výklad: za zvolení Trumpa či Zemana může právě a pouze internet. Dezinformace a chytré algoritmy začaly působit všemocně, deus ex machina, co dostane do úřadu každého zlého populistu. To není pravda. Říkal jsem proto, hej, neřešme tolik Facebook, berme víc v potaz vliv různých sociálních a kulturních fenoménů.

Pořád ale soudím, že internet znamená epochální změnu. Co s tím?

Moje teze: dosavadní příběhy o spáse či zkáze nejsou ve skutečnosti tolik o internetu. V jejich středu stojí mnohem starší technologie: psaní. Někdejší optimisté i pozdější pesimisté totiž pochází ze světa akademie a médií, kde text zůstává grálem. Text a na něj navázána racionální diskuse pro něj podpírá celý svět. Hodnocení dopadů internetu proto závisí na tom, jestli si člověk textu myslí, že internet podpoří demokracii diskusními fóry, nebo ji rozkládá řetězovými emaily.

Internet ale není text. Éru psaní mnohem spíš ukončil. Hodnoty spojené se strukturovaným textem, jako jsou věcnost a racionální argumentace, na něm očividně neprosperují. Informace dnes víc přenáší spíš široce pojaté memy, které kombinují slova, zvuky a obrazy. Jejich nosiče, Instagram či TikTok, miliardám svých uživatelů totiž vyhovují mnohem víc než psaní.

Tvrdí to politolog a datový analytik Kevin Munger, podle kterého se lidé chtějí hlavně socializovat. Víc lidí podle něj přitom dokáže natočit slušné tiktokové video než napsat dobrý tweet. To lidé textu, kteří se psaním živí, často podceňují. Na psaní ale není nic intuitivního. Lidé pochopitelně díky škole neztratí schopnost psát. Nástup snadno zpracovatelného videa podle Mungera ale přinese svět, ve kterém bude strukturovanější psaní i čtení textů technologickou výsadou vybraných oborů.

Munger si zajímavě všímá i posunu internetové kultury od někdejší fáze anonymity k dnešní tělesnosti a identitě. Anonymita byla spojená s psaním: v anonymitě vynikne síla argumentu, v anonymitě řádí trollí armády. Teď ale stojí v centru živý člověk. Nejlépe to zosobňuje právě TikTok, který proti Facebook či Twitteru představuje kvalitativní změnu. „[Tělesnost videí] je něco, co lidé, kteří používají slova pro svou práci, nemají rádi nebo tomu plně nerozumějí,“ říká Munger v rozhovoru, kde představuje svůj výzkum TikToku. V něm postupoval kvantitativně, to podle něj nicméně pro pochopení platformy nestačí. „Víc než cokoli jiného musíte v tom světě žít, abyste mu porozuměli,“ říká.

Rozsahem porozumění si ale nejsem jistý. Přicházíme totiž i o schopnost číst ve velkém. Na TikToku, nekonečném vodopádu videí, bytostně postrádám mapu. V médiích hned poznám podle jazyka i estetiky webu, jestli jsem otevřel bulvár, mainstreamové zpravodajství nebo názorovou tribunu konzervativců. Dokážu zařazovat. Na TikToku absolutně netuším, v jaké části bludiště se právě nacházím. Informační svět se stal příliš rozsáhlý, zároveň jeho podstatné části nedovolují snadné vyhledávání, protože se staly polosoukromými nebo nenesou text, který by mohl robot Googlu schroupat.

Netuším, co z toho vzejde a jaký dopad to bude mít na demokracii. V případě tradičních médií ale můžeme tušit.

Vybírám z internetu

Internet ale taky možná brzy přijde o svou ústřední kulturní roli a místo vymývání si hlav na Twitteru lidé budou zase chodit ven. Jednu z nejzajímavějších esejí o internetu posledních měsíců napsal na svůj nový Substack Sam Kriss.

*

Zemřel Bruno Latour, obrovsky vlivný myslitel, který má otisk ve filozofii, sociologii, ekologii, všude. Před dvěma lety s ním vedl Štěpán Sedláček rozhovor pro Český rozhlas.

*

Britský dokumentarista Adam Curtis má venku nové dílo: sedmidílnou sérii o rozpadu SSSR. Série Russia 1985-1999: TraumaZone má velmi dobré hodnocení, zatím je pouze v přehrávači BBC, který vyžaduje britskou IP adresu (tedy VPN).

Prospero

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Prospero, podcast České spořitelny o budoucnosti Česka, který je součástí projektu Index prosperity