Europoslanci schválili reformu autorského práva na internetu

Poslanci Evropského parlamentu dnes schválili spornou reformu ochrany autorských práv na internetu, jejímž cílem je přizpůsobit evropské autorské právo digitální éře. Pro nová pravidla se vyslovilo 348 poslanců, proti hlasovalo 274 zákonodárců a 36 se zdrželo. Příslušnou směrnici musí ještě formálně schválit členské státy Evropské unie a jednotlivé země pak budou mít dva roky na to, aby ji převedly do svého práva.

Norma především ukládá velkým internetovým společnostem, jako je Google, platit vydavatelům a umělcům za použití jejich děl online. Internetové platformy budou mít nově povinnost prověřovat, zda uživateli nahrávaný obsah neporušuje autorská práva. Kritici směrnice ji označují za cenzuru internetu.

Google dnes v reakci na přijetí směrnice prohlásil, že norma v podobě, v jaké ji dnes potvrdil europarlament, povede k právní nejistotě a poškodí kreativní a digitální ekonomiku Evropské unie. Směrnice je v konečné podobě podle firmy o něco lepší, než byl původní návrh, ale „detaily jsou důležité“. Google dodal, že se těší na spolupráci s tvůrci příslušných pravidel, vydavateli, umělci a majiteli práv při očekávaném převádění směrnice do národní legislativy členských států Evropské unie.

Šlo hlavně o články 11 a 13, teď 15 a 17

Europoslanci se před hlasováním odmítli zabývat pozměňovacími návrhy, které počítaly s vypuštěním sporných článků 11 a 13 (ve finální podobě dokumentu číslované 15 a 17). Právě ty byly v rámci debat o chystané směrnici od začátku zásadní a nejvíc sporné. Za jejich změnu či zrušení globální internetový gigant Google v minulých měsících v Bruselu lobboval především. Kampaň za přijetí normy, včetně hlavně zmíněných článků, naopak vedli jednotliví novináři i vydavatelé.

První z článků má majitelům práv - včetně médií a umělců - zajistit spravedlivý podíl za použití jimi vlastněného obsahu na internetu. Proti tomu vystupovali technologičtí giganti, jako je Google nebo Facebook, kteří dosud vydělávali na poskytování a zprostředkování obsahu, za který nemuseli platit. Nová pravidla by přiměla tyto firmy podepsat licenční smlouvy s umělci, autory či vydavateli. Podle kritiků ale může vést článek 11 například k tomu, že Google nebude při vyhledávání zobrazovat s odkazem úryvky zpravodajských textů, za které by musel platit.

Silné emoce pak vyvolával především článek 13, jenž ukládá internetovým platformám povinnost zabývat se tím, zda uživateli nahrávaný obsah neporušuje autorská práva. Zavádí takzvané filtry, jejichž úkolem je kontrolovat, zda obsah nahrávaný uživateli neporušuje autorská práva. Za obsah tak nově nyní mají být právně zodpovědné internetové platformy. Odpůrci ale varují i před možnou preventivní cenzurou i legálního obsahu. Obávají se také toho, že „robot“ nebude schopný rozeznat například parodie a karikatury a zablokuje všechno bez rozdílu.

Jaké jsou reakce

„Je to temný den pro svobodu internetu,“ napsala na Twitteru německá pirátská europoslankyně Julia Redaová, která byla jednou z hlavních tváří boje proti chystané směrnici. „Jedná se o zásadní prohru pro Evropu. Ve snaze podpořit vydavatele a omezit moc technologických gigantů odhlasovali europoslanci nutnost zavedení nahrávacích filtrů. Ty budou nejen chybové, ale i jejich zavedení bude v praxi nejméně problematické pro největší hráče na trhu. Dlouhodobě tak europoslanci nahráli právě korporacím typu Google a dalším,“ přidal se lídr kandidátky českých Pirátů do eurovoleb Marcel Kolaja.

„Doufáme, že po květnových eurovolbách budeme mít v europarlamentu silné slovo a revize této směrnice bude jedním z našich nejdůležitějších požadavků při vyjednávání o frakci,“ prohlásil pirátský poslanec a místopředseda poslaneckého Výboru pro evropské záležitosti Mikuláš Peksa. „V českém parlamentu máme na další dva roky jasný úkol – připravit co nejlepší transpozici pro české prostředí a alespoň pro české uživatele internetu omezit negativní dopady směrnice,“ doplnil předseda Pirátů Ivan Bartoš.

Jak hlasovali čeští (a slovenští) europoslanci

Podle českého europoslance Pavla Teličky, který hlasoval proti směrnici, nepřináší navrhovaná úprava řešení současného stavu. Telička připomněl, že poslanci v souvislosti se směrnicí dostávali denně stovky e-mailů z obou táborů, on sám jich například minulý týden obdržel asi 3.000. Proti směrnici o uplynulém víkendu protestovaly v evropských městech desetitisíce lidí a na internetu vzniklo množství petic.

Naproti tomu český europoslanec Pavel Svoboda během debaty zdůraznil, že Evropa reformu autorského práva na internetu zcela určitě potřebuje. O cenzuru nejde, zdůraznil. Opravdovou cenzurou by podle něj bylo bránit talentovaným tvůrcům v jejich tvorbě. Pokud by nová pravidla neprošla, mohlo by podle Svobody vzniknout prostředí, kdy by se tito autoři „museli živit jako prodavači nebo taxikáři a teprve večer po práci by si mohli psát, co chtějí“. Také podle Svobodova kolegy Luďka Niedermayera, který se hlasování zdržel, představuje nová úprava zlepšení současného stavu. „Nepovažuji za projev svobody, pokud někdo vydělává peníze na něčem, co mu nepatří. A to mnoho velkých firem národních či globálních právě dnes činí,“ sdělil ČTK europoslanec.

„Událost má historický význam pro další vývoj vydavatelského trhu v zemích Evropské unie,“ uvedl za tuzemskou Unii vydavatelů její výkonný ředitel Václav Mach. „Směrnice vytváří podmínky k tomu, aby vydavatelé mohli chránit jimi vytvořený obsah na digitálním trhu a jednat s těmi, kdo jej dále komerčně využívají o podmínkách poskytnutí finančních kompenzací za toto používání. Tím se otevírá cesta k tomu, aby vydavatelé stejně jako další tvůrci obsahu získávali z komerčního využívání svého obsahu třetími stranami další finanční prostředky využitelné pro financování tvorby kvalitního obsahu. To má nesmírný význam pro další budoucnost nezávislého, kvalitního a profesně vytvářeného obsahu, který je předpokladem demokratického vývoje evropské společnosti.“

„Aplikace se může v jednotlivých zemích lišit a záleží na konkrétním průběhu projednávání. Vydavatelé v Česku se do procesu národní transpozice směrnice aktivně zapojí. Hodlají přitom spolupracovat se všemi relevantními zástupci kreativního průmyslu v Česku a budou se snažit jednat i s kritiky této legislativní normy a dosáhnout tak vyváženosti autorského práva pro všechny strany,“ slíbil za vydavatele ředitel Mach.

Podle Davida Slížka z webu Lupa.cz zvítězila lobby velkých vydavatelů a části umělců, kteří nedomysleli, jaké vedlejší škody směrnice napáchá. „Článek 11 se pod záminkou autorského práva krkolomně pokouší řešit problém z oblasti hospodářské soutěže a výjimka pro ‚krátké úryvky či jednotlivá slova‘ má potenciál autorské právo v Evropské unii spíš rozdrobit než sjednotit. V různých členských státech totiž může mít velmi odlišné definice. Požadavky článku 13 se v praxi nedají splnit jinak než preventivním filtrováním obsahu, i když je požadavek obecného monitorování v rozporu s pravidly EU. A přes všechna ujišťování může ve výsledku vést k omezení možností uživatelů nahrávat na internet vlastní obsah,“ uvedl Slížek. Dodal, že bude klíčové, jak směrnici implementují členské státy.

Na národní podobu směrnice si například počká tuzemská internetová jednička Seznam.cz. „Až bude známá česká podoba, budeme podle toho připravovat další kroky. A jsme připraveni se přizpůsobit jakýmkoli variantám. My navíc už dnes máme přístup k obsahu třetích stran skrze sekci Další zajímavé články z českého internetu, kterou máme na domovské stránce. Všechny partnery, kterých je asi 300, máme řádně zasmluvněné,“ řekla ČTK mluvčí Aneta Kapucianová.

Podle Jakuba Císaře z právní kanceláře Novalia jde jen o narovnání pokřiveného stavu v placení za obsah, který je chráněn autorským právem. Směrnice navrhuje jednoduché řešení, jak mohou lidé za svou práci na obsahu dostat zaplaceno. „Platformy, které využívají úryvky článků nebo fotografie, se s nimi mají rozdělit o část příjmů. Nevztahuje se to ale na samotné odkazy na články. Úložiště pak mají zavést opatření k odhalování obsahu, který byl vyloženě ukraden. Jde tedy jen o ochranu práv těch, kteří nás svým obsahem baví a informují a i v digitálním prostředí očekávají za svoji tvorbu spravedlivou odměnu. Konec svobodného internetu se tedy skutečně nekoná,“ dodal.

Úprava je podle právničky společnosti Taylor Wessing Karin Pomaizlové zásadní v tom, že poprvé nějaký právní předpis ukládá internetovým poskytovatelům odpovědnost za obsah, který se prostřednictvím jejich služeb objevuje na jejich portálech. „Dříve to bylo na principu opt out a nyní je to poprvé na principu opt in. Což určitě přinese nemalou zátěž na rozvoj technologií a interních postupů ISP poskytovatelů. Nicméně, tento právní předpis si klade za cíl vyrovnat disproporci v příjmech internetových portálů na straně jedné a tvůrců obsahu na straně druhé. Zda to přinese více peněz mediálním domům a zlepší a zkvalitní podmínky pro novináře, ukáže teprve čas,“ podotkla.

„Firmy jako Facebook už v Evropské unii nevzniknou“

„Internet takový, jaký ho známe, končí,“ prohlásil šéf firmy provozující úložiště Ulož.to Jan Karabina. „Směrnice bude mít negativní dopad nejen na cloudové služby a datová úložiště, ale na obrovské množství malých českých i evropských firem. Míru tohoto dopadu určí implementace této směrnice naší administrativou. Na té bude záviset, jak moc tato legislativa poškodí malé české a evropské firmy, jak to omezí konkurenceschopnost českých firem, konkurenceschopnost Evropské unie a jak to sníží HDP. Velcí hráči jako YouTube nebo Google se přizpůsobí, ale pro malé a střední firmy to může být likvidační, zejména v případě špatné či příliš restriktivní implementace. Zvlášť v kontextu nedávno schválené vládní koncepce Digitální Česko, která je na inovativních technologických firmách postavena, jde o velký krok zpět.“

„Technologie pro filtrování obsahu, které směrnice vyžaduje, v tuto chvíli neexistují. Šíře, kterou by musel pokrýt, je totiž obrovská a neustále se zvětšuje, mění, posouvá. Neexistuje například žádný upload filter, spolehlivě identifikující autorsky chráněné výkresy v Autocadu, systém pro identifikaci modelů do 3D tiskáren, modelů do různých počítačových her, schémata elektrických obvodů, databázová schémata, DTP výkresy, finanční záznamy, geografické údaje, vektorové grafiky, textury, matematické rovnice, balíčky programů pro různé operační systémy, meteorologické databáze, biomedicínská data, chemické záznamy, programovací jazyky a tak dál. Pro každý tento typ souborů by bylo nutné vyvinout systém podobný YouTube Content ID. Google tento jeden systém vyvíjel 12 let, s náklady přesahujícími 2,2 miliardy Kč. Náklady pro každý jednotlivý filtr by se pohybovaly v podobných řádech. Směrnice obsahuje, že filtr musí být „dostatečně dobrý“, výsledná podoba filtru bude záležet na lokálních implementacích v každém jednotlivém státě Evropské unie a na lokální rozhodovací praxi soudů v konkrétním státě. Internetové společnosti budou povinny řešit všechny tyto možnosti, nebo na trhu Evropské unie vůbec nepůsobit.“

Podle Karabiny neexistuje žádná aktuální studie o tom, kterých firem se směrnice dotkne: „Poslední je z roku 2016 a váže se k úplně jiné verzi směrnice, než jaká byla nakonec schválena. Směrnice se ale nepochybně dotkne velkého množství firem, které si to doposud ani neuvědomily. U řady firem to také výrazně omezí jejich rozvoj. Přechod na sdílení multimediálního obsahu je budoucností internetových služeb. Čím více ovšem budou firmy inovovat a přecházet na multimediální obsah, tím víc se jich článek 13 bude dotýkat a budou narážet na velmi těžko řešitelné problémy.“ Dá se to podle něj očekávat u diskusních fór s možností vkládání multimediálního obsahu (například Mimibazar.cz, Nyx.cz, Okoun.cz či eMimino.cz), uživatelských obsahových webů, jako jsou třeba weby sdílející videa s recepty, galerií fotografií jako třeba Rajče.net, systémů pro vytváření webů jako Webnode.cz, Webgarden.cz či eStránky.cz, platformy pro sdílení podkladů a schémat pro konstruktérský software (třeba Autocad) nebo redakční systémy fungující na podobném principu jako Wikipedie, které ale nejsou encyklopedie (samotné encyklopedie jako Wikipedia mají výjimku), s množstvím multimediálního obsahu a návodů, které budou autorskými díly, příkladem budiž WordPress či Tumblr. „Firmy jako Facebook už v Evropské unii nevzniknou,“ uzavírá Jan Karabina.