Pozor: newsletter, o který si tolik píšete, budeme v červenci a v srpnu posílat pouze v pondělí, ve 12.

“Exnováci” rozjeli Z1 tak, že už ji tým z ČT nespravil

Postaru rozjetou Z1 převzal Zdeněk Šámal příliš pozdě, než aby ji stihl přibrzdit do nové reality rozdrobeného trhu. Konečný účet pro J&T: 600 až 650 milionů ztráty.

Na rozdíl od majitelů “zetjedničky” jsem v pátek večer netušil, že využívám předposlední šance vystoupit v jejím živém vysílání. První soukromá česká digitální televize Z1 o půlnoci na dnešek skončila. Neslavně se tím završila první pětiletka tuzemské televizní digitalizace.

Martin Mrnka. Foto: Z1

Zakládající generální ředitel Z1 Martin Mrnka. Foto: Z1

Ta fakticky začala na jaře 2006, kdy prvních šest televizních projektů dostalo digitální licence. Z1, první z nich, ale mohla odstartovat až 1. června 2008.

Československá J&T měla zkušenost s podobnou zpravodajskou televizí TA3 na Slovensku. “Postavit televizi (…) takového rozměru bude stát řádově do dvou set milionů korun,” odhadoval půl roku před startem v ČT Patrik Tkáč. “Běžná režie by neměla být více než sto až sto padesát milionů korun ročně,” počítal dál.

To nebyl špatný odhad. Jenže TA3 startovala už v roce 2001, o sedm let dřív, dávno před krizí i digitalizací, a nemusela bojovat se zavedenou veřejnoprávní konkurencí. “Jsem přesvědčen, že se dá dělat na x způsobů,” věřil Tkáč, že i v Česku přes nepříznivější startovní podmínky uspěje.

Z “x” způsobů, jak zaujmout, si ale zakládající generální ředitel Z1 Martin Mrnka – reportér Novy z počátku 90. let (kromě jiných si jako šéfredaktora přivedl někdejšího kolegu Hanuše Hanslíka) – vybral ten hodně konformní. Řekněme veřejnoprávní, “devadesátkový”.

Tvářemi Z1 v den startu byli moderátoři z ČT Sedláčková a Němec. Do publicistiky Mrnka přizval Barboru Tachecí, známou rovněž z 90. let z ČT. A přístup jak z předchozí dekády se promítl i do benevolentního zacházení s rozpočtem.

Časy hojnosti

Když J&T v létě 2009 Mrnku měnila za Zdeňka Šámala (stál u zrodu TA3), věděla, že televize je jen za roky 2006-2008 téměř ve čtvrtmiliardové ztrátě (2006: -11 milionů, 2007: -6 milionů, 2008: -215 milionů). Jistě, napomohly tomu i Nova s Primou, jimž se dařilo po dva roky nástup digitální konkurence oddalovat. Ale také nehospodárnost samotné Z1. Ta si v únoru 2009 dokázala z reklamy pokrýt čtvrtinu svých nákladů, před létem už jen pětinu.

“Kolegové se smáli, když jsem ušetřil dvacet tisíc měsíčně na kafi,” vzpomínal krátce poté v LN Zdeněk Šámal. Náklady do září stlačil na dvě třetiny, počet lidí na polovinu a od září zrušil živé zpravodajství o víkendu. Místo rozhovorů Tachecí plnil hlavní čas zahraničními dokumenty. Vysílání zefektivnil na proud ekonomických informací.

Lze dedukovat, že poslední téměř rok a půl Z1 fungovala za 10 až 12 milionů měsíčně, tedy do 150 milionů ročně.

Období šetření

Tady se Tkáč nemýlil. Jenže plných 40 % nákladů šlo na šíření signálu z pozemních digitálních vysílačů. Na nich Z1 být musela, aby si udržela licenci, a přitom si nemohla vybrat výhodnějšího dodavatele. Protože roku 2009 “zetjednička” zeštíhlela, poznamenaly ji nutně náklady na odstupné a skončila rekordní ztrátou 261 milionů. Rok nato dalších 100 až 150 milionů ztráty. Předloni přitom utržila jen 57 milionů.

Tematické stanici, druhé svého druhu, se nežilo dobře. Konkurenční ČT24 dostává od koncesionářů přes tři sta milionů ročně (jen v externích nákladech) a loni dokázala ukousnout asi 3,5 % trhu.

Šéfu Šámalovi (jako ředitel zpravodajství ČT rozjížděl na jaře 2005 i ČT24) se v Z1 nepoštěstilo dosáhnout ani kýženého procenta. Dělal, co mohl: obrátil se na perspektivní mobily (Z1 byla první, kdo začala živě vysílat do iPhonů), osvěžil webové stránky. Šetřil prý maximálně. “Zpravodajská televize by se za míň dělat ani nedala,” prohlásil včera.

Postaru rozjetou Z1 ale převzal příliš pozdě, než aby ji stihl přibrzdit do nové reality rozdrobeného trhu. Konečný účet pro J&T: 600 až 650 milionů ztráty.

Psáno pro Hospodářské noviny, vyšlo 25. 1. 2011