
Facebook nevyhánějme, chtějme po něm ale víc. Photo by Barefoot Communications on Unsplash
Meta, společnost provozující sociální sítě Facebook, Instagram či WhatsApp, hrozí odchodem z Evropy, stálo v týdnu v novinových titulcích. Evropská unie totiž chystá novou regulaci, která může vést k zákazu přenosu dat Evropanů do zámoří, což se společnosti Marka Zuckerberga nezamlouvá. Jeho konglomerát mluví o možnosti odchodu ve výroční zprávě, rozhodně to ale neudělá. Tvrdí to samotní jeho zástupci a pak taky: tatáž výroční zpráva říká, že zhruba 24 % příjmů společnosti Meta za rok 2021 pocházelo právě z Evropy. Odchod jí tak nedává ekonomický smysl.
To evropští politici dobře vědí, rádi si proto do mateřské společnosti nejlidnatější sociální sítě světa rýpli. Ministři francouzské a německé vlády prohlásili, že život bez Facebooku a Instagramu není vůbec zlý a měli bychom se bez nich dobře. Podobné reakci jsme viděli i v Česku. Je to pochopitelné: stěží bychom hledali společnost, která má za sebou tolik skandálů jako v posledních letech Facebook a sesterský Instagram. Přesto: měli bychom opravdu vyhlížet jejich odchod? Platformy totiž pořád nabízí i skvělé věci.
Máte bistro, neziskovku či memetickou mysl? Patrně nejsnáze o čemkoliv z toho dnes lidem řeknete, když si založíte účet na Instagramu. Kdo u toho bude navíc šikovný a osedlá si viralitu, nemusí za propagaci nic zaplatit. To je skvělá věc. Platformy v lecčem opravdu demokratizují, naplňují emancipační příslib internetu. Politici či novináři na tenhle přínos myslet nemusejí. Obě skupiny totiž budou mít přístup ke sdělovacím prostředkům, i kdyby Instagram zmizel. To ale neplatí pro člověka, který si roky pěstuje publikum pro svůj projekt, ve kterém se věnuje sexuální osvětě.
Situace takového účtu je současně paradoxní: vyrostl díky Instagramu, ten ho ale může kdykoliv smazat, a to často bez zjevného důvodu. To se děje dnes a denně. Když proto Meta ve svých kampaních tvrdí, že není monopol, naopak svým platformami pomáhá malému byznysu, má přinejlepším částečnou pravdu. Tytéž platformy totiž současně omezují účty a odmítají reklamy, aniž by jejich majitelé znali důvod a mohli se odvolat. Nemají přitom často záložní kanál, jak komunikovat. Služby Meta tak můžou v byznysu mnohým prospívat, současně ale mají skutečně monopolní postavení.
Nebylo by proto opravdu lepší, kdyby společnost odešla? Nemyslím si. Dokud nebude existovat možnost, jak snadno převést stávající obsah a sledující na alternativní platformu, konec Instagramu či Facebooku by zbytečně poškodil příliš lidí a firem. (Patrně i média, novináři se sice rádi tváří, že by jim konec Facebooku přinesl ztracenou pozornost, dosavadní zkušenosti ale ukazují, že různá omezení platforem znamenají spíš propad v návštěvnosti zpravodajských webů).
To přitom neznamená, že bychom se měli s monopolními službami s tragickou moderací obsahu smířit a žít s nimi napořád. Naopak existují důvody k optimismu, že změna je možná. Evropská unie dotahuje rozsáhlou reformu, která by měla přinést transparentnější moderaci, zajistit soutěžnější prostředí a třeba i snazší přenášení dat ke konkurenci. V antimonopolních otázkách navíc stále asertivněji postupují americké či britské úřady.
Samotná společnost Meta má naopak řadu vlastních problémů. Nezvládá lákat nové uživatele, naopak dlouhodobě svými průšvihy ztrácí důvěru těch stávajících. Nedokáže přinášet populární inovace jinak než kopírováním konkurence: dvě nejzásadnější novinky posledních let – instagramové Stories a Reels – jsou kopiemi funkcí Snapchatu a TikToku. Zpětně se jí taky nemusí vyplatit různé akvizice, na které se dnes zaměřují antimonopolní úřady. V neposlední řadě se ukazuje jako v lecčem nešikovný samotný byznysový model. Příjmy Meta stojí z 98 % na reklamě, což firmu činí zranitelnou vůči politikám prosazujícím větší soukromí, jak se ukázalo v případě Applu.
Facebook & spol. už nejsou takový hegemon, jak to vypadalo před pár lety. Pořád vydělává spoustu peněz, pořád má obrovský vliv, různé výhružky jsou ale spíš k smíchu. Nastal nejvyšší čas donutit Zuckerberga, ať zajistí, aby jeho služby nebyly v tolika věcech tak špatné. Pořád totiž přináší i dobré věci, které v posledku platí za největší důvod, proč Facebook nevyhánět, ale chtít po něm víc.
Vybíráme z internetu
Málokdo tady tak trpělivě vysvětluje, že platformy nemůžou za všechno zlo světa, jako to umí Marie Heřmanová. Naposledy hovořila v hodinovém podcastu na Lupě.
*
Tvrdohlavá a introvertní novinářka Atlanticu se rozhodla, že bude víc společenská a líp vycházet s lidmi. Výsledky jsou různé, článek z toho vzešel ale krásný.
*
V internetovém magazínu věnovanému vzdělávání Eduzín shrnuje Lucie Fialová výzkumy o „výchovných pohlavcích“. Nepřekvapivě je nedoporučuje.
*
Podcast Přepište dějiny udělal něco, co jsem dlouho vyhlížel: rozebral výstupy populární filozofky Anny Hogenové. Bídu nakonec dostávají novináři, jak nekriticky jí naslouchají.
*
V New York Times pěkně zachycují, jak se terapeutický slovník stál internetovou každodenností. Když je ale vše trauma, je ještě něco trauma?

Netflix zavádí poplatek za sdílení přístupu mimo domácnost, v Česku 79 Kč

Exnovináři žurnalistiku milují, přesto si odchod chválí

AMI Digital Index 2023: Češi tráví na sítích míň času než loni. Prudce přibývá dlouhých videí
