Říká se napůl žertem, že když přepnete na ČT2, je vysoce pravděpodobné, že tam poběží dokument o Hitlerovi. Je to vlastně pochopitelné, nacisté se démonizovali sami už za svých životů a zvěrstva, která napáchali, jako by posunula vnímání této temné části historie až k absurdní hranici cynických vtipů.
Jaký popkulturní symbol ale vlastně Hitler představuje dnes? Jeho odporný odkaz se smrskává v každodenním kulturním konzumu na jakousi uřvanou postavičku s knírkem a patkou. Vzteklý trpaslík řve a hajluje. Jeho věrní nacisté se pak v “kalifornsky zjednodušujícím” vidění většinou zajímají o své nažehlené uniformy, pochodování a občas byrokracii.
Bylo by zajímavé spočítat, kolikrát na vás za jediný rok v různých situacích vybafne Adolf Hitler.
Stačí třeba jen, když se na planetě narodí kotě s černým flekem pod čumákem a je vymalováno. Internetové zpravodajství a YouTube v řádu hodin zahltí pozemské domácnosti po celém světě příběhem kocourka Kitlera, který je podobný nacistickému vůdci (Kitler = složenina slova kitty (kočička) a Hitler; existuje i speciální web o kočkách, co vypadají jako Hitler).
Jindy je to anglický komik, který si dělá legraci z toho, že nacisté se uměli na rozdíl od dnešních Němců vybraně oblékat (Ricky Gervais).
A když už nikdo nic, vzpomene si časopis Reflex, že David Rath je Hitler a umístí ho na obálku v (správném) očekávání vyššího prodeje v trafikách.
Na Hitlera samozřejmě narazíme i v Simpsonech či Southparku a ani Palestinci si od něj neoddychnou - zejména, když Miloš Zeman prohlásí, že Arafat je Hitler.
Z Googlu vyjede na slovo Hitler 110 milionů odkazů. Irácký diktátor Saddám Husajn jich má pouhých 36 milionů, a to si rovněž pěstoval knír. Prostě po téměř sedmdesáti letech stačí v restauraci přiložit dva prsty pod nos a všichni ví, o koho jde.
Možná že to hajlování, knírek, patka, řvaní a pochodování je tak neodolatelně blbá kombinace, že ji netrumfne ani Usáma, ani Mao.