Poslední dobou jsem při sportování zjistil, že neumím prohrávat. To je celkem normální. Neznám nikoho, kdo by rád prohrával. Jenže ono se hůř prohrává, když už neumíte ani vyhrávat. Do budoucna jistě důvod k zamyšlení, jak žít s prohrami. Naštěstí my, lidé z reklamy, jsme na něco podobného zvyklí z tendrů, tak snad ten život se sportovními prohrami také nebude tak trpký, i když se věnuji všem sportům spíše experimentálně.
Oslí můstek postaven!
Věnujme se na chvíli sportovnímu marketingu. Nikomu jistě neuniklo, že Aleš Řebíček se stal majitelem fotbalové Slavie. Jako malý chlapec jsem byl vychován k úctě k Bohemians a Slavii. Dukla měla můj respekt zase díky plejerům jako Láďa Vízek. Jenže Tonda Panenka – to byla jiná.
Dodnes se mi vybavuje dvoustrana, nasáklá zaschlou, kdysi řídkou hlubotiskovou barvou – černý podklad, bílé písmo a barevné fotografie z tréninku Bohemians, kde Tonda Panenka trénoval přesnost svých trestných kopů a trefoval prázdné lahváče, zavěšené na brankové konstrukci.
Také se mi líbila fotka Jamese Hunta, pilota F1, s cigaretou. Pod tím byla poznámka, že závodník – ač nekuřák – pózuje pro fotografy z reklamních důvodů s marlborkou, tvrďácky umístěnou v koutku rtů. To byl jeden z mých prvních marketingových poznatků. Byla to ta doba, jak nedávno s nadhledem podotkla jedna z legend F1 Jackie Stewart, kdy automobilové závody byly nebezpečné a sex bezpečný.
Každý sportovní klub je i značkou, o kterou pečuje klub sám i jeho fanoušci. Jsem rád, že je mi Slavie už dávno ukradená (právě díky své „péči“). I ostatní kluby. Ale to je spíše změnou priorit. Zůstávají jen zbytky sympatií ke značkám, které dokáže moje podvědomí vykouzlit.
Teď je Slavie ukradená i svým věrným fanouškům. Ukradená natolik, že budou muset mít rádi nejen svůj klub, ale i svého nového majitele a spasitele. A to není nic, co bych jim záviděl.
Někteří jste si již možná všimli, že se věnuji sestavování horoskopů, jasnovidectví, proutkařství, vyhledávání patogenních zón v kancelářích i bytech a jiným cestám do neznáma. Ještě než jsem nadobro zakotvil v reklamě, otevřel jsem hned po revoluci internetovou věšteckou kavárnu - kousek od Václaváku.
Jednou tam přišel i jistý Řebíček. Chtěl znát - jako všichni ostatní - dvě věci: co je to ten internet a jaká ho čeká budoucnost. Tu jsem mu vyložil z kreditních karet cizinců, které jsem každé ráno nacházel v okolních koších (vlastně třetí věc, kterou tehdy nikdo neznal - tedy ne koše, ale kreditní karty).
Řekl jsem mu tehdy, že vidím jeho budoucnost v nerostném bohatství, jenže o stěhování do Ruska nebo dál na jihovýchod nechtěl ani slyšet, tak jsem tam ihned uviděl stavebnictví. Ideálně v kombinaci s politikou. To se mu moc líbilo, i když ještě zdaleka nevěděl, o jak výhodnou kombinaci se jedná.
Také jsem mu věštil něco, čemu už vůbec nerozuměl, že jednou bude vlastnit klub evropského formátu, se kterým vyhraje Ligu mistrů – další hádanka, tehdy se to jmenovalo pohár UEFA -, že bude trávit společné vánoce s jistým Sirem Fergusonem a tlumočnicí v Toskánsku, kde již předtím měl malou chatu, ale tu daroval trenérovi brankářů Buffonovi. Víc si již opravdu nepamatuji. Snad jen, že odcházel spokojen – ostatně jako všichni ostatní.
Pokud se ale chcete dozvědět doopravdy něco zajímavého o současném majiteli Slavie, mám pro vás dobrý tip.
Časopis Euro totiž nejenže prošel velmi zdařilým redesignem (více o tom studio Marvil na Fontu), ale přináší i stále zajímavější informace a články.
Není nic nového, že i noviny a časopisy fungují, mimo jiné, jako módní doplněk (nebo minimálně něco, co byste měli mít – ruku na srdce, kolik nepřečtených Respektů máte doma vy?). Musí vypadat dobře, aby něco ze svého stylu a inteligence dodaly i svým majitelům.
Euro je dnes časopis, za který se nemusíte stydět a můžete za ním nenápadně odkrývat svou moudře vypadající tvář v kavárně. Už tedy ne jenom Respekt a třeba i Reflex – pominu-li Architekta, Ateliér, Literární, taneční a divadelní a jiné noviny, z nich některé již zanikly. Hitem této sezóny budiž Euro!
Počkejte: vidím, cítím… majitele klubu ve smradlavé šatně, jak promlouvá moudře k hráčům „jak řikám, prachy nejsou problém, teď chci výsledky, kuci, jasný?“
Jasný. Jen mi není jasný, kde se ty peníze furt berou.
Autor se podílel na kampani k nové podobě časopisu Eura. Přiznal, že tento text je její součástí.