Informace od Googlu nečekejme, pouze nákup

Dal jsem si gumového medvídka a nedokázal se skoro dvě hodiny vyškrábat z vany. Méďa obsahoval kanabinoid HHC. Pochutiny či elektronické cigarety s látkou před rokem téměř neznámou může kdokoliv bez ohledu na věk koupit v pouličních automatech či na internetu. HHC se chemicky vyrábí z povoleného CBD, proto zůstává jeho prodej zatím legální, oproti CBD má však psychotropní účinky, které mně uvěznily ve vodní lázni. Naštěstí se s podobnými situacemi dokážu popasovat. Pokud ale někdo čeká uvolnění a odpočinek, které zná od CBD, může být zkouřeností setsakramentsky překvapený. Ve mně největší údiv vyvolalo, jak málo mohu o nové látce najít – a jak nepoužitelným se stal největší vyhledávač.

„Vyhledávače financované z reklamy budou ze své podstaty vychýlené k inzerentům a vzdálené potřebám uživatelů,“ napsali před pětadvaceti lety ve svém článku Larry Page a Sergey Brin, zakladatelé Googlu. Jejich obavy se naplnily, pohádkově přitom však zbohatli. Reklamou stále prošpikovanější Google se stal zdaleka nejpoužívanějším vyhledávačem, a přestože korporace dělá tisíc a jednu věc, klíčovým zdrojem příjmů pro něj zůstává právě inzerce ve vyhledávání. Pro uživatele to ale není žádná výhra, ba dokonce to může vzhledem k vlivu hlavní brány internetu až nebezpečné.

Když do vyhledávače zadám „HHC“ v anonymním okně prohlížeče od Googlu, vidím na první stránce přes deset reklamních odkazů, které mně nabízí různé dobroty napuštěné látkou. Stejně tak všechny organické odkazy také vedou na e-shopy s HHC. To platí i pro rozklikávací foch Lidé se také ptají a mapu, která mě směřuje do příslušných obchodů. Celkem mně vyhledávač nabízí přes dvacet odkazů, které mě ponoukají k nákupu nebo dodávají bytostně PR informace. Kritické poznání – ze strany médií, státu či neziskovek – žádné. (Čestnou výjimku představuje Wikipedia, která je ovšem pouze v angličtině.)

První zpravodajský článek nacházím až na třetí straně vyhledávání, kam chodí minimum lidí. Paradoxně teď vypadá podezřeleji než zdánlivě vědecká povídání prodejců. Oproti nim chybí u odkazu perex. Google totiž, jak známo, českým médiím zobrazuje v reakci na přijetí novely autorského práva pouze titulky, aby nemusel platit licenční poplatky. Konkurenční vyhledávače Seznam.cz, Bing.com či DuckDuckGo legislativu zatím nejspíš neřeší, náhledy zpráv mají stále, a dokonce mezi e-shopy nabízí na první stránce i slušný článek na webu o zdraví Vitalia. Moc lidí je ovšem nepoužívá.

Zpravodajství se doberu i na Googlu – stačí kliknout na záložku Zprávy. To ovšem nedělá každý. A ani tam ale to není žádná sláva. Česky je pouze šest z deseti odkazů, z toho dvě zprávy jsou PR články. Zajímavý ten na Českých novinách, webu ČTK. Upozornění, že jde o reklamní kus, totiž vidím kdovíproč pouze na telefonu, nikoliv v žádném ze čtyřech prohlížečů, které jsem vyzkoušel na počítači. To ať si vyřídí s Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky.

Dobrat se informací celkově není vůbec snadné. Upachtěně docházím k dobrým článkům Vitalie, Blesku a Deníku N (za platební bránou), kde čtu o plánech na regulaci, rizicích spojených s nijak nekontrolovanou výrobou či nedostatku výzkumu. I tak ale média zůstávají v silné defenzivě proti záplavě PR textů a odkazů na e-shopy. Snad si za to redakce mohou trochu i samotné, když se nedívají kolem sebe. Automaty s HHC potkáváme v nákupních centrech už dobrý rok, nikdo ale ještě pořádně nepopsal, kdo látku vyrábí, kdo na tom všem vydělává. Neskonale nešťastnější je ale role Googlu, zdaleka nejvlivnějšího vyhledávače, který nabízí raději informační šméčka spojená s nákupy než skutečné informace.