Nový ukrajinský prezident Petro Porošenko financoval ostřelovače, zabíjející demonstranty na Majdanu a jeho čokoládové bonbony obsahují rakovinotvornou látku benzopyren - tato tvrzení se mimo jiné objevila v půlhodinovém portrétu, který odvysílala před volbami ruská televize NTV. Mediální válka běží v Rusku i nadále na plné obrátky a soudě podle ohlasů v různých diskusích i médiích boj o veřejné mínění v Evropě Ukrajina už dávno prohrála.
Nelze se tomu divit, v Rusku dodnes působí nejlepší dezinformátoři na světě, navazující na praxi z dob Sovětského svazu, o níž se lze mnohé dočíst například v knize Ladislava Bittmana Mezinárodní dezinformace. Většina místních médií se podílí na kampani proti Ukrajině a Západu jednak proto, že jsou řízena lidmi blízkými či zavázanými Kremlu, jednak proto, že co nejfantastičtější „zprávy“ zajišťují vysokou sledovanost a čtenost. Některá zahraniční média často takové zpravodajství přebírají, protože je pro příjemce logicky mnohem atraktivnější. Dalším problémem je nemožnost ověřit informace z nezávislých zdrojů – těmi nejsou ani očití svědci, většinou totiž nemají celkový přehled a jejich svědectví je zejména záležitostí výkladu, který rozhodně není nezávislý.
Rusko navíc využívá své propagandistické nástroje v zahraničí – PR agentury působící ve velkých evropských městech, spřátelené novináře a pak také ty, kteří se prostě chtějí zviditelnit co nejodlišnějším názorem od hlavních médií. I u nás jich najdeme dostatek, především na různých „zpravodajských“ webech.
Ruská média, včetně těch, která mají svou cílovou skupinu v zahraničí, navíc velmi rychle objevila svým způsobem Achillovu patu žurnalistiky v demokratických zemích. K jejím standardům patří, že se snaží k danému tématu shromažďovat relevantní názory a postoje zúčastněných stran, přistupovat k událostem vyváženě. Právě to ale ruská média přestala dělat.
Dobrým příkladem je úspěšná stanice Russia Today, která má nezanedbatelné množství diváků v západní Evropě i Spojených státech. Její ředitelka Margarita Simonjanová v rozhovoru pro agenturu AP vysvětlovala, že diváky nestranná televize prostě nezajímá. Vyvážené zpravodajství je nudné. Poukázala přitom na dlouhodobě klesající sledovanost CNN a rostoucí vliv pravicově konzervativní stanice Fox News v USA. Diváci chtějí podle Simonjanové polemiku, kontroverzi, polarizaci – a ty nemají vnášet do vysílání jen hosté v různých diskusích, ale zejména moderátoři – včetně těch, kteří pracují ve zpravodajství.
Zdá se, že si nové ukrajinské vedení tento propagandistický handicap uvědomuje. Tím není řečeno, že by zdejší média nepoužívala neověřené informace, manipulace či přímo cílené dezinformace, ale ve srovnání s ruskými kolegy ti ukrajinští zdaleka zaostávají.
Vláda v Kyjevě se nyní rozhodla, že se pokusí vytvořit protiváhu vůči Russia Today – novou televizní stanici, která má v ruštině a angličtině informovat zahraniční diváky o dění v zemi. Řada místních novinářů je ale skeptická. Už jen proto, že nová televize bude stěží Russia Today konkurovat, nejen možností šíření, ale hlavně rozpočtem - loni stanice dostala k dispozici od ruské vlády více než 240 milionů eur.
Udělat si vlastní obrázek o tom, co se na Ukrajině děje, je pro příjemce dosti obtížné. Asi nejlepší radou je sledovat zpravodajství těch mainstreamových médií, které v případě nemožnosti ověřit informace tuto skutečnost divákovi, posluchači či čtenáři jednoduše sdělí a upozorní na rozdílné údaje či interpretace různých zdrojů.