Internetové investigativy umenšují toxický chaos

Kdo má vliv, musí počítat s možností odhalení. Photo by Taylor Deas-Melesh on Unsplash

Česká a americká mediální scéna vzácně prožívá podobné téma: odhalení identity člověka, který anonymně spravuje politicky vlivný účet na sociálních sítích. V obou případech šlo o ukázku novinářské práce, která bude stále víc potřeba, pokud se politika nemá definitivně stát toxickým chaosem.

V Česku přišel s úlovkem Jakub Zelenka, který na svém placeném blogu dodává podstatnou informaci k politicky aktivnímu a často nevybíravému účtu @VVetvicka. Jeho majitel Václav Ágh je mediálním poradcem předsedkyně sněmovny a šéfky TOP 09 Markéty Pekarové Adamové. Zelenka přitom chystá i další články týkající se zapojení anonymních influencerů do politických kampaní, fenoménu, o kterém v týdnu nepsal pouze o on.

V Spojených státech se mluví také o twitterovém účtu. Jmenuje se @libsoftiktok a pro svých víc než 900.000 sledujících vybírá tiktoková videa, která mají ukazovat na šílenství amerických liberálů a levičáků. Jeho autorka Chaya Raichik, jejíž jméno a agendu teď známe díky práci technologické reportérky Taylor Lorenz z Washington Postu, má nezanedbatelný vliv. Její kurátorské výběry se pravidelně objevují třeba ve vysílání televize Fox News a tvůrci videí, která Raichik na svém twitterovém účtu zesměšňuje, pravidelně čelí různým útokům digitálního davu.  

Anonymní účty, které jsou schopné určovat témata na sítích, ale i v institucionalizovaných médií, představují bytostně internetový fenomén. Příchod podobných influencerů už v roce 2003 předpovídala politická teoretička Jodi Dean, která vydala článek o tom, proč internet není veřejnou sférou. Veřejnou sféru zajišťovanou institucemi podle ní nahrazují internetové „neodemokracie“. V nich namísto hledání konsenzu, který platil za hlavní zdroj legitimity, sledujeme soupeření a síťový konflikt. Klíčovou roli už nehrají transparentní procedury – legální i racionální známé třeba z vědy –, ale spíš zvláštní druh důvěryhodnosti. Právě tu reprezentují různé účty, ale i „autentičtí“ vůdcové, kteří „říkají věci, tak jak jsou“.

Z nového světa mnohým třeští hlava. Snad nejčastěji jde o novináře, kteří nešťastně vzpomínají na svůj informační monopol a svět, v němž se instituce těšily nezpochybnitelné autoritě. Tenhle svět je ale nenávratně pryč. To však neznamená, že by novinařina zcela přišla o svou hodnotu. Musí ale své praktiky dokázat uplatňovat i v digitálním prostoru, jako to dělají Zelenka a Lorenz. Sbírali a ověřovali informace, ptali se a přišli s příběhem, který je ověřitelně pravdivý. To je diametrálně odlišná situace, než jakou jsme sledovali třeba v kauze podcastera Ladislava Sinaie, která se rozjela na základě divoce šířených snímků obrazovek. Sdílel je anonymní účet, jehož majitel se ani později neměl k odpovědnosti. Novináři až zpětně korigovali příběh, o kterém ale dodnes vlastně nikdo pořádně neví, jak to celé bylo. Takhle vypadá chaotický svět, ve kterém mizí novinářská práce.

V obou zjištěních z tohoto týdne zdaleka nejde pouze o odhalení něčí identity. Zejména ukazují, jak se s politickými influencery zaplétají i strany a média, která obyčejně vzývají pravidla a odpovědnost, proklamovaných hodnot ale nedbají. Snad budou digitální investigativy vycházet stále častěji. Internet už dávno není oddělitelný od „reálného světa“, měli bychom se proto zajímat, kdo na něm má vliv a jaké má zájmy. Od toho ostatně máme novinařinu, která se tak i v očích nedůvěřivých může rehabilitovat.

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Prospero, podcast České spořitelny o budoucnosti Česka, který moderuje novinář David Klimeš a je součástí projektu Index prosperity