Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Jak bude vypadat PR za 10 let?

Public relations se vyvíjí rychlostí světla. V Česku však zatím používáme jen nadzvukové „stíhačky“.

Společnosti, podnikatelé i instituce už nevyužívají k budování vztahů s veřejností média, ale pouze sociální sítě. Namísto setkání s novináři a „influencery“ se pořádají 3D holografické konference. Pouze malá skupina rebelů utíká od počítačů a snaží se udržovat osobní vztahy…

I takhle by mohlo vypadat PR (public relations) za deset let. Důvod je jednoduchý – technologický vývoj jde neustále dopředu a co je dnes naprosto standardní a zavedené, se může během pár let stát neefektivním, zastaralým a nevyužívaným.

Ostatně k řadě změn dochází už dnes, minimálně ve světě. Z dlouhých tiskových zpráv se stávají kratší zprávičky optimalizované pro internet a rozšířené o obrázky či videa. Roste naopak zájem o exkluzivitu. Z monologu k veřejnosti se díky sociálním sítím stává oboustranná diskuse. Také novináři již dnes namísto dotazování se vybraných odborníků zjišťují veřejný názor třeba přes Twitter.

A budoucnost PR může vypadat ještě zajímavěji. Ostatně jak to v budoucnu s oborem public relations bude, dnes vášnivě diskutuje nejeden „PR futurista“. Některé názory se drží spíše při zemi a projektují do budoucna aktuální vývoj, jiné jdou až do oblasti sci-fi.

Video místo tiskové zprávy

Například odborníci, kteří byli loni osloveni portálem Mashable, si myslí, že PR bude v budoucnu namísto tiskových zpráv posílat jen odkazy na speciálně vytvořenou mikrostránku k danému tématu nebo dokonce video s nahranou zprávou od ředitele. Sociální sítě budou podle nich hrát v komunikaci velkou roli, namísto obecných sítí typu Facebook, LinkedIn nebo Twitter však půjde o sítě zaměřené na mnohem užší cílovou skupinu.

Také podle Becky Johns, která se zúčastnila diskusního panelu na téma budoucnosti PR na konferenci SXSW, už nebude masová komunikace přes média v budoucnu fungovat. PR profesionálové se budou muset zaměřit na mnohem individuálnější formu komunikace s menšími skupinami či jednotlivci. To zvýší nároky na monitoring dění okolo i rychlost a jednotnost reakcí, kvůli čemuž bude muset PR mnohem více spolupracovat s pracovníky zákaznické péče.

Futuristický pohled pak nabízí třeba studentka Jenna Marie James, která ve svém videu v rámci soutěže Business Wire o oběd s Warrenem Buffetem vidí budoucnost PR třeba ve využití takzvané rozšířené reality, která do reálného obrazu světa přidává počítačem vytvořené objekty (rozumějte PR sdělení), nebo ve využití 3D holografického obrazu pro virtuální setkávání.

A jak to teprve bude vypadat, až bude jednou každý povrch digitálním displejem, až se u nás doma stanou technologie natolik inteligentními, že budou rozumět našim potřebám a přizpůsobovat se jim s ohledem na čas, místo, náš program či předchozí činy, až technologie v práci porozumí našim úkolům a samy vyhledají a poskytnou relevantní informace a podklady, až se komunikace na dálku stane stejně realistickou jako osobní setkání a technologie si za nás budou pamatovat věci?

To je dnes samozřejmě ve hvězdách. Na čem se však většina názorů shoduje, je, že ať už bude v budoucnu probíhat komunikace přes e-mail, blogy, tweety nebo třeba inteligentní ledničku, základním kamenem úspěchu vždy byla, je a bude schopnost PR odborníků vyprávět příběhy. Stejně jako lidský faktor, který zajistí, aby se zpráva dostala včas k těm nejdůležitějším.

PR po Česku

Představy jsou to jistě zajímavé, a zatímco v některých konzervativních lidech vzbuzují spíše obavy, jiným naopak otevírají dosud netušené možnosti komunikace. Druhou věcí však je, nakolik se máme těmito předpověďmi zabývat u nás v Česku. Může se totiž klidně stát, že za deset let u nás bude PR vypadat úplně stejně jako dnes.

Nevěříte? Když jsem se nedávno komunikoval s Tomášem Bellou, poslal mi odkaz na jeden svůj článek, kde si stěžuje třeba na nabídky setkání s představiteli firem bez obsahu, zvaní technologických novinářů na otevírání turistických kanceláří, posílání tiskových zpráv všemi možnými kanály i na soukromé e-maily novinářů a následné telefonické ověřování, zda jí skutečně dostali… prostě běžnou realitu dnešní doby. Článek je však už deset let starý.

Otázkou pro nás v Česku tedy není ani tak to, co všechno z pohledu PR bude za deset let možné, ale co z toho budeme chtít a umět reálně využít. Zda půjdeme vpřed spolu s vývojem nebo se budeme stále držet poněkud zatuchlých nástrojů i metod.

Zatím se tak, až na výjimky, moc neděje. Nebo alespoň mně přechod z posílání tiskových zpráv přes poštu, faxy a kurýry na posílání tiskových zpráv přes e-mail nepřijde za uplynulých deset let jako až tak velký pokrok. Je to jakoby se ve světě již cestovalo rychlostí světla, zatímco my stále používali zastaralé nadzvukové letouny…