Náš newsletter tradičně přešel na letní provoz: v červenci a srpnu chodí jednou týdně, a to v pondělí.

Jak jíst méně masa a poslouchat víc divné hudby

Komfortní jídlo konejší, divná hudba z Ruska otevírá obzory. Člověk je tak v rovnováze.

Toto je sobotní Praha

Toto je sobotní Praha. Minimálně podle stránky Hellofromhe.re, která generuje obrazy podle aktuálního počasí v zadaném městě. Můžete ověřit.

Neděle stojí na obědě. To ví každý. My se přitom jídlu v naší Příloze ještě pořádně nevěnovali. Napravíme. Vybrali jsme samé komfortní materiály. Svou hřejivostí by člověka skoro až uondaly. Protijedem budiž druhá, hudební část našeho dnešního výběru. Brrr.

Mžadara (Yotam Ottolenghi)

Ultimátní blízkovýchodní comfort food v receptu kuchařské superstar Yotama Ottolengiho. Samotný recepis najdete tady. Stojí ale za to vidět Yotamovo charisma a tanec po kuchyni, když mžadaru vaří se svým parťákem Samim Tamimim.

A kdo bude toužit po dalších perličkách ze židovsko-arabské kuchyně, nesmí minout jejich společnou kuchařku Jeruzalém.

Co se stane, když vyměníte italské noky za český knedlík? (Hana Michopulu)

Novinářka a gastropodnikatelka Hana Michopulu začala po prodeji svého chlebíčkového bistra Sisters zase psát a nově - jako každý - nahrávat podcast. V Potravinách mluví super hosté, díly by ale občas zasloužily kratší stopáž. Každopádně si vybírá dobrá témata. I pro psaní. Na Seznam Zprávách zandala komentář o náročnosti avokáda pro ekosystémy, na svůj web důvtipný recept na bramborové knedlíky s lilkem. Je to mnohem lepší, než jak to zní.

How to Eat Less Meat in 2020 (Melissa Clark, NYT Cooking)

Timesy začaly před pár měsíci dělat videa o vaření. Jsou vlezlá až běda, ale co dělat, guilty pleasure si nevybíráme. Tady je jedno docela užitečné. Jak jíst méně masa & nepřipadat si ochuzený. Kromě videa vydala autorka i článek.

Video

Why these all-white paintings are in museums and mine aren’t (Vox, Elisabeth Sherman)

Pro všechny, kdo se čertí, že současné umění je o ničem. A že by to svedli taky. Netvrdím, že vám kurátorka Elisabeth Sherman zcela promění pohled na věc. Její pokus o vysvětlení, proč bílý čtverec ve skutečnosti je uměním, má ale velmi podnětné zpracování. Speciální pozornost je přitom věnována všemu tomu vitriolu, který míří třeba na minimalismus. Komentáře pod videem potvrzují každičké její slovo.

Text

The Mysterious Lawyer X (Evan Ratliff, The California Sunday Magazine)

Austrálie si v minulé dekádě prošla brutální válkou gangů, za jakou by se nestyděli ani v Americe. Největší zvířata znesvářených stran při tom zastupovala u soudu Nicola Gobbo. Když se potom začne proslýchat, že ta nejšikovnější právnička může být policejní informátorka, otřese se kompletní soudní systém. True-crime příběh plný těžkotonážních morálních otázek, to je ideální nedělní společník.

„How does that work, if you represent him whilst at the same time you’ve been instrumental in his apprehension?“ White said. „That’s one of the things that keeps me up at night,“ Gobbo replied.

Hudba

New Weird Russia (sepsala a vybrala Aneta Martínová)

Jestli chcete v životě aspoň jeden důvod, proč se radovat, že bydlení ve městech je čím dál víc finančně neúnosnou záležitostí, je to hudba. Umělci prchají na venkov, trochu unifikovaná urban coolness se postupně rozpadá a z podzemí se do záře reflektorů dostávají neotřelé inspirace folklorem i sebevědomější zpěv v mateřštině. Kopírování zvuku takzvaně ze Západu už nikoho nezajímá. Hudební redaktoři i festivaloví dramaturgové prahnou čím dál tím víc po kombinaci lokálního se světovým a pokud se někdo rozhodne klasifikovat něčí hudbu nedejbože třeba jako „českou odpověď na Radiohead“ nebo „Billie Eilish východu“, nemá moc šanci.

Fascinující příklad za všechno spojování globálního s lokálním je aktuálně ruská nezávislá scéna. Tady tři uhrančivé tipy, čím si oživit playlisty. Tři zajímavé desky z druhé půlky loňského roku, k podrobnějšímu a důkladnějšímu studiu doporučuji vynikající sérii o New Weird Russia na The Quietus.

Shortparis / так закалялась сталь (Thus Steel Was Tempered)

Shortparis jsou v Evropě aktuálně nejhýčkanější ruská kapela. Elektroniku kombinují s kytarami, které zní spíš jako zmutované balalajky, koketují s operním vokálem. Jsou to sebestřední floutci, kterým byste při čtení rozhovorů nejraději nafackovali, jejich hudba a performance jsou ale tak magnetizující, že svoji vlastní vzdorovitost na chvíli odložíte stranou. Labutí jezero meets Iggy Pop.

ГШ (Glintshake) / ОЭЩ МАГЗИУ (Oesch Magziu)

Přidrzlý hypnotický postpunk, manický zpěv v ruštině a charismatická frontmanka, která se nebojí divnosti a svým teatrálním projevem balancuje na hraně epileptického záchvatu.

Деревянные киты (Wooden Whales) / Супер (Super)

Dřevěné velryby zatím nemají nikterak závratně obrovské publikum, čekají je ale obdobné štace jako na začátku kariéry právě Shortparis a dost možná o nich ještě uslyšíme. Eskapistické kytarové plochy versus poťouchlé melodie jak z titulků od ruské pohádky, co vám možná máma pouštěla v dětství, a charakteristický ječák frontmanky Svetlany.

Nejlepší alba 2019 (Palivo, WiWontWor)

Jeden z nejdivnějších českých blogů WiWontWor už skoro nefunguje. Palivo, jeho hlavní tvůrce, se ale naštěstí dokopal alespoň k žebříčkové rekapitulaci minulého roku. Když mám chuť na něco vyloženě, ale vyloženě podivného, mířím sem. Na všechno ostatní, tedy knihy, je tu Palivův profil na Goodreads. Fekální humor meets literatura.

Jakub Jetmar & Ondřej Sliš

George

Nedělní přílohu internetu podporuje digitální bankovnictví George