Jak koronavirus dopadá na média, marketing a maloobchod v Česku? Čtěte ve speciální příloze.

Jak postbabišovská média přežila svou první pětiletku

Po vlastnickém vstupu Andreje Babiše do médií si pětice zkušených šéfredaktorů založila vlastní mediální projekty. K nim později přibyl Deník N, stavěný podle slovenského vzoru. Popisujeme, na čem média vzniklá „po Babišovi“ stojí a jak se jim v prvních letech dařilo.

Echo. Reportér. Hlídací pes. Forum. Neovlivní. A Deník N.

Nebýt vstupu Andreje Babiše a dalších hráčů s politickými zájmy do médií, těžko by se do nových projektů mediální matadoři pouštěli. Obzvláště v době, kdy mediální byznys nevzkvétá. Někdejší reklamní zisky médií všude na světě putují do kapes technologických gigantů a velká vydavatelství nejsou schopná přicházet s obchodními modely pro digitální věk. Situaci nepřidává ani nedůvěra společnosti ke klasickým institucím, jakými jsou právě média.

Babiš jako vlastník vstoupil do médií v roce 2013. Ani ne rok nato začala vyrůstat jeho mediální opozice. Ta tak má za sebou první pětiletku. Jak se médiím založeným bývalými zaměstnanci velkých vydavatelství daří? Jak hospodaří a jak mají postavené obchodní modely? Co plánují dál?

Echo: ztrátové, přitom bez závazků

Dalibor Balšínek

Dalibor Balšínek v minulosti vedl Spy, Týden i Lidové noviny

Jako první spustil svůj „názorový deník“ Dalibor Balšínek, který před vstupem Andreje Babiše do Mafry vedl Lidové noviny. Z nich přešla do Echa řada zkušených novinářů: Lenka Zlámalová, Martin Weiss, Daniel Kaiser nebo čerstvý držitel Ceny Ferdinanda Peroutky Ondřej Štindl. Vydavatelství Echo Media začalo v březnu 2014 vydávat zpravodajský web, který v listopadu téhož roku doplnil tištěný Týdeník Echo. Ke dvojici titulů v roce 2016 přibyla online sekce „pro náročné čtenáře“ Echo Prime, otevřená pouze předplatitelům a poskytující vedle původních textů hlavně komentáře z placené sekce Echo24.cz a texty z týdeníku.

Akciová společnost Echo Media je ze všech „nových projektů“ nejvíc ztrátová. Podle účetních závěrek, které Echo zatím zveřejnilo, mělo za první čtyři roky fungování kumulovanou ztrátu 44 milionu Kč. To se týká let 2014 (kdy Echo začalo fungovat na webu) až 2017, za poslední dva roky se celková ztráta zřejmě ještě prohloubila. Výsledek hospodaření za rok 2018 sice není veřejně k dispozici, nicméně loňský rok 2019 byl podle Balšínka pro Echo Media ekonomicky „nejlepší v historii“, i tak ale skončil „mírnou ztrátou“.

Přes každoroční zápornou bilanci nemělo Echo podle Balšínka ke konci loňského roku „vůbec žádné závazky“. Do společnosti Echo Media, kterou až do konce loňska z 95 % vlastnil šéfredaktor Balšínek a zbývajících 5 % držela obchodní ředitelka Petra Feřtrová, totiž v prosinci vstoupili noví akcionáři. Bývalý šéf finanční skupiny Patria Finance Jan Klenor a někdejší spoluprivatizátor Třineckých železáren Rudolf Ovčaří kapitalizovali své pohledávky, které vůči Echu od začátku jeho provozu měli. Vedle Klenora s Ovčařím zůstává třetím akcionářem Balšínek, podle kterého vydavatelství se vstupem Klenora a Ovčařího také zvýšilo svůj základní kapitál ze dvou na devět milionů korun. To může značit, že dosavadní vlastník je majetkově už v menšině. Dalibor Balšínek nicméně nové rozdělení podílů nezveřejnil. „Pro společnost se nic nemění. Akorát je výrazně posílena,“ podotkl jen.

Hospodaření Echo Media

rok 2014 2015 2016 2017
tržby 8,9 25,3    
hospodářský výsledek -13,2 -9,7 -6,6 -14,6

Zaokrouhleno. Tabulka je neúplná, neboť ne všechny údaje jsou veřejně k dispozici. Zdroj: účetní závěrky

Hlavním zdrojem příjmů vydavatelství jsou čtenáři. „Prodej digitálního předplatného, tištěného předplatného a týdeníku na stánku tvoří 60 % našich celkových příjmů. Z digitálního předplatného máme 49 % tržeb z obsahu, 51 % jich jde z prodaných tištěných kopií,“ přibližuje šéfredaktor, podle kterého Echo eviduje na 11.000 abonentů. Echo umožňuje předplatit si buď web, nebo týdeník, nebo obojí. Nejpopulárnější variantou je předplatné samotného týdeníku, které vyjde stejně jako samotný web ročně na 1.999 Kč. Balíček předplatného tisku, webu a Echo Prime je za 2.999 Kč.

„Soustředíme se primárně na předplatné. Letos připravujeme kampaň. Jak známo, výnosy z digitální reklamy klesají,“ říká Balšínek, který v začátcích projektu víc spoléhal na inzerci, ale postupně svůj vydavatelský model měnil. S tím souvisí jeho dlouhodobá kritika role amerických technologických gigantů na trhu s reklamou. Právě na zpracování tématu Ekonomické a společenské dopady monopolu Facebooku a Google na tradiční média dostalo Echo loni grant 240.000 Kč od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Problém v dotovaném psaní o „konkurenci“ Balšínek nevidí. „Facebook a Google jsou zodpovědní za fatální stav nejen médií v Česku, ale na celém světě. Je hrozně důležité přivézt politickou reprezentaci k tomu, aby napravila podmínky na trhu tak jako v případě všech jiných monopolů v minulosti,“ vysvětluje šéfredaktor.

„Dozoru Zuckerberga nelze uniknout“, to je jeden z textů podpořených grantem

„Mimořádně profitní“ jsou podle něho speciály Echa, jako byl třeba ten k 17. listopadu. To ostatně potvrzuje i další vydavatelé, například Pavel Šafr. Daří se také knihám. Echo vlastním nákladem vloni vydalo cestopis svého redaktora Jiřího Peňáse, na který navíc vybralo téměř 360.000 Kč přímo od lidí prostřednictvím crowdfundingu. Záhy naopak Echo skončilo se svými videorozhovory Echo TV. „To vzniklo z popudu Seznamu, který měl dovyvinout systém pro videa. To se nepodařilo zrealizovat. My z toho měli minimální příjmy, tak jsme to zastavili,“ vysvětluje šéfredaktor Echa, které se Seznamem nadále spolupracuje v rámci proudu článků, na něž ze své homepage odkazuje a vodí tak návštěvnost.

Nekonečný sloupec článků na domovské stránce Seznamu původně nazvaný Další zajímavé články z českého internetu je důležitým faktorem ve fungování všech popisovaných webů (až na Neovlivní, které spolupráci nemá). Redakce Hlídacího psa ve své loňské knize Šok! Hrůza! Média! mapující zdejší porevoluční mediální scénu v kontextu nové služby Seznamu píše, že díky ní „‚prckové‘ definitivně přestali být prcky“. Podle Seznamem zveřejněné případové studie zařazení Echa24 do feedu nejnavštěvovanějšího portálu v Česku přivedlo za dva roky spolupráce „více než 23 % nových uživatelů, kteří web předtím neznali“ a „celkově denní návštěvnost vzrostla o 66 %“. Podle odhadů nástroje SimilarWeb ze Seznamu přišla v lednu téměř třetina čtenářů Hlídacího psa, ještě více pak v případě Fora 24. Celkově se Seznamem spolupracuje téměř 300 českých webů. 

Seznam.cz, který 100% vlastní jeho zakladatel Ivo Lukačovič, si na weby v rámci spolupráce s „prcky“ umístí svou programatickou reklamu, z níž si nechává 50 % výnosů ze stránek, na něž přivede čtenáře. Pokud chce dotyčný web prodávat reklamu sám nebo někým jiným, Seznam si z ní účtuje 70 %. „Je pravda, že si s partnery, které zobrazujeme ve feedu, rozdělujeme zisky. Vždy ale záleží na konkrétní spolupráci,“ nebyla konkrétní mluvčí Seznamu Aneta Kapuciánová. 

Reportér: od začátku na papíře

Robert Čásenský. Foto: Libor Fojtík

Robert Čásenský před Reportérem léta vedl Mladou frontu Dnes. Foto: Libor Fojtík

Se Seznamem spolupracuje i další projekt, který v roce 2014 založil druhý z tehdejších šéfredaktorů deníků Mafry, než mediální dům ovládl Babiš. Byl to Robert Čásenský, který řídil Mladou frontu Dnes v letech 2006 až právě 2013. Web pro Čásenského projekt Reportér ale není stěžejní. Jakkoliv v jeho monetizaci jeho majitel i šéfredaktor vidí rezervy, Reportér se jako jediný z nových počinů soustředí od začátku hlavně na tisk. Tomu odpovídá obsah měsíčníku - v každém vydání publikuje relativně nízký počet převážně dlouhých textů, také fotoreportáže či původní povídky. Stejně jako Balšínek, i Čásenský svou novou redakci poskládal ze svých dlouholetých kolegů. Od začátku ji tvoří zkušení investigativec Jaroslav Kmenta, „rozhovorář“ a cestovatel Tomáš Poláček, Adéla Dražanová specializující se na zahraničí či editor Michal Musil, později se přidali Marek Šálek, předtím šéfreportér Týdne a šéfeditor Instinktu, či ekonomický reportér Jiří Štický.

Kromě redakčního týmu se za víc než pět let nezměnila ani tematická struktura reportážně-investigativního měsíčníku, ani jeho cena. Předplatné ročně vyjde na 500 Kč (tedy padesátikoruna na číslo), na stánku stojí 69 Kč. „Stále si připadáme jako ve fázi vstupování na trh, rozšiřování čtenářské obce. Proto jsme drželi přístupnou cenu, aby se lidi nebáli magazín zkusit,“ vysvětluje Čásenský, podle kterého s cenou předplatného nejspíše mírně pohne letošní zdražení České pošty. Variuje jen počet stránek, v závislosti na sezóně bývá mezi 132 a 164 stranami: „V ‚hubenějších‘ měsících je v časopisu míň inzerce, ale počet článků ani jejich délka se prakticky nemění.“ 

Vydavatelská firma Reportér magazín patřící celá Čásenskému a za první pětiletku nakumulovala ztrátu přes 19 milionů Kč. Do plusu se přehoupla předloni, loni trend potvrdila: „Hospodaření zatím není uzavřené, ale je to další černá nula, jak tomu říkáme. Nebude to přes milion, ale bude to lepší než zisk tři sta tisíc v roce 2018.“ Podle majitele to znamená, že vydavatelství s ročním rozpočtem okolo 25 milionů Kč pomalu začíná po úrocích z původní půjčky splácet i jistinu.

Rozjezd Reportéra byl nákladnější, než si Čásenský představoval v roce 2014, kdy mluvil o financování z rodinných úspor a půjček od přátel: „Na začátku jsme si mysleli, že by se náklady na rozjezd a dosažení vyrovnaného hospodaření mohly vejít do deseti milionů korun, ve skutečnosti to bylo víc než dvakrát tolik. Platí, že se chystáme veškeré půjčky postupně splatit. Rychlost splácení bude záviset na výsledcích našeho hospodaření.“

Hospodaření vydavatelství Reportéra

rok 2014 2015 2016 2017 2018
tržby  7,6 25,7 24,4 26,0 26,5
hospodářský výsledek  -8,1 -5,4 -5,0  -1,3  0,3

V milionech Kč, zaokrouhleno na statisíce. Zdroj: účetní závěrky firmy Reportér magazín

Reportér je také financován mírně odlišně, než jak šéfredaktor v tandemu s Janou Štruncovou, dlouholetou inzertní ředitelkou časopisů Týden a Instinkt, původně zamýšlel. Nevyšla totiž sázka na Nadační fond Reportér, kam měla směřovat podpora od lidí a firem. Jeho podíl je dnes v rozpočtu podle Čásenského zanedbatelný. „Já si neumím chodit říkat o peníze. Dokážu to u inzerce, protože vím, že dáváme protistraně hodnotu v podobě velmi zajímavé cílové skupiny. S žádostmi o dar je to pro mne složitější, byť by nám samozřejmě podpora pomohla.“ Jiná situace je podle něj v případě grantů, například těch od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. „Pánbůh za ně zaplať, ale není to věc, na které bychom mohli postavit své fungování. I kdybychom byli v každém kole grantových výzev maximálně úspěšní, budou to zhruba tři až čtyři procenta z ročního rozpočtu,“ vypočítává Čásenský.

Naopak vyšší oproti původním plánům jsou prodeje čtenářům. Reportéra si dnes předplácí 11.000 lidí. Nejčastější variantou abonmá je přitom tištěná varianta doplněná o webový přístup k článkům, které jsou jinak zamčené. Na stáncích Reportér prodává mezi 5.000 až 8.000 výtisků. Podle šéfredaktora záleží na titulní straně, tématech a sezóně - nejsilnější jsou letní měsíce, kdy mají lidé víc času na čtení. Z pohledu předplatného je naopak nejsilnější předvánoční období, kdy mnozí dávají abonmá jako dárek. Jakkoliv o tom jeho šéf několikrát uvažoval, magazín není zařazený v oficiálním auditu prodejnosti tisku ABC: „Musíme vždy vážit, zda nám výdaj za audit, byť není příliš velký, dává smysl a zda raději neinvestovat ještě o něco víc do obsahu.“

Reportér od začátku nabízí takzvaná partnerská vydání, která hromadně prodává předem nasmlouvaným firmám – ve větším množství, ale za nižší cenu. Každý z partnerů za to dostane uvnitř vydání speciální prostor pro svá marketingová sdělení. „Důvodem byla od prvních čísel garantovaná výše nákladu a odběru, což bylo důležité směrem k inzerentům,“ míní Čásenský. Odbyt partnerských vydání Reportéru podle něj činí okolo 7.000 partnerských vydání: „Největším partnerem je pro nás Česká spořitelna, od počátku mezi významné partnery patří také společnost s nynějším názvem Fincentrum & Swiss Life Select.“

Možnosti ekonomického rozvoje vidí Čásenský „v těch nejklasičtějších zdrojích“ – v inzerci, prodeji předplatných a na stáncích. „Mně se čas od času někdo ptá, jaké máme rozvojové plány. Náš plán je udělat co nejlepší obsah a prodat co nejvíc inzerce. Ukazuje se, že naše cesta vede sice pomalu, ale správným směrem.“

Hlídací pes: grant je nová monetizace

Hlídací pes kromě webu produkuje knihy

Neziskový Hlídací pes kromě webu produkuje knihy

Třetím médiem spuštěným v roce 2014, naplno konkrétně v prosinci toho roku, je Hlídací pes. Obchodní model explicitně pojmenovaného webu je mezi novými tuzemskými mediálními projekty ojedinělý. Jde o neziskové médium, které žije z darů, grantů a příspěvků čtenářů. Inspirací mu byl americký web ProPublica, od něhož Pes převzal i podtitul Žurnalistika ve veřejném zájmu. Provozovatelem Hlídacího psa je spolek vzletně pojmenovaný jako Ústav pro nezávislou žurnalistiku. Jeho ředitelem je Ondřej Neumann, předtím v letech 2011 až 2013 šéfredaktor týdeníku Ekonom vydavatelství Economia. „Zapsaný ústav je právní forma, která umožňuje neziskovým organizacím vykonávat výdělečnou činnost za přísné úpravy, že co se vydělá, to se musí dát zpátky na činnost,“ vysvětluje Neumann, který začínal jako redaktor ČTK a postupně pracoval jako vedoucí domácí redakce Lidových novin, zástupce šéfredaktora časopisu Týden, šéfredaktor novin Nedělní svět, zástupce šéfredaktora zpravodajství České televize a zástupce šéfredaktora Hospodářských novin. Hlídací pes šetří, říká Neumann, nemá proto stálou redakci. Samotný spolek, který web provozuje, je zapsaný na Neumannově bývalé adrese, což vzbudilo pozornost moderátora Lubomíra Veselého alias Xavera, v poslední době nejhlasitějšího kritika Psa. 

Hlídací pes je víceméně jediným projektem zmíněného spolku. Web se pod vedením šéfredaktora Roberta Břešťana, někdejšího komentátora Ekonomu a předtím šéfredaktora veřejnoprávního Rádia Česko, zaměřuje hlavně na investigativní žurnalistiku. Ta se podle Neumanna v dnešním online provozu složitě monetizuje, proto zakladatelé zvolili model postavený na darech. „Za čím je nejvíc práce, má mnohdy nejmenší čtenost. Na druhou stranu to má ale velký dopad v tom smyslu, že informace spatří světlo světa a nelze se tvářit, že neexistuje,“ tvrdí ředitel Neumann. Jako příklad uvádí sérii textů k čínské společnosti CEFC a jejímu působení v Česku, za kterou web v roce 2016 dostal Novinářskou cenu. Kromě Neumanna a Břešťana do redakce redakci patří ještě Robert Malecký se zkušenostmi z Lidových novin, vedení domácí redakce České televize, Nedělního světa, webu Česká justice i regionálních redakcí, někdejší zahraniční reportérka ČT Tereza Engelová a bývalý zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Vojtěch Berger. Pro Psa v minulosti psala i Eliška Hradilková Bártová. Neumann Médiáři řekl, že odešla v čase finanční tísně redakce. Hlídací pes jí v rámci úspor chtěl začít platit za jednotlivé články místo paušálu, to autorka odmítla a odešla do Deníku N. Hradilková Bártová ale tvrdí, že její rozchod s redakcí proběhl jinak: „Neodešla jsem, nýbrž Ondřej Neumann se mnou ukončil spolupráci ze dne na den pouze prostřednictvím emailu, bez jakéhokoliv předchozího upozornění nebo diskuse o tom.“

Texty z Hlídacího psa můžou zdarma přebírat jakákoliv média, jen do nich už nesmí sahat a dál je upravovat. Pravidelně je berou Forum 24 nebo web Tiscali Media. Původní plán přitom byl, že redaktoři budou psát víc na zakázku. „Hodně naivně jsem si říkal, že budeme ideální redakce pro Mafru. Když budou chtít férově popsat byznys svého majitele, musí přece uvítat, že si to můžou objednat u nezávislé redakce. K tomu nikdy nedošlo, ale na tomto principu se na nás může kdokoliv obrátit,“ přibližuje Ondřej Neumann. Oproti plánu sešlo také z vydávání tištěného měsíčníku. „Část správní rady měla pochybnosti o tom, že se dá zvládnout web i měsíční tisk,“ vysvětluje Neumann. 

Loňské hospodaření nemá Ústav pro nezávislou žurnalistiku ještě uzavřené, podle slov Neumanna ale byl v plusu v řádech statisíců. Pozitivní bilanci doposud vykazoval pokaždé, kromě roku 2015, kdy měl ztrátu 309.000 Kč. Loni v prosinci Hlídací pes oznámil, že se mu přes provozující spolek za pět let provozu podařilo „z darů, grantů, prodeje reklamy i crowdfundingových kampaní“ sehnat přes 21 milionů.

Hospodaření vydavatele Hlídacího psa

rok 2014 2015 2016 2017 2018
výnosy 1,0 3,8 4,6 5,8 5,1
hospodářský výsledek 0,4 -0,3 0,5 0,4 0,2

V milionech Kč, zaokrouhleno na statisíce. Zdroj: účetní závěrky zapsaného spolku Ústav pro nezávislou žurnalistiku

Nejštědřejším donorem byl dnes už nefungující Nadační fond českých průmyslníků, o který se spolek opíral při rozjezdu. Fond zformovali Jaroslav Veverka, někdejší majitel hokejového klubu Piráti Chomutov, kterému do loňského léta patřila společnost na výrobu důlní techniky Noen, předseda dozorčí rady strojírenské Sigma Group Milan Šimonovský a Jiří Šlosr, dnes už bývalý šéf firmy AC Technologies zaměřené na čištění vzduchu. Takzvanou revizorkou fondu byla Lenka Černá, dlouhodobě spjatá s inzertními novinami Annonce. Ty v roce 2017 koupilo vydavatelství Vltava Labe Media a Černá tam pak působila jako ředitelka divize Annonce. Černá zároveň spoluzakládala samotný Ústav pro nezávislou žurnalistiku, předsedá jeho správní radě a od loňského října je místopředsedkyní představenstva vydavatelství Economia.

Průmyslníci posílali od listopadu 2014 spolku Ústav nezávislé žurnalistiky 250.000 Kč měsíčně, od července 2015 pak 350.000. V roce 2016 darovali podle výročních zpráv ústavu 2,93 milionu, v dalším roce 2017 dva miliony. Dary průmyslníků činily celkem 8,9 milionu Kč.‬ Ústav za dobu jeho fungování podpořila také Sekyra Group developera Luďka Sekyry, Nadace Open Society Fund spjatá s investorem a filantropem Georgem Sorosem, matematik a spoluvlastník finanční skupiny RSJ Karel Janeček nebo Jan Demjanovič, bývalý dlouholetý šéf Severočeských dolů, které spadají pod ČEZ, a podle textu Ekonomu z roku 2017 tehdy „člověk z úzkého okruhu kolem Mirka Topolánka“. Severočeské doly pak byly za Demjanoviče „klíčovým partnerem Veverkova Noenu“, přičemž Veverku ekonomický týdeník označil za toho, kdo se vždy pohyboval se pohyboval na pomezí byznysu a politiky a dohromady dal třeba někdejšího premiéra Topolánka s Markem Dalíkem.

Podle Neumanna byly Veverkovy zájmy „odstíněné smlouvou“. „Nebudu se tvářit, že jsme se o politice nikdy nebavili. Bavili jako dva lidé, které to téma zajímá. Ale pan Veverka od začátku věděl, že nebude mít žádný vliv na obsah. A je potřeba zdůrazňovat, že my nedostávali peníze od pana Veverky, ale od Nadačního fondu českých průmyslníků,“ vysvětluje ředitel Neumann, podle kterého nejchudší časy nastaly, když průmyslníci s podporou skončili. Tehdy začal Ústav nezávislé žurnalistiky podporovat Pavel Baudyš, spoluzakladatel a spoluvlastník antivirové společnosti Avast, která se přitom živila i prodejem dat svých uživatelů. Dva roky Baudyš posílal po milionu korun, minimálně jeden další by měl podle domluvy ještě dodat.

Vedle velkých dárců spoléhá Hlídací pes na čtenáře. Na konci každého článku mají možnost poslat příspěvek přes platformu Darujme. Skrze tu Hlídací pes nabízel i své první čtyři knihy knihy: o Zemanovi, Babišovi, stavu české justice a vzestupu evropského populismu. Čtenáři redakci podle Neumanna naposílali přes Darujme víc než 2,1 milionu Kč. „Knihy jsou ukázka pro lidi, že nečekáme s rukou nataženou, ale dáváme jim i dárek jako poděkování,“ říká Neumann. Poslední, loňská kniha o vývoji české žurnalistiky po roce 1989 vydaná u Computer Pressu je jediná volně k prodeji v knihkupectvích. Na knihu vybrala redakce od lidí přes 400.000 Kč. Crowfundingovou kampaň si redakce zkusila už v roce 2017, kdy ve sbírce na provoz webu vybrala přes Nadační fond Karla Janečka přes 570.000 Kč. Částku Janeček vynásobil zlatým řezem – tedy krát 1,618 – a bylo z toho skoro 930.000 Kč.

Posledním důležitým zdrojem peněz Hlídacího psa je Nadační fond nezávislé žurnalistiky, v jehož grantových výzvách je Pes vůbec nejúspěšnějším médiem. Dosud uspěl celkem devětkrát, což mu přineslo přes 4 miliony Kč. Vůbec nejvíc, skoro 1,8 milionu, dostal Hlídací pes v roce 2017 na rozjezd regionálních redakcí v Olomouci a Ústí nad Labem. Zvolil pro ně dvě rozdílné strategie. O Olomoucku referovali tamní studenti žurnalistiky z okruhu webu Houpací osel, o Ústecku naopak zkušený novinář Malecký. Ten za svou sérii článků Čistky v severočeských galeriích a muzeích obdržel v roce 2017 Novinářskou cenu za regionální žurnalistiku (výroční cenu uděluje Nadace Open Society Fund Praha).

Dnes jsou redakce podle Neumanna udržovány tak, aby „nebyly úplně v kómatu“. Zmíněný fond projekt další rok nepodpořil a na financování regionů podle Neumanna nemá redakce dost peněz, jakkoliv by v lokální žurnalistice rád pokračoval: „V těch místech jsme rozvířili vodu, mnoho lidí se na nás obracelo, místní média nás citovala. Kdybychom měli jenom pár peněz, můžeme poměry hodně změnit.“ Malecký má aktuálně zažádáno o grant u Norských fondů.

Forum: názorem ke klikům

Spolek Free Czech Media se uvedl v Národní kavárně na Národní třídě. Zleva Barbora Tachecí, Jan Jandourek, Tomáš Klvaňa, Pavel Šafr

Spolek Free Czech Media se před pěti lety uvedl v Národní kavárně na Národní třídě. Zleva Barbora Tachecí, Jan Jandourek, Tomáš Klvaňa, Pavel Šafr

Tomáš Klvaňa a Pavel Šafr. Foto: David Tesař

Tomáš Klvaňa a Pavel Šafr. Foto: David Tesař

Vedl Lidové noviny, Mladou frontu Dnes, Blesk, Reflex i „Ábíčko“. Dnes je Pavel Šafr vydavatelem a šéfredaktorem webu Forum 24 a tištěného měsíčníku Revue Forum. Web Forum 24 funguje od ledna 2017, kdy doplnil původně čistě názorové Svobodné fórum založené v roce 2015. To provozoval zapsaný spolek Free Czech Media, jehož předsedkyní je Johana Hovorková, editorka a jedna z hlavních postav Šafrova projektu. Forum 24, do kterého se Svobodné fórum začlenilo, provozuje akciová společnost Forum 24 zcela vlastněná Šafrem. „Se vznikem zpravodajského webu Forum 24 jsme začali obchodovat s reklamou, proto bylo důležité, aby za ním stála komerční firma,“ vysvětluje Šafr. Akciová společnost prodává reklamu, knihy a vydává časopis, spolek nadále provozuje veřejnou sbírku, ze které platí názorovou sekci.

Drobní podporovatelé mezi lety 2015 a 2019 poslali na provoz média 8,6 milionu Kč. Když se přičtou ještě dary od sponzorů, částka vzroste na víc než 12,6 milionu. Sbírka podle Šafra ročně tvoří zhruba čtvrtinu rozpočtu, na zbytek si Forum 24 vydělává. Za loňský rok hlásilo komerční výnosy 7,4 milionu. „To je zhruba ze 70 % z reklamy, z 30 % pak z prodeje předplatného a knih,“ přibližuje Pavel Šafr. Většina reklamy pochází z webu, který je celý zdarma a podle čerstvých čísel oficiálního měření návštěvnosti českého internetu NetMonitor ho měsíčně navštíví přes 1,1 milionu lidí. I tady je důležitý Seznam. Podle Šafra přišla spolupráce s předním českým portálem naštěstí zrovna ve chvíli, kdy Facebook změnil algoritmus - čtenářů by jinak o dost ubylo. 

Návštěvnosti pomáhá, že Šafrovo médium je ze všech postbabišovských projektů nejvíc názorově vyhraněné, zaměřené zejména právě proti premiéru Babišovi, což Šafr od začátku postuluje. „My si uvědomujeme, že náš web není pro celou společnost, ale pro určitý názorový proud. Alfa a omega zůstává, aby téma rezonovalo mezi našimi čtenáři,“ říká vedoucí osmičlenné redakce, která sídlí na Praze 4 v ulici Na Zlatnici. Vedle Hovorkové do ní patří sociolog Jan Jandourek, bývalý mluvčí ODS Jiří Sezemský, Vilém Besser, Michal Závada, David Horák a Dominika Jeřábková. Mezi pravidelné přispěvatele patří Bohumil Doležal.

V tištěném měsíčníku Revue Forum, který vznikl na podzim 2017 i díky 720.000 Kč vybraným od lidí přes crowdfunding, je reklamy minimum: „Nemůžeme si dělat iluze, že v tisku můžeme někomu prodávat zboží. V něm lidi inzerují čistě z přesvědčení.“ Revue má podle Šafra aktuálně 2.600 předplatitelů, celkově prodává 5.200 tištěných výtisků. Roční předplatné digitální a tištěné verze vyjde na 999 Kč, na stánku se číslo prodává za 69 Kč.

Loni byla propojená dvojice společností Free Czech Media a Forum 24 poprvé v plusu, a to půl milionu. Z předchozích let ale zůstává kumulovaná ztráta přes 8,5 milionu Kč. Šafr podle svých slov ztrátu hradí ze dvou úvěrů - jednoho bankovního a jednoho od soukromé osoby, která podle Šafra dnes „nechce mít nic společného s Českou republikou“. Peníze mu půjčil i jeho bratr, podnikatel, a část bylo jeho osobních. „Já v tom utopil hodně. Zhruba tři miliony,“ říká šéfredaktor. 

Hospodaření Free Czech Media a Forum 24

rok 2015 2016 2017 2018 2019
výnosy 2,5 6,3 8,3 8,2 10,3
hospodářský výsledek -0,4 -0,2 -5,7 -2,7 0,5

V milionech Kč, zaokrouhleno na statisíce. Zdroj: Forum 24

Za loňským ziskem podle Šafra stojí dvě proměnné. To první je, že Forum začalo provozovat e-shop, kde prodává knihy. Typicky ty od Jaroslava Kmenty nebo rozhovor samotného Šafra s Hovorkovou nazvaný Obrana před Babišem. První vydání se vyprodalo, nedávno vyšlo druhé, rozšířené. Dařilo se i speciálu k 17. listopadu: „Na něm jsme vydělali čtyři sta tisíc.“ Prodej zboží má podle Šafra ještě potenciál. Navíc se dá plánovat, narozdíl od návštěvnosti a darů, které jsou propojeny s momentální situací ve společnosti a politice. Druhou proměnnou je „extrémní vypění a zároveň tlačení nákladů dolů“, přičemž investice do rozšiřování nabídky je nezbytná. „Tato situace je dlouhodobě neudržitelná. Nově vzniklá média můžou bez dalšího investičního programu jen těžko fungovat. Je otázka, jestli se nám podaří získat granty nebo sehnat investory, kteří nebudou chtít mít vliv na směřování média, ale z vlastních prostředků investovat nedokážeme,“ shrnuje Pavel Šafr, který zůstává navzdory tomu, že už před pěti lety ohlásil odchod z veřejného života.

Neovlivní: jen investigativa, lifestyle nevyšel

Sabina Slonková. Foto: Profimedia.cz / Mafra / Tomáš Krist

Sabina Slonková pro Babiše chvíli řídila Mladou frontu Dnes. Foto: Profimedia.cz / Mafra / Tomáš Krist

Své médium si založila také Sabina Slonková, která přitom už za majitele Andreje Babiše vedla půl roku Mladou frontu Dnes. Když seznala, že noviny vlastněné politikem nemohou být nezávislé, přišla s vlastním projektem. O něm se teď s Médiářem jako jediná přes opakované žádosti odmítla bavit s tím, že „má hodně práce“.

Její web Neovlivní funguje od března 2015. Vydává ho společnost s ručením omezeným Dead Line Media, jejímž původním majitelem a jednatelem byl Jakub Unger, partner Slonkové, dosud jeden z hlavních manažerů mediálních aktivit Lukačovičova Seznamu a předtím rovněž krátce manažer regionálních médií v Babišově Mafře a externí mediální poradce Babišova Agrofertu. Zakladatel Aktuálně.cz Unger přišel do Seznamu stavět zpravodajství v roce 2016. Jednatelkou se tak stala Slonková, která sama pro Seznam natáčela pořad Zvláštní vyšetřování. Její web Neovlivní zároveň se Seznamem a jeho newsfeedem nemá spolupráci.

Vydavatelství mělo původně plány na čtyři projekty. Z nich ale funguje pouze Neovlivní. Lifestylový web My89.cz vedený bývalou šéfkou ženské přílohy MF Dnes nazvané Ona Dnes Lenkou Tréglovou a další dva projekty „zaměřené na významné osobnosti českého života a na regionální byznys“ CZleader.cz a Regiobiz.cz záhy skončily. 

Vydavatelství uvádí, že jeho provoz je „financován z podstatné části z předplatného tištěného magazínu Neovlivní.cz“ a „také každý rok získává nejrůznější granty, například od Nadačního fondu proti korupci či Nadačního fondu rodiny Orlických, jehož „prostředky pocházejí z pronájmu nemovitostí v centru Prahy“. Orličtí podporují mimo jiné Revoler Revue, Člověka v tísni, Post Bellum nebo Hnutí Duha.

První číslo tištěného měsíčníku vyšlo přesně rok po rozjezdu webu, v březnu 2016. Roční předplatné o 10 číslech stojí 990 Kč. Mezi finančními podporovateli vydavatelství jmenuje zakladatelku firmy Siko Jaroslavu Valovou, majitele společnosti Best Tomáše Březinu, majitele firmy zaměřené na sportovní zpravodajství Livesport Martina Hájka, Libora Winklera z finanční skupiny RSJ nebo nadaci Petra Cichoně, majitele firmy Crocodille ČR, která provozuje řetězec rychlého občerstvení Bageterie Boulevard. Řetězec také sloužil jako distribuční síť tištěného měsíčníku Neovlivní.

Hospodaření vydavatele Neovlivní.cz

rok 2015 2016 2017
výnosy 5,8 4,3 3,2
hospodářský výsledek 0,8 -0,1 -0,4

V milionech Kč, zaokrouhleno na statisíce. Zdroj: účetní závěrky společnosti Dead Line Media

I Slonkové projekt má podporu od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Fond dosud na celkem pět projektů přispěl víc než dvěma miliony korun. Nejvyšší z darů (600.000 Kč) šel na vznik „ekonomické sekce redakce“. Tu měl od začátku roku 2018 na starosti bývalý náměstek ministra financí Lukáš Wagenknecht, který na ministerstvo nastoupil jako odborník ANO na boj s korupcí. S Babišem měli ovšem spory, které vyvrcholily odvoláním Wagenknechta. Záhy, ani ne po roce, se Wagenknecht loučil i s redakcí Neovlivní. V říjnu 2018 roku se totiž stal senátorem.

Nadační fond už rozdal přes 19 milionů

Kromě zmiňovaných odkazů z hlavní stránky Seznamu je druhým podstatným momentem éry médií po Babišově vstupu vznik Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku. Ten byl založen v srpnu 2016 a jako důvod své existence uvádí právě vstup Andreje Babiše a dalších byznysmenů do médií. Fond na začátku stál na 12 podnikatelích. Šlo o Petra Cichoně (to je majitel skupiny Crocodille a franšízové sítě Bageterie Boulevard), Františka Dostálka (spoluzakladatel auditorské firmy KMPG, aktuálně předseda dozorčí rady a výboru pro audit PPF Group), Jiřího Háka (spoluzakladatel poradenské společnosti Corpin), Silke Horákové (spolumajitelka nakldatelství Albatros), Richarda Kauckého (spoluzakladatel firmy Software602), Jiřího Kučeru (advokát, působí v kanceláři Kučera & Associates), Petra Laštovku (založil společnost Emun Partners, zabývá se správou majetků), Vladimíra Maříka (vědecký ředitel Českého ústavu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze), Tomáše Richtera (podnikatel v hotelnictví a lázeňství), Martina Vohánku (zakladatel společnosti W.A.G. Payment Solutions), Libora Winklera (řídící partner finanční skupiny RSJ) a Jana Zitka (majitel firmy s bazény Alukov).

Vedle tuctu původních zakladatelů přispělo Nadačnímu fondu od jeho začátku zhruba 200 lidí. Jejich jména ani podíly darů od fond nezveřejňuje. „Hodně jsme to na začátku diskutovali, nakonec vyhrálo řešení, že nechceme vytvářet další seznam lidí, na které by novináři měli v uvozovkách brát ohled. Když média dělají na kauzách, mohou v klidu investigovat i někoho, kdo nám dal peníze. Protože to prostě nevědí,“ vysvětluje výkonný ředitel fondu Josef Šlerka, který zároveň vede obor Studium nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Od spuštění fond rozdal víc než 19 milionů Kč. Mírně přitom měnil model, jak vybíral projekty hodné podpory. Zpočátku vypisoval výzvy na tematické okruhy, typicky na téma veřejných zakázek, od toho ale upustil. „Abychom nebyli obviňováni z nastolování agendy. Zkoušeli jsme různé formáty, nejlepší nám nakonec připadá, když řekneme ‚přijďte za námi se zajímavými tématy, odůvodněte, že je umíte udělat, a my vám dáme peníze‘,“ říká Šlerka. Loni fond také snížil maximální částku na jeden projekt z půl milionu korun na polovinu, tedy na 250.000 Kč. Zbylé peníze - loni konkrétně 1.156.000 Kč - přesunul do nově vzniklé výzvy zaměřené na obecný rozvoj médií, typicky na nový obchodní model. 

Projekty podpořené Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky

držitel grantu rok projekt dotace
A2larm 2016 Prekarizace práce 500.000
A2larm 2017 Mimořádná ocenění 150.000
A2larm 2019 Rok nula: Periferie versus centrum. O čem naši politici už třicet let mluví a ještě dalších třicet let budo 250.000
Ackee 2018 FakeHacks 50.000
Apolena Rychlíková 2019 Paměť města 145.000
Ars Anima 2019 Skryté nemoci české psychiatrie 150.00
Brit Jensen 2019 Účast v porotě soutěže Prix Europe 2019 8.000
Demagog 2018 Sliby vlády AB 92.000
Deník N 2019 Tváře normalizace 250.000
Deník N 2019 Rozvojový grant 400.000
Deník N 2019 Čínský restart – dopady česko-čínského sbližování posledních let 250.000
Deník Referendum 2016 Střet zájmů ministra financí v zemědělském sektoru 250.000
Deník Referendum 2017 Příčiny normalizace nenávisti. A jak je překonat 300.000
Deník Referendum 2018 Mimořádný finanční příspěvek na provoz redakce 300.000
Echo24 2019 Ekonomické a společenské dopady monopolu Facebooku a Google na tradiční média 240.000
Evropské hodnoty 2018 Tréninkový program občanské žurnalistiky 200.000
Forum24 2019 Rozvojový grant 300.000
Forum24 2018 Jak přichází bezpráví 154.000
Free Czech Media 2018 Manipulace pomocí hoaxů v mailové korespondenci a na internetu 480.000
Hlídací pes 2017 Mapa české justice 500.000
Hlídací pes 2017 Veřejné zakázky - věc veřejná 150.000
Hlídací pes 2017 Jak se ztrácejí národní poklady 200.000
Hlídací pes 2017 Krajští hlídací psi 1.780.000
Hlídací pes 2018 Obchod se strachem 500.000
Hlídací pes 2018 Nevina v ČR 250.000
Hlídací pes 2018 Kyberšpionáž na území České republiky 300.000
Hlídací pes 2019 Mediální rady - věc veřejná 250.000
Hlídací pes 2019 Agenda Europe a česká politická hnutí 125.000
Investigace 2016 Pračka ruských peněz 238.000
Investigace 2017 Kokain, luxus, Tatramatka – jak se v Česku perou peníze pro globální organizovaný zločin 400.000
Investigace 2017 Mimořádná ocenění 200.000
Investigace 2018 Příběh nezabiješ – ´Ndrangheta v prostoru střední Evropy 477.000
Investigace 2018 Domy na peníze 400.000
Investigace 2019 Scam419 236.700
Investigace 2019 Rozvojový grant 65.000
Investigace 2019 Projekt K 125.000
Key Note 2018 Prague Media Point 2018 75.000
Kundra a Lindner 2016 Můj syn terorista 50.000
Landa, Reinisch 2019 Energie bez energie 250.000
Michal Štingl 2017 Soud s Hradem 3000
Neovlivní 2016 Parlamentní volby 2017 a příprava na přímou volbu prezidenta v roce 2018 500.000
Neovlivní 2017 Smart Cities po Česku 500.000
Neovlivní 2017 Mimořádná ocenění 100.000
Neovlivní 2018 Fake news jako nástroj českých politiků 450.000
Neovlivní 2018 Rozvojový grant na vybudování ekonomické redakce 600.000
Občasník.eu 2016 Vysočina pod drobnohledem 150.000
Open Society Fund  2017 Novinářská cena 2017 75.000
Open Society Fund  2018 Novinářská cena 2018 100.000
Open Society Fund  2019 Novinářská cena 2019 500.000
Reportér 2016 Dotační machinace v české vědě a vysokém školství 460.000
Reportér 2017 Nástup cizí moci a její rizika 500.000
Reportér 2018 Nástup nové moci a její rizika II. 500.000
Reportér 2018 Vláda: Co se děje pod povrchem 450.000
Reportér 2019 Zákulisí moci: co se děje pod povrchem 250.000
Reportér 2019 Rozvojový grant 691.000
Reportér 2019 Spojení mocí. Zájmy prezidenta a premiéra 250.000
Reportér/Dražanová 2017 Tahle země není pro cizí 200.000
Romea 2018 Byznys s chudobou v oblati bydlení 180.000
Sedmá generace 2018 Mizející úrodná půda 150.000
Sedmá generace 2019 Jak zachovat úrodnou půdu 145.460
Sinopsis 2017 Analytické zpravodajství o současné Číně a česko-čínských vztazích 234.370
Sinopsis 2018 Analytické zpravodajství o současné Číně a česko-čínských vztazích 150.000
Sodomková 2017 Podcast o stavu české justice 250.000
Spol. F. Peroutky 2017 Cena Ferdinanda Peroutky za rok 2016 250.000
Spol. F. Peroutky 2018 Cena Ferdinanda Peroutky za rok 2017 75.000
Spol. F. Peroutky 2019 Cena Ferdinanda Peroutky za rok 2018 50.000
Spolek Svoboda projevu 2017 Pokuta od Úřadu nad financování kampaní 28.000
Transparency 2017 Zvýšení povědomí o praxi ve vypisování veřejných zakázek 150.000
Voxpot 2018 Česká stopa ve světě 225.000
Voxpot 2019 Česko mezi ideály a byznysem 250.000

Zdroj: Nadační fond nezávislé žurnalistiky

Nadační fond je přitom personálně provázaný s nejnákladnějším mediálním projektem, který vznikl po Babišově majetkovém vstupu do médií - s Deníkem N. Mezi jeho investory patří dlouhodobí podporovatelé fondu fondu Jaroslav a Silke Horákovi (majitelé nakladatelské skupiny Albatros Media), Martin Vohánka (W.A.G. Payment Solutions) a Libor Winkler (skupina RSJ). „Ti z nich, kdo byli ve správní radě fondu rozhodující o grantech, ji se vstupem do ‚Nka‘ opustili,“ zdůrazňuje Šlerka. Deník N dostal od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky už tři granty, celkem za 900.000 Kč.

Deník N: za první dva roky -41 milionů

Šéfredaktor Deníku N Pavel Tomášek (vlevo) a ředitel vydavatelství N Media Ján Simkanič nad výtiskem prvního vydání

Šéfredaktor Deníku N Pavel Tomášek (vlevo) a ředitel vydavatelství N Media Ján Simkanič nad výtiskem prvního vydání

Deník N poprvé na stáncích. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Deník N přišel na stánky v lednu 2019. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Zmíněná čtveřice spolu se spoluzakladatelem české pobočky KPMG Janem Žůrkem, spoluzakladatelem e-shopu Mall.cz Ondřeje Frycem, zakladatelem Jobs.cz Liborem Malým a zakladatelem Livesportu Martinem Hájkem (podporuje i Neovlivní) drží ve vydavatelství N Media dvoutřetinový podíl skrze společnou akciovku Independent Press. Fryc, Malý a Hájek přitom do Independent Pressu vstoupili až loni v létě.

Zbývají třetina vydavatelství patří slovenské firmě Denník N, v níž 51 % jako investoři drží spolumajitelé softwarové firmy Eset Rudolf Hrubý, Richard Marko, Peter Paško, Anton Zajac, Maroš Grund a Miroslav Trnka a 49 % drží celkem 44 zaměstnanců a spolupracovníků slovenského Denníku N.

Vlastnická struktura Deníku N v červenci 2019. Zdroj: Deník N

Vlastnická struktura Deníku N. Zdroj: Deník N, červenec 2019

Právě podle slovenského vzoru začal v říjnu 2018 vycházet stejnojmenný zpravodajský web v Česku, který pak v lednu 2019 přidal tištěný deník. Majitelé do něho mají během čtyř let od založení investovat podle ředitele vydavatelství Jána Simkaniče „vyšší desítky milionů korun“. Úvodní investice přitom považují za filantropické, nechtějí je tedy vracet.

V roce 2018, na jehož sklonku vznikl, vykázal Deník N tržby 2,8 milionů Kč a skončil ve ztrátě 11 milionů. Loni, v prvním celém roce existence, ztráta činila 30 milionů. Většina příjmů pocházela z předplatných a reklamy, zbytek přišel od investorů. „Příjmy z reklamy přitom tvoří jednotky procent proti předplatitelům,“ říká Sikmanič. Jak upozornilo Info.cz, na sklonku loňska investoři poslali vydavatelství dalších 35 milionů Kč „na provoz a rozvoj“. Podle Simkaniče se přitom investice nutně nekryjí s náklady na daný rok. „Investoři do toho dávají postupně peníze podle závazku, na kterém jsme domluveni,“ říká ředitel vydavatelství. 

Menším zdrojem byl i v případě rozjezdu Deníku N crowdfunding, během nějž titul tehdy pracovně nazývaný Nový deník vybral 7 milionů Kč, respektive získal 5.433 předplatitelů, z nichž 1.483 si objednalo i papírovou verzi. Dnes Deník N hlásí, že „výrazně překročil“ hranici 15.000 předplatitelů.

Aby si na redakci, která dnes čítá přes 50 lidí, vydělal, potřebuje jich podle svých propočtů dalších 10.000. Podle původního plánu by mělo „Nko“ požadovaného počtu předplatitelů, a tedy plné závislosti pouze na nich, dosáhnout v roce 2022. „Já doufám, že to bude i rychlejší, ale hlavně aby to bylo. Placený obsah v tomhle smyslu v Česku zatím není,“ míní Simkanič. Jako příklad fungování předplatitelského modelu uvádí slovenského sourozence se 47.000 abonentů, který je už tři roky v plusu.

Denník N

Hospodářské výsledky slovenského Denníku N. Zdroj: Denník N

Kromě telegrafické sekce denních zpráv vesměs přebíraných odjinud Minuta po minutě má Deník N celý web za paywallem. Jinými slovy: všechny původní články jsou zpoplatněny. Zdarma jsou podcasty, které od loňského září každý všední den připravuje Filip Titlbach, bývalý redaktor Českého rozhlasu. Roční předplatné webu vyjde na 1.980 Kč, pokud chtějí čtenáři i tištěnou verzi do schránky, musí si připravit další dva tisíce, celkem 2.980 Kč. Deník se prodává i jednotlivě na stáncích, za 25 Kč. Čísla z trafik nezveřejňuje. „Říkáme celý tisk dohromady, to je 4.000 až 6.000 prodaných tištěných kopií denně. Stánky ale dávají smysl. Jsme vidět v prodejnách a podle našich kalkulací si to na sebe vydělá,“ tvrdí Simkanič. Ten stále vlastní 4% podíl v online vydavatelství Internet Info, v jehož čele před nástupem do N Media léta působil.

Svou roli ve vydavatelské firmě N Media Simkanič označuje za „organizačně-provozně-marketingově-koncepční“, do každodenního obsahu podle svých slov nezasahuje. Ten má na starosti šéfredaktor Pavel Tomášek, který dlouhá léta zastával tutéž pozici v Aktuálně.cz Bakalovy Economie. Právě z ní přišla většina početné redakce.

Kdo sedí v redakcí Deníku N a odkud přišel

  • Eva Romancovová (provozní ředitelka) - řídila budování Centra proti terorismu a hybridním hrozbám
  • Lukáš Werner (zástupce šéfredaktora) -  vedl domácí zpravodajství newsroomu Economie
  • Michael Švec (editor) - bývalý editor zpravodajství v Aktuálně.cz
  • Jan Jiřička (editor) - bývalý editor zpravodajství iDnes.cz
  • Anna Janská (šéfeditorka online zpravodajství) - bývalá editorka Aktuálně.cz
  • Barbora Němcová (editorka) - bývalá redaktorka domácí redakce Aktuálně.cz
  • Václav Ferebauer (editor) - bývalý redaktor iDnes.cz
  • Adam Hecl (editor) - bývalý redaktor Hospodářských novin
  • Libor Stejskal (editor) - redigoval komentáře v Hospodářských novinách
  • Petr Koubský (editor, vedoucí rubriky Věda a technika) - vedl Softwarové noviny, vydával magazín 067.cz
  • Ivan Adamovič (editor) - vedl kulturní rubriku Hospodářských novin nebo měsíčník Finmag
  • Jan Kudláček (editor) - dlouholetý zahraniční redaktor televize Prima
  • Jan Pavec (editor) - bývalý zástupce šéfredaktorky E15
  • Filip Zajíček (editor) - bývalý editor DV TV
  • Petra Procházková (zahraniční redaktorka) - po 27 letech odešla z Lidových novin
  • Jan Moláček (redaktor, komentátor) - bývalý zahraniční redaktor České televize, investigativec v Reportérech ČT, komentátor v Aktuálně.cz
  • Lenka Vrtišková Nejezchlebová (redaktorka) - psala pro Pátek LN nebo Týden, věnuje se rozhovorům
  • Renata Kalenský (redaktorka) - psala pro Lidové noviny, Týden, působila v Seznam Zprávách nebo na Českém rozhlase Plus
  • Jakub Zelenka (redaktor) - bývalý redaktor Aktuálně.cz, investigativec, držitel Novinářské křepelky pro novináře do 33 let
  • Lukáš Prchal (redaktor) - bývalý redaktor Aktuálně.cz, investigativec, držitel Novinářské křepelky pro novináře do 33 let
  • Eliška Hradilková Bártová (redaktorka) - investigativní reportérka, psala pro Respekt, MF Dnes, Aktuálně.cz a naposledy Hlídacího psa
  • Jana Ciglerová (zahraniční redaktorka) - dlouholetá zpravodajka z USA, působila v MF Dnes, vedla časopis Elle
  • Pavel Polák (zahraniční redaktor) - zpravodaj v Německu, odkud referoval i pro Český rozhlas
  • Jan Tvrdoň (reportér) - vedl projekt Demagog.cz 
  • Tereza Mynářová (ekonomická redaktorka) - psala pro Aktuálně.cz nebo Finmag.cz
  • Kirill Ščeblykin (zahraniční redaktor) - bývalý šéfredaktor Student Times
  • Hana Mazancová (redaktorka) - bývalá redaktorka Lidovky.cz a iRozhlas.cz
  • Magdalena Slezáková (zahraniční redaktorka) - bývalá zahraniční reportérka na iRozhlas.cz, vedla rubriku Svět webu Lidovky.cz
  • Barbora Janáková (redaktorka) - bývalá reportérka iDnes.cz
  • Eliška Černá (redaktorka) - bývalá redaktorka Týdne a Pražského deníku
  • Jan Wirnitzer (redaktor) - bývalý redaktor Aktuálně.cz a Hospodářských novin
  • Eva Mošpanová (redaktorka) - psala pro Respekt, Marketing & Media a iRozhlas.cz
  • Iva Bezděková (redaktorka) - působila v české redakci BBC, na Radiožurnálu, v MF Dnes a Aktuálně.cz
  • Jana Ustohalová (redaktorka) - dlouholetá redaktorka brněnské MF Dnes
  • Adéla Skoupá (redaktorka) - bývalá domácí redaktorka Hospodářských novin a Aktuálně.cz
  • Prokop Vodrážka (redaktor) - psal pro Aktuálně.cz, později působil v Seznam Zprávách
  • David Janeczek (sportovní redaktor) - spolupracoval s Aktuálně.cz, působil ve sportovní redakci Seznamu  
  • Michal Tomeš (redaktor) - bývalý redaktor E15
  • Filip Titlbach (editor podcastů) - bývalý člen pražské redakce Českého rozhlasu, publicista Radia Wave
  • Ludvík Hradilek (fotoreportér) - bývalý fotograf Respektu a Aktuálně.cz
  • Gabriel Kuchta (fotoreportér) - fotil pro slovenský deník SME

Na Slovensku Denník N rozjel svou ekonomickou mutaci, v Česku se nic takového zatím neplánuje. „Nebráním se ničemu, ale že bychom rozšiřovali portfolio do mraku dalších vertikál, to není na pořadu dne. Cíl je, aby tato redakce vydělávala sama na sebe,“ shrnuje Simkanič. Vedlejším projektem zůstává pouze vydávání knih. Dosavadní publikace si na sebe podle ředitele redakce vydělají, mají ale pouze „doplňkový ekonomický efekt“. 

Rozhoduje obsah, nebo algoritmus?

Nové mediální projekty vznikly, protože novináři nechtěli být součástí velkých vydavatelství vlastněné nejbohatšími Čechy s politickými zájmy. Protože ale média něco stojí, musela se většina obrátit na kategorii boháčů z pohledu peněz o řád nižší, aby jim pomohli projekty rozjet.

Majetné investory a teď už i majitele má Echo24. To si tak může dovolit být ve ztrátě a vydávat názorový web a tištěný týdeník pro užší cílovou skupinu. Zároveň Echo postupně měnilo svůj model - od původní víry v internetovou inzerci k čím dál většímu spoléhání se na příjmy od čtenářů.

Hlídací pes ve ztrátě není, dokonce se ani nesnaží vydělávat. Od začátku seznal, že prodávat svou práci je v časech nadbytku obsahu příliš náročné. Zvolil proto neziskový model a volné licence nad články, které tak zdarma šíří i jiné weby. I tak ale členy redakce, která kvůli úsporám nemá ani vlastní kanceláře, musí někdo zaplatit. Hlídací pes se otevřel i dárcům s kontroverzní historií, zároveň ale platí, že je v jejich uvádění transparentní. Vedle toho spoléhá na trend poslední let, jaký známe třeba z britského Guardianu nebo českého A2larmu, tedy na malé dárce. Pod každým článkem je možnost na pár kliků poslat redakci pár stovek.

Reportér má oproti ostatním „novým“ médiím mnohem delší periodicitu. Pro tvorbu tištěného měsíčníku mu tak stačí relativně malá redakce. Na propracovaný obsah na papíře navíc stále slyší i inzerenti, jimž je garantován náklad i díky partnerským vydáním. Díky sázce na papír se magazín aspoň částečně vyhnul nutnosti řešit obchodní model v online prostředí. To je ostatně bolavé místo většiny českých médií vedených těmi, kdo byli odchování papírovou žurnalistikou. Její zákonitosti se pak snaží snaží roubovat do online prostoru, což ne vždy funguje. V případě Reportéra zároveň platí, že jako reportážní měsíčník prakticky nemá obdobu. 

Jestliže slýcháme nářky, jak internet polarizoval společnost, jsou i tací, kteří se na této vlně snaží surfovat. To je ostatně nejjednodušší online model, jak víme z příkladu politického bulváru Parlamentních listů. Takový model využívá i Forum 24, byť z jiné strany. Redakce píše výrazně názorové texty, ve kterých jasně určuje přátele a nepřátele. Náklady na takové materiály nejsou vysoké a přinášejí čtenost, kromě ní ale také třeba nedůstojné hádky na sociálních sítích s dalšími novináři.

Ještě podstatnější novinkou, kterou internet přinesl do fungování médií, je ale závislost na distributorech obsahu typu Facebooku či Googlu. Proměna jejich algoritmů může výrazně ovlivnit fungování média postaveného na návštěvnosti. Konkrétně Forum proto chce víc sázet na speciály či knihy, jejichž tržby se dají aspoň trochu plánovat. A ideálně najít investora. Denním provozem, jak redakce uznává, na nutné investice do rozvoje vydělat nedokáže.

Poryvům algoritmů se chce vyhnout Deník N, který má jako jediný veškerý obsah za platební bránou. Dnešního vybíravého čtenáře, který nechodí přímo na web, ale vybírá na sítích, se tak snaží připoutat skrze předplatné. Deník N má několik výhod - přišel později, může se poučit z chyb ostatních, má vzor v podobě úspěšného slovenského Denníku N a stojí za ním štědří investoři, kteří filantropicky podporují rozjezd média. Ten je ze všech sledovaných „nových“ médií nejnákladnější, ale kdo chce dělat skutečné denní zpravodajství, tedy nepřeklápět pouze ČTK a k tomu názory, potřebuje velkou redakci a hodně peněz. 

Část investorů Deníku N dává peníze i všem ostatním médiím popsaným z článku. Tedy spolu s dalšími zhruba 200 lidmi, kteří přispěli Nadačnímu fondu nezávislé žurnalistiky. Možná se tak dostáváme do doby, kdy se nebudou podnikatelé chlubit sbírkou umění, ale právě mediální filantropií. Záležet pak bude na tom, jestli budou chtít mluvit do obsahu. Nadační fond nezávislé žurnalistiky, který zatím rozdal přes 19 milionů Kč, je ovšem v mnohém hlavně symbol. Má ukázat, že v Česku jsou bohatí lidé, kteří stojí o pluralitu médií.

Pro fungování jednotlivých redakcí ale není Nadační fond nezávislé žurnalistiky ani zdaleka tak důležitý jako proud článků na hlavní stránce Lukačovičova Seznamu. Právě takzvaný newsfeed Seznamu je se svým vlivem na výběr čtení pro několik milionů návštěvníků denně možná vůbec nejdůležitějším projektem, který vznikl v posledních pěti letech. Protože obsah je sice důležitý, prim ale dnes hraje distribuce.

Nebudeme říkat „pište o Babišovi“

„Strukturu dárců nezveřejňujeme,“ říká Josef Šlerka, výkonný ředitel Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku. Fond přispívá všem výše zmíněným nově vzniklým médiím, ale kdo je donorem a kdo konkrétně tím největším, se v případě tohoto finančního zdroje pro „nezávislou žurnalistiku“ veřejnost nedozví. Zpočátku přitom fond vypisoval obsahově vymezené grantové výzvy, později od toho upustil: „Nechceme být ti, kdo nastavují agendu.“

Vámi vedený fond dával zprvu na jeden projekt až 500.000 Kč, teď už jen 250.000. Proč to?

Nechali jsme celkovou částku, ale rozdělujeme ji jinak. Dvakrát do roka dáváme 250.000 Kč na investigativní a analytické projekty, loni jsme k tomu poprvé začali dělit celkem 1,25 milionu Kč pro rozvojové projekty. To znamená takové, které typicky pomáhají najít nový byznys model nebo mu pomáhají opravit ten stávající. Vedle toho dáváme něco mimo grantové výzvy.

Jak projekty vybíráte?

Máme expertní radu, která projekty ohodnotí a sestaví jejich pořadí. Poslední slovo má ale správní rada.

Počet donorů je stejný, nebo roste?

Od začátku nám přispělo zhruba 200 lidí.

Kdo je největší dárce?

Strukturu dárců nezveřejňujeme. Hodně jsme to na začátku diskutovali, nakonec vyhrálo řešení, že nechceme vytvářet další seznam lidí, na které by novináři měli v uvozovkách brát ohled.

Není tady správné řešení. Na jedné straně nám je vyčítáno, že není transparentní, kdo nás financuje. Na druhé straně, když média dělají na kauzách, mohou v klidu investigovat i někoho, kdo nám dal peníze. Protože to prostě nevědí.

Hlásí se v čase víc projektů?

Je to stabilní. Zhruba 18 až 25. Od začátku hledáme správnou formu, nemáme se od koho poučit. Srovnatelné fondy ve střední Evropě neexistují, pokud víme, a v celé Evropě jich je velmi málo.

Vyhodnocujete projekty i zpětně?

Hledáme k tomu cestu. Nechceme být ti, kdo nastavují agendu. My si interně vyhodnocení děláme, ale nedáváme zpětnou vazbu, která by mohla vyvolávat dojem, že jsme téma chtěli zpracované určitým způsobem.

Na začátku tam ale agenda byla, měly jste třeba výzvu na projekt zabývající se justicí. Vy jste na začátku vypisovali třeba výzvu na projekty, které se zabývají justicí. Teď už máte pouze jaro a podzim.

Ano, z toho jsme postupně vycouvali. Právě abychom nebyli obviňováni z nastolování agendy. Zkoušeli jsme různé formáty, nejlepší nám nakonec připadá, když řekneme „přijďte za námi se zajímavými tématy, odůvodněte, že je umíte udělat, a my vám dáme peníze“. My ale nebudeme těmi, kdo říká „pište o Babišovi“.

Fond loni spustil rating, v němž indexuje, jak média dodržují zpravodajské postupy. Přihlížíte k něm při výběru projektů?

Rating není penalizační. Pomáhá pojmenovat, kde má médium problémy. Aby s tím mohlo něco udělat. Není tedy něčím, co vyřazuje kandidáta.

To se snažíte i aktivně, nebo to je pouze tabulka na webu?

Po zveřejnění ratingu mě přímo oslovovaly redakce. Mluvil jsem se spoustou z nich, probírali jsme to.

Rating jste sestavili z náhodně zvolených 10 dnů v období mezi zářím 2018 a lednem 2019. Pořadí kvality médií tedy stojí na hodnocení rok starého výběru z jednoho týdne. Co update?

Brzy zveřejníme aktualizovanou, celkově druhou, verzi ratingu. To chceme dělat zhruba jednou za půl roku, protože nám jde o sledování proměn praxe. Ta se nemění ze dne na den, ale v delším časovém období.  

Nebijí se vaše dvě role, tedy že dáváte peníze a zároveň vystupujete i jako samoregulační orgán žurnalistiky? Typicky vyjadřováním se k různým kauzám v mediálním provozu.

To vzniklo samovolně. Myslím, že v naší pozici není konflikt zájmů. Nemáme žádné ekonomické zájmy v médiích, kterým dáváme peníze. Rozhodování o obsahu se vůbec neúčastníme, dáváme peníze na konkrétní projekty. Jenom výjimečně dáme konkrétnímu médiu bianco šek. To jsme udělali v případě Sinopsisu. Když dáváme peníze obecně redakci, je to třeba na vytvoření nové pracovní pozice nebo na vznik regionální redakce.

Zároveň myslím platí, že žádné médium na nás není existenčně závislé. Není tam tedy ani vazba, že by nám někdo musel vycházet vstříc.

Na přípravě Ratingu Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky se podílel Ondřej Sliš, spolutvůrce Nedělní přílohy internetu pro Médiář. Ondřej Sliš a také Jakub Jetmar, autor článku, zároveň studují na Univerzitě Karlově obor vedený Josefem Šlerkou