V rámci rodinné oslavy Silvestra - bylo tu asi deset lidí včetně jednoho už chodicího mimina - jsem zapnul televizi. Po celém odpoledni naplněném českými popovými hity 80. let, nakoupenými pochopitelně v Supraphonu online (doporučuju zejména best of Karla Svobody) mi přišlo na mysl, že i v televizi musí být přece něco zábavného. Zrovna vysílali prezidentské spoty. Konečně v HD! Na velké obrazovce a s pořádným zvukem.
Zatímco všude kolem nás víří debata, zdali je spot Jana Fischera blbý, spot Miloše Zemana výjimečně hořký, výjimečně dobrý, nebo zdali Franz je ta pravá alternativa, všichni komentáři svorně opomněli nejdůležitější událost, a tou je prokoučovaný spot Jany Bobošíkové. Nejvýraznější osobnost, kterou můžeme mezi kandidáty najít, má tyto hlavní přednosti:
- má jako jediná X faktor (přijde a něco se děje),
- je sexy,
- je sebevědomá,
- je přesvědčivá,
- je správně manipulativní,
- je jedinou ženskou kandidátkou, kterou můžeme označit za alfu (být alfa je dost důležitá, protože pokud prezidentka povede jednání, chci, aby se z něj vracela jako vítěz a ne jako milá slušná paní),
- má plné rty,
- hezky špulí pusu.
Jana má ovšem i minusové body:
- nezná míru, neví, kdy strašit a kdy hladit, její positioning rozhněvané političky je nutné pravidelně vyvažovat něčím „lovely“, průhledy do ženského světa, srdíčkem, křehkostí, bezradností, pohledem laně atd.,
- neumí se obléct, její oblečení umocňuje aspekt tvrdosti, což je na úkor elegance, představa, že s ní zkejsnu ve výtahu, ve mně budí smíšené pocity.
A když si vezmete tuhle výraznou osobnost a natočíte s ní naprosto amatérské video, které vypadá, že točili ještě za dob televizní krize pokoutně ve studiu Branek, bodů, sekund, tak je to neuchopená šance mít nejvýraznější počin prezidentských kampaní.
Spotu chybí nápad, Jana pouze stojí v pozici mluvicí hlavy a odehrává celý stand up v jedné výrazové poloze. Máte pocit, že brzo dostanete poznámku nebo pravítkem přes zadek. Ve finální scéně o sobě začne volně hovořit ve třetí osobě, což jen umocňuje dojem, že tenhle text žádný šéf projevů, kterého má třeba Obama, nečetl. Co z toho čtu, je jen osobní promo a vyšší visibilita političky. Navíc jsou špatně zvolené doplňky - jedna z náušnic volně visí, druhá leží na límci, což dost ruší.
Je jasné, že klip vznikl jen, aby byl, čemuž odpovídá i laciné typo. No napadlo by vás k barvám české národní vlajky doplnit text ve žluté barvě? Co tahle volba říká o autorech? Postrádají vkus a navíc respekt k našim národním barvám, neváhají je upozadit výraznější žlutou. Navíc píšou přes vlajku! No kde to jsme?
No nic, jak jste asi pochopili, tak tenhle spot je prokoučovaný, protože kandidátka jako jediná měla typově i výrazově na skutečnou áčkovou záležitost. Místo toho sledujeme plochou historku okresního formátu. A to byla nejvýraznější kandidátka. X faktor můžeme nejlépe posoudit, když sledujeme člověka, jak hovoří. Zajímá nás to, nebo přepneme? Pokud seřadíme ostatní kandidáty podle toho, jak výrazní jsou - nikoliv tím, jak vypadají, ale jak dovedou být ve spotu sugestivní, tak pořadí je následující:
Z kandidátů skoro nikdo v záběru nemluví. Představme si, že je neznáme a vidíme je poprvé, a vyhodnoťme si jejich X faktor. V závorce údaj, kolik vět řekl kandidát v záběru. Vychází mi následující pořadí:
Jana Bobošíková (mluví celou dobu):
Dlouho nic.
Miloš Zeman (jedna věta):
Karel Schwarzenberg (nemluví):
Vladimír Franz (nemluví):
Přemysl Sobotka (mluví celou dobu):
Jiří Dienstbier (tři věty):
Táňa Fischerová (čtyři věty):
Jan Fischer (dvě věty):
Vedle očekávaných scenérií ostatních kandidátů vyčnívá spot Táni Fischerové - upomíná na totáč, bytové divadlo, rodinnou atmosféru, svetry a pokoutně vykouřenou a típnutou cigaretu Clea kdesi v kamrlíku vrátného. Takhle nějak by vypadal YouTube kanál Charty 77. Chtělo by to zubní hygienistku, ale to už by nebyla ta Charta. Oproti tomu tým Vladimíra Franze propadá představě, že jejich lídr má tolik charismatu, že stačí ho zabrat a je to tam, úplnej Tom Cruise. Ostatním týmům je nutno přiznat, že realisticky zvážily možnosti, které jejich kandidátovi jeho X faktor poskytuje.
Když to tak nějak vezmu kolem a kolem, jedině Jana má výraznější předpoklady být charismatickým prezidentem. Bohužel ukázala, že nemá zájem, protože její spot je low budget, přestože si jistě mohla dovolit investovat několik set tisíc do áčkové záležitosti, už jen pro ten pocit. Audiovizuální tvar není médium, ve kterém by se kdokoliv těchto osobností nich cítil jistý. Karel Schwarzenberg to vyřešil nejlépe, místo něj hovoří lidi, které máme na obrazovce nejradši. Lepší all stars tým už nikdo dohromady nedá, to je jisté.
Představa, že spotem změníme něčí preferenci, je mylná. Rozhoduje první dojem, do kterého se pak pokoušíme doracionalizovat argumenty, abychom měli pocit, že naše volba má nějaký jiný důvod. Pokud jste nerozhodnutým voličem, vypněte zvuk, ostatně řeči nic neznamenají, a soustřeďte se na řeč těla.