Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Kam s Lidovkami?

Značka Lidové noviny má své renomé a stojí za to jí zachovat život, řešením by byla transformace do podoby týdeníku.

Dostal jsem od novinářky z Lidových novin pochmurný mail: „V redakci je hrozná nálada, vyhazuje se každý den. Nikdo neví, co bude zítra.“ Podle šéfů Mafry sice přijde kvůli slučování některých rubrik redakcí MF Dnes a LN o práci „jen“ okolo 30 zaměstnanců, jde ovšem o jasný signál: deník je na tom zle.

Lidovky mají průměrný prodej 41 tisíc výtisků, ovšem od pondělí do čtvrtka jen 32 tisíc; průměr zvyšuje pátek a sobota. Těch 32 tisíc je nejméně ze všech českých deníků – Hospodářské noviny mají minimálně 37 tisíc a Sport 40 tisíc. Navíc už nepřináší kýžený efekt inzertní „kombi“ balíček, kdy Mafra prodávala reklamní plochu společně pro MF Dnes i LN.

Lidovky vždycky bojovaly o místo na slunci, měnily také vlastníka. Sázka na intelektuální publikum a kvalitní publicistiku narážela na fakt, že čtenáři novin chtějí hlavně informace, zprávy, kratší materiály. Lidovkám chyběl i kvalitní sport, pro deník nepostradatelný. I proto se také sportovní redakce nyní logicky sloučila s tou z MF Dnes, která je silná.

Základní problém Lidových novin vznikl už na jaře roku 1990, kdy se z disidentského měsíčníku (po listopadu ’89 vycházel 2x týdně) stal deník. Od počátku v redakci nepracovali typičtí deníkáři, ale spíše týdeníkáři. Dodnes je nejlepší součástí novin sobotní příloha Orientace, svého času měli výtečnou časopiseckou přílohu Pátek. S Lidovkami dělal koncem 90. let psí kusy i šéfredaktor Pavel Šafr – sázkou na křiklavost zvedl prodej, ale ducha novin nezměnil. Hrobařem Lidovek nakonec asi bude internet a ekonomická krize.

Mafra by mohla svůj ztrátový titul ještě prodat – pokud se ale najde bláhovec, který o něj bude mít zájem. Chytřejším řešením by určitě byla transformace do podoby, která Lidovkám náleží od začátku: tedy týdeníku. Stačilo by k lidem z Orientace přidat kulturu, některé komentátory a pár reportérů – a hned je tu silný tým, který by byl schopen konkurovat Respektu, Reflexu či Týdnu. Společenský týdeník s názvem „noviny“ je sice nonsens, ale značka Lidové noviny má své renomé a stojí za to jí zachovat život.

Převzato z Literárních novin

Legenda se vrátila. Čtěte Literární noviny.