Náš newsletter tradičně přešel na letní provoz: v červenci a srpnu chodí jednou týdně, a to v pondělí.

Kam se dívat, až zase půjde zkoumat svět?

Otázky, jak bude vypadat naše politika nebo třeba dobrá místa pro život, jsme odsunuli stranou. Nejvyšší čas se k nim vrátit!

Fotografie je z liduprázdného perónu v Praze. Síla zvyku v praxi: pro záběr bez lidí bylo zapotřebí hledět vzhůru. Kam nás zrak povede po pandemii?

Fotografie je z liduprázdného perónu v Praze. Síla zvyku v praxi: pro záběr bez lidí bylo zapotřebí hledět vzhůru. Kam nás zrak povede po pandemii?

Architektura

The Baller (Audrey Gray, The Delacorte Review)

Snižování emisí budov nepatří mezi vzrušující a diskutovaná témata boje proti klimatické změně. Přitom energie na vytápění, klimatizaci a ventilaci budov způsobuje v USA zhruba 40 % emisí oxidu uhličitého. Doprava si pro srovnání ukrojí čtvrtinu.

Článek Audrey Gray vám ale neutkví kvůli statistikám: je to portrét starého architekta, který se emisím budov staveb začal věnovat před důchodem – a který ke svému poslání přistupuje s vervou a optimismem Honzy Kollera ve vápně.

Two Hundred Fifty Things An Architect Should Know (Michael Sorokin, Reading Design)

Na konci března zemřel uznávaný architekt, urbanista a kritik Michael Sorkin. I ten se zabýval udržitelností, o které mluví v rozhovoru pro český Archiweb. Vznikl během Sorkinovy návštěvy Prahy, když byl hostem festivalu Resite. Původně ale odkazuju na jeho seznam 250 věcí, které by podle něho měl znát každý architekt. Dlouho jsem neviděl něco tak různorodého. Pozoruhodná mysl.

Audio

Nová divočina (Jonáš Zbořil, Nepovinná četba, Můj rozhlas)

Jonáš Zbořil je mimořádně neposedný člověk: moderuje několik pořadů v rádiu (důležitá je především Liberatura), zpívá v Sundays on Clarendon Road – a píše poezii. V pořadu Nepovinná četba má krátký přednes ze svojí nové sbírky a já říkám: kupuju!

Video

Na hraně demokracie (Petra Costa, Netflix)

Začít si všímat brazilské politiky až s nástupem nepřehlédnutelného Bolsonara, to byla chyba. Dvouhodinové doučko z historie země až do zvolení posledního prezidenta nabízí filmařka Petra Costa. A pozor, její dokument není jen pro politologické nerdy. Sledovat v akci brazilský kongres znamená pohled na čirou teatrálnost, zmar a projevy tisíckrát plamennější, než na co jsme v Česku zvyklí. (A mimochodem: až se v dnešní Příloze pročtete k článku Laurieho Macfalanea, tak si na tenhle film vzpomeňte.)

Text

Novináři jsou v krizi cyničtí, ale pořád jsou schopni cítit (Jakub Jetmar, Médiář)

Na Médiáři nám vyšel rozhovor o přehlíženém, přitom ale podstatném tématu. Psychické zdraví novinářů. Hlavně za časů krize, jako je ta současná. S výzkumnicí Johanou Kotišovou z brněnské Masarykovy univerzity řešíme, co přispívá k novinářskému vyhoření, v čem je zrádný cynismus nebo jak by novinářům měla ulehčit jejich domovská média. O tom všem je její nová kniha. V článku na ní odkazujeme. Je zdarma a nejen pro své neobvyklé zpracování stojí za prolistování.

Bernie Sanders vybudoval úctyhodné hnutí. Zapomněl ale, že se snaží dostat do Bílého domu (Matěj Schneider, A2larm)

Proč selhala kampaň Bernieho Sanderse? Pointu Schneiderova článku prozrazuje už titulek: celoživotní pragmatik zapomněl dělat politiku. Ohlédnutí za neuvěřitelnou kariérou je plné legračních paradoxů: třeba ten, kdy mu jako demokratickému socialistovi pomohla ve volbách zbrojařská lobby a jak jeho středoškolská kampaň až nemile připomíná současnost. 

Matěj Scheinder text namluvil i jako epizodu podcastu Redneck. V něm každý týden řeší americkou politiku v pro Česko nezvyklém detailu. Rednecka vydává ve spolupráci s Voxpotem. Médium zaměřené na zahraničí nedávno ke svým videoreportážím přidalo sekci dlouhého čtení. Za přečtení stojí třeba propracovaný text o Indii a koronaviru.

A spectre is haunting the West – the spectre of authoritarian capitalism (Laurie Macfarlane, Open Democracy)

Dlouhé čtení o budoucím světě, ve kterém už nebude tolik liberalismu. Úvahy o roli Číny, post-americkém Západě, technologiích, historických krizích, dilematech Evropy. Je to hutné jako kvasnicové pivo, po dočtení ale rozhodně nebudete osvěžení a plní radosti.

Airpocalypse: rouška jako stylový doplněk konce světa? (Noemi Purkrábková a Jiří Sirůček, Art+Antiques)

Odrazy krize ve světě módy. Poctivé zamyšlení, co říkají roušky o dnešním světě. Konec je tentokrát nadějeplný!

Ačkoli rouška původně slouží k zakrytí tváře, zdá se, že v mnoha ohledech naopak disponuje nebývalou schopností odhalovat – nepřipravenost institucí, pokrytectví politického populismu nebo účelový „greenwashing“ vysoké módy, ale zároveň i nové možnosti kolektivní spolupráce, lokální soudržnosti a vzájemné péče. A pokud se pokusíme vzít tato odhalení jako příležitost, nemusí ani svět módy skrze roušku pouze zrcadlit rozklad současné společnosti, ale snad se i aktivně podílet na jejím spojování.

Helen, Help Me: How Will I Know It’s Time to Eat the Emergency Beans? Helen Rosner (The New Yorker)

V Česku vyšly v posledních dnech dva čtení-hodné články o jídle. V jednom, hojně sdíleném textu, Filip Šimoník hodnotí život a konec restaurace Kuchyň na Pražském hradě. Ve druhém Hana Michopolu shrnuje demokratizační trendy posledních let a ukazuje možnosti pro budoucnost. Nejvíc mě ale dostaly odpovědi Helen Rosner na otázky čtenářů. Konkrétně tahle věta:

I hope that, soon enough, we’ll get to throw our emergency beans in the air and let them rain down like confetti around us.

Také doufám. Tak zase příště.

Ondřej Sliš & Jakub Jetmar

George

Nedělní přílohu internetu podporuje digitální bankovnictví George