Jak koronavirus dopadá na média, marketing a maloobchod v Česku? Čtěte ve speciální příloze.

Karel Jerie: Komiks může zvládnout jeden člověk

„Moebius a Kája Saudek představují to nejlepší, co může světový komiks nabídnout,“ říká v rozhovoru pro Literárky spoluzakladatel KomiksFEST!u.

Karel Jerie (1977) je širší veřejnosti známý především jako komiksový kreslíř, který výtvarně doprovodil původní české komiksy Oidipus Rex a Šifra mistra Hanky. Je jedním ze zakládajících členů občanského sdružení Seqence, jež se spolupodílí na pořádání komiksového festivalu KomiksFEST!, který probíhá od pátku 28. října do soboty 5. listopadu v Praze.

Karel Jerie: Standa Lošák, kvaš na papíře, 2010 (stránka z leporela O zlobivém houbaři). Foto: archiv Karla Jerieho

Karel Jerie: Standa Lošák, kvaš na papíře, 2010 (stránka z leporela O zlobivém houbaři). Foto: archiv Karla Jerieho

Před šesti lety jste byl u založení KomiksFEST!u, jak festival vlastně vznikl?

Vidím to jako dnes. Seděli jsme jednoho letního dne roku 2006 s Tomášem Hibi Matějíčkem u Hamerského rybníka v Záběhlicích, popíjeli vychlazené nápoje a probírali situaci na české komiksové scéně. A právě tam nás napadlo založit občanské sdružení na podporu komiksu Seqence. Když pak Hibi v roce 2009 zemřel, jeho práci programového ředitele převzala Jana Fantová. Díky spolupráci s nakladatelstvím Labyrint letos pořádáme už šestý ročník festivalu, který se od toho prvního pořádně rozrostl. Festival má teď větší počet výstav, víc zahraničních hostů a doprovodných akcí. Navázali jsme navíc spolupráci s celou řadou zahraničních kulturních institutů v Praze. Je to vše dané i tím, že každý rok u nás vychází víc a víc komiksů.

Pamatujete si, kdy jste namaloval svůj první komiks?

Komiksy jsem začal kreslit už v první třídě a do dneška mě to nepřestalo bavit. Oficiálně jsem ale začal vydávat komiksy až v roce 2000.

Co vás na komiksových albech a komiksu jako takovém nejvíc přitahuje?

Komiks má zvláštní kouzlo, které nenajdete u žádného jiného uměleckého média. Na malé ploše komiksové stránky se mohou odehrávat velké příběhy. Záleží jen na zručnosti a fantazii autora. Oproti filmu nepotřebujete velkou produkci, žádné herce, ani zástupy programátorů na speciální efekty. Všechno může zvládnout jeden člověk.

Existuje nějaký zahraniční komiks, který je vaším vzorem?

Je těžké vybrat jen jednoho autora, když to ale jinak nejde, tak jednoznačně Moebius. Jako výtvarníka mě v prvé řadě na komiksu zajímá jeho výtvarná část a v té je Jean Giraud, zvaný Moebius, naprosto jedinečný. To, jak pracuje s barvou, prostorem a taky s celou koncepcí komiksové dvoustrany, je prostě geniální, předstihne ho snad jen náš Kája Saudek. Pro mě osobně představují tihle dva pánové to nejlepší, co může světový komiks nabídnout.

Vedle komiksu se dlouhá léta věnujete také malbě. Když se dívám na vaše obrazy, tak se mi vždy zdá, že se snažíte vykládat příběh. Napínavý příběh, který je rozdělený do několika obrazů v rámci jednoho malířského cyklu, stejně jako je komiks rozložený do několika obrazových políček. Jedná se o náhodu nebo cílenou inspiraci komiksem?

Je to přesně tak, jak říkáte. Baví mě skládat obrazy do sérií, kde jednotlivé obrazy působí jako náhodně vystřižené scény z delšího příběhu. Na divácích pak nechávám, aby si ten příběh poskládali a domysleli po svém.

V rámci letošního ročníku KomiksFEST!u jste připravil dva výstavní projekty. Interaktivní komiksová dílna s názvem Zločin v přístavu je určena především pro děti, nebo si tam najdou své také dospělí návštěvníci?

Zločin v přístavu je především projekt Martiny Lukáškové, já ho jen převádím do vizuální podoby. Na stěnách galerie Českého centra v Praze ožijí předměty, které byly lidmi kdysi dávno odloženy a zapomenuty. Martina napsala dobrodružný příběh staré vojenské svítilny, jež touží najít znovu svůj smysl a díky náhodě se stane svědkem zločinu. Využije příležitosti a začne případ vyšetřovat, pomocníkem se jí při pátrání stane nefunkční počítačová myš, která si říká pan Kalous. Děj se vlastně odehrává mezi věcmi, které se válejí opomenuté po půdách, sklepech a ulicích. Jejich osudy jsou konfrontovány s předměty, které vlastnili slavní fiktivní detektivové. V příběhu navíc potkáme nefunkční zapalovače a všudypřítomné čumily: cigaretové nedopalky, vybité baterie, razítko, obaly a třeba taky plechovky od piva sloužící jako dopravní prostředek pro tlupu zločinců. Oživili jsme taky plášť inspektora Closeaua, viržínko rady Vacátka, klobouk Phila Marlowea a další. Příběh je napsán pro děti, ale přesto v něm uvízl nejeden vtip, který pobaví dospělého diváka.

Vaším druhým současným projektem je autorská výstava Rachacha Smotlacha! umístěná v pražské Galerii 21. S jistou nadsázkou se zde navážíte do typicky české vášně: houbaření. Sbíráte rád houby?

Jsem spíš příležitostný houbař amatér. Houbaření je ovšem typicky česká kratochvíle, proto jsem se tomuhle tématu nemohl na svých obrazech zkrátka vyhnout. Na výstavě budou starší i zcela nové houbařské obrazy. Celá výstava je věnována významnému českému mykologovi Františku Smotlachovi. Na vernisáži zároveň proběhne křest nového houbařského leporela O zlobivém houbaři, které je zase poctou dětským knížkám mého mládí, jež ilustrovali takoví mistři jako Ondřej Sekora nebo Josef Lada. Těchto výtvarníků si skutečně vážím a nepřímo mě přivedli k tomu, co dnes dělám v komiksu i malbě. Chlapci, děkuji!

Eva Janáčová, kunsthistorička

Vyšlo v Literárních novinách 27. října 2011

Legenda se vrátila. Čtěte Literární noviny.