Už příští pondělí proběhne soutěžní přehlídka mobilních aplikací AppParade. Vyhrajte Apple Watch.

Kde všude máte být

Do Varů jsem zatím poslal jen nízkonákladový spot, který jsme dělali pro jednoho z našich klientů.

Jsem tu opět po dvoutýdenní pauze, mí drazí netrpěliví čtenáři. A aby bylo hned na začátek jasno – ve Varech jsem nebyl! Motal jsem se po barech úplně někde jinde. A nebylo to ani v Brně, které hučí jako turbína a už pár týdnů nás láká v televizní reklamě k návštěvě.

Odjel jsem prostě na dovolenou, ale i tam jsem nakonec potkal spoustu známých tváří – ne každý musí být nutně ve Varech. (Jedno z míst pobytu mé dovolené bylo v Piranu – blízko Portorože, kde se odehrává reklamní festival Golden Drum. Zřejmě nejsem jediný, kdo měl ten originální nápad užít si to tam také mimo festival…).

Jeden poznatek (trochu z cesty): na parkovišti u rakousko-slovinských hranic, ležící na tepně spojující Evropu s jihem – tedy především Chorvatskem -, se opět potvrdilo, že jsme, spolu s Poláky, zdatnými kočovníky. A když se na parkovišti objevila luxusní auta, hádejte, odkud asi byla? Samozřejmě z Čech nebo Slovenska. Vede se nám tak dobře nebo jen Němci a jiní z civilizované části Evropy, kteří vlastní drahé bmw a mercedesy, prostě nejezdí do Chorvatska?

Co to má společného s reklamou? Nevím. Něco určitě, ale berte to opravdu pouze jako zcestný poznatek. „Rychle“ zpátky po D1 do Prahy, kde se právě ve vzpomínkách vracím zase do Varů.

Proti Varům nemám vůbec nic – hlavně když tam nejsem. Je to inspirativní setkání významných herců, filmových kumštýřů všeho druhu, šikovných producentů i politiků, kteří filmu rozumí (od Johna Malkoviche, přes Daru Rolins, Martina Romana, až třeba po Jiřího Pomejeho).

Je to místo, kde všechno s českým filmem, kulturou i politikou zdá se být jakoby v pořádku. I červený koberec tam je a kdo ze zahraničních hostů neodmítne účast, překvapí všechny svou „úplnou normálností“ a většinou si – ne za to, ale za celoživotní přínos nebo od prezidenta festivalu Bartošky – odveze i nějakou tu sošku.

Jednu takovou si vloni odvezl i Jude Law a jak s ní po roce naložil, jste mohli vidět v nové znělce Ivana Zachariáše.

Tahle znělka je doopravdy v dobrém slova smyslu „normální“, s jemně ironickým nadhledem a jak se říká, i s troškou toho nastaveného zrcadla.

Jeden můj kamarád tam nejezdí, protože tvrdí, že tam jednou pojede jen se svým filmem – co by tam jinak prý dělal. Odvážný postoj. Asi se přidám, alespoň budu mít motivaci (buď tam zase jet, a nebo zase ne).

Prozatím jsem tam poslal alespoň sponzorský, nízkonákladový desetivteřinový spot, který jsme dělali pro jednoho z mediálních partnerů a našich klientů.

A ještě: na Facebooku jsem taky nebyl, ale už mi přišla pozvánka na Google+. Další místo, kde by každý z nás měl být. Alespoň do doby, než nás to zase přestane bavit.