Televize Prima změnila svůj bulvární web Prima Style na Lajk.cz, se zaměřením na youtuberskou scénu. Rebranding následuje poté, co na Prima Style v návštěvnosti vedly už ne celebrity, ale právě youtubeři. Nový web následuje zahraniční 9gag či Ladbible, cílí na mladé, řídí ho Milan Rozšafný.

Kdopak by se šmejdů bál. Deskripce marketingu podvodníků

Prolux, Bezreklamky, EO Servis, Sousedské služby a další podvodné firmy mají své místo v knize, která detailně popisuje jak jejich praktiky, tak možnou obranu proti nim.

Od druhé poloviny 90. let až do současnosti se česká společnost i česká marketingová komunikace potýká s existencí podvodných společností, využívajících původně legitimní marketingové nástroje (katalogy, inzertní weby, přímé oslovení zákazníků) ke snaze zmanipulovat zákazníky k uzavření jednostranně nevýhodných smluv. Společným znakem všech těchto firem je, že nenabízejí žádnou skutečnou službu ani produkt, ale snaží se zavázat zákazníka ke zcela neopodstatněným platbám, které vymáhají za pomoci právní i psychické šikany. Existence těchto firem ovlivnila v uplynulých letech českou legislativu, prověřila svobodu slovu a odvahu i ochotu zpravodajských médií tuto svobodu hájit.

Nyní vychází kniha autorky Světlany Glaserové, která na základě vlastní zkušenosti s podvodnou realitní kanceláří Prolux popisuje praktiky těchto společností, častý profesní alibismus české policie i justice a dále možnosti obrany, které zbývají podvedeným zákazníkům.

Ilustrace na obálce je dílem autorky

Ilustrace na obálce je dílem autorky. Samopal v nákupní tašce hraje v knize svou roli

Glaserová přitom není jen pouhou obětí manipulativních praktik. Jako jedna z prvních zorganizovala soustředěný odpor většiny podvedených klientů formou založení občanského sdružení Stop trestuhodným obchodním praktikám – Stop, které začalo podvodné způsoby podnikání systematicky torpédovat a nakonec iniciovalo i některé legislativní změny, které ztížily například zneužívání rozhodčích doložek nebo stavění smluv tak, aby od nich podvedený zákazník nemohl ustoupit.

Knihu doplňuje kapitola Davida Ondrejkoviče, zakladatele obdobného občanského sdružení Společná obrana, obsahující podrobný přehled podvodných společností, které v posledních deseti letech operovaly na českém trhu.

Prolux otestoval odvahu českého internetu

Kauza podvodné realitní kanceláře Prolux se stala známou v letech 2010 a 2011 zejména díky zásadovému postoji společnosti Internet Info. Prolux založil své „podnikání“ na tom, že prodejcům nemovitostí podstrkoval nevýhodné exkluzivní smlouvy pod záminkou toho, že má na jejich nemovitost konkrétního kupce, přičemž jeho zástupci lhali o skutečné podstatě smlouvy. Ta ve skutečnosti zavazovala pouze majitele nemovitosti, že v případě prodeje bude platit realitní kanceláři vysoké odstupné. Prolux naopak nevázala k ničemu, jen k tomu, že bude inkasovat, přestože reálně nikdy neposkytl žádnému prodejci žádné služby.

Metody Proluxu vyvolaly pochopitelně bouři nevole, která se promítla do řady internetových diskusí. Prolux na to reagoval sérií pohrůžek žalobami provozovatelům serverů, pokud kritické diskuse okamžitě nestáhnou. Většina z nich – včetně velkých webů jako iDnes – couvla a kritiku praktik Proluxu opravdu stáhla. Internet Info, na jejímž finančním serveru Měšec.cz rovněž vzniklo kritické vlákno, ale podobný krok odmítla a šla k soudu. Vrchní soud v Praze nakonec rozhodl, že diskusní vlákno obsahovalo věcnou a oprávněnou kritiku podvodných praktik a diskuse tak mohla na internetu zůstat. O případu navíc začala psát média.

Podvodníci z první ruky

Autorka knihy Světlana Glaserová poznala praktiky podvodné realitky takříkajíc z první ruky, sama se totiž při prodeji rodinné nemovitosti stala její obětí. Její kniha tak je v podstatě detailní záznam nejdřív individuálního, později koordinovaného boje obětí s podvodníky, kde je na jedné straně detailně – a vtipně – popsána podvodná technika, na druhé pak následují rady, jak se před podvodem bránit. Pasáže, kde autorka za hojného použití přímé řeči a pozorovacího talentu popisuje manipulativní techniky Proluxu a dalších firem (sdružení Stop trestuhodným obchodním praktikám – Stop se totiž vedle Proluxu zaměřilo i na ostatní nekalé společnosti) patří v knize k těm nejčtivějším i nejcennějším. Trochu depresivněji pak působí popis (ne)činnosti policejního a justičního aparátu, který dlouho přistupoval k tomuto druhu podvodů s profesionálním formalismem. 

Ukázka z knihy

Růžový prstík se zlatým prstenem rejdí po průklepovém papíře s bleděmodrým písmem č. 6.

„Ale ovšem, už jsem takové formuláře vyplňovala, ráda bych si přeci jen přečetla, co je to tady kolem za paragrafy. Dejte prosím pryč tu ruku.“

„Ále, toho si nevšímejte, náš právník se vyžívá v paragrafech. Aspoň vidíte, že jste v rukou profesionálů… A omlouvám se, mohl bych poprosit o trochu vody? Nějak mi z toho mluvení vyschlo v krku.“

Manžel jde pro vodu a staví sklenici na stůl. Já se znovu pokusím odhalit význam bleděmodrých „nedůležitých“ písmenek a snažím se nevnímat růžového mladíčka, který zřejmě ze samé radosti, že bude mít bod za smlouvu, nepřestává chrlit svoje žvásty.

„Máte tu ale nádherný výhled. Ten už sám o sobě je k nezaplacení. A  ty obrázky tady na okně, co tu máte, ty jsou taky krásné, to jste malovala vy?“

„Jo, s vnučkou.“

„To jste ale šikovná! Moje žena taky s dcerou vyrábí podobné. Mají na to takové šablony. Používáte taky šablony?

„Ne nepoužívám, ale ráda bych si ten Váš formulář přečetla. Víte, důvěřuj, ale prověřuj.“

Pokusím se o vtip, ale Mistr švindlu se nenechá vyvést z míry a pokouší se mne vtáhnout do diskuse o mytí oken.

„Mojí ženě  vadí, že je musí sundávat, když chce umýt okna, pak už to tam tak dobře nedrží… Sundáváte ty obrázky, když chcete umýt okno? Já si myslím, že je ani není třeba sundávat, určitě to jde umýt i s tím.“

Koutkem oka zahlédnu, jak náš mistr švindlu nepřestávaje chrlit nesmysly, poodešel od francouzského okna s obrázky a právě se chystá použít svůj poslední trik. Následuje gesto, jako by chtěl uchopit sklenici s vodou, kterou si zřejmě právě za účelem tohoto posledního triku objednal. Mávnutí rukávem, sklenice se kácí. Spontánně reaguji tím, že složku se smlouvou zvedám do výše.

„Jéééjdanánku! To jsem ale nešika! Strašně moc se omlouvám! Máte prosím nějaký hadr? Já to hned utřu.“

Utírám stůl a mistr švindlu Daniel Bláha má náhle naspěch. Dívá se na hodinky.

„Ježkovy voči! Tak hezky se mi tu s Vámi povídá, že bych málem zapomněl na další schůzku. Tak jakpak jste se rozhodla? Stačí jeden Váš podpis a domluvím Vám prohlídku s našimi zájemci hned na tento víkend.“

V průběhu let se pak autorkou iniciované občanské sdružení spojilo s obdobným sdružením Společná obrana, které založil David Ondrejkovič a jež původně bojovalo proti brněnské podvodné katalogové společnosti EO Servis (ta mimo jiné napodobovala formuláře Českého statistického úřadu, které musí podnikatelé povinně vyplňovat – pokud omylem vyplnili ten, který jim EO Servis zaslal, zavázali se tím k opakovaným desetitisícovým úhradám za „inzerci“ v prakticky neviditelném internetovém katalogu). V posledních letech pak toto sdružení řešilo nejčastěji společnost Bezreklamky, zřejmě nejrozsáhlejší spotřebitelský podvod v novodobé historii České republiky. Firma se snažila v zájemcích vyvolat dojem, že jim zajistí reklamu na auto či plot, a tím i jistý výdělek. Ve skutečnosti šlo opět jen o to, že jim umístila inzerát na stránkách s minimální sledovaností, za což požadovala mnohatisícové částky. Představitelem Bezreklamek byl Filip Brodan, který se jinak rád prezentuje také jako „konzultant v oblasti rozvoje a řízení týmů“. 

David Ondrejkovič je autorem doslovu knihy a závěrečného podrobného přehledu podvodných společností na českém trhu, které vyjmenovává s téměř encyklopedickou důkladností, a navíc upozorňuje na jejich provázanost s dalšími činiteli, například konkrétními advokáty. To dělá z knihy zasvěceného průvodce po světě českého organizovaného podvodu.

Činnost Glaserové a Ondrejkoviče má i své slabiny, například v až naivní důvěře v některé politiky (Vít Bárta, Tomio Okamura), kteří „boj proti šmejdům“ využili k vlastní politické agendě, ale její celkový přínos ke zpřehlednění a kultivaci českého podnikatelského prostředí i k odstranění těch nejkřiklavějších zákeřných praktik je nesporný. A kniha Kdopak by se šmejdů bál? (vydala ji Euromedia Group – Knižní klub v edici Universum v roce 2015, má 190 stran) je živě podaným svědectvím o tom, že sílu zákazníků, a zejména pak podvedených nespokojených zákazníků, se nevyplácí podceňovat.

O autorce

Světlana Glaserová byla krátce zaměstnána v České televizi jako animátorka. Po roce 1989 napsala několik scénářů ke krátkým animovaným filmům, které realizovala se svým manželem, malířem, režisérem a animátorem Bedřichem Glaserem. Jako scenáristka se v roce 2000 umístila se svým scénářem pro celovečerní film Náhoda mezi šesti finalisty v soutěži vyhlášené Sundance Institutem Nadace Roberta Redforda. Od roku 2009 se věnuje boji proti nekalým praktikám nepoctivých obchodních subjektů.