Když se komparzisté tváří, že jsou naše televize

Přeji vám hezké pondělní dopoledne. Dnes se bude jednat o skutečný reklamní blok. Ulehčí mi to práci a usnadní přemýšlení nad psaním dalšího sloupku. Přemýšlet budete vy.

Třeba o tom, kam se posunula televizní corporate identity za posledních 30 let. Napadlo mne toto téma, když jsem viděl nové selfpromotion neboli ident a tak dále...

Prostě to, na co byl pyšný již Vladimír Železný a každou novou - jak on říkal - grafikou se hrozně rád chlubil svým věrným divákům v pořadu Volejte řediteli. Ti ještě ale tenkrát nedocenili jeho snahu o moderní televizi a dále se jen vyptávali, jestli bude další série Dallasu (ano, bude...).

Důkazem budiž moje historka z kadeřnictví, kde jsem se v 90. letech usadil do křesla. Když kadeřnice křížovým výslechem zjistila, že pracuji v reklamě (Nevím, proč by měl člověk pokaždé zavést hovor s kadeřnicí, ale asi se to vyplácí, pokud jste fotbalista, který hledá ženu. Já většinou u střihání usínám a nikdo mne už do hovoru nenutí.), opatrně se mě optala, zda jsem nedělal tu příšernou reklamu na žárovky... Možná si pamatujete, že se jednalo o poměrně zdařilou grafiku Novy, kde hlavní roli hrály právě žárovky.

Zpět k těm současným. Nelíbí se mi. Na ČT1 dali dohromady zástupce lidu - manažer hraje míčové hry s drsňákem a vše se točí dokola za účasti důchodců, dětí a psů (navíc všechno známé firmy z komparzního rejstříku)...

No, opravdu vůbec nic moc. Po letech snažení - hlavně na ČT2 byly znělky vždy zajímavé, experimentálně pojaté, což je ale, ruku na srdce, vždy jednodušší - je to škoda. Líbily se mi ty švolíkovsky laděné animace z loňska, to je pravda. O to víc jsem byl překvapen tím, co běží nyní.

Znělky Novy měly také posledních pár let vzestupnou úroveň. Ty letošní jsou ovšem přešlapováním na místě, ne-li přímo krokem zpět. Řekl jsem to očí i Michalovi Pacinovi. Je pravda, že to bylo v baru a že bylo asi v půl páté ráno, ale stojím si za touto přátelskou, konstruktivní kritikou i v případě, že si to nebude pamatovat. Myslím, že argumentoval změnou konceptu i rozpočtu. Jak já mu rozumím.

No nic. Jak jsem slíbil, dost žvanění. Nyní se můžete interaktivně vrátit do let a míst, kde to nejlepší a nejinspirativnější v tomto oboru vzniklo. Že něco takového vůbec existuje jsem si uvědomil, když jsem poprvé viděl BBC 2:

Nebo:

Či labutě:

Také něco málo (nakonec i u nás) populárního stylu animace:

Zřejmě úplné začátky z roku 1982...

... které se rozvíjely do znělek, které sbíraly ceny na festivalech:

Původní znělka Channel 4 byla dokonce inspirací pro jeden z mnoha spotů na Hamlet Cigars:

A když už jsem u té reklamy, takhle vypadal běžný reklamní blok před třiceti lety. Nejen znělky, ale i televizní reklama se příliš nemění...

Tak nevím. Děláme to stále stejně špatně, nebo stále stejně dobře?