Piráty iniciovaný bod čtvrteční schůze poslaneckého volebního výboru, týkající se sporu o reportáž Janka Kroupy o Agrofertu, oproti úterní schůzi příslušné senátní komise nové argumenty nepřinesl. Nad rámec známého řekl generální ředitel René Zavoral jen, že ve veřejnoprávním rádiu zruší část tabulkových míst a že kromě předžalobní výzvy od Agrofertu registruje rozhlas i další, rovněž na Kroupovu reportáž, a to z roku 2015. Reportér Kroupa se schůze neúčastnil.

Kérky ve vašem mediaplánu, nebo rovnou celý člověk?

Když si testovač slev Slevomatu nechá za 200 tisíc vytetovat logo na čelo, zjistíme, jestli jsme se náhodou nezbláznili.

Každý den se mě někdo ptá, co si myslím o Testovači slev od Slevomatu. Vzhledem k tomu, že z té kampaně nemám žádný určitý pocit, jsem se zeptal já sám několika lidí, jejichž názor považuju za zajímavý. „Ano, je to fajn, líbí se mi to, protože je to dobrá nabídka, kterou bych já využil,“ řeklo mi pár z nich.

Teď jsem šel teď v noci domů a přemýšlel jsem, a přiznám se, že jsem se zhrozil. To celé je jen čistá spotřeba. Jasně, vítěz konkurzu bude reportovat své zážitky, takže bude autorem, což celou věc povyšuje zdánlivě kamsi do kategorie tvorba. Jenže, uvědomil si, že tato tvorba je pouze vedlejším produktem, hlavním smyslem je spotřeba. Jako by autorství rehabilitovalo jakoukoli lidskou činnost.

Takže mi došlo, že se mi to nelíbí, sláva, konečně mám názor. Degradace člověka na spotřebitele v hlavním pracovním poměru, to je na mě trochu moc. Rok, dva roky předtím bych to považoval za skvělý nápad. Vlastně, za skvělý nápad jsem to považoval už v roce 2004. A teď jsem si konečně uvědomil, o čem tenhle článek bude.

Asi jste četli o kérkách na čele, myslím zprávu, že web nabízí za reklamu vytetovanou na čele 200 tisíc korun. Podobné nápady se objevují už deset let. Vidíte, a já jsem svou, myslím mnohem lepší verzi vymyslel už v roce 2004 a chtěl bych vám teď povědět ten výjimečně silný příběh.

Abych se dostal k podkladům z té doby, prohrabal jsem se svou tehdejší e-mailovou schránkou, což připomínalo pohled do otevřeného hrobu. Dávné lásky, CVčka, kreslené vtipy Petra Urbana apod. Jelikož jsem to tam nenašel, přitáhnul jsem ze sklepa starý kompl z roku 2005. Tam jsem to taky nenašel. Takže o co tehdy šlo, dám z hlavy.

Dostal jsem zkušební zadání od Eura RSCG: vymyslete koncept netradiční BTL komunikace pro novou značku piva, určenou cílové skupině 18-25 let, spíše dražší, prémiové pivo. Tehdy jsem používal kreativní proces, že jsem si sedl do pohodlného křesla s blokem a tužkou a čekal jsem, až mne něco napadne. Dnes bychom řekli „generoval jsem nápady“. Fór spočíval v tom, že jsem z křesla nevstal, než jsem něco měl. Z dnešního pohledu, ano, byl to také nějaký proces. Ale mělo mu předcházet zdrojování, moodboardy, reference atd. To jsem vůbec neřešil, přišlo to až časem.

Takže co jsem tehdy dal: kamarádi zrovna založili tetovací a piercingový salon Hell, což mě inspirovalo k myšlence tetování zdarma, ale nikoliv jednotlivých a na čele. To opravdu ne, to člověk vypadá jak blbec, viďte, že vás to taky napadlo? Jak to udělat, abyste nevypadali jako blbec a přitom byli reklamní nosič?

Pronajmete si celý Hell a odjedete s ním na roadshow po celé republice (tuhle galerii si určitě dejte), nebo si pronajmete lokální tetovací studia. V každém větším i menším městě vyhlásíte soutěž o tetování řekněme 5×5 cm zdarma, podle vámi vybraného nebo přineseného motivu. Máte-li větší budget, dáte větší rozměr. Fígl je v tom, že my vám k němu přitetujeme ještě miniaturní logo našeho nového piva, které je tak hezké, že vás nejen nebude hyzdit, ale bude vám ještě připadat až příliš malé.

Pointa konceptu je samozřejmě v rozhovorech lidí v jejich přirozeném prostředí. Rozhovor jsem si představoval takto:
„Hele, mám novou kérku.“
„Ty vole, dobrý. A co to je to malý?“
„To je logo novýho piva.“
„Cože, ty sis nechal VYTETOVAT LOGO? Seš zdravej? (apod.) Ty vole! (apod.) Von si nechal vytetovat logo!“ (haló u stolu, na baru apod.)
„Ale vždyť je hezký!“
Atd.

Tyhle diskuse jsou virální, kteréžto slovo tehdy neznal myslím ani David Droga, takže se přirozeně šíří.

Dneska si to po sobě pročítám a vzpomínám na okolnosti, za kterých jsem to šel prezentovat do Eura. Noc předtím jsem nespal, neměl jsem co na sebe, měl jsem na sobě staré džíny a triko s hlavními postavami dětské TV show Sesame Street ze sekáče. Fotku přikládám jako jediný relevantní vizuální prvek, který mám k dispozici.

Den předtím se mi rozpadly jediné boty, které jsem měl, takže jsem si šel koupit k Baťovi na Václavák ty nejlevnější, které měli. Ale nijak jsem to neprožíval. Šel jsem to odprezentovat a nedostal jsem žádný feedback, což je také feedback. Takže mě teď napadlo, že to prověřím v čase. Byla to úplná blbost? Byl jsem mimo? Mělo to tehdy Euro vzít? Změnilo by se něco ve světě reklamy? Viděli jste film Butterfly Effect z toho roku 2004? Tak tohle tím myslím.

Morální rovina je, zdá se, totožná, jak v případě Slevomatu, i tetování na čele, stejně jako v případě trika s logem Lacoste nebo FCUK, která někdy nosím. Dobrovolně šířím značku. Je jen otázka kulturního kontextu a zvyklostí, jestli to zkousneme? Není, také jde o styl a doufám, že tester Slevomatu styl mít bude, jinak položí aspekt kvalita téhle docela fajn značky.