Komentářové rubriky potřebují provětrat

Prosté komentáře domácího dění už nestačí. Ambicióznější publicistiku ale zaplatí málokdo.

Už nemusíme psát jako na papír.

Už nemusíme psát jako na papír. Photo by Nastya Kvokka on Unsplash

Editorská práce výrazně pozvedá kvalitu zpravodajských příspěvků, komentářům ale zpravidla na hodnotě ubírá. Dobré komentáře totiž bývají svébytné. Mají různou délku, strukturu, stylistiku, důraz na odborný jazyk. To všechno redakční proces zplošťuje, a tak bude lepší, když se komentáře postupně přesunou z tradičních redakcí na specifické kanály, jako bývají různé newslettery. Soudí tak Noah Smith, někdejší ekonomický komentátor Bloombergu, který dnes úspěšně píše na Substack. Škádlí. Jeho poznatek ale může nasvítit i něco z české komentářové krize.

Bídu dobře ukazují nominace Novinářské ceny v kategorii komentářů. V nejužší trojici se vedle pozdějšího vítěze a dnes odcházejícího šéfredaktora Aktuálně Josefa Pazderky letos objevil Michael ŽantovskýPetr Pithart. Při vší úctě k oběma pánům, těch několik málo loňských textů pro Deník N nebude patřit mezi jejich nejzásadnější kusy. Porota přesto mezi všemi novináři upozorňuje právě na dva z mužů nejslavnějších, kteří se pohybují přinejlepším na pomezí novinařiny. Konkurence je ale patrně slabá.

Editor deníku E15 Jiří Špičák nedávno na sítích podotkl, že v české publicistice „necítí skoro vůbec žádný prostor pro jakoukoliv formální osobitost autorek a autorů“. Důvodem nemusí být Smithem kritizovaný editorský proces, ale spíš dost omezené chápání, jak různě může společenská a politická publicistika vypadat.

Česká média pěstují – a porotci historicky oceňují – zejména chlapíky, co skutečně pouze komentují. Shrnou domácí zpravodajství a více či méně vtipně naznačí, kdo patří mezi dobré a kdo mezi špatné. Až na výjimky nepřináší původní analýzu, co stojí na unikátní rešerši, nemají kdovíjaký vhled do současných společenských či ekonomických věd, nepíšou něco, co připomíná esej literárních kvalit. Mnohem častěji to vypadá jako trochu hezčí facebookový status, kterých máme i bez nich dostatek.

Prosté komentování předchozích stran dávalo smysl v éře novin. V ní už nejsme. Komentáře na mnoha místech ale vypadají stále stejně. Internet přitom dovoluje úplně novou strukturou textů, práci s grafy, otevírá prostor pro nová témata i Smithem vyzdvihovanou autorskou podivnost. Oceňovaní čeští publicisté něco z toho využívají výjimečně.

New York Times loni po 50 letech skončily s rubrikou Op-Eds. Tak se v americké novinařině říká komentářům od lidí, co nejsou členy redakční rady, která sama píše svoje komentáře, v nichž vyjadřuje postoje redakce. Na jedné straně novin vycházel redakční názor, na protější straně vnější pohled. Na internetu ale žádná protější strana není. Označení zkracující „opposite the editorial page“ nedávalo smysl, redakce proto rubriku pojmenovala Guest Essays.

Hledání originální esejů od hostů může být úběžníkem i pro zdejší média. A snad se to daří. Dorostla generace skutečně erudovaných lidí, kteří zároveň dokážou oslovit široké publikum. Pandemie nám představila vědce Jan Kulveita, krize bydlení architekta Petera Bednára, krize liberalismu odbornici na unijní záležitosti Kláru Votavovou a krize světa jako takového filozofku Terezu Matějčkovou. Nikoho z nich ovšem novinařina neživí. Externí psaní podobně propracovaných věcí skoro nikoho uživit ani nemůže.

Jeden známý měl nedávno dobrý postřeh: zatímco novinářské platy šly od roku 2010 víceméně odpovídajícím způsobem nahoru, externí přispěvatelé dostávají na většině míst stále stejných zhruba 1.700 Kč. To bolestivě neodpovídá množství práce, co publicistika s ambicemi vyžaduje. Dokud budou i komerčně úspěšná média platit mrzce, lepší publicistiky se nedočkáme. Nadšení ani těm nejtalentovanějším nájem nezaplatí. Svěží vítr – dostatek lidí, co posouvají redakční normy a rutiny, o nichž na začátku mluvil Noah Smith – bychom přitom tolik potřebovali.

Vybírám z internetu

Jak to skutečně vypadá s osamostatňováním novinářů ve Spojených státech, popisuje mediální odborník Peter Kafka. Největší boom newsletterů je za námi, zavedené redakce už je nemají za přímou hrozbu. Velcí vydělávají extrémně dobře, ostatní nic moc, není to proto zdaleka pro každého.

*

Zmíněný Jiří Špičák si založil literární Substack a první vydání rozhodně osobitost nepostrádalo.

*

Michal Kašpárek sepsal svoje zkušenosti s programováním s Pythonu. V závěru odkazuje i na vlastní projekty. Jeho Kiki, co pomáhá editovat české články, už nějakou dobu používám a je to radost. Tentokrát mně třeba v sekci Zlá, ošklivá slůvka poradila, že tolikrát slovo „totiž“ opravdu používat nemusím.

*

RQ1 je moc fajn newsletter, který jednou za měsíc shrnuje zajímavé akademické články o médiích. Naposledy popsal finskou studii, která se zaměřila na ultrabohaté a jejich vnímání médií – nemají je za „říditelné“, ale spíš přinášející problémy, a tak o jejich pozornost většinou vůbec nestojí.

Prospero

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Prospero, podcast České spořitelny o budoucnosti Česka, který je součástí projektu Index prosperity