Komerční televize, rádia i vydavatelé společně vystoupili proti velké mediální novele

Šéfové soukromých médií se vzpouzejí vládnímu návrhu přidat zákonem na poplatcích veřejnoprávní České televizi a Českému rozhlasu bez předchozí jasné definice, na co přesně by „nové“ peníze šly. Mluví o vymezení produkovaného obsahu i o omezení reklamy.

Zleva Daniel Grunt (TV Nova), Daniel Sedláček (Media Bohemia), Jiří Hrabák (Impuls), Michal Hanák (Mafra, SPIR), Libuše Šmuclerová (Czech News Center, Unie vydavatelů), Ondřej Neumann (Hlídací pes, Asociace online vydavatelů)

Zleva Daniel Grunt (TV Nova), Daniel Sedláček (Media Bohemia), Jiří Hrabák (Rádio Impuls), Michal Hanák (Mafra, SPIR), Libuše Šmuclerová (Czech News Center, Unie vydavatelů), Ondřej Neumann (Hlídací pes, Asociace online vydavatelů), Marek Singer (TV Prima)

V coworkingovém prostoru Sněmovní 7, naproti přes ulici od vchodu do poslanecké sněmovny se v úterý dopoledne sesedlo osm manažerů televizí, rádií i internetových titulů. „Poprvé jsme se sešli takto za jedním stolem,“ zdůraznila Libuše Šmuclerová, předsedkyně představenstva Czech News Center a předsedkyně Unie vydavatelů. Vedle ní se posadili generální ředitel TV Prima Marek Singer, generální ředitel TV Nova Daniel Grunt, generální ředitel rádia Impuls a zároveň předseda rozhlasové Asociace provozovatelů soukromého vysílání Jiří Hrabák, generální ředitel a předseda představenstva skupiny rádií Media Bohemia Daniel Sedláček, předseda představenstva Sdružení pro internetový rozvoj a místopředseda představenstva Mafry Michal Hanák a místopředseda Asociace online vydavatelů a také zakladatel webu Hlídací pes Ondřej Neumann.

V nebývalé jednotě tak manažeři soukromých médií vystoupil proti návrhu takzvané velké mediální novely, kterou před měsícem předložilo ministerstvo kultury v čele s Martinem Baxou (ODS). V oficiálním prohlášení jej zmíněné mediální asociace vyzvaly, aby byl návrh novely „kompletně přepracován v návaznosti na vlnu oprávněné kritiky, kterou vyvolal“. Novela má od roku roku 2025 zvyšit poplatky za Českou televizi a Český rozhlas a rozšířit definici poplatníka, nově by se tak hradily poplatky i za mobily a firmy by navíc platily v závislosti na počtu svých zaměstnanců. To mají soukromá média za nepřípustný „bianco šek“ – toto sousloví opakovali manažeři komerčních televizí, rádií a online titulů na tiskové konferenci nejčastěji – a žádají, aby případnému navýšení poplatků předcházela definice toho, co přesně má být v Česku mediální veřejnou službou a na co by další peníze ČT a Český rozhlas využily.

Libuše Šmuclerová a Ondřej Neumann. Foto: Asociace komerčních televizí

Libuše Šmuclerová a Ondřej Neumann. Foto: Asociace komerčních televizí

„Nechceme jakkoli zpochybňovat roli veřejnoprávních médií. Nicméně novela má řadu chyb, které je spojkou nás všech. Sahá do všech mediatypů,“ uvedla Šmuclerová. „Navržená novela v této podobě zasáhne všechny z nás, všechna komerční média v tomto státě. Některá více, některá méně, ale všechna citelně,“ předeslal šéf Primy Singer. Ten spolu s ostatními opakovaně zdůrazňoval, že proces přijímání velké mediální novely je opačný, než by měl být – nejprve mu měla předcházet diskuse s hlavními hráči na trhu, definice veřejné služby a až následně debata o financování veřejnoprávních médií. „Může přijít jiný způsob financování. Nakonec i v celé Evropě existují různé modely financování, i kombinované metody,“ podotkl šéf Impulsu Hrabák.

Jiří Hrabák a Daniel Sedláček. Foto: Asociace komerčních televizí

Jiří Hrabák a Daniel Sedláček. Foto: Asociace komerčních televizí

Hrabák i Singer také mluvili o „aroganci moci“ – kritizovali tak, že s nimi ministerstvo kultury nejednalo ani před předložením návrhu novely, ani po urgencích poté. „Reakce byla: ‚Proč vám to vadí? Vás se to netýká.‘,“ řekl Singer. Ministr Baxa přitom na zářijové tiskové konferenci prohlašoval, že s komerčními televize je resort „v debatě“. „Toto není boj komerčního sektoru proti veřejnoprávním sektoru, respektive proti České televizi a Českého rozhlasu. Tady jde o boj proti, řekněme, hlouposti nastavení celého procesu,“ opřel se do postupu Baxova ministerstva i šéf Novy Grunt.

Chceme ČT bez reklamy, prohlašuje šéf TV Nova

Grunt též prohlásil, že zvýší-li se poplatky pro ČT, může to destabilizovat celý tuzemský audiovizuální trh: „ČT hospodaří s poměrně výrazným výrobním rozpočtem a jakékoliv navýšení tohoto rozpočtu bude znamenat vypumpování nebo znemožnění výrobních kapacit na trhu, dostání se k němu, zásadní zvyšování cen veškerých výrobních činností pro komerční subjekty.“ Na dotaz Médiáře šéf Novy, nejsilnější tuzemské komerční televize, řekl, že veřejnoprávní Česká televize by měla být prakticky bez možnosti vysílat reklamu. „Vzhledem k tomu, že se bavíme o navýšení koncesionářských poplatků, myslíme si, stojí za to přehodnotit duální systém financování a zbavit Českou televizi reklamy a sponzoringu. To je něco, z čeho je financován komerční trh, je to jeho jediný zdroj příjmů. Toto by mělo zůstat na komerčním trhu,“ uvedl.

Podobně Šmuclerová a také Hanák žádají nejen omezení videoreklamy na webech České televize, ale také vymezení toho, co mají veřejnoprávní média na webu vytvářet. „I veřejnoprávní média, pokud chtějí být relevantní, do onlinu musí jít, ale nemůžou si tam s rozpočtem, který je větší, než má jakýkoli jiný soutěžitel na online trhu – to je třeba tady říct –, počínat zcela volně a dělat si úplně co chtějí, protože tím by skutečně velmi narušila soutěžně-hospodářskou situaci,“ tvrdí Hanák.

Michal Hanák. Foto: Asociace komerčních televizí

Michal Hanák. Foto: Asociace komerčních televizí

„Ještě tu pan premiér, parlament, Senát“

Nevyslyší-li je Baxovo ministerstvo, hodlají manažeři komerčních médií zapůsobit na další články v legislativním procesu. „Pokud si pan ministr i nadále myslí, že to, co dělá, je správně, pak je tu volební výbor, pan premiér, parlament. Ty všechny by to mělo zajímat, protože se jedná o veřejnoprávní média, ale i pluralitu médií v této zemi,“ prohlásil šéf Primy Singer. Podle šéfa Impulsu Hrabáka teď „soukromníci“ budou usilovat o to, „dokázat vysvětlit jednotlivým poslancům, volebnímu výboru, sněmovně, jaká situace na mediálním trhu je a jak by se mohl celý parlament včetně Senátu danou věcí zaobírat“.

Marek Singer a Daniel Grunt. Foto: Asociace komerčních televizí

Marek Singer a Daniel Grunt. Foto: Asociace komerčních televizí

Kompletní přepis tiskové konference

Tiskovka Asociace komerčních televizí

Tiskovka Asociace komerčních televizí

Co řekli manažeři soukromých médií novinářům

Kompletní přepis vystoupení řečníků i tazatelů, jazykově editováno

Marie Fianová, tajemnice Asociace komerčních televizí: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vítáme vás tady na dnešní tiskové konferenci, kterou zahajujeme, jak jste sami poznali, poměrně netradičně, kdy se zástupci největších mediálních asociací, největších mediálních domů, vysílatelů televizních, rozhlasových, tiskových i online vydavatelů sešli, aby komentovali jedno téma, které nás všechny spojilo. Tím tématem je takzvaná velká mediální novela, kterou ministerstvo kultury zhruba před měsícem představilo a poměrně překvapivě ihned vložilo do meziresortního připomínkového řízení. Tady kolegové se k tomu opakovaně vyjadřovali ministerstvu kultury, žádali jsme o odborný dialog. Nepodařilo se. Proto se dnes potkáváme tady, abyste si argumenty vyslechli přímo z úst zástupců, kterých se to dle našeho názoru také blízce dotýká. Dovolte mi tedy, prosím, představit dnešní účastníky: Marek Singer, generální ředitel TV Prima, Daniel Grunt, generální ředitel TV Nova, Jiří Hrabák, předseda rozhlasové asociace a zároveň generální ředitel rádia Impuls, Daniel Sedláček, generální ředitel, předseda představenstva mediální skupiny Media Bohemia, Michal Hanák, předseda představenstva Sdružení pro internetový rozvoj a také místopředseda představenstva Mafry, Libuše Šmuclerová, předsedkyně představenstva Czech News Center, zároveň předsedkyně Unie vydavatelů, a Ondřej Neumann, Asociace online vydavatelů a také zakladatel a ředitel webu Hlídací pes. Nebudu tedy už déle zdržovat a poprosím rovnou kolegu Marka Singera o zahájení. Díky, že jste přišli.

Marek Singer: Tak dobrý den. Ještě doplním, že budete mít to potěšení slyšet každého z nás. My máme bohatou plejádu argumentů, proč je ten návrh v současné podobě špatně a uslyšíte to v logické struktuře. Já s Danem budeme mluvit o televizích, rádia, online – takto půjde dál, takže dostanete kompletní přehlídku argumentů, proč v současné podobě je to velmi špatně. Začnu já, bude to takové napravování některých tvrzení, které pan ministr různě prohlásil.

To první, který by chtěl napravit, bylo řečeno, že novela byla konzultována s komerčními televizemi. Nebyla, nebyla. A myslíme si, že to je zásadně špatně, protože bychom pana ministra upozornili na několik faktů, které jsou nepoužitelné a nepřijatelné. Samozřejmě si myslíme, že by to byl správný proces a dokonce existuje precedens. Zrovna jsme skončili proces změny statusu státního kinofondu. Bylo to přesně tím procesem dvaceti různých stran, které došly ke konsenzu – ministr, ministerstvo kultury. Bylo velmi šťastné, že se tak podařilo. Nechápeme, proč pro velkou novelu ten stejný proces nebyl použit. A najednou zničehonic zde byl návrh, o kterém se bavíme.

Druhá připomínka je, že navržená novela v této podobě zasáhne všechny z nás, všechna komerční média v tomto státě. Některá více, některá méně, ale všechna citelně – tak, jak je předložen. A myslíme si, že to zadává i určité riziko z pohledu evropského práva, protože i veřejnoprávní financování má nějaká pravidla. Tak, jak je to navrženo, jak rozsah, tak absolutní nedostatek specifikace, na co by ty peníze měly být použity, zakládají určitou možnost výkladu, že se jedná o nepovolenou veřejnou podporu, a to by určitě nebylo dobře. Myslím si, že po určitých jiných zákonech jako zákon o Googlu bychom asi neměli riskovat znovu.

Já jsem po mnoho let, minimálně posledních pár let slyšel od pana generálního ředitele [České televize] Petra Dvořáka, a slyšeli jsme to všichni, že to, co ČT potřebuje v následujících letech, je asi 300 až 500 milionů navíc. Dokonce na tom nastartovali tříletý šetřící program. A najednou z ničeho nic během pár měsíců se objevil návrh na 1,3, 1,5 miliardy bez jakékoliv specifikace, na co ty peníze navíc budou použité. Máme pocit, že to je špatně a že právě to je postup, kdy se nejdřív vypíše bianco šek, který mimochodem zaplatí všichni majitelé mobilních telefonů v této zemi, a pak teprve se vymýšlí, co se s těmi penězi udělá. Tak by to prostě být nemělo. A mimochodem, máme čas na tu diskusi, protože jestliže se nepletu, Česká televize má na rezervním účtu dvě miliardy korun, takže máme pár měsíců na to, abychom mohli prodiskutovat ten návrh.

Daniel Grunt: Marek začal – řekněme – omyly pana ministra k připravené novele. Já bych začal dalším, co je důležité říct. Není pravda, že navýšení poplatků pro ČT v zásadě dorovnává stav reálného rozpočtu ČT, který by měl dohnat to, že se za poslední dobu nenavyšovaly koncesionářské poplatky. Když to srovnám s reálnou situací komerčního trhu, komerční televize byly v roce 2009 zásadně zasaženy ekonomickou krizí, kdy celý inzertní trh šel dolů více než o jednu třetinu. Pro vaši informaci, trvalo to celou dobu až téměř doteď, než se ten trh vrátil do současné situace z roku 2008. Přesto za celou dobu ČT hospodařila s velkorysým předkrizovým rozpočtem. To jenom pro srovnání, protože působíme na stejném mediálním trhu.

Dále rozšíření definice poplatníka de facto zavádí daň z mobilního telefonu, o čemž mluvil už Marek. Já si myslím, že tato situace se dá řešit daleko elegantněji. Vezměme si jenom, že uživatelé nebo diváci ČT, kteří přistupují k online archivu, mohou mít řešen právě specifický přístup. To je ohledně ostatně i něco, co nový pan ředitel připravuje a na čem pracuje.

A třetí bod je reálná obava z destabilizace celého audiovizuálního trhu už jenom kvůli tomu, že ČT hospodaří s poměrně výrazným výrobním rozpočtem a jakékoliv navýšení tohoto rozpočtu bude znamenat vypumpování nebo znemožnění výrobních kapacit na trhu, dostání se k němu, zásadní zvyšování cen veškerých výrobních činností pro komerční subjekty.

A poslední věc, také velmi, velmi problematicky vnímáme zachování reklamy a sponzoringu na stanicích ČT.

Jiří Hrabák: Dobrý den. Já bych nejdřív navázal na Marka, který říkal, že budeme skládat argumenty za sebou, ale ono popravdě řečeno, řada argumentů, které se týkají ČT, se týkají i Českého rozhlasu, respektive veřejnoprávního rozhlasu versus soukromníci. Jenom pro vaší informaci: příjmy Českého rozhlasu jsou v tuto chvíli dvojnásobné než příjmy celého soukromého trhu. Oproti tomu zásah: posluchačů je zhruba 27 % veřejnoprávní rozhlas, 70 % soukromníci. Už to ukazuje, jaký je ekonomický poměr v celém rozhlasovém vysílání.

Já bych ale nerad, aby to, že my vystupujeme proti novele, znamenalo vyhlašování boje veřejnoprávnímu rádiu, protože to není boj ze strany televizí nebo rádií s ČT nebo s Českým rozhlasem, to je spíš boj s určitou arogancí ministerstva kultury. Možná kdybyste se někteří vrátili o rok nazpátek, zjistili byste, že pan ministr Baxa důrazně několikrát opakoval, že koncesionářské poplatky se nebudou zvyšovat a že k tomu není žádný správný důvod. Sešel se rok s rokem a po roce jsme se dozvěděli, že důvod je. Ale nikdo nám ty důvody neřekl. Neviděli jsme žádnou ekonomickou analýzu, neviděli jsme, k čemu mají být navýšené koncesionářské poplatky použity. A my jsme přesvědčeni o tom, že ten proces měl být úplně opačný. Myslíme si, že v roce 2023, 2024 je čas, aby v České republice začala znova diskuse na téma veřejnoprávní služby, protože já sám osobně a i většina mých kolegů si myslíme, že ano, veřejnoprávní média mají svoji roli v celém mediálním prostoru, měly, mají a budou mít, ale je potřeba se znova podívat na to, jakou roli mají veřejnoprávní média hrát. A je potřeba se podívat, jestli lze daleko přísněji, přesněji konkretizovat, co veřejnoprávní role je, co je veřejnoprávní služba, jaké prostředky k tomu mají používat, včetně technologických prostředků, kolik programů televizních či kolik programů rozhlasových má veřejnoprávní rádio nebo veřejnoprávní televize vysílat.

Jedna z věcí, která je docela charakteristická pro předloženou novelu, je konstatování, že nedochází k žádným problémům v oblasti hospodářské soutěže. Jako by si ministerstvo myslelo, že veřejnoprávní rádio není v hospodářské soutěži se soukromými rádii. Soutěž se na trhu rozhlasového vysílání projevuje v několika aspektech. Na prvním místě je to soutěž o posluchače. Může se zdát, že to pro nás nemusí být tolik důležité, ale je, protože jakýkoliv nárůst posluchačů u veřejnoprávního rádia znamená pokles u soukromníků. Pokud dojde k poklesu posluchačů u soukromníků, dojde k poklesu příjmů z inzerce. To je první trh, kde se střetáváme. Druhý trh, kde se střetáváme, i když ne úplně, ale přece jenom střetáváme, je boj o reklamu, protože veřejnoprávní rádio, i když v omezeném množství, má stejně právo stále prodávat reklamu a sponzoring. A další trh, na kterém se střetáváme, a to si myslím, že za poslední léta velmi sílí, je pracovní trh, protože my jsme na stejném pracovním trhu, jako je veřejnoprávní rádio, a každé navýšení koncesionářských poplatků může vést k tomu, že dojde ke zvyšování platů nebo honorářů ve veřejnoprávním rádiu. Myslím si, že v případě odhadovaného navýšení příjmů Českého rozhlasu o 600 milionů pak nemá žádný soukromník šanci konkurovat, ale vůbec na žádnou pozici, možná ani na pozici vrátného. Pak je ještě jeden, bych řekl, jeden možný trh, kde můžeme říkat, ale možná méně bolestivý, kde si konkurujeme, a to je trh marketingu, mediálních partnerství a podobně. A to bych řekl, že až sekundární.

Daniel Sedláček: Naše mediální skupina provozuje Blaník, Hitrádia, Rock Radio, Fajn rádio a v celkovém sharu se velmi podobá Českému rozhlasu. Počtem lidí jsme někde kolem počtu 340 a z toho polovina jsou naši obchodníci, který Český rozhlas nemá. To, co tady zatím nezaznělo, je, že diskusi o výši a navýšení koncesionářských poplatků měla předcházet vůbec kontrola systému hospodaření. My ten samý share produkujeme s 20 % zaměstnanců a s 20 % nákladů. Opravdu je služba, kterou dostáváme od veřejnoprávního rozhlasu, taková cena a taková oddílná od služby, kterou poskytujeme my? Takovou otázku je potřeba si položit.

Také často zaznívá otázka transpozice německého mediálního zákona, který inklinován do českého zákona o rozhlasovém a televizním vysílání a mě mrzí, že se tím nikdy novináři ani média více nezabývali, protože tam je i druhá část. Ta se zabývá hospodařením veřejnoprávních médií a stanoví kritéria pro to, aby nebylo produkováno to samé za mnohem větších nákladů. Myslím si, že to je to, co by nás dnes mělo zajímat ještě předtím, než vůbec otázka zvyšování koncesionářských poplatků bude otevřená.

Já si bohužel ale myslím, že tato novela je v pozadí ještě horší než jenom částečný útok vůči komerční sféře, který asi nebyl cílem. Ona je totiž pro mě určitým takovým voláním veřejnoprávních médií, dejte nám peníze, my ještě nevíme na co, ale chceme si zachovat svůj vliv, protože vidíme, že mediální svět se mění, digitalizace přišla, nová média, která se objevila, všechna klasická starší, včetně veřejnoprávních, upozaďují, mobily, kterým se tady všichni smějeme, nejsou náhoda. Mobily, to je daň našim dětem, protože moje děti, nevím jak vaše, si na svém mobilním telefonu Český rozhlas ani Českou televizi nikdy nenaladil.

Michal Hanák: Dobrý den. Zastupuji tady asociaci, která má mnohaletou zkušenost s podílením se na legislativním procesu, Sdružení pro internetový rozvoj bývá pravidelně oslovováno, ať už ministerstvy nebo státními úřady, aby přispělo svým názorem při vzniku nějakého zákona nebo při novelizaci. Tentokrát se to bohužel vůbec nestalo. Asi ministerstvo kultury dospělo k závěru, že se to onlinu nějak netýká, ale týká. Týká se ho to naprosto zásadně.

Mnoho argumentů už tady padlo. Já bych rád upozornil na jeden, který tu ještě nezazněl. Koncesionářské poplatky původně vznikly proto, aby pomohly s financováním a šířením specifického programu v prostředí, které je velmi omezené co do konkurence, je licencované, musí soutěžit a získat licenci, musí signál šířit po celém území ČR. To stojí spoustu peněz. Online prostředí takové vůbec není. Vidím tady zástupce specializovaných webů, one man show, které existují mnoho let, žádné koncesionářské poplatky nedostávají, přesto se zvládají financovat z peněz, které si vydělají na volném trhu. My na volném trhu potkáváme veřejnoprávní média, která s námi soutěží nejen o posluchače, diváky a o čtenáře, ale soutěží s námi o zaměstnance, a to velmi. A soutěží s námi také o inzertní příjmy. O to víc nám kromě toho, že se nikdo nezeptal, vadí, že novela dál rozšiřuje výjimky pro umisťování online reklamy. Ad jedna.

Ad dva: novela se nijak nepokouší definovat, na co půjdou peníze, jak už tady zaznělo, které se vyberou navíc. A není to málo peněz, je to hodně peněz. To poslední, co si daňoví poplatníci zaslouží, je to, aby se jejich peníze používaly na věci, které vzniknout vůbec nemusí, například obsah čistě pro online. ČT takový obsah už dnes vyrábí a myslím, že oprávněně se obáváme, že ho bude vyrábět ještě víc. Tedy obsah, který není vůbec vysílán lineárně, ale je uplatňován třeba na platformě iVysílání nebo jinde. Tato nerovná soutěž je něco, co by si zasloužilo důkladnou diskusi. To rozhodně není z naší strany filipika proti ČT nebo ČRo. Myslím, že všichni si můžeme přát jenom to, abychom měli sebevědomé veřejnoprávní médium, ale to určitě nevznikne tak, a ani jemu nepomůže to, kdy se novela zákona předkládá na tajňačku bez diskuse. Poškozuje to nejenom nás, ale i ČT a ČRo. Děkuji.

Libuše Šmuclerová: Hezké dopoledne, přátelé. My jsme si před začátkem říkali, že ve skutečnosti si nikdo z nás nepamatuje, že by se sestava médií napříč mediatypy někdy v historii, co pamatujeme, takto sešla za jedním stolem. Proč tomu tak dneska je? Je ve skutečnosti řada důvodů, které máme napříč námi všemi mediatypy společné vůči novele, kterou tu řešíme. Ačkoliv, předpokládám, opravdu nikdo z nás, kdo tu jsme, nechce jakkoliv zpochybňovat roli veřejnoprávních médií, ať už to je televize, rozhlas či cokoliv dalšího. Nicméně novela, která byla předložena, má řadu chyb, které jsou spojkou nás všech mediatypů, co jsme tady za stolem.

První je, že ve skutečnosti se bere veřejnoprávní médium v roli televizním či rozhlasovém naprosto úzce, ačkoliv v této chvíli, jak bylo už několikrát řečeno, sahá do všech ostatních mediatypů a tady vypadá, že se řeší jenom terestrika, jenom lineár v klasickém podání televizního či rozhlasového vysílání, jak je běžné. Není to běžné. Dneska většina už občanů – a nejenom dětí – bere informace online, to je hlavní zdroj informací.

Druhý moment: jestli všichni chceme, aby veřejnoprávní televize či rozhlas byli dobrými hospodáři, neumím si představit, že by ve standardním prostředí někdo řekl bez toho, že se o tom vede diskuse, že má požadavky vůči komukoliv - je jedno, jestli ke komerčnímu nebo k jinému subjektu, takové či makové -, má bianco šek. Takto to prostě nechodí. Tady neproběhla diskuse ani na high levelu ani na nižším levelu, jaké jsou požadavky pro veřejnoprávní službu v tom či onom mediatypu. Tím, že požadavek nebyl ani vysloven, ani nebyl diskutován, nemá ani konkrétní naplnění. Ano, jistě, v legislativě je dáno, co je obecně řečeno veřejnoprávní služba, ale ne jakou má konkrétní náplň, co je tím pádem koncept, který já - jedno, jestli televize nebo rozhlas - budu naplňovat. Jaké jsou konkrétní požadavky, jaké jsou konkrétní koncepty?

A pak teprve přichází za třetí, za co to bude kdo financovat. Ano, jistě, asi je na řadu věcí potřeba víc peněz, nicméně standardní hospodář se podívá dovnitř hospodaření, standardní zákonodárce se podívá na celý trh a podívá se, jak to ovlivní celý trh, protože nikdo na trhu není sám. A toto se nestalo. A to je to, co nám vadí a to je to, proč chceme, aby diskuse nastala, aby byly jasně vyřčené limity a aby z toho byly vyvozeny základní povinnosti pro veřejnoprávní média včetně toho, že koncepty předloží. Děkuji.

Ondřej Neumann: Dobrý den. Já myslím, že už tady zaznělo všechno za nás. Asociace online vydavatelů zastupuje malé a střední vydavatele, kteří se pohybují především v online prostředí. Pro nás viditelná expanze posledních měsíců i let České televize a Českého rozhlasu do internetových platforem je velkým potenciálním rizikem i varováním do budoucna pro nás. Když se na to podíváme, už to tady říkal kolega Hanák, na internetu obě veřejnoprávní média vyrábějí specifický program pro internet. Není to o tom, že by překlápěli už vyrobený obsah. Konkurují nám, vytlačují nás. Takže je potřeba toto jasně definovat. To, co je veřejná služba, tedy jak je veřejná služba potřebná v internetovém prostředí, kam až může jít a především je potřeba zachovat mediální pluralitu. A s tím souvisí nejen silná veřejnoprávní média, která budeme bezpochyby podporovat, ale i silná soukromá média. Vidíme, kam to vede, když například v Polsku silné, z veřejných peněz placené médium se podřídí špatné politické moci a jak to deformuje nejen mediální prostředí, ale i vlastně celé politické prostředí země. Děkuji.

Marek Singer: Shrneme: je zřejmé, tedy nám zde za tímto stolem určitě, že mediální novela v této podobě by negativně poznamenala celý mediální trh. Nejde jenom o televize, nejde jenom o rádia a nejde jenom o online, jde o celý mediální trh v České republice. To je hlavní důvod, proč bychom opět chtěli nastartovat správný proces. Ne že nejdříve se vypíše bianco šek a pak se přemýšlí, co s tím, ale jak jsme tady jeden po druhém nabízeli, pojďme se vrátit k procesu, který dává smysl. Nejdříve nadefinovat, co je vlastně posláním veřejné služby v Česku, co je posláním veřejnoprávních médií. Z toho nám vypadne kontext, jak ekonomický, tak dopadový na komerční média, a můžeme se posunout dál. Proč se takto zbrkle snažíme teď rychle protlačit něco, co neměl nikdo z nás možnost komentovat, nám vlastně není jasné a my bychom apelovali na pana ministra, aby nám to vysvětlil, a hlavně abychom se vrátili k tomu procesu, který smysl dává a máme na něj čas. Není potřeba takto rychle dělat zkratky, které poškodí celý mediální trh.

Daniel Grunt: Já myslím, že už není co dodat. Krásně jsi to shrnul, Marku.

Marek Singer: Chválí mě konkurence, tak co víc si přát.

Marie Fianová: Dámo a pánové, moc vám děkuji za vaše příspěvky a teď otočím svou pozornost do publika ke zvednutým rukám.

Aleš Borovan: Zdravím pana Hanáka coby zástupce one man show. Díky za zmínku. Vy jste tady poměrně obsáhle řekli, co vám na tom vadí, ale můžete nám prozradit, co s tím konkrétně budete dělat? Tady zazněly nějaké apely, ale jste silná média, vlivná média. Můžete aspoň naznačit, budete dělat jednání, pošlete lobbisty do parlamentu, budete jednat se zástupci politických stran, pozvete si nebo budete jednat s panem ministrem: Něco konkrétního kdyby mohlo zaznít. Děkuji.

Marek Singer: Já začnu, kolegové mě určitě doplní. Já bych řekl jenom jedno. Toto není standardní způsob, jak se snažit změnit špatný postup v legislativním procesu. My jsme standardní způsoby všechny zkusili. My jsme poté, co byl zveřejněn návrh, opravdu opakovaně pokusili ovlivnit, vysvětlit panu ministrovi, proč je špatně to, co se chce udělat. A přes to přese všechno to postupuje v procesu a toto je taková záchranná brzda.

Aleš Borovan: Zoufalé volání?

Marek Singer: Nevím, já jsem 15 let v televizi a ještě jsem tuto sestavu nikde neviděl. Takže nás dohromady nepřineslo jenom to, že jsme dneska neměli nic lepšího na práci. A pevně věříme, že právě proto, že to je veřejný apel, že jsou další strany v procesu. Pokud si pan ministr i nadále myslí, že to, co dělá, je správně, pak je tu volební výbor, pan premiér, parlament. Ty všechny by to mělo zajímat, protože se jedná o veřejnoprávní média, ale i pluralitu médií v této zemi. Jestliže to nikoho nezajímá, to by bylo asi smutné. Já pevně věřím, že se někdo najde.

Aleš Borovan: Jasně, takže pokud tedy pan Baxa nereaguje, půjdete výš.

Marek Singer: Já myslím, že tímto to děláme, ne?

Aleš Borovan (Borovan.cz): Já jenom, jestli už jste se třeba dohadovali na jednáních s panem premiérem někdy na podzim, jestli se vklínit do jeho nabitého programu. Tady to zatím zaznívá na úrovni obecných apelů. Mě jen zajímá, jestli už bude konkrétní postup ze strany mocných médií, co s tím budou dělat. Děkuji.

Jiří Hrabák: Jestli jsou či nejsou mocná média, to může posoudit veřejnost. Ale myslím si, že naše cesta je od moci výkonné, zákonodárné. Naše pozornost musí teď směřovat do parlamentu, k volebnímu výboru, k jednotlivým poslancům. Dokázat vysvětlit jednotlivým poslancům, volebnímu výboru, sněmovně, jaká situace na mediálním trhu je a jak by se mohl celý parlament včetně Senátu danou věcí zaobírat. Děkuji.

Libuše Šmuclerová: Já doplním: tady bylo řečeno, že proces běží poměrně rychle a my se do té rychlosti snažíme jít naprosto standardními prostředky. Kupříkladu Unie vydavatelů píše dopis panu ministrovi, totéž ostatní, pravděpodobně SPIR, naprosto legální cestou, ale díky tomu, že proces vedle nás běží tak rychle, umíte si představit, jak jsme asi nervózní, zdali budeme vůbec slyšet. Poněvadž vysílat lobbisty, chtít schůzky, my to všechno samozřejmě musíme vyčerpat, ale vedle toho, jak tady bylo řečeno, proces běží, jako kdyby se nechumelilo, a zatím ke sluchu došly naše připomínky jak? Přestože jsme se snažili i do meziresortu je dávat.

Daniel Sedláček: Líbo, pan Borovan chce slyšet něco jiného. Chce slyšet, že až na nás politická sféra nebude reagovat, půjdeme se zeptat našich posluchačů, diváků a čtenářů, zdali souhlasí s tím, aby v době ekonomické krize, aby v situaci, ve které se tato země nachází, aby v době, kdy si všichni utáhneme opasek, souhlasí s tím, aby se navyšovaly koncesionářské poplatky. A jestli to má svůj důvod. Ano, až nastane tato situace, nejspíš se jich půjdeme zeptat. Děkuji za odpovědi.

Ondřej Aust (Médiář): Dobrý den, také se připojím ke kolegovi jako další zástupce citovaných one man show. Jestli dovolíte, jak si vlastně představujete - protože vy jste řekli, co vlastně nechcete, že současný proces je nejasný - roli veřejnoprávních médií v současném, pořád ještě duálním systému vedle komerčních médií? Dá se říct něco konkrétního, s čím byste do případné diskuse, pokud se znovu otevře a novela se bude měnit, šli? Mě by to zajímalo, jak by to konkrétně vypadalo, co každý z vás bude požadovat. Děkuji.

Michal Hanák: Za online si myslíme, že je akutně potřeba mluvit o tom, jak chování veřejnoprávních médií bude upraveno v online prostředí. Za posledních deset, patnáct let – a zákon o ČT toto neměl možnost reflektovat, protože je objektivně starý – došlo k velké změně v konzumaci obsahu. Sami všichni víte, že i tradiční vydavatelé i televize i ČT i ČRo se přirozeně do onlinu přesouvají, ale je potřeba z důvodů, které už jsem tady říkal, dát tomu regule, pravidla. My třeba v rámci asociace jsme si dělali podrobnou rešerši, jak je tento svět upravený v Německu. Jistě něco podobného si dělalo i ministerstvo kultury, pevně v to věřím, ale jsme připraveni konkrétní poznatky a myšlenky sdílet. Je to něco, čím my můžeme přispět k tomu, aby pokud vznikne nějaká lepší novela zákona o ČT, lépe zohledňovala to, že jsme v roce 2023, za chvilku máme rok 2024. A v onlinu se odehrává strašně moc věcí. I veřejnoprávní média, pokud chtějí být relevantní, do onlinu musí jít, ale nemůžou si tam s rozpočtem, který je větší, než má jakýkoli jiný soutěžitel na online trhu, to je třeba tady říct, počínat zcela volně a dělat si úplně co chtějí, protože tím by skutečně velmi narušila soutěžně-hospodářskou situaci, která na trhu je. A to si myslím, že o to ministerstvu kultury ani nejde. Pevně v to věřím.

Ondřej Aust (Médiář): Budete tedy usilovat, aby se České televizi omezila nebo zrušila reklama na onlinu?

Michal Hanák: Ano, to je jedna z věcí.

Ondřej Aust (Médiář): A podle komerčních televizí by to mělo být tak, že nebude reklama ani sponzoring – až na nějaké výjimky, sportovní akce a podobně – ani ve vysílání České televize, ideálně?

Daniel Grunt: Za televize několik úhlů pohledu. Zaprvé: vzhledem k tomu, že se bavíme o navýšení koncesionářských poplatků, myslíme si, stojí za to přehodnotit duální systém financování a zbavit Českou televizi reklamy a sponzoringu. To je něco, z čeho je financován komerční trh, je to jeho jediný zdroj příjmů. Toto by mělo zůstat na komerčním trhu. To je první věc.

Druhá věc: Česká televize, Český rozhlas by měly pokrývat zájmy a potřeby všech segmentů a skupin obyvatel České republiky, to znamená nemělo by jít o čistou soutěž s komerčními subjekty o maximální podíl na sledovanosti, neinvestovat do komerčních seriálů, kriminálek, nesoupeřit s komerčními subjekty o sportovní práva a přeplácet je z poplatků koncesionářů. A současně, když jsem říkal pokrývat zájmy všech skupin v České republice: co zatím slyšíme od představitelů ČT, je především zaměření na nejmladší segment, nejmladší cílové skupiny. Ale těch tady není nejvíc. Je tady hodně seniorů. O čem se přemýšlí? Že se jim vrátí ČT3. Ale to je kompletní archiv. Proč se nezačne přemýšlet, jak vytvářet nové pořady, nový obsah pro tuto skupinu obyvatel?

Libuše Šmuclerová: Ondřeji, můžu ještě vám dopovědět i za nás? Ono je to nejenom o reklamě na onlinu, ono je to i obsahu. Nebylo by dobré to vztahovat jenom na limity v inzerci. Zmíněný předobraz kupříkladu v Německu, který je proti nám vždycky dopředu, exaktně definuje, co veřejnoprávní média na onlinu obsahově mohou dělat, v jakých oknech co dělat, v jakém množství, protože online – a to už tady taky padlo – je úplně jiný konkurenční trh, jinak se chová. Tam jsou najednou výhody veřejnoprávních médií daleko přesahující naše možnosti a toto se všechno musí zohlednit. A třeba Německo už to vyřešeno má.

Ondřej Aust (Médiář): Děkuji. A tedy ještě rádia: budou také požadovat, aby Český rozhlas byl v podstatě prostý reklamy?

Daniel Sedláček: Problém rádií je mnohem větší, protože suma, kterou měl získat z navýšení Český rozhlas, je potenciálně a poměrově mnohem větší než to, co měla získat Česká televize. Náš problém souvisí s tím, že v 90. letech, když jsem začínal vysílat, tady bylo 80 majitelů rozhlasových stanic. Dnes tady máte čtyři silné rozhlasové skupiny a míra jejich zisku – stejně jako mého, našeho – je pod 10 % obratu. Vlastně programujeme plnoformátové stanice, protože v Česku je nějaký počet obyvatel a my ho nenavýšíme – aby to mělo komerční smysl, nemůžeme formátovat nic jiného. Český rozhlas od roku 2005 rozvíjí digitální multiplex DAB. Až do této chvíle do něj investoval přes půl miliardy korun. Nic z toho nebyl náš zisk za uplynulé období. A přitom odpověď Českého rozhlasu na naše námitky ve vztahu ke koncesionářským poplatkům byla, že jenom dlouhodobě bojkotujeme proces digitalizace rozhlasu. Samozřejmě, že v okamžiku, kdy Český rozhlas po desetiletí digitalizuje jednotlivé stanice, plnoformátové stanice, které máme my, přestanou být pro posluchače zajímavé. Budou si hledat svoje sedmdesátky, osmdesátky, devadesátky a tlak na konkurenceschopnost ještě vzroste. Tudíž efektivita produkování toho samého programu z naší strany bude nula, ziskovost bude nula, tedy ztráta. Tudíž náš problém je ještě z pohledu rádií větší. A definice veřejné služby, co se tedy má dělat a že se to nemá dělat dráž, než to dokážou komerční subjekty, musí být daleko přesnější.

Ondřej Aust (Médiář): A byl byste tedy pro omezení i obsahového rámce nebo způsobu šíření? Nebo jak by to mělo být?

Jiří Hrabák: Já bych na to navázal. Kdo jasně definuje, které programy dneska ještě plní veřejnoprávní roli a které ji neplní? To je první otázka. A druhá: nemělo by být náhodou už i přímo v zákoně stanoveno, kolik programů má veřejnoprávní rádio vytvářet? My jsme o tom až doteď o moc nemluvili, protože jsme k tomu přistupovali jednoduše. Český rozhlas pracuje s nějakým množstvím peněz, který má v rámci koncesionářských poplatků. Ano, oproti roku 2010 nebo 2012 navýšili počet svých programů o tuším, o deset nebo jedenáct, mají jich zhruba 25. Ale v okamžiku, kdy zákon je nastaven tak, že říká, že Český rozhlas může dělat rádia v DAB, zejména ve svém multiplexu, neznamená to, že pokud dostane koncesionářské poplatky navýšené o 600 milionů, nemůže zítra začít dělat dalších deset nových rádií. A taková niková rádia začnou odebírat posluchače mainstreamovým formátům soukromých rádií, i když i u soukromých rádií máme některé formáty, které jsou nikové – Radio 1 nebo RockZone v Praze jsou vlastně niková rádia. A teď si představte, že proti Radiu 1 už dnes hraje Wave, trochu výš, ale může být udělaný ještě programově přesnější, právě proti Radiu 1. Může být udělané nikové rádio proti RockZone, které hraje devadesátá a nultá léta v rockové muzice, ale musí na to vynakládat také nějaké finanční prostředky. Toto je jedna z věcí, jestli už není čas, aby bylo stanovené, jaký je celkový počet vůbec programů, které může veřejnoprávní rádio dělat v rámci koncesionářských poplatků. Našli bychom i jiné záležitosti. Vůbec není pravda, že soukromá rádia dnes nenaplňují v některých věcech i veřejnoprávní službu. Nám to dokonce přisuzují i licenční podmínky. Já tady můžu mluvit nejenom za APSV, ale i za rádio Impuls: Impuls má tak přísné licenční podmínky, že si nemůžeme snížit procento mluveného slova, jako si snížil Radiožurnál před osmi lety, kdy se z rádia, kde bylo daleko více publicistiky, mluveného slova, stalo normálně proudové rádio. A teď s veškerým respektem k Radiožurnálu, protože si myslím, že Radiožurnál je dělán profesionálně a nechci vůbec jít ke kritice, o tom to vůbec není, ale nám vadí absence jakékoliv diskuse na téma, co je veřejnoprávní služba v roce 2023. A když říkám nám, fakt tím myslím soukromníky. A teď to ještě řeknu osobně: já bych třeba mohl říct, že za dva roky půjdu do důchodu, že už mi to je jedno, ale mně to jedno není. V soukromém sektoru se pohybuji třicet let a myslím si, že soukromý sektor tady celých třicet let hrál velmi důležitou roli v celém duálním systému veřejnoprávního versus soukromého vysílání. A tímto rozhodnutím může být konsensus velmi silně porušen.

Daniel Sedláček: Já bych ještě chtěl říct, že rádia jako Jazz, Wave, D-dur či Leonardo podle posledních výzkumů Radioprojektu mají téměř nulový share. Takže my se tady nebavíme o tom, že Český rozhlas má povinnost ze zákona a současně že je podporovatelem moderních technologií. My se tady bavíme o tom, jestli se skutečně někdo chová jako řádný hospodář a jestli utrácení koncesionářských poplatků v digitálním multiplexu tímto způsobem s nulovým posluchačským výsledkem je to, co je veřejná služba.

Libuše Šmuclerová: Můžeme si to převést i na online. Vedle mě sedí reprezentant malého webu. A má ho dělat soukromník, nebo ho má dělat veřejnoprávní médium? Taková diskuse tady vůbec není na stole, protože najednou to vypadá, že veřejnoprávní televize, rozhlas můžou udělat – a teď mě neberte za slovo – tisíc StarDance na onlinu.

Ondřej Neumann: Za mě je to právě o tomto. Slyšeli jsme tady konkrétní věci. Tuto diskusi chceme vést s ministerstvem kultury, tuto diskusi chceme s politickou reprezentací. Nejsou jenom veřejnoprávní média, jsou tady soukromá média. Má tady vzniknout jasné prostředí a mix, kdo co obsluhuje, kdo co dělá, kdo si jak konkuruje. Bavíme se o mediální pluralitě, o svobodné společnosti. Toto je smysl našeho apelu a chceme, aby se všechny tyto argumenty někde probíraly. Rádi si poslechneme, co tomu budou říkat pánové a dámy z Kavčích hor, z Vinohradské, ale uvidíme. Prostě něco se má nadefinovat.

Ondřej Aust (Médiář): Velmi děkuju.

Martin Ťopek (Hospodářské noviny): Dobrý den. Dovolte dotaz z jiné strany. Pan ministr novelu představil už před několika týdny. Nevím teď přesně, proč se scházíme dnes, kde je ten dnešní prvek, respektive zdali jste ten čas teda strávili snahou přinutit ministerstvo třeba konečně k nějaké diskusi.

Marek Singer: Přesně tak.

Martin Ťopek (Hospodářské noviny): Můžete to popsat?

Marek Singer: Můžu to popsat, popíšu to jednou větou. Reakce byla: proč vám to vadí? Vás se to netýká. To byla reakce na několikero schůzek s různými komerčními subjekty. Leitmotiv v podstatě byl ‚proč vám to vadí, vás se to netýká‘. To znamená, že se dneska scházíme tady.

Martin Ťopek (Hospodářské noviny): Už jste, jak se říká, zlomili hůl nad vidinou, že by vás ministr přizval k diskusi?

Marek Singer: Buď se jedná o zásadní nepochopení zákonitostí mediálního trhu, anebo o absolutní aroganci moci. Vyberte si.

Martin Ťopek (Hospodářské noviny): Děkuji.

Marie Fianová: Já jenom doplním, že meziresortní připomínkové řízení, kdy jeden z našich apelů byl, aby právě legislativní návrh byl z tohoto připomínkového řízení stažen a přepracován, skončilo až minulý týden. Takže za nás je to logická následnost.

Vratislav Dostál (Info.cz): Prosím vás, mě zajímají dvě věci. Převedl bych to do politického kontextu, že si stěžujete, že s vámi politická reprezentace nemluví. Neobáváte se toho, že v brzké době budete chápání nebo vnímání jako spojenec populistické a extremistické opozice, která ihned den poté, neuběhlo ani 24 hodin a Andrej Babiš ve sněmovně vykřikoval, že veřejnoprávní poplatky zruší. To je první otázka a nepochybně, jestli si pustí tuto tiskovku, spoustu argumentů použije a bude používat až do příštích voleb, které jsou za dva roky. Další otázka je, jaký je tedy podle vás ideální scénář, že by se poplatky nenavyšovaly vůbec a už nikdy, nebo jestli nějakým způsobem a nižší. A za třetí, jestli náhodou ideálním scénářem není to, co vykřikuje právě opozice, to znamená, že po příštích volbách, které může vyhrát současná opozice, se veřejnoprávní poplatky zruší. Děkuji.

Libuše Šmuclerová: Já s dovolením začnu, jestli mohu. Za prvé my tady sedíme jako industrie, my hájíme industrii, my hájíme řemeslo a to je základ. Tady se nebavíme o politice. Všechny kroky potom můžou mít nějaký výraz někde, ale tady teď nestojíme jako politická reprezentace. My tady teď jsme jako zástupci jednotlivých profesí, s tím se nedá nic dělat a náš výraz může využít kdekdo. Takže to je odpověď za mě na první otázku.

Ta druhá, aby bylo jasno: tady byly změněné následnosti. Nezpochybňujeme v principu poplatky, jejich navýšení. Zpochybňujeme to, že byl vystaven bianco šek na to, co s nimi bude. Znovu zopakuji: žádný hospodář nemá hospodaření nastavené – a speciálně má-li být transparentní –, že se řekne ‚já tady chci víc peněz a něco s nimi udělám a nemusí vás v podstatě zajímat co, protože já s nimi něco udělám‘. Toto přece nejde. My to chceme otočit. My chceme: řekněte přesně jak. Nebo: vládo, ty musíš definovat, jaké jsou požadavky, a veřejnoprávní médium, jedno jaké, tomu musí svým konceptem, svými koncepty jít naproti. To má někdo oponovat, říct, jestli na to poplatky stačí nebo nestačí a zároveň jaké to má dopady na trh. Koloběh je jenom obráceně a to je špatně.

Kdyby se zrušilo navýšení poplatků, třeba mezitím veřejnoprávní televize přijde na to, že jí to stačí, protože přijde s koncepty, třeba zjistí, že to umí dělat ‚zeleněji‘, pardon.

Jiří Hrabák: Nebo může přijít jiný způsob financování. Nakonec i v celé Evropě existují různé modely financování, i kombinované metody. Tady se nikdy nehovořilo v rámci diskuse, že můžou existovat jiné modely financování.

Marie Fianová: Pokud nikdo z kolegů nechce nic dodat, tak jenom doplním, že právě toto by mohlo být také tématem odborné diskuse, po které voláme: vůbec se zamyslet nad modely financování. My žádný z nich nepreferujeme. Nevíme, nemáme k tomu vytvořený názor, ale třeba samotná diskuse o tom naprosto absentuje také.

Martina Vojtěchovská (Mediaguru): Dobré dopoledne. Já bych se chtěla zeptat, jestli už jste ve svých diskusích došli tak daleko, že byste si připravili pozměňovací návrhy k novele tak, jak byla navržena, a že byste mohli specifikovat konkrétní změny, které byste chtěli, aby se projevily.

Daniel Grunt: Já bych asi zopakoval to, co tady už zaznělo několikrát. Myslíme si, že se má začít správně, logicky od samého začátku. To znamená říci, jaká je definice veřejné služby, jakou službu má naplňovat, na základě toho vystavit, co to vlastně znamená finančně, kolik na to bude potřeba peněz. My v tuto chvíli nechceme vstupovat do toho, že bychom jednotlivosti nějakým způsobem komentovali. Myslíme si, že celý proces je špatně nastavený. Vypisování bianco šeku v situaci, kdy – jak jsme několikrát slyšeli – ČT může chybět 300, 500 milionů korun na rok, a napsat jim, že dostanou 1,4 miliardy – možná víc ­– na rok bez toho, že bychom věděli, co s tím budou dělat, nedává smysl. To znamená, měli bychom se vrátit na začátek, jasně definovat, jakou úlohu má mít Česká televize nebo Český rozhlas a na základě toho teprve nastavit, jakým způsobem a kolik financovat.

Filip Rožánek (Digizone): Dobré odpoledne, já jsem se chtěl zeptat – protože ČT i ministerstvo kultury naznačily, že na jaře by chtěly uspořádat právě debatu o veřejné službě a její náplni –, jestli byste tento termín považovali ještě v průběhu legislativního procesu za relevantní, dostatečný, nebo jestli myslíte, že by se tedy měl celý proces úplně zastavit a restartovat až po té diskusi. To je jedna otázka. A druhá otázka: pokud si vzpomínám, na konferenci Digimedia tuším Marek Singer říkal, že je celkem pochopitelné, pokud by se rozšiřovala definice poplatníka, aby odpovídala moderní době, ale že zvyšování poplatků navíc, to už je moc. Kdyby se novela zastavila třeba u toho, že by se jenom změnila definice poplatníka, aby zahrnovala nové technické prostředky, to by bylo akceptovatelné?

Marek Singer: Zmínil jste mě, tak já si dovolím reagovat. Co jsem přesně řekl, bylo, že si dokážu představit, když se někteří diváci programů České televize dívají pouze na onlinu, že jednoduchá registrační autorita na iVysílání by vyřešila to, jak by mohla ČT dostat ke koncesionářským poplatkům za tyto čistě online nové diváky, že není potřeba dělat žádné širší zásahy. Za tím si stojím. Nedávno jsem slyšel, že pan ředitel Souček něco takového už i plánuje, takže zaplať pánbůh, hosana tomu, asi se posunuje.

My jsme tady právě proto, že legislativní proces má nějaké zákonitosti a my bychom radši, abychom se teď zastavili a začali s procesem správně tak, jak byl třeba nastartován, rozjetý a po mnoha diskusích a mnoha kompromisech dokončen v případě malé novely, abychom toto udělali pro novelu velkou. Slibem nezarmoutíš, to zaprvé. A zadruhé na jaře diskuse za mě je pozdě, protože v té době proces už bude hodně daleko. A proč znova běžet dopředu s bianco šekem, když vlastně nevíme, na co ho máme? Pořád vám říkáme leitmotiv, že pořadí kroků je špatně. Pojďme se vrátit ke správnému pořadí kroků a vyleze z toho něco určitě smysluplnějšího a lepšího pro všechny strany – jak pro komerční, tak pro veřejnoprávní média. I pro ně musí být složité, že vlastně nevědí, jakou roli naplňují. Pak je za to každý – jak bych to řekl – kritizuje.

Libuše Šmuclerová: A v důsledku i pro veřejnost.

Maximilián Nový (Blesk): Děkuji moc, já se chci zeptat, ono to možná vyzní trochu naivně, ale jestli jste se o tom bavili i s představiteli České televize a Českého rozhlasu, o vašich požadavcích, jestli s nimi probíhá taková diskuse, když už to tak vezmu, protože zatím se bavíme jen o ministerstvu a o státu, ale co veřejnoprávní média? Děkuji.

Daniel Grunt: Já si upřímně nemyslím, že toto je něco, co by stav řešilo. Stav je o tom, že se hledá řešení financování České televize, Českého rozhlasu. Toto není boj komerčního sektoru proti veřejnoprávním sektoru, respektive proti České televizi a Českého rozhlasu. Tady jde o boj proti, řekněme, hlouposti nastavení celého procesu.

Marie Fianová: A správcem toho procesu nejsou veřejnoprávní média, je to ministerstvo kultury.

Ondřej Neumann: Můžu jenom? Otočil bych to a položil bych dotaz. Je tady někdo z České televize nebo z Českého rozhlasu? Není? Děkujeme.

Libuše Šmuclerová a Ondřej Neumann. Foto: Asociace komerčních televizí

Libuše Šmuclerová a Ondřej Neumann. Foto: Asociace komerčních televizí

Zvukový záznam tiskové konference

Oficiální prohlášení provozovatelů soukromých médií

Společné prohlášení Asociace komerčních televizí, Asociace provozovatelů soukromého vysílání, Sdružení pro internetový rozvoj, Unie vydavatelů a Asociace online vydavatelů

Mediální trh apeluje na ministra kultury: před jakoukoliv změnou ve financování veřejnoprávních médií je nejprve nezbytná diskuze o definici veřejné služby

Mediální asociace reprezentující nejvýznamnější mediální domy, televizní a rádiové vysílatele, online a tiskové vydavatele, se spojily ve společném apelu na ministra kultury Martina Baxu. Ten představil tzv. velkou mediální novelu upravující financování veřejnoprávních médií, České televize a Českého rozhlasu. Při přípravě návrhu však neproběhla diskuse k potenciálním dopadům na mediální trh jako celek.

Plánované změny nebyly se zástupci médií nijak konzultovány a dopadům do komerčního trhu se nevěnuje ani žádný materiál, které Ministerstvo kultury vložilo do legislativního procesu. To považujeme za zcela zásadní pochybení. Veřejnoprávní média nefungují odděleně a stranou komerčním subjektům, ale jsou součástí stejného ekosystému. Proto je potřebné posuzovat případný zásah z hlediska všech subjektů, které jsou součástí mediálního sektoru a přispívají k zachování plurality médií v České republice.

Na návrh ministerstva kultury se snesla také četná kritika ze stran ministerstev a dalších institucí. Novela je považována za nedomyšlenou a zcela nereflektuje současný stav. V situaci, kdy stát, firmy i občané České republiky čelí vysoké inflaci a jsou nuceni přistupovat na mnohá úsporná opatření se tak zdá, že jediní, kdo nemusí šetřit a snažit se o efektivnější fungování, jsou Česká televize a Český rozhlas.

Argument, že se jedná pouze o srovnání reálné hodnoty rozpočtu ČT a ČRo za dobu, kdy se koncesionářský poplatek nenavyšoval, není opodstatněný. Komerční média byla zásadně zasažena ekonomickou krizí a třetinovým propadem reklamního trhu v roce 2009 nebo nedávnou koronavirovou krizí, zatímco veřejnoprávní média po celou dobu hospodařila se stabilním rozpočtem.

Dle našeho názoru by takto významné změně ve financování veřejnoprávních médií měla primárně předcházet odborná diskuze, která otevře otázku podoby a rozsahu veřejné služby ve 21. století, a ze které následně vyplyne, jaký rozpočet veřejnoprávní média k plnění své role skutečně potřebují. Postup, zvolený ministrem kultury, tento proces obrací, a naopak vypisuje bianco šek na službu, kterou v tuto chvíli nikdo neumí definovat a v budoucnu ani vyhodnotit a kontrolovat.

Žádáme tedy znovu ministra kultury Martina Baxu, aby byl návrh tzv. velké mediální novely kompletně přepracován v návaznosti na vlnu oprávněné kritiky, kterou vyvolal.

„Navržená novela zcela zásadně naruší komerční mediální trh, a to hned na několika úrovních. Pro televizní vysílatele se jedná například o riziko vyčerpání výrobní kapacity a zdražování původního obsahu,“ říká Daniel Grunt, generální ředitel skupiny Nova.

„Z České televize opakovaně zaznívalo, že jí pro zachování stávajícího fungování chybí v rozpočtu 300 až 500 milionů korun ročně. Návrh však přidává ČT až 1,5 miliardy korun. Bez ohledu na to, že na stole je pořád otázka, zda stávající rozsah služeb ČT stále ještě odpovídá definici veřejné služby,“ doplňuje Marek Singer, generální ředitel FTV Prima.

„Celý komerční rádiový trh hospodaří s polovičním rozpočtem, než má Český rozhlas. Přitom provozujeme dvojnásobné množství rozhlasových stanic a zasáhneme třikrát více publika než veřejnoprávní rozhlas. Otázka navyšování koncesionářských poplatků, zavedení plošné „daně z mobilu“ nebo neopodstatněné poplatkové povinnosti pro právnické osoby tak, jak navrhuje novela ministerstva kultury, dle nás tedy není na místě. Spíše to vypadá, že ministerstvo kultury nad návrhem příliš komplexně nepřemýšlelo a snažilo se primárně najít co nejvíce peněz bez ohledu na to, na co budou použity,“ říká Jiří Hrabák, předseda Asociace provozovatelů soukromého vysílání (APSV) a generální ředitel rádia Impuls.

„Dodatečné stovky milionů korun pro Český rozhlas, při ponechání reklamy, vážně vychýlí rovnováhu na rádiovém trhu a dramaticky zasáhnou do hospodářské soutěže. Stanice Českého rozhlasu skladbou svého vysílání a hudbou nabízejí koncesionářům za jejich peníze obsah, který se od soukromých stanic po většinu dne de facto neliší, a který soukromé stanice musí vytvářet za zlomek nákladů oproti ČRo,“ upozorňuje Daniel Sedláček, předseda představenstva Media Bohemia. „Tato novela pouze posílí ekonomicky dominantní postavení Českého rozhlasu v přímém konkurenčním boji se soukromými provozovateli o ty samé posluchače, aniž by se jakkoliv zlepšila veřejná služba,“ dodává Sedláček.

„Veřejnoprávní média jsou už nyní internetovou konkurencí pro naše zpravodajské projekty. Na stejném poli soupeříme nejen o čtenáře, ale i zaměstnance nebo inzertní příjmy. Navýšení rozpočtu ČT a ČRo bez vyřešení vztahu veřejnoprávních a soukromoprávních médií, má nezpochybnitelné a významné soutěžně-hospodářské dopady. Předložený návrh nespecifikuje, na jaké účely mají být navýšené prostředky použity, a ještě navíc rozšiřuje výjimky z umisťování online reklamy,“ připojuje se Michal Hanák, předseda výkonné rady Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) a místopředseda představenstva MAFRA.

„Jsme v situaci, kdy se celá řada aktivit přesouvá do online prostředí, ve kterém ale nejsou pro veřejnoprávní média vyjasněny ani limity, ani konkretizované cíle veřejné služby. Zároveň nebyly vyhodnoceny dopady pro celkové online prostředí. Mělo by být samozřejmé, že se veřejnoprávní instituce nesnaží konkurovat komerčním subjektům na online trhu. Veřejnoprávní média by se měla soustředit na plnění svého veřejnoprávního poslání a předkládat koncepty, jak ho chtějí dosáhnout,“ doplňuje Libuše Šmuclerová, předsedkyně správní rady Unie vydavatelů (UV) a předsedkyně představenstva Czech News Center.

„Naše organizace reprezentuje menší a střední vydavatele, převážně internetového charakteru. Velice nás znepokojuje rozpínání veřejnoprávních médií do nových platforem v internetovém prostoru. Nadto veřejnoprávní média na nových internetových platformách nešíří pouze obsah, který se původně objevil na televizních či rozhlasových vlnách, ale přidávají obsah nový. Vzhledem k tomu, že nový Evropský zákon o svobodě médií, jehož finální podoba bude podle očekávání schválena v nejbližších měsících, stanoví mimo jiné nové právo občanů na pluralitní a nezávislé zpravodajství, bude povinností členských států vytvořit podmínky pro fungování pluralitního mediálního trhu. Pro zachování plurality je zásadní, aby byly především v online prostředí nastaveny férové podmínky soutěže,“ uzavírá Ondřej Neumann, místopředseda představenstva Asociace online vydavatelů (AOV) a zakladatel HlídacíPes.org.

Sdílejte