Lenka Vejvalková přebírá zpět od Bakalových butik Salvatore Ferragamo

Podnikatelka Lenka Vejvalková otevře v úterý 2. ledna 2018 na adrese Pařížská 6 novou prodejnu italské luxusní značky Salvatore Ferragamo. Do konce roku bude butik Salvatore Ferragamo provozovat firma Luxury Brand Management Michaely a Zdeňka Bakalových. Vejvalková aktuálně v Praze vede butik značky Brunello Cucinelli, Hogan a Dolce & Gabbana. Další značky už do portfolia přibírat nehodlá. Vejvalková to řekla na listopadové konferenci Móda v Česku, pořádané weby Retailek a Médiář.

„Další značky už přibírat nebudu. Vybrala jsem si teď takové, jejichž majitelé, pánové jsou zhruba mého věku, mají rodinné firmy, osobně se známe, mají zajímavý příběh a mohou si například dovolit luxus nepřidávat na sociální sítě kvanta příspěvků,“ řekla podnikatelka publiku ve Francouzském institutu. Sama se se svou firmou Literix Group, pod kterou módní značky provozuje, o žádné sociální sítě butiků nestará. Navíc už nespolupracuje s žádnou českou celebritou, která by nosila a propagovala oděvy nebo doplňky z jejích butiků. Kdysi měla například barterovou dohodu s hercem Martinem Dejdarem, který nosil oděvy Versace. „S nikým tu nespolupracujeme, značky si většinou hledají globálnější tváře. A třeba Brunello Cucinelli celebrity vyloženě nemá rád,“ podotkla majitelka butiků k současné praxi.

Zmíněné butiky italské značky Brunello Cucinelli a také obuvi Hogan otevřela během letošního léta. „Nemám pocit, že bych prodávala luxus, celý letošní rok jsem prakticky strávila na stavbě mezi českými a italskými dělníky nebo architekty. Jedni nadávají na druhé, já stojím mezi nimi a usmívám se. Místo luxusu jsem řešila, kudy bude foukat klimatizace nebo jaké šrouby použít,“ vzpomněla Lenka Vejvalková.

Sama prý oblečení nenakupuje, když má ale někam jít, bere si věci ze svých butiků: „Bylo by mi na veřejnosti trapné se objevit v něčem, co není firemní.“

Podle časopisů

Podnikatelka Lenka Vejvalková, moderuje Ondřej Aust. Foto: Vojta Herout

Vejvalková byla jednou z první podnikatelek, které v 90. letech minulého století přivedly do Česka luxusní módní značky. V roce 1994 vlastnila s kamarádkou realitní kancelář, nedařilo se jim dlouhodobě pronajmout prostory u Prašné brány. Proto se rozhodly, že místo obsadí samy, a to luxusní značkou. Vejvalková se proto vydala do Itálie. „Neměla jsem s tím absolutně žádné zkušenosti, prostě jsem si v zahraničí koupila pár časopisů, vybrala si, co se mi líbí a obešla asi sedm krámů luxusních značek. Bylo to spíše impulzivní rozhodnutí,“ pověděla Vejvalková. Nejvstřícnější podle ní byli u značky Versace, kterou v roce 1995 u Prašné brány otevřela.

Dnes butik Versace stojí na stejném místě, v portfoliu ho má zmíněná Bakalových firma Luxury Brand Management. Lenka Vejvalková založila v roce 1995 firmu Prospekta Moda, pod kterou provozovala prodejny 12 luxusních značek, například právě Salvatore Ferragamo, Bottega Veneta, Versace nebo Diesel. Společníky na začátku byli s Vejvalkovou také lobbista Ivo Rittig a podnikatel Lubomír Rosík. V roce 2013 koupila majoritní podíl ve firmě Prospekta Moda právě Luxury Brand Management, Vejvalková se na čas stala ředitelkou firmy. V roce 2014 zbylý podíl prodala Bakalovým. 

Krátká záruka, odvětví těžké na kapitál

Podnikatelka Lenka Vejvalková, moderuje Ondřej Aust. Foto: Vojta Herout

„Vstup na trh v roce 1995 byl náročný nejen pro mě, ale také pro české zákazníky, kteří takové značky neznali a nechápali, jak může být oblečení tak drahé,“ popisuje své začátky Vejvalková. „Byznys s módou se pro mě příliš nezměnil, je to stále obchod se zbožím s krátkou záruční dobou a náročný na kapitálové zdroje. Ani skladba nakupujících se zas tolik nemění,“ uvádí podnikatelka.

Česká klientela je podle ní stále důležitá, stejně tak ruská, respektive ta ze zemí bývalého Sovětského svazu. Liší se ale značka od značky. „Ještě než jsem prodala svůj byznys v roce 2014, čeští zákazníci byli hlavně pánové u značky Ermenegildo Zegna. Naopak u značky Bottega Veneta to zas byli převážně Asiaté. To jsou asi takové dva extrémy,“ popisuje Vejvalková. 

Ani ohledně nájemních prostor podle ní neproběhla od 90. let výrazná změna. „Stále musíme používat architekty daných značek, jejich design prodejen, italský nábytek, který se také v Itálii smontovává. Prakticky nemůžeme dělat skoro nic, i výlohy musíme mít stejné jako v zahraničí,“ říká Vejvalková. „Nelíbí se nám, že v éře globalizace vypadají výlohy stejně v Praze, Miláně nebo Paříži. Prostor pro kreativitu je nulový a stejně tak na sociálních sítích, které si chtějí značky převážně kontrolovat samy.“

Pokud by si chtěl někdo otevřít prodejnu v Pařížské, musel by se podle Vejvalkové vypořádat hlavně s nedostatkem prostor. „Většinou jsou dlouhodobé smlouvy nebo takzvané directly operated stores. Nájemné, náročnost naskladněného zboží a další věci dělají už z počátečního kapitálu desítky milionů korun. Štěstí je, že italské architekty si značky platí samy,“ říká Vejvalková a pokračuje: „A nakonec i obstát v konkurenci direktů (directly operated stores) je těžké, mají to jednodušší, jelikož si mohou zboží snadno měnit. Já se snažím spolupracovat s firmami, které dělají čím dál méně rozdíly mezi vlastními direkty a našimi prodejnami. Takovým příkladem je opět firma Brunello Cucinelli.“

Na Pařížské personál nechybí

Lenka Vejvalková. Foto: Vojta Herout

S nedostatkem pracovní síly se obchody s luxusní módou v Pařížské - narozdíl od jiných odvětví - podle Vejvalkové nepotýkají. „Nemám pocit, že by byl prodavačů nedostatek. V Pařížské jsou tyto profese nadstandardně ohodnoceny, což je dáno nutností mluvit aspoň dvěma světovými jazyky, tím míním angličtinu a ruštinu. Ideální by byla i čínština, nicméně nejvíc fluktující množinou prodavačů, které znám, jsou právě Číňané,“ popsala Vejvalková. Podle ní jsou to nejproblémovější zaměstnanci, jaké zná. „Pracují extrémně individuálně, nezajímá je kolektiv, chtějí dělat jen na svou provizi,“ dodala. 

Prodavače si podle ní školí samotné italské značky: „Berou je na školení, často sem jezdí nebo posílají studijní materiály. O místa u nás v prodejnách se zájemci většinou hlásí sami a posílají životopisy, hodně jsou to vysokoškoláci.“ Prodejny vedou manažeři, kteří v nich tráví osm až devět hodin času, znají dobře zboží a jezdí ho i vybírat do Itálie. „Nad tím mám ale já samozřejmě striktní finální supervizi.“

Luxusní móda v e-shopu?

Podnikatelka Lenka Vejvalková, ptá se Ondřej Aust. Foto: Vojta Herout

Podle Vejvalkové je pro některé značky, zejména ty s doplňky, možné provozovat i obchod na internetu, a to i když se jedná o luxusní módu. „Pořád si ale myslím, že když na svetru vidíte cenu tři a půl tisíce eur, chcete si na něj sáhnout a zjistit, proč tolik stojí. A myslím, že když na něj sáhnete, tak to pochopíte.“

Přečtěte si víc z konference Móda v Česku

Sdílejte