Národní federace hudebního průmyslu rozeslala v podobě PDF první číslo čtvrtletníku Svět vinylů, pro první kvartál 2018. Jde o přehled novinek, redakci vede Josef Vlček. „Vzhledem k rostoucí oblibě tohoto specifického formátu jsme přistoupili k této formě jeho propagace,“ vzkazují gramofirmy.

Letní návštěva zatuchlého antikvariátu

Prázdninové schéma České televize nemůže oživit ani smrt. Ani když se snaží.

Jiří Krampol v seriálu Malý pitaval z velkého města. Foto: Česká televize

Jiří Krampol v seriálu Malý pitaval z velkého města. Foto: Česká televize

Malý pitaval z velkého města je nejlepší krimi seriál všech. Dnes sériový lupič v řetězci Ovoce zelenina. True detective 1983,“ napsal 22. června krátce po osmé večer na svůj Facebook komentátor Hospodářských novin Jindřich Šídlo, a následně zahájil online přímý přenos celého dílu. „Už na tom dělá městská správa. Frej stojí za Krampolem,“ psal například ve 20.25.

Asi opravdu nejde než se tomu smát. V pondělí a ve středu jde v nejsledovanějším televizním čase na nejsledovanějším programu veřejnoprávní televize seriál kriminalistických příběhů, rok výroby 1982. Třiatřicet let starý.

Ladislav Frej a Pavel Zedníček v seriálu Malý pitaval z velkého města. Foto: Česká televize

Ladislav Frej a Pavel Zedníček v seriálu Malý pitaval z velkého města. Foto: Česká televize

V úterý a ve čtvrtek v téže televizi na témže programu v tomtéž čase seriál Nemocnice na kraji města. Rok výroby 1977 (první série), takže osmatřicet let starý.

Ladislav Frej v seriálu Nemocnice na kraji města, vlevo Ladislav Chudík. Foto: Česká televize

Ladislav Frej v seriálu Nemocnice na kraji města, vlevo Ladislav Chudík. Foto: Česká televize

Aby byla programová skladba úterních a čtvrtečních večerů dostatečně pestrá, následuje po „Nemocnici“ další seriál, a sice Dobrá voda. Rok výroby 1982, třiatřicet let starý.

Lukáš Vaculík v seriálu Dobra voda. Foto: Česká televize

Lukáš Vaculík v seriálu Dobra voda. Foto: Česká televize

A konečně nedělní dopoledne zpestří divákům ČT pro změnu seriál, tentokrát Velké sedlo. Rok výroby 1985, ze všech vyjmenovaných nejmladší, pouze třicet let starý.

Vítězslav Jandák a Pavel Nový v seriálu Velké sedlo. Foto: Česká televize

Vítězslav Jandák a Pavel Nový v seriálu Velké sedlo. Foto: Česká televize

Neměli bychom zapomínat ani na to, že je to jen pár dní, co skončilo vysílání seriálu Byl jednou jeden dům. Rok výroby 1974, tedy starého jedenačtyřicet let.

Josef Vinklář a Jana Hlaváčová v seriálu Byl jednou jeden dům. Foto: Česká televize

Josef Vinklář a Jana Hlaváčová v seriálu Byl jednou jeden dům. Foto: Česká televize

S trochou nadsázky by se dalo říct, že jediné, co překoná věkovitost těchto televizních děl, je počet jejich repríz. A s touže nadsázkou, o stupeň černěji zabarvenou, můžeme ještě dodat, že prázdninové schéma České televize je tak neochvějné, že ho nemůže oživit ani smrt. Ani když se krutě snaží a na rozdíl od veřejnoprávní instituce šlape na sto procent.

Posuďte sami: francouzského herce Pierra Brice uctila ČT „mimořádným“ odvysíláním filmu Vinnetou, po němž – už „nemimořádně“ – začala opět uvádět další díly vinnetouvské ságy. Jako ostatně každé léto.

Poklad na stříbrném jezeře. Foto: Česká televize

Poklad na stříbrném jezeře. Foto: Česká televize

Doyen slovenského divadla Ladislav Chudík, jakoby se chtěl ČT odvděčit za roli slavnou roli laskavého primáře, zesnul právě v době, kdy běžela v repríze Nemocnice na kraji města (ČT si jejím opakováním připomínala pro změnu 30. výročí úmrtí jiného velikána, a sice svého klasika Jaroslava Dietla). Je ovšem pravda, že najít během roku nějaké období, kdy Nemocnice neběží, je až příliš náročný úkol a pan Chudík byl už možná unavený.

Snad jen odchod sira Nicholase Wintona vnesl do letního veřejnoprávního schématu trochu originality, protože umožnil odvysílat dokument Mateje Mináče Nickyho rodina, u nějž přece jen na rozdíl od vší předchozí produkce nelze předpokládat, že si prarodiče s vnoučaty budou vzájemně odříkávat dopředu všechny repliky. 

A teď trochu vážně. Česká televize měla podle vlastního finančního plánu získat v roce 2014 ze sponzoringu, product placementu a vkladů do výroby bezmála tři sta milionů korun. Každý měsíc navíc sáhne do peněženky každé domácnosti v Česku a vytáhne si z ní dalších 135 korun. Ročně to dělá částku kolem sedmi miliard. To by měly být dostatečné peníze na to, aby její sledování přestalo připomínat návštěvu zatuchlého antikvariátu. Nic proti antikvariátům – je dobré si občas připomenout, jaká díla tu vznikla ještě předtím, než jsme přišli na svět. Jenže by to měla být inspirace pro to, abychom k nim přidali něco nového. Ne, abychom sami sebe a všechny kolem přesvědčovali, že kulturní a společenský vývoj se zastavil v roce 1985.