Nejstarší český deník Lidové noviny si připomíná 120 let své existence. Vznikl v roce 1897 v Brně, v roce 1987 byl obnoven v Praze. Před dvaceti lety jej koupili Švýcaři, před patnácti Němci, letos se dostal do rukou Čecha slovenského původu. Podrobněji: v roce 1993 Lidové noviny koupil švýcarský koncern Ringier (dnes vydavatel Blesku, Aha!, Reflexu, ABC či Světa motorů), v roce 1998 německé vydavatelství Rheinisch Bergische Verlagsgesellschaft. To je v červnu 2013 prodalo v rámci celé společnosti Mafra podnikateli a politikovi Andreji Babišovi.
Z několikasettisícových prodejů z přelomu let 1989 a 1990 spadly Lidovky na současných necelých 38 tisíc prodaných výtisků denně, jsou tak nejméně prodávaným deníkem v Česku. Na jaře 2011 zpoplatnily svůj internetový archiv a uvedly digitální verzi pro tablety iPad, elektronicky ale zatím prodávají jen 457 „kusů“.
V důsledku loňského sloučení zahraniční redakce, sportu a fotografického oddělení Lidových novin, sesterské Mladé fronty Dnes a webu iDnes.cz se opakovaně stává, že Lidovky a Fronta tisknou v jeden den tytéž materiály.
Pár dní po červnovém oznámení, že Babiš koupil Mafru, se nový majitel střetl s redakcí Lidových novin kvůli telefonátu redaktorovi Janu Kálalovi.
Tehdejší šéfredaktor listu Dalibor Balšínek pak v půli listopadu odešel z čela redakce i představenstva Mafry. Následovalo ho několik klíčových autorů, z nichž někteří opustili Lidové noviny právě kvůli Babišovi.
Babiš v sobotním Právu: Mafra je v dezolátním stavu a Lidové noviny jsou personálně vytunelované.
— Erik Best (@ErikBest) December 1, 2013
List od prosince vede šéfredaktor István Léko (v tandemu s ředitelem redakcí Veselinem Vačkovem, který byl šéfredaktorem, než přišel Balšínek), dosavadní šéf a majitel zpravodajského webu Česká pozice. Z ní přišla také řada dalších redaktorů, oživili tak jednak personálně oslabenou redakci, jednak tematickou pestrost a původnost zejména domácího zpravodajství.
Lidové noviny vycházejí v prakticky nezměněné podobě od jaře 2005, po změně majitele a následném přerodu redakce tak lze příští rok čekat také novou podobu listu. V rozhovoru s Médiářem to naznačil předseda představenstva Mafry Štěpán Košík.
Jako deník budou Lidové noviny „stoprocentně“ existovat dál, řekl také. „Že bychom z toho udělali týdeník nebo je prodali, či zrušili, nic z toho. Lidové noviny jsou silný brand, budeme z nich chtít udělat výkladní skříň vydavatelství, i díky své historii je to výjimečná značka. Náročný čtenář by se v nich měl najít,“ uvedl Košík minulý týden.
Z DEBATY O REDAKČNÍ POLITICE LIDOVÝCH NOVIN
Letos 26. června, shodou okolností v den, kdy Andrej Babiš překvapivě oznámil, že kupuje Mafru a s ní i Lidové noviny, se v pražské galerii Langhans s tehdejším šéfredaktorem Lidových novin Daliborem Balšínkem sešli jeho předchůdce Jaroslav Veis, dlouholetý generální ředitel LN Michal Klíma a myslitel Václav Bělohradský, aby diskutovali o vývoji redakční politiky Lidovek zejména v 90. letech. Vybíráme nejzajímavější dialogy a prohlášení.
- „Prodávali jste tenkrát tři sta tisíc.“ - „To trvalo asi čtrnáct dní.“
- „Chyběl tu Adam Michnik,“ míní Veis, proč se neujaly Lidovky na začátku 90. letech v takové míře, jako v Polsku Gazeta Wyborcza. Velcí mužové přelomu 80. a 90. let Rudolf Zeman a Jiří Ruml, ti odešli záhy z redakce. „Z těch, kdo zůstali, neměl nikdo takový drajv noviny dělat, jako měl Michnik v Polsku.“
- Balšínek: „V redakci jsou lidé od kryptokomunistů po ultrapravičáky a ti spolu dokáží vycházet a vydávat noviny.“
- Balšínek: „Lidové noviny mají největší charisma z českých deníků. Mají nejlepší ekonomické výsledky z tištěných titulů vydavatelství Mafra v posledních dvou letech, jsou nejméně problematickým titulem. Dobře se daří této značce. Co se teď děje, je boj o přežití značky. Jestli bude mít podobu novin nebo digitální značky, není nakonec důležité.“
- Bělohradský: „Noviny si nemůžeš kupovat, abys měl vliv - vliv chodí jinými cestami.“
- Balšínek: „Na kvalitní noviny potřebujete 15 lidí, nic víc.“
Z HISTORIE LIDOVÝCH NOVIN
Před 120 lety, 16. prosince 1893, vyšlo v Brně první číslo deníku Lidové noviny. Asi nejslavnější éru zažilo toto periodikum v době první republiky, kdy mezi jeho redaktory patřili známí čeští spisovatelé, včetně Karla a Josefa Čapkových či Eduarda Basse, který byl posléze i jejich šéfredaktorem.
U zrodu listu stál advokát a novinář Adolf Stránský, který se později stal prvním ministrem obchodu samostatné Československé republiky. V roce 1920 otevřely Lidové noviny filiálku v Praze a posléze i v dalších českých městech, začaly též vysílat zpravodaje do zahraničí.
Roku 1924 se stal hlavním úvodníkářem LN Ferdinand Peroutka, který byl i jejich šéfredaktorem po válce, kdy tři roky vycházely jako Svobodné noviny. V roce 1952 bylo jejich vydávání komunistickým režimem zastaveno.
Tradici nezávislých lidovek obnovili signatáři Charty 77 v září 1987, kdy vyšlo první nulté číslo v samizdatu. První řádné, rovněž samizdatové číslo vyšlo pod vedením Jiřího Rumla v lednu 1988 a přispěl do něj i disident a pozdější prezident Václav Havel.
Opět legálně vyšly LN poprvé v prosinci 1989, nejprve vycházely dvakrát týdně, od 2. dubna 1990 jako deník. V září 2000 spustily svou internetovou verzi Lidovky.cz.
Zdroj: ČTK