Mají akce jako Portfolio Night vůbec smysl?

Zpětnou vazbu poskytoval začínajícím reklamním tvůrcům také Petr Vlasák

Když jsem v úterý 13. června večer jako poslední odcházel z místa činu se dvěma krabicemi plnými různých propriet, které byly k akci nezbytné, říkal jsem si, že to smysl určitě mělo. Konečně ze mě opadl stres a nervozita a hlavou mi běželo jen to, že jsme dnes večer pár lidem opravdu pomohli. Jak už to tak bývá, neobešlo se to bez lehkých technických problémů, ale to nakonec nebylo důležité. Ani to, koho jsme poslali do mezinárodního kola utkat se o týdenní stáž v New Yorku.

Vyslechnout si pár dobře míněných rad (a někdy i kritiku) může být pro kreativce na začátku jejich kariéry nesmírně cenné. Je klidně možné, a já doufal, že se tak v některých případech skutečně stane, že se za těch pár minut, kdy s nimi kreativní ředitelé probírali jejich portfolia, dozví něco, na co by asi jednou přišli i sami, ale mezitím by mohly uplynout roky.

Já osobně jsem měl velké štěstí, že mou kariéru formovali dva lidé, kteří byli ochotní podělit se se mnou o své bohaté a mnohdy těžce vydobyté zkušenosti. Trpělivě mi vysvětlovali, proč nápad, se kterým jsem přišel a o kterém jsem si samozřejmě myslel, že je geniální, není správně, co je potřeba změnit, aby fungoval, nebo jak ho posunout dál. Dělali to vždy takovým způsobem, že jsem neměl pocit, že jsem k ničemu, a postupnými kroky jsem se díky nim naučil přemýšlet o zadáních ve větších souvislostech, originálněji a hlavně tak, aby výsledek byl takzvaně na brief. Ne náhodou byli oba přítomni v roli mentorů i během tohoto večera. Petr Vlasák i Lester Tullet v české reklamě mnoho dokázali. Ale také dokázali „vychovat“ řadu vynikajících kreativců. 

Největšími hvězdami z řad kreativních ředitelů však byly dvě dámy – Tereza Svěráková a Dora Pružincová. Ač u nich není výjimkou, že je zvou do porot největších světových reklamních festivalů (například Dora byla letos v Cannes), ani jedna z nich na okamžik nezaváhala, když jsem je ohledně Portfolio Night oslovil. I jim někdo na začátku jejich kariér pomohl, poradil jim, nasměroval je.

To bylo naším úkolem i při samotné akci, která je vlastně takovým portfoliovým speed datingem. Účastníci mají patnáct minut na to, aby kreativnímu řediteli, s nímž sedí u stolu, představili své portfolio a získali na něj feedback. Vypadá to jednoduše, ale nejednou se stalo, že zdaleka nestihli ukázat vše, co chtěli. Naštěstí každý z nich měl za večer celkem tři pokusy. A tak se u dalšího kreativního ředitele mohli poučit a svou prezentaci upravit.

Tereza Svěráková v debatě nad portfoliem začínajících tvůrců

Složení mladých kreativců bylo pestré. Byli tu různě pokročilí designéři a art directoři, studentka Střední odborné školy multimediální a propagační tvorby nebo architekti rozjíždějící vlastní produkční společnost. Překvapilo mě, že nedorazil žádný copywriter, ale co už. Každý přišel s trochu jiným cílem a očekáváním a jejich portfolia měla různou kvalitu. Jsem si ale jistý, že až je někomu budou ukazovat příště, budou určitě lepší.

Možná ještě cennější než samotný speed dating potenciálně mohl být takzvaný overtime, tedy čas po vyhlášení výsledků, kdy se mladí kreativci mohli pobavit i s mentory, ke kterým se nedostali. Byl o to velký zájem – to opět ukazuje, že takové akce jsou potřeba.

Oficiální vítěz však mohl být jen jeden. Tento rok se jím stal Šimon Zlejší. Jeho portfolio bylo nejkonzistentnější a obsahovalo nápady, do kterých se propsalo, že už nějaký čas pracuje v reklamní agentuře. Ačkoliv debata byla živější, než jsem očekával, porota se ve výsledku shodla, že Šimon je ze všech účastníků nejdál a že ho s klidným svědomím můžeme poslat do mezinárodního kola.

Neoficiálně jsou vítězi všichni. Někdo se posune mílovými kroky kupředu, někdo možná obdrží nabídku práce, ale cenné rady pro svou budoucí kariéru dostal každý z nich. A užili si to i kreativní ředitelé. Nejen proto, že viděli mladou krev, což je vždy osvěžující, ale také proto, že měli šanci se potkat, probrat, co je nového, a třeba si i trošku postěžovat. Tereza Hendry z McCann Prague mi večer poslala zprávu, ve které stálo: „Děkuju, bylo to fajn!“ Se stejným pocitem jsem usínal i já. A právě proto má Portfolio Night smysl i budoucnost.

Autor textu Miloš Kočí působí jako kreativní ředitel VMLY&R