Prezidentem AKA jste byl zvolen nejtěsnější možnou většinou hlasů. Vládne v asociaci agentur podobné rozdělení na dvě nesmiřitelné poloviny, jako se to teď říká o české společnosti? Byl v tomto duchu v AKA podobný spor o to, s kým v čele půjde oborová asociace do další éry?
Asi jste to vystihl. Česká společně je teď rozdělenější víc než kdy dřív a tak se můžeme dívat i na aktuální volbu prezidenta AKA. Jen podotýkám, že při volbě prezidenta má asociace pravidlo, že aby se někdo stal vítězem volby, musí pro něj být nadpoloviční většina hlasujících. Teď to nejtěsnější nebylo, pokud jde o to, kdo pro vítěze nehlasoval.
Jak tedy hlasování skončilo? Zveřejněno bylo oficiálně jen to, že jste dostal osm hlasů z patnácti. Vaše protikandidátka tedy neobdržela sedm hlasů?
Ne. Dostala pět hlasů a dva členové prezídia se hlasování zdrželi. Skončilo to 8:5.
Složení prezídia AKA
V abecedním pořadí
- Jan Binar (McCann)
- David Čermák (Momentum)
- Lucie Češpivová (Dorland)
- Marian Fury (Zaraguza)
- Marek Hlavica (ředitel AKA)
- Bronislav Kvasnička (Wunderman Thompson) - 2 hlasy
- Petr Laštovka (ex Comtech)
- Jaroslav Malina (McCann)
- Ondřej Novák (nevolený za ASMEA)
- Ondřej Obluk (Ogilvy)
- Martin Pešta (Geometry Prague)
- Marek Slezák (Boomerang)
- Tomáš Varga (Publicis)
- Daniel Živica (VMLY&R)
Zdroj: AKA
Slyšel jsem, že rozhodování o prezidentovi AKA tentokrát bylo docela maso. Jak to vlastně probíhalo? Zvenčí se volba prezidenta AKA vždy jevila jako nudné obsazování nezajímavé funkce, která navíc není honorovaná ani spojená s právem rozhodovat o velkých penězích.
Jak se to jeví zvenku, je vlastně správně. Po mnoha letech nastala situace, která je jinak běžná – totiž že se o jednu pozici ucházejí dva, nebo i tři či čtyři kandidáti. To v AKA v posledních letech nebylo zvykem. Najednou se tak řešilo, proč nemáme jednoho kandidáta, na němž se všichni shodneme. Nevadí, když je víc kandidátů. Ale možná to vyvolalo bouře a diskuse. A možná fámy o tom jsou větší, než jak se to ve skutečnosti stalo.
Přece se jenom se ke mně dostalo líčení o tom, že diskuse hlasujících a s hlasujícími probíhaly opravdu vzrušeně, a to říkám eufemicky. Proč se to tak vyhrotilo?
Na to nedokážu odpovědět. Některé věci se evidentně táhnou fůru let zpátky.
Ptám se na vaši zkušenost z volby.
To je další paradox. S Lucií Češpivovou máme mnoho společného, na 90 procentech se shodneme. Řekl bych, že šlo o rozhodování o stylu, o přístupu. Lucie je precizní, puntičkářská, správně vede skupinu pro procesy. Já jsem jiný typ člověka. Části lidí v AKA – nejenom v prezídiu, protože ke kandidatuře jsem byl podněcován i lidmi mimo ně – prostě vyhovuje naturel můj, někdo preferuje Lucii. To bylo meritum věci.
Sám sebe byste charakterizoval jak?
Nebylo by lepší zeptat se těch, kdo mě do funkce navrhovali?
Určitě máte představu o sobě i vy sám.
Jeden z hlavních důvodů, proč mi říkali, že mě navrhují, byl, že jsem nezávislý. Byť jsem měl velkou podporu od velkých agentur, upozorňoval jsem je, že tím si mě nezavážou. Odpovídali, že jim to nevadí, že mě znají, že si jdou svou cestou a pro asociaci dělám to nejlepší. Snažím se vždy hledat to, co spojuje a ne rozděluje. Je mi jasné, že v asociaci je spousta zájmů a taky spousta křivdiček z minula, že je třeba je zahlazovat a posouvat věci dopředu. Když máme konflikt a nejde o podstatu věci, nechme to být a bavme se o tom, co dokážeme udělat.
Lucie Češpivová měla mnohem víc nominací a také podle slov odcházejícího dlouholetého předsedy Jana Binara to vypadalo, že dokud jste se neobjevil vy jako druhý kandidát, mělo jít o hladké předání funkce, jen že se tentokrát nepředá Honzovi, ale Lucii. Šlo nakonec o odklon od síťových agentur směrem k nezávislým? Nebo o co vlastně?
V prezídiu je málo zástupců nezávislých agentur, já jsem se tam dostal před třemi lety, teď je tam nově Marián Fury ze Zaraguzy. Ale jinak je tam skupina kolem McCannu, zástupce mediálních agentur, pak WPP a následně šéfové sekcí – Lucie za nezávislé agentury, další za digitální agentury, další za aktivační. Ti, kteří mi volali, říkali, že by bylo dobré, kdyby tentokrát byl prezidentem někdo, kdo nepatří do žádné velké party. Nicméně oni věděli, že to nerozhodnou, že volí jen prezídium. A proč se ke mně přiklonilo víc lidí v prezídiu? Domnívám se, že jen na základě toho, že mě znají, vědí, co jsem pro AKA v minulosti udělal a že se mnou prostě mluvili. Mluvili s Lucií, mluvili se mnou a na základě toho se rozhodli. Je iluzorní se domnívat, že vrchní vedení z ústředí by zvedlo telefon a obvolávalo ředitele svých agentur, koho mají volit.
Takhle jsem to nemyslel. Šlo mi o to, jaký způsob řízení členové prezídia asociace do budoucna chtěli. Zda nebyla poptávka – řekněme – po míň korporátním vedení. Síťové agentury totiž z podstaty věci fungují jinak než místní nezávislé agentury, jinak přistupují i k záležitostem v oboru.
Je pravda, že mám jiné vnímání, jiné pochopení byznysu, potřeb. Jsem jinak nastavený. Jsem podnikatel. Nejsem manažer, který má funkci na rok, na dva nebo na deset let.
Linka, že jste reprezentant svého vlastního byznysu, tedy rozhodla?
Taky. Agentury jako Symbio a podobné, to jsou vlastně lidi mého naturelu, mého ražení, rozumíme si. I já jsem se na prezídiu AKA kolikrát ošíval, protože jako byznysmen jsem ochoten jít víc do rizika, abych něco získal, netřepu se o svou židli, ze které mě někdo může vyhodit a já bych neměl z čeho platit hypotéku. Věci, které považuju za správné, někdy možná tlačím rychleji a silněji.
Férové je doplnit, že i Lucie Češpivová je šéfkou vlastní agentury, že ani ona není námezdní manažerka.
Přesně tak. V tomto jsme nastejno.
Kdy přišel moment, kdy jste se rozhodl, že budete kandidovat?
Prvního člověka, který s tím za mnou přišel, jsem rovnou odmítl.
Kdo to byl? Někdo z firmy?
Ne, z jiné velké agentury. Když pak začali chodit i odjinud, seznal jsem, že existuje poptávka. Nechtělo se mi do toho. Tušil jsem, že až moc poklidné vody se rozčeří a pro leckoho to nebude příjemné. Ale jak jsem říkal, mám náturu, že když cítím, že se něco má udělat ku prospěchu věci, nakonec to udělat zkusím. Někteří mně přitom predikují, že AKA pohřbím.
Proč?
To nevím, to se musíte zeptat třeba Viléma Rubeše.
Říká to, protože vás zná?
Neznáme se. Jsme v komunikační branži, spousta lidí ráda vypouští bonmoty. Mluvili jsme i o celé společnosti, je tady čím dál běžnější, nebrat zodpovědnost za to, co vypouštím z úst. Mně to vadí, ale takhle to u nás je.
Šel byste do volby znova, když teď víte, čím bylo nutné kolem ní projít?
Určitě ano. Pořád chci jedinou věc – dát asociaci to nejlepší, co dokážu, protože vím, jak je důležitá. A když jsem viděl, že část lidí spojuje určitou změnu se mnou, dalo mně to energii. Pak člověk snáz překoná nepříjemnosti. Když to říkám takhle, vypadá to dramaticky, navíc v našich vodách moc dramat není, ale žádné drama to není, jsme obyčejný byznys. Před pár dny jsem byl u Honzy Binara doma, povídali jsme si, co dál.
Jakou radu vám dal?
Bavili jsme se pragmaticky o tom, co by bylo dobré v AKA změnit, když je teď příležitost, včetně toho, že prezidenta – stejně jako dnes ředitele asociace – by měli volit všichni členové, kterých je momentálně padesát, ne jenom prezídium s 15 hlasy. V tom jsme zajedno všichni.
S Lucií Češpivovou jste také v kontaktu? Vaše spolupráce bude pokračovat, oba dál zasedáte v prezídiu AKA.
Dohadujeme se na běžné agendě. Po volbě jsme si nevolali. Ale ještě před volbou jsme spolu mluvili, zdůrazňoval jsem, že i když prohraju, budu pod ní pro AKA pracovat dál. Spolupracovat budu dál velmi rád, protože v tom, co dělá, je výborná a dělá spoustu užitečné práce.
Za prezidentství Jana Binara – a za pomoci ředitele Marka Hlavici a zástupce mediálních agentur Ondřeje Nováka – se podařilo fungování asociace nakopnout, AKA je dnes čerstvý a fungující podnik, přesto – vidíte nějakou dlouho neléčenou bolístku, která by se měla začít řešit hned?
Určitě ne. AKA se každým rokem posouvá a vylepšuje. Pokud jsem mluvil o určitých procesních změnách, jsou to drobnosti, řeší se průběžně, prakticky na každé schůzi prezídia se jimi zabýváme. To Honza Binar, když tehdy asociaci přebíral, musel řešit opravdové potíže. Dnes má AKA řadu aktivit, jen ne o všech se dostatečně ví, možná bychom jejich množství mohli snížit a elementární věci dělat ještě důsledněji, koncentrovat se na ně.
Výroční oborová soutěž Effie funguje, všichni ji respektují. O iniciativě Férový tendr se také ví, asociace o ní neustále mluví, rozvíjí se. Běží propagační aktivity agentur typu Nakafe. Naopak jste nepřevzali reklamní festival PIAF, který následně skončil, a stále jste neoživili soutěž Agentura roku. Zapomněl jsem na něco?
V podstatě jste vyjmenoval vše. Effie běží dobře, ale naší ambicí je z ní udělat celoroční záležitost, nejen že v létě vybereme přihlášky a na podzim vyhlásíme vítěze. Chceme Effie rozšiřovat. Už loni například před slavnostním večerem proběhla minikonference. Chceme ukazovat efektivitu, hodnotu své práce, a to umí hlavně Effie. Neříkám, že kreativita je zbytečná, samozřejmě bez kreativity je efektivita vždy nižší, jde to ruku v ruce. Ale pro zadavatele ukázaná platí a čísla, která jim zvednou prodej, jsou pro ně prostě nejvíc. Tak to je a bude a je to v pořádku. I proto plánuju rozprostřít Effie do celého roku.
Mám si to představit jako pravidelný sled workshopů, akademie, jako mají APRA či PR Klub?
Ano. Semináře, které jsme měli naplánované na jaro, bohužel padly a budeme je přesouvat na později. Konferenci bychom rádi udělali ve větším. Rádi bychom, aby k vyhlašování Effie byla přidružená opravdu velká oborová konference, jako je tomu u prestižních ocenění ve světě. Konference na téma efektivity našeho oboru. Pokud se nám tento plán podaří naplnit, přinese nám to hodně. O Férovém tendru bychom taky mohli mluvit víc. A taky posilovat vztahy agentur se zadavateli. Když jsme pořád na druhé straně ulice, věci jdou hůř. Jsme ale přece v jednom byznysu a když si budeme povídat, všichni se líp pochopíme.
Na jaké platformě si představujete, že se komunikace se zadavateli bude odehrávat?
Taková platforma už existuje, nazývá se Klub zadavatelů a jeho hlavním hybatelem je Honza Binar. Chceme tuto platformu rozšiřovat. Realizujeme průzkumy, které popisují vztah mezi agenturami a klienty z obou stran a přináší zajímavá data, o kterých je dobré společně se zadavateli diskutovat. Je na nás, vysvětlovat, snášet argumenty, které zkvalitní spolupráci. Všichni víme, co nám dělají procurementy a proč nám to dělají. Nemůžeme se na ně zlobit, ale musíme vysvětlovat, argumentační tíže vždycky bude na naší straně, nejsme komodita, kreativní průmysl není komoditní. Když toto vše propojíme, povědomí o hodnotě agentur a dobrou komunikaci se zadavateli, práce nám půjde mnohem líp.
Mluvil jste i o tom, zda některé aktivity omezit. Které?
Drobné věci, kterých děláme spoustu, nikdo nevidí, proto není nutné, abych je podrobně popisoval. Jsou to zvenčí neviditelné snahy, ale vrháme do nich někdy až příliš energie. Občas jsme pionýři slepých uliček. Opravdu bych se rád soustředil na několik málo důležitých aktivit.
A obnovíte Agenturu roku?
Moc k vám k tomu teď neřeknu, řadím to ke zmíněným křivdičkám z minula, na které jsem postupně narážel, když jsem před třemi lety do AKA přišel. Jakmile někdo zvedne téma Agentura roku, je to jako když vytáhne rudý hadr na býka. A týká se to všech. Abychom totiž pokryli vše a každý něco mohl dostat, museli bychom vytvořit dvě stě kategorií, a to je nesmysl. Veškeré diskuse zatím končily tím, že to raději necháme být.