Masová média jsou mrtvá, ať žije nová masa

Výjimečná doba plodí výjimečná díla. Znamení doby! Nám médionautům nezbývá, než je vykládat – včetně těch divokých. Pojďme se proto pobavit o písni Sundej si roušku a pusu mi dej, která od svého květnového publikování nasbírala přes milion zhlédnutí a podle komentářové sekce stále nepozbývá nic na své pravdivosti. Může nám totiž říct něco o českém nacionalismu, stejně jako vypovědět o povaze současné mediální sféry.

1. Národ proti státu

Když pandemie začínala, mnozí se obávali hlavně rozpínavosti státu. Ten o sobě dal po dlouhé době až fyzicky vědět, byl skutečným suverénem, který rozhoduje o výjimečném stavu: zavírá živnosti i státní hranice.

Nebezpečí silného státu zdůrazňoval i novinář Petr Holub ve svém sborníku pandemických textů Koronavirus. Falešný poplach. Ten pro svůj název dnes slouží na sítích jako příklad bídné prognózy. Skutečně však Holub tak radikálně podcenil koronavirus? Nemyslím, že to je tak jednoduché. Sám v jednom z jarních textů píše o vrcholu pandemie v listopadu. Přesto jej hodnotová ražba – nedůvěra ke státu – svedla k tomu, že pandemii v názvu a úvodní kapitole bagatelizoval. Ještě horší by z jeho pohledu totiž bylo, kdyby výjimečný stav se silným státem nikdy neskončil. Pokračování výjimečného stavu státy přitom dosahují tak, připomíná, že do příběhu o ohrožení zapojí nacionalistický apel. Musíme se spojit! Čeká proto nárůst nacionalismu, který státu poslouží.

Dnes už samozřejmě víme, že jsou Češi v mnohém individualističtější, než jsme mysleli na jaře, a že stát je všechno, silný ale úplně ne. Rezonanci nacionalismu ale skutečně vidíme, jak ukazuje hit Jiřího Koběrského.

Jeho nejsilnějším apelem je také obava z nesvobody, kterou zosobňují nařízené roušky. Místo nich máme „svobodně dýchat a mít odvahu“. „Máme tu vir, teď řídí tě stát,“ zpívá Koběrský. Stát nás v jeho výkladu chce přesvědčit, že jsme v naší nezodpovědnosti „hyeny“, avšak hyenami nás dělá právě rozsévaný strach. Roušky jsou ve skutečnosti „falešné“. Jsou pouze nástrojem ovládání lidí („věř tomu, co chtěj“), který vyvolává strach, rozsívá nedůvěru mezi lidmi, kteří se ze strachu začnou udávat („a bratra udávej“).

Komentující Koběrskému přitakávají. Vedle komentářů o pravdě a kráse mluví o hymně, odkazují na Martu Kubišovou a soudí, že tohle se plukovníkovi líbit nebude. Stát představuje nesvobodu, proti které se musíme kolektivně spojit. Kolektivem je tu samozřejmě národ. Však také Koběrský nahrál i video, kde na píseň tančí se svou partnerkou oděnou do šatů z české vlajky.

„Jsme český stát, proč si mám na islám hrát, když naše ženy krásný jsou,“ stojí v refrénu, který propojuje reziduum strachu uprchlické krize s obrazem, s nímž přišel dnes už bývalý mluvčí FF UK Petr Kukal, když přirovnal ženy v rouškách k „perským princeznám“. Kukal to myslel lascivně, Koběrský roušku pojímá jako symbol podvolení. Proto ji spojuje s islámem, který je pojímán jako ohrožení „naší kultury“. Devízou Česka přitom jsou, stejně jako pro Kukala, „naše krásné ženy“ (ty jsou dokonce tak krásné, že si zasloužily v minulosti i píseň Kozy kozy ven).

Nacionalismus kvete i komentářích, byť subtilnějši, když vidíme výzvy k jednotě. Tohle je jeden z oblíbenějších komentářů: „Bravo! 👏👏👏 silná a morální opora v týhle hnusný době, plný strašení, manipulace a lži! V jednotě je síla lidičky!!!! Nedejme se, v jednotě je síla! Jeden za všechny - Všichni za jednoho✊👌WWG1WGA ❤❤❤“

Holub se obával propojení nacionalismu se státem, my ale vidíme něco jiného: národ slouží v příběhu Koběrského jako zdravá a autentická opozice vůči panovačnému státu. To odpovídá i historii nacionalismu Čechů, onoho věčně podrobného národa. Dobře to ukazuje i sametová revoluce. Ta měla podle sociálního antropologa Ladislava Holého dva zdroje. První můžeme nazvat havlovský, když zdůrazňoval svobodu a důstojnost jednotlivce. Ten druhý byl ale kolektivnější a snad i pro příběh o „návratu do Evropy“ si ho tolik nepřipomínáme. Jde právě o zdroj nacionální. „Národ proti státu“, jak pojmenoval Holý první kapitolu své studie Malý český člověk a velký český národ z roku 1996. Stát totiž zosobňoval sovětský, cizí útlak. Nesloužil českým zájmům. „Porážka komunistického systému,“ píše Holý, „byla vnímána jako další národní osvobození.“

Česká identita tak podle něho stojí na vyjednávání mezi hodnotami západního individualismu a kolektivistického nacionalismu. „V době národních krizí se dostávají do popředí hodnoty prezentované nacionalistickým diskurzem, zatímco hodnoty vyzdvihující individualismus mohou být na určitou dobu v pozadí,“ komentuje s předstihem naši situaci Holý.

Pro Koběrského stojí národ proti státu i dnes. Ten je navíc opět unesený. V jeho čele stojí „cizorodý prvek“ – Slovák Andrej Babiš, který může kdykoliv, podobně jako někdejší státní aparát, kohokoliv „zakleknout“, jak stojí v písni. Pomoci nám může pouze národní kolektivita.

Nacionalismus je to v lecčem vskutku hobití. Vždyť také antropolog Holý píše o ambivalenci „malého českého člověka“, který je podle našich výkladů zručný a vynalézavý, současně nemá velké cíle, žije ve svém malém světě. Žádné velkodušné Polsko či Maďarsko. Přesto bychom neměli zapomínat, že tady nacionalismus skutečně existuje. Proč může být přitažlivý, proč státu nedůvěřujeme, to už je otázka pro sociology. Na to jsou medionauti krátcí. 

2. Nová masa a epistemická krize

Když odstupoval Roman Prymula, mnohokrát použil pojem masmédia. Post ministra ho sice vskutku stála práce jednoho z masových médií, Blesku, celkově ale už ve věku masových médií nežijeme. Internet a bezprecedentní nárůst obsahu nás přenesl do éry nové masy informací, jejichž cirkulaci určuje masa informačních uzlů – facebookových stránek, influencerů, botů, falešných i obyčejných uživatelů a samozřejmě i zmíněných masových médií. Ty jsou ale už jen jedním z mnoha.

(Masová média situaci reflektují, snaží se proto zdůrazňovat svou jedinečnost, svůj význam. Zpravodajský web Aktuálně.cz otevírá článek o vládní koronavirové kampani větou „deník Aktuálně.cz minulý týden upozornil, že vláda selhává v boji s nepravdami a nízká důvěra lidí může stát životy“. Aktuálně.cz samozřejmě není jediným zdrojem, který na tuto skutečnost upozornil, stejně jako si asi nikdo nemyslí, že právě jeden článek v široce rozebíraném tématu vede k rozhodnutí vlády – přesto se web aspoň pokusí navodit svou důležitost. Zdůrazňovat svůj dopad se pokouší také Deník Referendum, byť rozdílně. Investigativní text o otrávené Bečvě a roli chemičky Deza z koncernu Agrofert zakončuje třemi odstavci o právních krocích, které novináři ve věci podnikají.)

Pojem nová masa využívá Andrew Hoskins, šéf žurnálu Memory Studies, podle něhož nová situace v mediosféře zásadně proměňuje i naše přemýšlení o kolektivitě. Nová masa nenese žádnou kolektivní paměť spojenou s pojmy, jako jsou „publika“ a „masová média“. Kolektivní příběhy se tvoří mnohem nahodileji, když zapojují časově a prostorově různé memy čekající v mediálním podloží na reaktivaci, aby se tvářily jako nové. Takovým memem je odkaz na pohádku z roku 1952, tu se zmínkou o zemi krále Miroslava, který použil pro název svého videa i Koběrský. To je časová škála. Tu prostorovou ukazuje zmíněný komentář Jari Poláčkové, která před třemi lety nahrála například video zachycující taneční odpoledne ve Strakonicích. Pochopitelně mě proto překvapilo, že ve svém komentáři používá odkaz na aktuálně největší americkou konspiraci QAnon - WWG1WGA. To je akronym pro motto podporovatelů této teorie Where We Go One, We Go All. Kam jde jeden, jdeme všichni. QAnon je přitom vysoce divoká záležitost, jak vysvětluje pro Respekt politolog Jan Charvát:

QAnon je několik různých teorií přes sebe. Ta mediálně nejvděčnější říká, že svět ovládá tajná klika pedofilů uctívajících satana, která kontroluje politiky, média i Hollywood. Proti nim pak stojí Donald Trump, který chce jejich panství ukončit. Lze také říci, že jádro teorie se týká údajného boje mezi prezidentem Trumpem a tzv. deep state, tedy více méně utajenou strukturou státních úředníků, kteří mají pod vedením Hillary Clinton, Baracka Obamy a George Sorose Trumpovi vzdorovat. 

Geograficky tedy s Českem teorie vůbec nesouvisí, paní Poláčkové se ale hodí do příběhu o boji národa za ukradený stát. Jak na QAnon ovšem ta dobrá žena přišla? Řekla jí to sousedka? Jak už to na internetu chodí, žádná Jari Poláčková nejspíš neexistuje. Její jméno po zadání do vyhledávače vede rovnou na článek o hoaxu o uprchlících na chebském nádraží, který šířil profil s tímto jménem před pár lety po Facebooku. 

Oxfordský vědec Jan Kulveit nedávno napsal, že největší hrozbou pro Česko je epistemická krize. Myslí tím „ztrátu schopnosti významné části společnosti mít sdílenou představu o realitě, která by tu realitu nějak zhruba správně odrážela“. To píseň Koběrského a tolik dalších podivuhodných hoaxů a příběhů o hrdinství opravdu ukazují. Na druhé straně soudím, že se aspoň nemusíme obávat ovládnutí Česka nacionalismem. Obýváme tak rozdílné světy, že propojení do velkého memu zvaného národ se zdá být nemožné. I když budou národní příběhy díky Jari stále divočejší. 

Telegraficky 

Proč lidé věří konspiracím, rozebírá Kateřina Smejkalová v Salonu Práva.

*

Agregátor skrytých pokladů akademického světa The Syllabus jsme už představovali. Mojí novou nejoblíbenější funkcí je jeho shromažďování podcastů do jednoho playlistu na Spotify. Čím začít? Zkuste třeba průvodce po nových podobách islámu: jeho neoliberálních verzích i upadající vliv Saudské Arábie popisuje skvělá Krithika Varagur.

*

Nový Borat? Vyčpělý koncept, z nedávné Cohenovy tvorby vyvstává jako mnohem svěžejší Who is America? Do omletého vysmívání se Kazachům se dobře trefuje i Edward Lucas.

*

Proč najdeme v hudbě tak ostré odlišení „alternativy“ od mainstreamu (jaké třeba u knížek neexistuje) i důvody, proč se radovat z bujení nejroztodivnějších žánrů, shrnuje Pavel Klusák. 

*

Příliš mnohokrát jsem byl svědkem diskusí o „umělém projektu českoslovanského národa“. Nové podněty do zatuchlých hospodských diskusí přináší podle Ondřeje Bělíčka publikace Čechoslovakismus. 

*

Historie subredditu GoneWild - globálně asi největšího online prostoru, kam lidé nahrávají svoje nudes.

Jakub Jetmar

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Tipsport