Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Žurnalistiku má zachránit konstruktivní přístup

„Žurnalistika má být věcná, zaměřená na hledání řešení a na budoucnost,“ míní Dán Ulrik Haagerup.

Ulrik Haagerup

Ulrik Haagerup

Současná krize, jíž procházejí média na celém světě, dala vzniknout speciálnímu druhu žurnalistiky, takzvanému journojournalismu. Pod tímto pojmem se skrývá převážně snaha postihnout procesy, jimiž média procházejí, a ve velké míře i nabídnout recepty, jak zvrátit negativní trendy.

Blogy a webové stránky na toto téma jsou provozovány novinářskými školami (například Tow Center nebo Poynter Institute), think-tanky (Pew Center) nebo jednotlivými mediálními analytiky (například Američanem Kenem Doctorem). Najdeme na nich seriózní analýzy, zajímavé diskuse, ale i pokusy o rychlé a zjednodušené rady ve stylu článků, opatřených titulky jako 22 věcí, o nichž novináři vědí, že jsou pravda (Buzzfeed.com) nebo Deset věcí, které by novináři měli vědět v roce 2013 (Journalist.co.uk).

K těm, kteří jsou přesvědčeni, že znají recept na úspěšnou žurnalistiku, patří i dánský novinář Ulrik Haagerup, který pracoval mimo jiné jako editor největších dánských novin Jyllandsposten a šéfredaktor zpravodajství dánské veřejnoprávní televize a rozhlasu DR, nyní působí jako šéfredaktor v mediální skupině Nordjyske Media. Haagerup věří, že žurnalistika musí být pozitivní a zaměřená na řešení problémů, jinak bude i nadále čelit ztrátě zájmu publika. Tuto tezi zopakoval na včerejší přednášce ve Vídni. Haagerup na ní prezentoval také svou knihu nazvanou Constructive News.

Haagerup říká, že sám dlouho věřil v pravdivost věty good news is bad news a na to, že „text, který nikoho nerozčílí, není žurnalistika, ale reklama“. Nicméně doba se výrazně změnila. Dnešní požadavek podle něj zní tak, že „žurnalistika má být věcná, zaměřená na hledání řešení a na budoucnost“. „Měla by taková být, ale není,“ citoval Haagerupa rakouský deník Die Presse. Ve svých přednáškách věnuje hodně prostoru tomu, jak jeho teze bývá špatně chápána nebo dezinterpretována.

„Nemluvím o žurnalistice a la Severní Korea nebo historkách o domácích mazlíčcích a příslušnících královských rodin. Kritika a kontrola mocných je i nadále základem žurnalistiky. Samozřejmě nemusí a nemůže být každý článek konstruktivní. Ale pozitivní příspěvky mohou být dobré vyvážení ke zprávám o nehodách vlaků, tsunami a tak dále. Pozitivnosti se dosáhne mnohdy už jen tím, že v rozhovoru jsou jinak řazeny otázky, že se zvolí jiný úhel pohledu na danou událost,“ řekl na přednášce ve Vídni.

Haagerup nevolá po vybírání pozitivních zpráv na úkor těch negativních, ale jeho recept je v tom, jak média nakládají s jednotlivými tématy. I u negativní zprávy lze totiž hledat možná řešení a východiska, poučení jak se v budoucnosti vyvarovat podobných jevů – což ovšem znamená věnovat zpravodajství větší pozornost, přemýšlet o něm, o řazení a způsobu zpracování zpráv a tím samozřejmě i více práce pro novináře a editory.

Haagerupovu teorii potvrzuje také novinář ze švýcarského deníku Tages-Anzeiger Constantin Seibt. Ve své pravidelné rubrice Deadline formuloval 15 tezí k žurnalistice v 21. století.

Jedna z nich zní: „Někdejší základní produkt, tedy zpráva, se díky digitalizaci stala inflační a spíš se rovná zátěži. Kdo se tedy zaměřuje jen na šíření zpráv, ten si publikum stěží získá.“ Jinými slovy – spoléhat se na pouze na to, že publikum ocení „co největší množství zpráv“, sice platilo zejména v tištěných médiích desítky let, ale dnes už nikoli. Média, které budou postavena jen na zpravodajství, aniž by s ním nějak dál výrazně pracovala, postupně zaniknou.

Haagerupova teorie, kterou přednesl letos mimo jiné také na světovém fóru v marockém Marrákeši, není úplnou novinkou. V různé podobě se objevuje už několik let. Bohužel bývá dezinterpretována jako „volání po pozitivních zprávách“, čímž rozhodně není.