Poslední týdny jsem si ukládal, co mně Facebook nabízí v rubrice Návrhy pro vás. To je občasná kolonka na zdi, kde člověk vidí zprávy od médií, která nemá zalajkovaná (ups, teď se na Médiáři trochu vyautuju). Mám celkem sedm případů. Deník N, Novinky.cz, CNN Prima News, Parlamentní listy, Seznam Zprávy, Megazine a ČT Jihozápad. Přes rozdílnost titulů všechna nabízená témata sdílí pořádnou společenskou výbušnost. Black Lives Matter, Greta, Romové, J. K. Rowling a svoboda projevu.
Proč to jsou „návrhy pro mě“, nevím. Většina zpráv mně neříká nic hodnotného. Až na výjimky nejde o žádná novinářská zjištění nebo aspoň spojení víc informací do srozumitelného balíku. Všechny odkazy ale nesou ta správná klíčová slova, která nám dle naší politické ražby dovolí spravedlivé rozhořčení, ať už jde v konkrétním případě o cokoliv. Dobrý příklad je informování Deníku N o zrušení účtu Tomia Okamury na YouTube. Deník N sice denně publikuje několik slušně propracovaných zpráv, Facebook mně ale nabídne tuhle drobničku z rubriky Minuta po minutě. Nese totiž správná klíčová slova, třeba Black Lives Matter.
Nedivím, se že právě tohle algoritmus Facebook nabízí. Mark Zuckerberg se sice pravidelně zavazuje k budování komunity a vybírání nepolarizujícího, kvalitního obsahu. Na druhé straně ale právě polarizující obsah znamená udržení pozornosti uživatelů - v posledku data a peníze. Rozumím.
Mě však zajímá, jak dlouho vydrží média, která nepojedou styl novinařiny, v němž jde v první řadě o výběr identitních a dalších třaskavých témat, která mají rádi algoritmy i naše horké hlavy. Taková žurnalistika je přitom velmi nízkonákladová a výtlak zpráv může být obrovský. Vždy se v zahraničních médiích najde pěkná zpráva o genderu, islámu, černoších, kterou stačí částečně přeložit a opentlit lehce návodným výkladem. Něco z toho se jistě chytí. Zprávy se navíc mohou stále opakovat. Naštveme se pokaždé stejně, ba i víc.
V létě média historicky prožívala takzvanou okurkovou sezónu. Všichni mají dovolenou, děje se toho málo, recyklují se proto nadčasové servisní zprávy nebo hledají senzace o patáliích obecního kozla. To je už passé. V čase internetových beefů se stále něco děje. Protože však výživová hodnota virálních zpráv bývá podobná jako u někdejších přitroublých senzací, dostáváme se tak do jakési permanentní okurkové sezóny, která však roste z nadúrody.
V angličtině říkají okurkové sezóně silly season. Řešením tedy bude jistě myšlení. Jenže jak říkal jeden Němec, je to sice povážlivé, ale příliš nemyslíme. A permanentní příjem senzací vyvolávajících afektivní reakce tomu, myslím, příliš nepomáhá. Různě důležité informace se slévají do jednolité kaše, ve která člověka spíš otráví, než aby dokázal s nutným odstupem třídit. Jak tedy dostat do Návrhů pro vás něco skutečně důležitého a zaslouženého, netuším.
Tady máte aspoň pár návrhů od nás. Zejména o médiích.
- Deník N je za paywallem, Sputnik a spol. asi nikdy nebudou. Co to znamená pro „ekonomiku bullshitu“, popisuje v Current Afairs Nathan J. Robinson.
- Něco se v novinařině nemění. Tlak státu. Daleko to dotáhli v Maďarsku, kde média závisí na státní inzerci nebo vlastnících blízkých premiérovi. Tentokrát došlo na vůbec největší nezávislý zpravodajský web, píše Helena Truchlá na Aktuálně.
- Shrnutí pětihodinového grilování šéfu Amazonu, Facebooku, Applu a Googlu v americkém Kongresu na webu Respektu, anglicky na Voxu. A koho zajímá případ Amazonu, podrobný text vyšel na českém Voxpotu.
- Chatbots at the End of the World. Palčivá kritika Silicon Valley.
- Od zhroucení kontextu ke zhroucení obsahu. Šikovný anglický blog k tématu.
- Why the media is so polarized — and how it polarizes us. Vybrané pasáže z kniha Ezry Kleina, spoluzakladatele a šéfa Voxu.
- Horké hlavy na webu nejsou apriori špatné. “Ukazuje se, že historie, i když způsobí rozruch, může mít pozitivní efekt. Účastníci se nemusí shodnout, ale otevře se téma a vyjasní se určité pozice,” říká pro Český rozhlas politolog Pavel Barša k aktuálnímu sporu o děkana Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Pullmanna.
Druhého srpna jsme si připomněli Památný den romského holokaustu, upomíná například Jindřich Šídlo. A samozřejmě Romea, která stojí dlouhodobě za sledování. Stejně tak psaní o Romech Saši Uhlové. Naposledy psala o rasistickém útoku na aktivistu Jožku Mikera.
Ministerstvo ještě nerozdalo své dvě miliardy na podporu skvostů, přesto vychází dobré pozvánky na výlety po Česku. Kašpárek na Finmagu je skoro klasika, na ČT Art pak vychází minisérie o kultuře mimo velká města. Odkazovanou mapa RurArtMap jsem vůbec neznal. Hezké! Autorka série Kateřina Zemanová je ročník 1999. Feel old yet?
MeToo v Česku. Výpovědím žen a zkušenostem s obtěžováním a násilím věnoval poslední dva pátky Deník N. Heavy shit. iRozhlas pro změnu přinesl zprávu o zkušenostech mediček a začínajících lékařek a o fungování takzvaných porno castingů.
Age of the Starchitect (Edwin Heathcote, Financial Times)
Metropole po celém světě se přetahují o několik málo architektonických es. Každé velkoměsto se potom prsí výstřední stavbou Hadid, Gehryho nebo Jiřičné. Jev z mnoha pohledů zkoumal Edwin Heathcote, který vám díky tomu poví, nakolik je takový přístup nový a jaká městská estetika tím vzniká.
Přečtěte si o superstar svět architektury
Bild, Merkel and the culture wars: the inside story of Germany’s biggest tabloid (Thomas Meaney, The Guardian)
Nejčtenější denní tisk psaný latinkou je německý bulvár Bild. Jeho schizofrenní populismus, lidovost i nápadité titulky zaručují nádherný příběh. Článek Thomase Meaneyho navíc přesvědčuje, že kdo chce sledovat veřejné mínění u našeho největšího souseda, bez Bildu se neobejde.
Bild is the last national campfire experience in German life.
Čtěte o historii a agendě nejvlivnějších německých novin
Jakub Jetmar