Mediální radní bude volit i Senát, už od letoška, plánuje vláda

Členy rad veřejnoprávní televize a rozhlasu budou brzy kromě poslanců volit také senátoři. Ke změně by mělo dojít ještě letos. Počítá s tím vláda premiéra Petra Fialy (ODS), uvádí to ve svém programovém prohlášení. „Do systému volby Rady ČT a ČRo zapojíme Senát. Příslušné změny právních předpisů prosadíme během roku 2022,“ píše se v sekci Kultura, v podsekci nadepsané Svobodná a transparentní média veřejné služby.

V ní nová vláda uvádí také další dva cíle. „Zaměříme se na udržitelnost financování veřejnoprávních médií, což je základní podmínka jejich nezávislosti,“ předesílá Fialův kabinet. „Hospodaření veřejnoprávních médií podrobíme kontrole Nejvyšším kontrolním úřadem, což posílí jejich transparentnost,“ slibuje nová vláda.

O novelu příslušných zákonů už usiluje senátor David Smoljak (STAN) společně s vlivovými organizacemi Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu (CZ IPI) a Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNŽ) a skupinou neziskovek Rekonstrukce státu. Na změnách se hodlá podílet také Michal Klíma, iniciátor tiskového institutu a jedna z hlavních postav fondu, a to jako nový Fialův mediální poradce. Rovněž Klímovým hlavním cílem je úprava legislativy týkající se veřejnoprávních médií.

Michal Klíma bude poradcem premiéra Fialy, chce měnit mediální zákony

Spolehnout se přitom chce na parlamentní většinu, vzešlou z loňských podzimních voleb, respektive na vládnoucí pětikoalici stran ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Piráti. Klímou a Smoljakem prosazovaná novela počítá se zvýšením poplatků za Českou televizi i Český rozhlas, snížením počtu televizních i rozhlasových radních, s úpravou nominace radních i s tím, že poslanecká sněmovna by už nemohla odvolávat radu jako celek ani schvalovat výroční zprávy médií veřejné služby.

Obě zmíněné mediální rady jsou momentálně neúplné. V Radě Českého rozhlasu chybí z devíti předepsaných jeden člen, neboť loni kvůli kandidatuře za SPD rezignoval tehdejší radní Josef Nerušil. Rada České televize má místo 15 členů jen devět. Dovolbu pětice nových radních opakovaně obstruovaly současné vládní strany, tehdejší opozice, aby v loňském roce vládní ANO spolu s SPD s KSČM neprosadily „své“ nominanty. Sněmovna navíc těsně před volbami odvolala z Rady ČT Hanu Lipovskou.

Podle senátora Smoljaka by nejdřív měla proběhnout dovolba šestice chybějících radních. „Tam skutečně jsou už jen dvě třetiny radních, je to takové torzo, nevíme, kdy [nový] zákon bude přijat. Myslím si, že by se měl dovolit zbývající počet členů a pak až vstoupí v platnost nový zákon, všem by měl skončit jejich mandát, protože by se obtížně kombinoval s novými radními - v jiném cyklu, podle jiného zákona, s jinými pravomocemi,“ nastínil David Smoljak v nedávném rozhovoru pro Reflex.

„Hlavním cílem našeho návrhu je, aby momentálně vládnoucí většina ve sněmovně neměla jednoduchou cestu k ovládnutí Rady České televize nebo Rady Českého rozhlasu,“ napsal pro Marketing & Media Martin Luhan, koordinátor projektu Nezávislá média zmíněné iniciativy Rekonstrukce státu. Pokud ovšem letos na základě novely stávající poslanci odvolají televizní i rozhlasovou radu, bude „momentálně vládnoucí většina“ moci na první nové období zvolit kontrolní orgány kompletně podle sebe. Ve sněmovně i v Senátu totiž mají kluby nynějších vládních stran a hnutí většinu. Mandáty členů Rady ČT i Rady Českého rozhlasu jsou šestileté.

Dovolba mediálních radních přes poslance pětikoalice zatím neprošla. Nově ustavený sněmovní volební výbor, který má v gesci mediální problematiku, se doplněním rad zabýval na své druhé schůzi v prosinci. Předseda výboru, poslanec ANO Aleš Juchelka navrhoval, aby poslanci vyhlásili výzvy pro zájemce o pět uvolněných míst v televizní radě a o jedno místo v radě rozhlasu, s tím, že v lednu by proběhla veřejná slyšení uchazečů a výběr finalistů na volebním výboru a na přelomu ledna a února pak volba nových radních na plénu. Neuspěl. „V proběhlé rozpravě zástupci klubů Spolu a PirSTAN doporučili odložení vyhlášení výzev na leden 2022 na výborový týden,“ uvádí se v zápisu z prosincové schůze.

V lednu se poslanci chtějí zabývat i výročními zprávami veřejnoprávních médií a regulátora. Sněmovna totiž dosud nestihla projednat celkem 19 takových zpráv z let 2017 až 2020, mezi nimiž jsou výroční zprávy o činnosti a hospodaření České televize, Českého rozhlasu, České tiskové kanceláře a také o činnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

„Pro transparentnější fungování médií“

Na vliv zmíněného Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky ukazuje i další pasáž vládního programového prohlášení. To v sekci Vnitřní bezpečnost a veřejná správa uvádí: „Zavedeme pravidla pro transparentnější fungování médií: uvedení vydavatele, majitelů, významných sponzorů a zveřejňování finančních výkazů.“ Není přitom jasné, zda tato „pravidla“ mají být nově součástí přímo zákona, či předepsána jiným způsobem.

Fond nicméně včera 6. ledna, tedy v den, kdy Fialova vláda své programové prohlášení schválila, oznámil novinky ve svém klíčovém projektu, totiž v hodnocení důvěryhodnosti tuzemských tištěných a internetových titulů, nově nazývaného Media Rating. Ten po vydavatelích vyžaduje právě ukazatele zmíněné vládou. „Media Rating chceme posunout mezi jednotné mediální měny, tedy do metrik jako jsou Mediaprojekt, NetMonitor, peoplemetery či monitoring inzerce,“ neskrývá ambice fondu jeho výkonná ředitelka Kateřina Hrubešová. Fond existuje od roku 2016, od té doby rozdal několik desítek milionů korun. Uděluje granty řadě menších redakcí, také Deníku N, Hospodářským novinám nebo třeba neziskovce Evropské hodnoty. Sám fond ale nezveřejňuje, kdo všechno do něj penězi přispívá.

V oblasti Spravedlnost a právo pak vláda uvádí: „Prosadíme novelu zákona o střetu zájmů, zabráníme přílišné kumulaci politické, ekonomické a mediální moci, aby politická i hospodářská soutěž nebyly deformovány a probíhaly transparentně a za rovných podmínek. Stanovíme jasná pravidla pro vlastnictví médií a čerpání prostředků z veřejných rozpočtů.“

Bez plánů na zásadní revizi legislativy

Jak Česká televize, tak Český rozhlas se čím dál víc potýkají s klesající reálnou hodnotou koncesionářských poplatků, které se naposledy zvyšovaly v roce 2008, a zároveň zvyšujícími se náklady. Ředitelé obou médií tak mluví o nutnosti úspor, šéf ČT Petr Dvořák navíc o potřebě redefinovat veřejnou službu, zjednodušeně řečeno: co bude stát, veřejnost od České televize do budoucna chtít a kolik na to televize bude mít. Na to Fialova vláda soudě podle programového prohlášení neaspiruje, zaměřuje se na dílčí cíle - samotné financování médií veřejné služby, kontrolu jejich hospodaření úřadem a konstrukci mediálních rad.

Prohlášení se v pasáži věnované médiím zaměřuje pouze na veřejnoprávní instituce, plány ohledně médií soukromých neobsahuje. Nemluví se ani o zásadnější revizi tuzemské mediální legislativy. Konkrétně senátor Smoljak komplexní změnu zákonů o médiích odmítá, byť by se týkala jen redefinice veřejné služby, tedy veřejnoprávních médií. „To si myslím, že je slepá ulička,“ řekl Smoljak v Prostoru X. „Zrovna veřejná služba je v současném zákoně definovaná velice dobře a fakt na tom není potřeba nic měnit. Otvírat debatu tak hluboko a doširoka nepochybně nikam nepovede. Z mého pohledu nemá cenu opravovat, co funguje, ale co nefunguje,“ podotkl směrem k příslušným zákonům. „Cítím za tím podtóny otevřít vůbec potřebu veřejné služby, něco, co říkala radní Lipovská, ‚pojďme se podívat, jestli ji vůbec potřebujeme a jestli by to neměla dělat komerční média‘ a tak dále. To je přesně cesta do likvidace veřejné služby, nebo z ní udělat jen vysílání pro neslyšící,“ je přesvědčen senátor STAN.

Přední český odborník na mediální legislativu Milan Šmíd přitom ve své nedávné analýze upozorňuje: „Dnes žijeme se zákony, z nichž některé vznikaly před třiceti lety, se zákony, které ve své době ve srovnání se situací před rokem 1989 představovaly pokrok, ale které by dnes potřebovaly aktualizaci, jež by reagovala na změny prostředí, v němž média pracují.“

Zatímco legislativní předpisy k médiím bývají v zahraničí obvykle sloučeny do jedné právní normy zastřešující celou oblast rozhlasového a televizního vysílání a dnes i audiovizuálních mediálních služeb, Česko má mediálních zákonů minimálně pět, připomíná Šmíd. Jedná se konkrétně o zákon o České televizi a zákon o Českém rozhlasu z let 1991, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání z roku 2001, zákon o rozhlasových a televizních poplatcích z roku 2005 a zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání z roku 2010.

„Česká mediální legislativa v posledních deseti letech rezignovala na zásadní koncepční přehodnocení právních norem formulovaných ještě před příchodem digitálního věku a její současné změny byly a jsou ovlivňovány téměř výhradně podněty přicházejícími z Evropské unie,“ shrnuje Milan Šmíd. Aktuální příležitostí k rekonstrukci tuzemské mediální legislativy, která by současnou nepřehlednou strukturu předpisů a zákonů zjednodušila, je podle Šmída nutnost implementovat nejnovější evropskou směrnici, jež reaguje na rozšíření nejrůznějších streamovacích služeb. Takovou cestou šlo například Německo.

Takzvaná „AVMS směrnice“ vznikla v roce 2018, podle obecných pravidel Evropské unie mají být unijní předpisy zapracovány do legislativ členských státu ve lhůtě dvou let, v tomto případě do podzimu 2020. „České ministerstvo kultury se rozhodlo směrnici implementovat návrhem zvláštního zákona o službách platforem pro sdílení videonahrávek, čímž vznikne už šestá právní norma české mediální legislativy,“ upozorňuje Šmíd. Návrh do vlády doputoval koncem roku 2019, vláda ho projednala a schválila v srpnu 2020, od té doby čekal v podobě sněmovního tisku na první čtení, načež jeho projednávání skončilo v říjnu 2021, s koncem volebního období předchozí sněmovny.

České mediální zákony čekají na koncepční revizi

Nově fond audiovize i podpora herního průmyslu

Na práci médií bude mít dopad i další evropská směrnice, a to směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu z roku 2019. „Pozornost se soustředila zvláště na její články 15 a 17, z nichž článek 15 zavádí ochranu tiskových publikací v souvislosti s užitím online a článek 17 vyžaduje od webových stránek, které hostí obsah zveřejněný uživateli, aby zabránily neoprávněnému uveřejňování obsahu chráněného autorskými právy. V praxi jde tak v důsledku o spor o reklamní peníze, a to mezi tradičními vydavateli na jedné straně a síťovými platformami (především Google) na straně druhé,“ připomněl Milan Šmíd.

Europoslanci schválili reformu autorského práva na internetu

Francii i Springer může Google ignorovat, s celou Evropskou unií to bude horší

Návrh novely tuzemského autorského zákona předložilo ministerstvo kultury do vlády k připomínkovému řízení v listopadu 2020. Resort kultury, který jako ministr teď řídí Martin Baxa z ODS, chce věc dotáhnout. „Citlivě implementujeme směrnici o autorském právu na jednotném digitálním trhu s důrazem na práva uživatelů tak, aby se podpořily různé možnosti legálního využívání autorských děl a dalšího chráněného obsahu, ať už prostřednictvím služeb na vyžádání nebo platforem pro sdílení obsahu, ve školách a také knihovnami, muzei, galeriemi a dalšími paměťovými nebo výzkumnými institucemi, a zároveň byli tvůrci za užívání jejich děl spravedlivě odměňováni,“ zavazuje se Fialova vláda.

V tomto případě se odkazuje na překotný vývoj v praxi: „Autorské právo přizpůsobíme realitě 21. století, protože prudký rozvoj technologií s sebou přináší nové možnosti tvorby a šíření autorských děl. Zajistíme jak náležitou ochranu duševního vlastnictví autorů, nakladatelů, vydavatelů a producentů, tak i respektování ostatních lidských práv a svobod, jako jsou svoboda projevu, právo na přístup k informacím, ke kultuře a vzdělání.“

Baxou řízený resort se dál zavazuje k další podpoře kulturních a kreativních odvětví, „včetně systematické a trvale udržitelné podpory filmového průmyslu prostřednictvím filmových pobídek“. Zároveň chce prosadit transformaci Státního fondu kinematografie na Státní fond audiovize včetně strategické podpory herního průmyslu.