Jako každý rok: newsletter, o který si tolik píšete, budeme v červenci a v srpnu posílat jen v pondělí.

„Češi neumějí plánovat projekty“

Před 15 lety odjel Michal Rodrigues Gondkovský jako mladý account director na jazykový kurz do Londýna. Dnes má dvojí občanství a za svůj domov považuje východolondýnskou čtvrť Hackney. Už rok ale pracuje zase v Česku. „Nechápu, jak můžeme dělat na projektech, pokud nevíme přesně, co budeme vyrábět a jak,” říká. Mezi klienty měl Google, Red Bull, Unilever nebo Apple. Teď pomáhá “narovnávat” procesy v digitální agentuře Brainz.

Michal Rodrigues Gondkovský. Foto: Libor Fojtík

Michal Rodrigues Gondkovský. Foto: Libor Fojtík

Měl jste našlápnutou kariéru v české reklamě. Proč a s čím jste odcházel do Londýna?

Začínal jsem tu v TBWA ještě v Karlíně před povodněmi. Po pěti letech jsem se stal v jiné agentuře account directorem. Bylo mi 24 let, mohl jsem začít kupovat domy a auta, jak se to dělalo. Anebo se podívat někam jinam a něco se naučit. Takže jsem si přihlásil na tříměsíční jazykový kurz v Anglii. Hodně lidí mě od toho odrazovalo s tím, že tam budu uklízet. Ale já jsem věděl, že i kdybych se vrátil jen s absolvovaným kurzem, můžu získat.  Po šesti týdnech v Londýně jsem začal mít roupy a do 14 dnů jsem pracoval v jedné malé agentuře. Zjistili, že mám větší zkušenosti, než abych dělal produkci letáků pro Whiskas, takže jsem do roka přešel do agentury Tag Worldwide, kde se dělaly lokalizace velkých kampaní pro celý svět. Celé se to “zlomilo”, když jsem v roce 2007 přešel do Agency Republic, kde jsem dělal na O2.

Co člověk potřebuje, aby uspěl v tak konkurenčním prostředí?

Dost síly a vytrvalosti. Konkurence je tam fakt obrovská. Britové to město opravdu skvěle nadimenzovali, lidé z celého světa tam chtějí být. Práce se tam bere vážně a je cítit důraz na efektivitu a produktivitu. Člověk si uvědomuje, že každá hodina jeho času má hodnotu. Peníze se dají vydělat, ale musíš odvést odpovídající práci. Pauzy na oběd se zdají jako luxus. Na začátku jsem dojížděl do práce i 90 minut. Po pár letech se věci změnily. Našel jsem si své zaměření jako freelancer v digitální produkci, tedy jako projektově najímaný specialista.

Ano, věnujete se projektovému managementu v digitální produkci. Tehdy byl ale digitál jen jednou ze součástí komunikačního mixu...

Jistě, když mi tehdy kolega říkal, že si mám založit profil na Facebooku, jen jsem protočil panenky. Ale nešlo přehlédnout, jak rychle se digitál vyvíjí a že je v tom hodně práce a tedy i peněz.

Reklamní branži hodně poznamenala krize v roce 2008? Byl digitál výjimka?

Ano. Bylo to jediné odvětví, které pořád rostlo. Mě osobně krize úplně obešla.

Ale zadavatelé přece krátili rozpočty, ne?

Práce byla. Ale já jsem se na to chtěl zaměřit taky proto, že se mi na tom líbí složitost a komplexita produkce. A zároveň mě baví vést týmy, které něco vyrábějí a tvoří. Mám přirozené organizační schopnosti. Asi mám obsedantně kompulsivní poruchu, kdy všechno máte rád v pořádku.

Michal Rodrigues Gondkovský. Foto: Libor Fojtík

Michal Rodrigues Gondkovský. Foto: Libor Fojtík

Pracoval jste v nějaké velké síťové agentuře?

Dělal jsem na několika projektech ve větších agenturách, i na klientské straně, ale soustředím se na menší digitální studia. Mám rád efektivní komunikaci a to, když práce odsýpá. V Anglii má project management ve zdravých agenturách větší tým než account, a v menších studiích dokonce accounty nemají vůbec, project manažeři jsou totiž důležitější. U nás se o project managementu jenom mluvilo a klienti si pak sami vychytávali detaily,  opravovali chyby v textech a posouvali kampaně. To není úplně ideální.

Proč není u nás na projektové vedení kladen dostatečný důraz?

Myslím, že je to tím, že v 90. letech se tady začínalo z ničeho. A ti stateční lidé, kteří to rozjížděli, kladli důraz na kreativu a klientský servis a neviděli, že projektový management je důležitou součástí jejich byznysu. V Anglii existuje pozice creative producer. Zatímco projektový manažer je militantní organizátor, creative producer ví vše o náplni a vizi, zná všechny lidi a dokáže je spojovat a vést. Dokáže ocenit kreativce a jejich myšlenky, ale taky udržovat produkci v chodu.

Vypadá to, že v Londýně, Mekce evropské reklamy, jste udělal docela kariéru. Proč jste se vrátil do Česka?

Samuel Johnson řekl, že kdo je unaven Londýnem, je unavený životem. A já s ním souhlasím. Ale vyhodnotil jsem, co mi dává a co bere. Dával mi málo prostoru, hodně stresu, bral mi čas strávený v metru a autobusech. Mám tam stále trvalé bydliště a občanství. Ale tady mám víc prostoru a čas se nad věcmi pozastavit a užívat si každodenní život. A pozor, já jsem se nevrátil, já jsem sem přijel. V tom je rozdíl. Přijel jsem sem, zažívám a nacházím nové věci.

Jaké byly vaše první dojmy z Česka?

Nebylo to tak strašné, protože tady už máte spoustu skvělých indických restaurací, a to je pro mě základ. Ale vážně, zákaznický servis je mnohdy šokující, doktoři si myslí, že vám dělají laskavost, efektivita a produktivita jsou nahrazeny mikromanagementem. Možná jsem z Británie trochu přecitlivělý, ale lidi mi tu taky přijdou celkem ‘patronising’. Nevím, jaký je správný překlad tohoto výrazu do češtiny, snad ani neexistuje. Asi protože je to běžný způsob jednání, tak není potřeba to pojmenovat. Taky tady mám pocit, jako bych se narodil moc brzy. Společnou řeč nacházím s lidmi podstatně mladšími. Moji vrstevníci sice procestovali půl světa, ale i tak mě dokáží překvapit poměrně zastaralými názory a stále si neuvědomují, jak nedůležité jejich osobní názory v globálním měřítku jsou.

Vnímáte nějaké zásadní rozdíly v přístupu k práci v Británii a v Česku?

Klienti tady v Česku jsou ve srovnání s Británií a Státy celkem nenároční. V Británii potřebují neustálou péči, očekávají odpovědi během několika hodin a obvykle stáhnou rozpočty na polovinu. Jsou často také agresivní, protože jsou neustále pod tlakem. Každá minuta má svoji cenu, výkon je zblízka monitorovan, člověk je lehce nahraditelný. Zažil jsme lidi vyhozené na hodinu. Praha je podle mě víc lidská.

Michal Rodrigues Gondkovský. Foto: Libor Fojtík

Michal Rodrigues Gondkovský. Foto: Libor Fojtík

Jak byste popsal svůj přístup k práci?

Já vyznávám “servant leadership”, který předpokládá upřednostnění potřeb ostatních tak, aby měli co nejlepší výsledky. Protože když uspějí, uspěl jsi i ty. Bez nich však neuspěješ. Rozhodně ale nemám čas na kreativni primadony, které mají pocit, že jejich myšlenky jsou ze zlata a exekutiva pro ně není dost dobrá. Takových jsem dřív zažil v Praze hodně. V Londýně by rozhodne neobstály. Taky si vybírám lidi, se kterými pracuji. Chování a přístup je pro mě rozhodující. Při práci aplikuji logické postupy a snažím se udržet důraz na kvalitu výstupů, nepodceňovat poslední fáze projektu a opravdu vychytávat detaily.

Jak jste se dostal ke spolupráci s agenturou Brainz?

V Česku jsem nejdřív chtěl pracovat pro Londýn, ale dělat na dálku není úplně příjemné. Začal jsem na projektu pro Škodovku v agentuře C3. Pak jsem se seznámil s Martinou Vaňkovou, která se Štěpánem Kleníkem Brainz vede. Tvrdil jsem jí, že dokážu plánovat i v neformálním prostředí, a že způsob práce se může přizpůsobit lidem. O pár týdnů později jsme se to rozhodli zkusit. Probíráme, jak zlepšit pracovní postupy a práci co nejvíc usnadnit a zefektivnit. Ale tak, aby se nezměnila tvář a kultura agentury. Teď identifikujeme oblasti, kde je třeba dělat zlepšení. Jsem aktivně zapojen v projektech a sám na sobě zjišťuji, jak proces probíhá, jak lidi reagují a hlavně, jestli já sám to dokážu realizovat. Odstraňujeme zlozvyky, zaběhlé způsoby chování. Když lidi na vlastní kůži zjistí, že jim to pomůže, začnou to používat.

Co konkrétně se dá v projektovém managementu v Česku zlepšovat?

Začít se dá briefingem. Jak se vytváří brief a zadává práce, jak správně vykopnout projekt, kdo všechno o něm má vědět. Briefing je kolektivní práce, lze ho zformalizovat bez přehnané administrativy. To je jedna z nejcennějších věcí, kterou jsem se v Anglii naučil. Když použiju termín projektová dokumentace, zní to hrozně, ale utříděné informace šetří čas a tedy i peníze. Dál se zaměřuji na profitabilitu. Jak mít zdravou firmu a peníze na zaplacení dobrých lidí, díky kterým se kvalita a rychlost vaší práce zlepšují, klienti jsou spokojeni a byznys roste. Důležité jsou také kompetence - kdo za co je a taky není zodpovědný. Asi všichni známe lidi, kteří nechtějí být zodpovědní, ale neustále si stěžují. Tomu já říkám přizdisráčství. Tyto typy se lehce ztratí ve velkých firmách, ale v malé agentuře překážejí. No a pak samozřejmě plánování a v neposlední řadě kvalita výstupů.

Klíčový problém?

Každý projekt je především třeba naplánovat, to znamená ho nejdřív definovat. Nechápu, jak můžeme pracovat na projektech, kdy nevíme přesně, co budeme vyrábět a jak to bude probíhat, kde jsou milníky a styčné body. Pak nedokážeme ani rozpoznat, jestli něco jde špatně, protože se nemáme o co opřít. S tím jsem se setkal na většině míst  v Čechách, nemluvím jen o agenturách. Češi si stěžují na nízké platy, ale neuvědomují si, kolik zaměstnavatele stojí, když dělají věci naslepo. V Německu se plánuje, testuje, všechno se několikrát ověřuje a taky se podle toho maji. Češi neumí opravdu plánovat projekty.

Ale žádný deadline se prý nikdy nedodrží.

Jistě, termíny dodání se vždy nějakým způsobem opozdí, komplikují, mění. Ale je třeba to vědět včas a všichni musí vědět, jak a proč se deadline hýbe. To je gros projektového managementu.

Michal Rodrigues Gondkovský. Foto: Libor Fojtík

Michal Rodrigues Gondkovský. Foto: Libor Fojtík

Používáte i brazilské příjmení, nějakou dobu jste tam žil. Jaké to bylo?

Život je tam těžký. Říká se, že Brazílie není skutečná země, protože je postavená proti svým lidem. Souhlasím s tím. Není to fér. Zkoušel jsem tam dělat byznys, ale nefungovalo to. Jezdil jsem tam během deseti let, jednou jsem dal dokonce pětiměsíční pobyt. Ale nepovedlo se mi tam usadit.

Brazílie je přitom reklamní velmoc. Proč?

Pouze v Sao Paulu byly možnosti, jenže všichni chtějí vydělávat, ale neradi platí. Tam všichni žijí na dluh, na vysoké noze, i když na to nemají. Je to pro mě obrovská neznámá.

Kdybyste měl vypíchnout nejdůležitější poznatek z vašeho cestování a života na různých místech, co by to bylo?

Život v Londýně mi pomohl pochopit, proč taková velká města prosperují a jsou atraktivní. Příčinou je diverzita. Lidé z různých kultur přinášejí to své, a to nejlepší a užitečné se uchytí a pak je z toho to nejlepší z nejlepšího. Diverzita je velmi důležitá, ale neděje se to automaticky, je potřeba tomu být otevřený.

V jaké fázi života se teď nacházíte? Zůstanete v Česku?

Ve fázi, kdy jsem přestal dlouhodobě plánovat. Je to sice v mojí DNA, ale když dlouhodobě plánujete, ochuzujete se o překvapení, která život může přinést. Jsem tady už rok, protože jsem přestal plánovat. Teď mě to tady uspokojuje a vidím výsledky. Londýn zůstane mým domovem, možná se tam zase vrátím. Ale i teď tam lítám skoro každý měsíc a užívám si to tak mnohem víc.

Michal Rodrigues Gondkovský. Foto: Libor Fojtík

Michal Rodrigues Gondkovský. Foto: Libor Fojtík

Michal Rodrigues Gondkovský

Absolvent Českého reálného gymnázia v Českých Budějovicích, kariéru v reklamě začínal ještě na přelomu tisíciletí v agentuře TBWA Praha. Prošel i agenturami Kaspen a Ledoborec. V roce 2006 odjel do Británie. Nejdřív pracoval pro agentury, v roce 2008 pak začal dělat digitálního projektového manažera na volné noze. Podílel se na projektech pro klienty jako Apple, Google, Red Bull, O2 nebo Unilever. Loni začal pracovat zase v Česku. Na spolupráci se domluvil s digitální agenturou Brainz, kde dostal nejprve za úkol udělat “audit” projektového vedení. Následně tam zakotvil v pozici strategického projektového manažera.