Místo „notice & take down“ přijde „notice & stay down“. Autorské právo na internetu se novelizuje

Autorské právo na internetu se posune od principu „notice & take down“ k „notice & stay down“. Česky řečeno: sociální sítě jako třeba Instagram či úložiště jako například Ulož.to nově nebudou autorsky chráněný obsah blokovat až po podnětu držitele práv, ale budou si muset dopředu sehnat licence nebo zajistit, aby se na ně autorsky chráněný obsah vůbec nedostal. Větší odpovědnost za uživatelský obsah provozovatelům přisuzuje rozsáhlá novela autorského práva, kterou v březnu začali projednávat poslanci. Jde o zásadní reformu, jejíž „citlivou implementaci“ slíbila vláda Petra Fialy (ODS) i ve svém programovém prohlášení. Návrh ale přebrala od minulého kabinetu Andreje Babiše (ANO), vládní Piráti ho i proto chtějí měnit.

Záměr revidovat autorské právo na internetu není původní iniciativou vlády. Vychází z povinné transpozice evropské směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Diskutované jsou zejména dvě její části: článek číslo 15 upravující se vztahy platforem a médií a článek 17 týkající se právě odpovědnosti platforem. Zejména druhý z nich budil od doby, co se směrnice začala projednávat, četné kontroverze a protestovaly pro němu tisíce lidí i podstatná část internetových společností. Oponenti i nadále soudí, že odpovědnost za obsah povede k tomu, že preventivně budou blokovány i soubory, které žádná práva neporušují – což omezí svobodu projevu. Praktické dopady směrnice nicméně zůstávají i po víc než třech letech od jejího přijetí nejasné: článek 17 byl výsledkem velkého kompromisu, kvůli čemuž zůstal stručný a obecný.

Konkretizace přešla na členské státy, a v nich se její transpozice táhne. Pouze tři země - Německo, Nizozemsko a Maďarsko - to stihly do určeného termínu 7. června 2021, ovšem stále zbývá 15 zemí, kde se na to čeká, a to vesměs právě kvůli článku 17. Unijní orgány situaci také nepomohly, pokyny „pro správné a soudržné provedení článku článku 17“ vydala Evropská komise až tři dny před vypršením lhůty pro implementaci. Dokument rozšiřující původních deset odstavců na víc než dvacet stran dokazuje, o jak citlivé téma jde. Dopady směrnice si stále není jistý ani český stát, což dokazuje nekonkrétní vládní hodnocení dopadů regulace neboli RIA.

Čekání na rozsudek

Ministerstvo kultury, které připravilo tuzemský návrh, chce v případě článku 17 postupovat už tradičně minimalisticky: zkopírovat to nejnutnější. Někteří zainteresovaní aktéři ale soudí, že to bude v praxi znamenat právní nejistotu. Zákon totiž pracuje s různě vyložitelnými pojmy jako „nejlepší úsilí“ či „vysoké odvětvové standardy“, které musejí platformy uplatnit při snaze autorsky chráněný obsah blokovat. Obecnost pojmů může vést k absenci reálných dopadů, soudí zástupci držitelů práv. Naopak podle provozovatelů platforem může neurčitá legislativa způsobit nesplnitelné požadavky, a to zejména pro lokální firmy. Směrnice totiž míří primárně na globální platformy typu YouTube či Facebook, které své systémy copyrightu už dávno draze vyvíjí, přesto ani jejich umělá inteligence vzhledem k nuancím třeba v případě satiry nepracuje spolehlivě.

Ministerstvo kultury spoléhá na princip proporcionality, který má být klíčový při posuzování „nejlepšího úsilí“ u různých platforem. Obecnost pojmů pak považuje za nezbytnou vzhledem k cíli sjednotit evropský trh, konkrétní výklad proto očekává od unijních institucí. Vládní Piráti s tímto postupem ale nesouhlasí a chystají pozměňovací návrh, který by některé pasáže konkretizoval. V praxi chtějí těžiště sporu mezi svobodou projevu a autorským právem přenést víc na první stranu, když zdůrazňují práva uživatelů, které zmiňuje i programové prohlášení. Podporu ostatní stran si ale – narozdíl od dalšího pozměňovacího návrhu, týkajícího se vztahu médií a platforem – podle svých zástupců nejsou příliš jistí.

Situaci navíc může ještě změnit rozsudek Soudního dvora Evropské unie, který brzy rozhodne o žalobě Polska, které požaduje zrušení klíčových části článku 17 - podle polské vlády totiž představuje „preventivní cenzuru“. Soud patrně o zrušení článku nerozhodne, může ale měnit zmíněné pokyny Evropské komise, na něž se dnes spoléhá české ministerstvo kultury, jakkoliv mu někteří vyčítají, že se v samotné předloze neotiskly. Rozhodnutí soud přednese 26. dubna, poslanci mají čas na podávání pozměňovacích návrhů tuzemské novely do 19. dubna. Sněmovní diskuse proto de facto teprve začíná, i když ministerstvo by s ohledem na to, že lhůta pro transpozici už uplynula, rádo vidělo novelu přijatou co nejdřív.

Poprvé a už nikdy 

Platformy a úložiště mají dosud pasivní roli. Lidé na ně nahrávají, co chtějí. Odpovědnost ale platforma nenese, dokud jí majitel práv nenahlásí, že nabízí i chráněné dílo. Tehdy ho platforma musí neprodleně odstranit, čímž je věc vyřešená, dokud se celá situace neopakuje. Poměry se ale změní. „Kdo konkuruje Netflixu či Spotify, ten si bude muset nově sám aktivně sehnat licence k obsahu, který se u něho může vyskytnout. Když jim licenci nedají, bude muset, opět na základě nahlášení nositele práv, nahraný obsah zablokovat a zabránit opětovnému nahrání,“ říká vedoucí oddělení autorského práva na ministerstvu kultury Adéla Faladová.

Už tedy nepůjde o jednorázové zablokování konkrétního souboru na základě upozornění, nově se platforma musí postarat o trvalou nedostupnost díla. Situace se přitom liší mezi velkými a malými platformami: prvním z nich můžou majitelé práv předem poslat seznam zapovězených děl, u druhých z nich musí čekat na první upozornění, po kterém ale následuje tentýž stav: už nikdy víc. 

Právě o tom, jak toho mají provozovatelé dosáhnout, se vede už několik let bouřlivá debata. Platforma totiž současně nesmí mazat nechráněný obsah a musí dodržovat výjimky na pomezí autorského práva, jako jsou parodie či memy. Nahrávaného obsahu je ale příliš, musí ho proto kontrolovat umělá inteligence, která má s výjimkami problém. Směrnice navíc výslovně zakazuje procházení obsahu a preventivní mazání. To ale míří proti požadavku znepřístupnit dílo i bez vyzvání, přičemž takový požadavek vyžaduje všeobecný dohled, připomíná odborný web ePrávo. Zákon nabízí zdánlivě jednoduché řešení: platforma neponese automaticky odpovědnost za každé porušení autorských práv, musí ale „v souladu s vysokými odvětvovými standardy odborné péče vynaložit nejlepší úsilí k zamezení nahrání díla, o kterém mu autor poskytl relevantní a nezbytné informace“. Co to znamená, návrh zákona nespecifikuje, což se nelíbí Pirátům, kteří historicky proti směrnici vystupovali a teď tvrdí, že chtějí aspoň zmírnit její dopady. 

„Snažíme se dát poskytovateli návod, co znamená nejlepší úsilí. Existují dva pohledy. My se stavíme na stranu uživatele, aby byl upřednostňovaný ve sporných případech, aby nedocházelo k nadměrnému blokování,“ avizuje obsah pozměňovacího návrhu náměstek ministra kultury za Piráty Ondřej Chrást. Konkretizaci pojmů požadují i aktéři, kterých se má novela týká. V Česku bývají dopady spojované hlavně se známým úložištěm Ulož.to, jehož spolumajitel Jan Karabina proti stávajícímu návrhu vystupuje i z pozice předsedy Evropské asociace poskytovatelů cloudových služeb. „Zákon říká, ať zařídíme, aby nedocházelo k porušování autorského práva, a zároveň ochráníme všechny výjimky – a použijeme k tomu ‚nejlepší úsilí‘. Co to ale je?“ ptá se Karabina. Podobně mluví i Radim Horák, kterému patří firma Weemazz, která pro Českou televizi, Novu nebo HBO monitoruje autorsky chráněný obsah na úložištích. Horák by rád viděl konkrétnější popis „relevantních a nezbytných informací“, které mají majitelé práv či jejich zástupci zasílat platformám. „Není definované, co všechno to musí být. Denně pošleme na Ulož.to deset tisíc požadavků na smazání. Kdyby chtěli o každém z nich informace navíc, bude to celé ještě složitější. Bojím se, že to povede k obstrukcím a skulinám,“ říká Horák.

České ministerstvo chce být eurokonformní

Ministerstvo kultury ale specifikaci pojmů nepožaduje za žádoucí. „Můžeme se dostat do situace, kdy si vymyslíme definici, soudní dvůr Evropské unie to ale vyloží jinak a budeme mít problém. Když necháme pouze pojem ‚nejlepší úsilí‘ použitý ve směrnici a soud vyloží, jak se má chápat, naše znění zákona stačí a v praxi si každý přečte detaily v judikátu,“ popisuje Faladová. Chrást ale nesouhlasí. „Myslíme si, že je principiálně špatně přijímat legislativu s tím, že je tak neurčitá, že ji má vykládat soud. Zákonodárce by se měl snažit být konkrétní,“ říká náměstek. V zákoně by také rád viděl explicitně řečené, že není „povinností aktivně sledovat a filtrovat veškerý obsah“.

„Obecnou povinnost dohledu“ směrnice zapovídá, v českém návrhu se zmínka o tom objevuje pouze v důvodové zprávě. Podle ministerstva v zákoně být nemusí, protože jde o obecný princip internetového práva. Analýza dopadů RIA ale zmiňuje technologické postupy, které by mohly být s touto částí směrnice v rozporu, jak napsala Lupa, neboť vyžadují procházení nahrávaných souborů. Podle Faladové ale bude stačit kontrola metadat, podle nichž už se stejně na portálech vyhledává. „Když něco nazvu Ostře sledované vlaky a doplňujícím indikátorem bude velikost souboru odpovídající celovečernímu filmu, bude zřejmé, že nejde například jen o fotku z filmu použitou pro parodické komentování aktuální události,“ soudí Faladová.

Karabina z Ulož.to namítá, že se diskuse zaměřují na video, to ale není všeobjímající. „Autorsky chráněné jsou i 3D modely, mody do počítačových her. Co máme dělat s taneční hudbou? Co seminárky a referáty, které často kopírují Wikipedii nebo přímo knihu, a necitují? Jaké jsou ‚vysoké odvětvové standardy‘ pro knihy? Jaké pro výkresy v AutoCADu? Teď si nedovedu představit, co po nás bude zákon chtít,“ říká Karabina s tím, že český návrh pro svou stručnost nemůže oproti propracované implementaci Německa v praxi fungovat.

„Novelu chceme zjemňovat. Taháme za kratší konec, nejsme si jistí podporou, ale budeme o tématu mluvit. Nechceme se dostat situace, kdy se umělé inteligenci něco znelíbí a člověk to bude muset složitě nahrávat zpátky,“ uzavírá náměstek za Piráty Chrást. „Uvidíme, do jaké míry se nám podaří Pirátské straně vysvětlit, že bude lepší nechat normu ve stávající podobě a vykládat ji eurokonformně. To znamená v souladu s judikátem a pokyny Evropské komise, protože ani komise nevylučuje, že bude muset své pokyny podle judikátu Soudního dvora Evropské unie upravit,“ odpovídá Faladová. Soud má rozhodnout třeba o tom, jestli musí platformy odstraňovat i „obsah způsobilý vyvolat nositeli práv značnou hospodářskou újmu“. To říkají pokyny, požadavek ale rozporoval generální advokát při Soudním dvoru Evropské unie představující „předvoj“ soudu. Podle generálního advokáta se má od mazání v nejednoznačných situacích upustit, omezit se má na „totožný“ nebo „rovnocenný“ obsah. Rozsudek soudu tak bude klíčový, poslanci si ale dali lhůtu na podání pozměňovacích návrhů přesně týden před tím, než padne.