Moderátor je strážcem obsahu. Až pak nestrannosti

Co je moderátorsky lépe zvládnutou politickou diskusí? Taková, kde hosté mají možnost pronést srovnatelný počet replik, mluvit po srovnatelnou dobu a nebýt přitom přerušováni, anebo taková, kdy připravený moderátor dokáže obratem korigovat hosta a udržet diskusi u nastolených témat? Jsem přesvědčen, že druhý přístup by měl být upřednostňován.

V průběhu více než dvou desítek let výzkumné praxe zkoumání politických diskusí jsme se s kolegy při konfrontaci s mediálními praktiky nesčetněkrát setkali s tu více, tu méně korektní kritikou. Redakční profesionálové v minulosti namítali, že obsahový výzkum je univerzitní kratochvílí „ve věži ze slonoviny“, nebo jsme opakovaně slýchali, že se jedná o mechanické uplatňování metriky „pět minut pro Židy a pět minut pro Hitlera“.

Vzhledem k tomu, že se v posledních desetiletích do veřejného prostoru dostaly i analýzy, které postupovaly právě takto, občasné apriorní kritice vůči obsahovému výzkumu ze strany novinářů se tolik nedivím. Na druhou stranu, byla to samotná média, která při snaze demonstrovat svůj rovný přístup v politických diskusích mátla veřejnost časomírou udávající, jak dlouho hovořili jednotliví političtí hosté. Chápu potřebu prezentovat přímý údaj divákům, ale prosté měření času není ničím jiným než střelou do vlastní nohy.

Korektně vedenou politickou diskusi bychom v ideálních podmínkách skutečně mohli popsat tak, že moderátor precizně zdrojuje svá tvrzení, klade hostům otázky v podobné míře konfrontačnosti a celkové četnosti – to je uděluje srovnatelný prostor. Lpění jen na naplnění těchto formálních znaků, ať už ze strany redakce nebo ze strany externího analytika, by však bylo projevem zrádné a neadekvátní hyperkorektnosti. Tu přitom nelze zaměňovat za vyváženost či nestrannost, což jsou aspekty, které odborná i laická veřejnost oprávněně žádá především po médiích veřejné služby.

Platforem, kde mohou politici uveřejnit cokoliv bez jakékoliv kritiky či omezení, je nesčetně. Profesionální média v čele s médii veřejné služby nemohou jinak než se od tohoto informačního návalu odlišit. Jinak by setrvala v časech porevolučních diskusí, kdy rolí moderátora bylo prosté udělování slova. Z uvedeného nevyplývá nic jiného než potřeba se zaměřit na kvalitu obsahu, a to i v takto zúženém pohledu, to je na kvalitu diskutovaného obsahu.

Zatímco pro média komerční je aplikovaný přístup otázkou jejich volby v zákonných mantinelech, pro médium veřejné služby z výše řečeného vyplývá povinnost primárně strážit obsah, až sekundárně formu! Prezentuje-li host repliky vnitřně rozporné (například „nikdy bych naše vojáky do Polska a do Pobaltí neposlal“), obsahující dezinformační narativy, zjevné nepravdy („odvolám vládu“) či dramatická zjednodušování („generál chce válku“), musí následovat zásah moderátora. Ten nemůže mít v takový moment jinou podobu než okamžitou konfrontaci hosta protireplikou. Nastává tudíž situace, kdy zvýšená konfrontace vůči danému hostu je determinována obsahem jeho vystupování.

Formální nebo obsahová nekázeň hosta se musí nutně promítat do zvýšených hodnot přerušování jeho replik ze strany moderátora a může vyústit taktéž do zvýšené konfrontačnosti. Pokud požadujeme sebevědomá informační média, jinými slovy žádáme, aby byla primárně strážcem obsahu. Musíme tedy přiznat i moderátorovi právo obsah hájit, a to i kdyby měl obětovat nestrannost. Hyperkorektní formalistický přístup by vyléval s vaničkou i dítě, kterým je kvalitní novinařina, respektive veřejná hodnota v případě médií veřejné služby.

Pavel Herot

Autor textu Pavel Herot je ředitelem výzkumné společnosti Media Tenor

Komentář nevyjadřuje stanovisko redakce

Výzkumná společnost Media Tenor dodala Radě České televize jednu ze dvou aktuálně diskutovaných analýz SuperdebatyPrezidentského duelu, tedy dvou hlavních diskusních pořadů před volbami prezidenta v Česku ze začátku roku 2023. Rozbor uvedených pořadů dodali televizní radě profesor Jan Jirák a  docent Martin Charvát z Metropolitní univerzity Praha. Rada České televize se oběma analýzami zabývala na svém dubnovém zasedání, oficiální stanovisko na základě zmíněných, vyžádaných materiálů plánovala na svou květnovou schůzi, nakonec je odsunula až na červen.

Sdílejte