Národní federace hudebního průmyslu rozeslala v podobě PDF první číslo čtvrtletníku Svět vinylů, pro první kvartál 2018. Jde o přehled novinek, redakci vede Josef Vlček. „Vzhledem k rostoucí oblibě tohoto specifického formátu jsme přistoupili k této formě jeho propagace,“ vzkazují gramofirmy.

Nástup Netflixu a spol. šroubuje televizní rozpočty

Poznámky k tradičnímu jarnímu televiznímu veletrhu MIP TV v Cannes

Televizní veletrh v Cannes

Televizní veletrh v Cannes

Není podstatné, na jak velkém trhu působíte, ale jak dobré máte nápady a jak přemýšlejí ti, kteří mají peníze na jejich realizaci. Zdánlivě logická rozvaha je v televizním světě stále ještě něčím zcela novým, považovaným po desetiletí za utopickou představu.

Těžiště tvorby už je mimo USA

Od poloviny padesátých let se většina pořadů, prodávaných na mezinárodních trzích, točila ve Spojených státech a také non-fiction formáty, adaptované v řadě zemí, pocházely především z největšího světového televizního trhu. To už dávno neplatí, většina těch opravdu úspěšných non-fiction formátů je z jiných zemí, než ze Spojených států, ale i americká hraná tvorba je do značné míry na ústupu. Jedním z dobrých příkladů jsou talentové show – drtivá většina jich vznikla mimo americký trh, kde ovšem slavily ty největší úspěchy. Pořadů, které se adaptují, i u hrané tvorby stále přibývá. Proto nabyl na významu i obchod s formáty a ty největší produkční společnosti jako jsou Endemol Shine, Fremantle, Red Arrow nebo All3Media neúnavně pátrají po nových a nových nápadech na malých trzích, které vykupují, a zařazují do svého portfolia. Ale i firmy z menších zemí jsou úspěšné – třeba izraelské společnosti Armoza, Dori nebo Keshet. Posledně jmenovaná vyvinula před pěti lety seriál Hatufim, překládaný jako Prisoners of War. Podle něj vznikla jak americká adaptace Homeland (v Česku uváděný pod názvem Ve jménu vlasti), tak letos i ruská Rodina, a obě patří mezi nejúspěšnější projekty stanic, které je vysílají (Showtime v USA a Rossija 1 v Rusku).

Právě malé země najednou mají šanci uspět a oslovit diváky po celém světě. Týká se to nejen Izraele či Dánska a dalších skandinávských zemí, ale třeba i sousedního Rakouska. To prodalo k adaptaci do Spojených států dva komediální projekty – skečovou show z fiktivního městečka Bösterreich (Zlokousko) a politicko-společenskou satiru Vorstadtweiber (Paničky z předměstí). Přibývá případů, kdy se z malých trhů šíří zajímavé formáty soutěží, reality TV, ale i publicistiky. Ta je v poslední době zvláště žádaná – jak politické pořady, tak spotřebitelské magazíny se teď v Cannes těšily značnému zájmu.

Do původní tvorby investují i malí a volně vysílající

Trendy, které je možné sledovat už více než deset let – tedy růst investic do hrané tvorby, přenesení postupů typických pro filmovou tvorbu do televize, angažmá slavných tvůrců (scenáristů, režisérů, herců) pro televizní projekty -, dostaly v poslední době další výrazný impuls. Je jím souboj mezi placenými televizními službami a internetovými nabídkami, jakou představuje například Netflix. Důsledkem je stále větší množství exkluzivních pořadů natáčených s nebývale vysokými rozpočty.

Tradiční televize není Netflixem a dalšími službami podobného typu zatím nějak výrazně ohrožována. Podle čerstvého průzkumu TV Re[defined], provedeného na vzorku více než 10.000 lidí v řadě zemí světa společností Viacom, se ukazuje, že pro více než 60 % diváků ve věkové skupině 6 až 34 let je sledování lineární televize první volbou, jíž dávají přednost před monitorem počítače nebo jiným koncovým zařízením.

To ovšem neznamená, že by klasická televize neměla problémy s programovou nabídkou. Právě naopak – udržet zájem diváků ve velké konkurenci znamená být atraktivnější, nápaditější a inovativnější než ostatní, ale také nabízet stále více pořadů v podobě eventů, tedy událostí vysílaných živě (udělování cen, soutěže a podobně) nebo majících exkluzivní charakter (rozhovory s výjimečnými lidmi a na výjimečná témata, premiéry nákladných projektů hrané tvorby velkých nákladných dokumentů), což vede i k flexibilnějšímu sestavování programových schémat.

Televizní veletrh v Cannes přinesl novinku, velkorysý westernový projekt Texas Rising

Televizní veletrh v Cannes přinesl novinku, velkorysý westernový projekt Texas Rising

Velký zájem byl v Cannes upřen na projekty hrané tvorby, které by ještě před pár lety nemohly být realizovány vzhledem k vysokým nákladům. Například tu byl prezentován giganticky pojatý pětidílný seriál Texas Rising, western zachycující bitvu o Alamo je, ač jde o čistě televizní projekt, natočen v systému Cinemascope a do hlavních rolích byla obsazena řada filmových hvězd jako Ray Liotta, Brendan Fraser nebo Kris Kristofferson. Sérii natáčí britská ITV Studios a financuje placená stanice History, známá spíše svými dokumenty než hranou tvorbou.

Novým trendem je, že placené televizní stanice či skupiny odmítají přeprodávat práva k takto exkluzivním projektům někomu dalšímu – například Netflixu – a snaží se je umístit na vlastní platformy videa na vyžádání.

Ale obrovské a komplikované projekty realizují i volně vysílající stanice a mezi nimi i televize veřejné služby. Důvodů je hned několik – diváci, koncesionáři, očekávají, že se poplatky využijí i k tomu, aby televize vytvořila prestižní dílo, s nímž uspěje na mezinárodním kolbišti, ukáže v zahraniční, že je schopná vytvořit seriál či minisérii, která bude zajímavá i pro diváky v řadě jiných zemí. Většina těchto projektů vzniká v koprodukci s jinými televizemi či produkčními společnostmi a návratnost části investic, třeba prodejem práv do zahraničí, je tudíž pravděpodobnější. ZDF chce například točit ve spolupráci s partnery z USA a Itálie šesti- až osmidílný epos o Alexandrovi Velikém, jedna epizoda má stát kolem 4 milionů dolarů. Na začátku veletrhu oznámila francouzská největší komerční stanice TF1, že navázala spolupráci se společností NBC Universal a budou společně vyrábět hranou tvorbu, zejména pak seriály.

Ostatně Jan Hus, třídílný film, který vyrobila v koprodukci Česká televize, ukazuje, že potenciál k mezinárodním projektům je na každém televizním trhu.

Archiv přináší nové peníze

Zajímavým vývojem prochází i druhý největší televizní trh svět – německý -, na němž se začaly projevovat v podstatě tytéž trendy, jako před časem v USA. I malé stanice působící v oblasti placené televize investují do původní tvorby. Například německá verze americké kabelové stanice TNT prezentovala v Cannes krimi sérii Weinberg, kterou nasadí na podzim do vysílání; náklady dosáhly téměř 4 miliony eur. Seriály pro německé klienty chtějí ale produkovat také Netflix nebo Amazon Prime Video. Vedle toho se zvýšený zájem o obsah pozitivně odráží na hospodaření etablovaných volně vysílajících stanic – jsou schopny prodat z archivů i to, o čem se leckdo domníval, že už znovu zpeněžit nelze. Tak například ZDF Enterprises, odnož německé veřejnoprávní ZDF, podle berlínského deníku Taz v minulém roce prodejem práv na starší pořady dosáhla 17 % celkového obratu.

Někteří odborníci si kladli v Cannes otázku, jak dlouho bude ještě enormní nárůst investic do televizních produkcí pokračovat a zda i na velkých trzích, jako je německý nebo francouzský, jsou investice v řádu desítek milionů eur z dlouhodobého hlediska ekonomické. Debatu ale poněkud zastínila informace o tom, že ti největší hráči rozhodně na nějaké šetření nepomýšlejí. Netflix hodlá podle dohadů společnosti BBC Capital Markets letos investovat celosvětově do výroby nových obsahů více než 3 miliardy dolarů.

A údajně porostou společně i výdaji i příjmy těch, kteří nakonec na trhu s videem na vyžádání zůstanou. V roce 2020 má být podle odhadů studie, zpracované pro Evropskou komisi, obrat služeb nabízejících video na vyžádání v Evropě 5,5 miliardy dolarů.

Na závěr konstatování, které v podstatě lze spojit s kterýmkoli televizním veletrhem v posledních letech. Přibývá stanic pro děti a po obsazích, které by mohly nabízet, je obrovský hlad. Bez nadsázky platí totéž, co o přírodopisných dokumentech – prodat se dá v podstatě cokoliv.

Autor pracuje na pozici specialista-analytik formátů v České televizi