„Nechat útok na Lidice nepřichází v úvahu!“

Hana Lipovská. Foto: Vojta Herout

Hned na čtyřech jednáních od července do října se radní České televize věnovali loňské reportáži Reportérů ČT, podle níž lidická obyvatelka týden před vyhlazením obce za druhé světové války udala svou podnájemnici, Židovku Štěpánku Mikešovou, která až donedávna chyběla v seznamu obětí z Lidic. Reportáž přitom už dřív posuzovaly všechny příslušné instance, které neshledaly porušení zákona či kodexu. Téma ale znovu po svém červnovém příchodu do rady otevřela Hana Lipovská, blízká spolupracovnice Jany Bobošíkové, která se v kauze od začátku angažuje. Když Lipovská neuspěla s opětovnými stížnostmi na obsah, chtěla od dozorčí komise Rady ČT podrobný přehled hospodaření navazující reportáže Reportérů ČT, která letos v lednu shrnovala vývoj kauzy a přímo pojednávala i o roli Bobošíkové. Někdejší předseda Rady ČT René Kühn její požadavek odmítl jako nepřijatelný a radní Zdeněk Šarapatka to považuje za zneužití postavení člena Rady ČT a porušení zákona o České televizi a v otevřeném dopise poslancům vyzývá k odvolání Lipovské z rady. 

Reportáž Miroslava Petráčka V předvečer tragédie se opírá o vědeckou publikaci Lidice – Zrození symbolu (vydala Academia) z roku 2016, jejíž autor, Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd, přímo na kameru promlouvá. Kritikům v reportáži chybí víc historických pohledů na událost, případně slovo „údajně“ před zmínkámi o udání. Žádný podobný zdroj s relevancí Kynclovy knihy ale neexistuje. Reportáží se navíc už loni zabývala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, podle níž jsou zdroje použité v reportáži doložené a spor je na úrovni historicko-vědeckého zkoumání. Letos v únoru kvůli reportáži zasedl Etický panel České televize, který části kritiky přitakal, když jeho členové „postrádali alespoň stručnou zmínku o tom, že na události prezentované v pořadu existují v historické obci i jiné náhledy“, porušení Kodexu ČT ale neshledal.

Připomeňte si reportáž V předvečer tragédie

Stejně usoudila i samotná Rada České televize, když v únoru jednomyslně schválila odpověď stěžujícímu si poslanci Aleši Juchelkovi (ANO). V ní konstatuje, že „nedošlo k porušení Kodexu ČT ani zákona o České televizi“. Pro tehdy hlasoval i současný místopředseda televizní rady Daniel Váňa, další kritik reportáže, který se letos v létě přidal ke snahám Lipovské, aby se Česká televize za Reportéry ČT omluvila.

To se zatím nestalo. Postup Reportérů ale musel před radními od té doby vysvětlovat jejich šéf Marek Wollner a radní předčítali dopisy dětí i vnoučat někdejších aktérů.

„Ve střetu zájmů je každý občan“

„Já jsem ve střetu zájmů, stejně by měl být i kdokoliv tady, protože kdokoliv sáhne na Lidice, ocitá se ve střetu zájmů s každým občanem. Nechat volně plynout útok na Lidice nepřichází v úvahu!“ prohlásila radní Lipovská na červencovém zasedání kontrolního orgánu České televize. Odpovídala tehdy radnímu Šarapatkovi, který odmítal její návrh na omluvu divákům ČT a obyvatelům Lidic a upozorňoval právě na její střet zájmů. Lipovská je totiž analytičkou a členkou správní rady Institutu svobody a demokracie, jehož ředitelkou je Bobošíková. Společně nedávno vydaly knihu a publikují komentáře týkající se dění v radě.

Jana Bobošíková přitom byla až do konce července předsedkyní lidické organizace Českého svazu bojovníků za svobodu. Oblastní organizace se v létě rozpustila, místo ní vznikl spolek Lidice Memory, jehož členkou je i samotná Lipovská či starostka Lidic Veronika Kellerová, spoluautorka stížnosti k radě pro vysílání, kterou podepsala i Bobošíková. Bobošíková je zároveň jednou z nejdůležitějších aktérek kauzy, jež vedla i k odchodu ředitelky Památníku Lidice Martiny Lehmannové a 10 z 16 tamních odborných pracovníků. Ti se podle svého prohlášení nechtěli podílet na „návratu normalizačního výkladu dějin, neústupně hájenému Českým svazem bojovníků za svobodu“.

Předsedkyní tamní oblastní organizace se Bobošíková stala v roce 2015. Tehdy na protest proti jejímu zvolení vystoupily z organizace poslední tehdy žijící lidické ženy – Miloslava Kalibová, Milada Cábová a Jaroslava Skleničková. Dnes žije pouze poslední jmenovaná, která se ředitelky Lehmannové v otevřeném dopise zastala. „Věřím a doufám, že už minuly časy, kdy byly naše lidické osudy ideologicky vykládány a účelově manipulovány,“ píše Skleničková v textu zveřejněném v Deníku Referendum. Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) ředitelku přesto vyzval k odstoupení, řekl, že „postrádá empatii“. Lehmannová totiž odmítla odsoudit Kynclovo zjištění a stejně tak reportáž, v níž sama říká, že by měla být Mikešová připomenuta.

Podobně jako Zaorálek argumentují i kritici reportáže - radní Lipovská či poslanec Juchelka -, když poukazují na necitlivé načasování televizního příspěvku na den pietního výročí a hlavně na dopady kauzy na pozůstalou osmaosmdesátiletou Marii Šupíkovou, dceru Alžběty Doleželové, které podle zápisu v pamětní knize četnické stanice Buštěhrad Mikešovou udala.

Dcera Doleželové v pořadu Bobošíkové

Marii Šupíkovou přitom původní reportáž jmenovitě nezmiňuje. Jmenována je až v navazující reportáži Reportérů ČT pojmenované Historie na přání, která letos v lednu shrnovala vývoj kauzy a okolnosti odchodu ředitelky lidického památníku. Jako první ovšem o Šupíkové informovala Bobošíková, když ji přivítala loni v říjnu ve svém internetovém pořadu JB Talk v epizodě opatřené titulkem Reportéři ČT drsně lhali o mé zabité mamince. Je to neúcta k zavražděným. Strašně mě to zdrblo.“ – říká přeživší vypálení Lidic Marie Šupíková. Šupíkové se v té době začal zastávat i místopředseda volebního výboru Juchelka, který podal zmíněnou stížnost k Radě České televize.

V první reportáži Reportérů ČT Šupíková vystoupit nechtěla s odkazem na své zdraví, o zjištění historika Kyncla ale věděla, napsal v odpovědi na stížnost starostky Kellerové už loni v létě autor reportáže Petráček. Nepadne o ní proto žádná zmínka. „Kyncl se s paní Šupíkovou několikrát sešel před publikací, několikrát jí dokumenty ukázal, ona mu řekla, že je musí publikovat, pokud je našel. Žádnou výtku paní Šupíkové proti knize jsem nezaregistroval,“ obhajoval postup v srpnu před radními dramaturg pořadu Wollner, který se podle svých slov od začátku zajímal, jestli žijí potomci. Marie Šupíková jeho slova následně napadne, k čemuž se ještě dostaneme.

Připomeňte si reportáž Historie na přání

Wollner přišel na srpnové zasedání kvůli diskusi na červencové schůzi, kde Lipovská téma poprvé otevřela. „Jako každý muslim musí do Mekky, každý občan České republiky by měl přijet do Lidic a tam se na místě bývalého kostela poklonit památce,“ prohlašovala radní a žádala o přijetí omluvného usnesení. Dnes už bývalý předseda rady Kühn spolu s dnes už bývalým místopředsedou Jaroslavem Dědičem namítali, že se radní se stížností nestihli dostatečně seznámit, a Lipovské postup neodpovídá zvyklostem. Přesto následovala víc než hodinová debata, na níž navázala srpnová schůze.

Akademie věd a Lidice Memory

Na srpnové schůzi Wollner spolu s ředitelem zpravodajství ČT Zdeňkem Šámalem radním vysvětloval, proč ve druhé reportáži padne spojení „údajné udání“, zatímco v první slovo „údajné“ chybí. Tento moment zdůrazňuje Lipovská, podle níž „právě toto adjektivum [míněno slovo ‚údajné‘ - pozn. red.] je kořenem celé stížnosti“. „V čase první reportáže neexistovala žádná diskuse. Existovala práce Kyncla zaštítěná Akademií věd a Památníkem Lidice, na jejímž základě bylo jméno Štěpánky Mikešové uvedeno na pamětní tabuli. Druhá reportáž reflektovala vzniklou diskusi,“ vysvětloval Wollner.

Absenci diskuse rozporuje od počátku radní – a od letošního června místopředseda – Váňa, bývalý ředitel komunikace Babišova hnutí ANO a historik působící na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze, kde se věnuje hlavně hospodářským dějinám meziválečného Československa. Od roku 2013 je též tamním tiskovým tajemníkem, média si ho všimla hlavně po přirovnání petice proti přednáškám členů někdejší Babišovy vlády ke „spisku kádrováka z dob Vasila Biľaka“. „Vy tam konstatujete fakta, jako by byla prokázaná. Postavili jste to na jednom jediném historikovi,“ vyčítal Wollnerovi místopředseda, který podobně mluvil už v únoru. Tehdy slíbil vyhotovit analýzu reportáže, tu připojil k zápisu až v srpnu. Váňa v několika bodech dochází k závěru, že reportáž porušuje Kodex ČT, zejména protože vychází z jediného zdroje.

Zjištění Kyncla kritici zpochybňují hlavně s odkazem na práci historika a archiváře pražského magistrátu Vojtěcha Šustka, který napsal do revue Slánský obzor o tématu údajného udání vlastní studii. Podle Šustka si četník svůj zápis zpětně vymyslel. „Ve skutečnosti Ressl zatkl Mikešovou ze strachu, že gestapo její židovský původ během druhého stanného práva odhalí, a on sám bude popraven za to, že Mikešovou kryl,“ vysvětloval Šustek v roce 2018 pro Info.cz.

Wollner Šustkovu práci odmítl s tím, že pracuje pouze s analogiemi, zatímco Kyncl s listinami: „Mně vadí v přístupu pana Šustka, že dělá historii na přání: pojďme to hodit na nějakého Ressla, protože to byl protektorátní četník, a je úplně jedno, že na to neexistuje žádný důkaz.“ V tom ho podpořili i ředitel zpravodajství Šámal a radní Šarapatka, který kritizoval zpochybňování vědeckých institucí. „My budeme říkat, že Akademie věd nic neznamená?“ říkal Šarapatka s odkazem na Kynclovo působiště. Podobně mluvil i Wollner, podle něhož nešlo o pouhý názor jednoho historika, ale zjištění, které prošlo oponentním řízením. To v případě Šustkovy práce neplatí.

Archivář Šustek následně Wollnerova slova rozporoval v rozhovoru pro Parlamentní listy a na facebookové stránce organizace Lidice Memory oznámil, že zvažuje právní kroky. Spolek Lidice Memory vznikl letos v létě poté, co se den po odstoupení Bobošíkové z vedení lidického Českého svazu bojovníků za svobodu rozpustila celá buňka. Členy nového spolku jsou podle webu zmíněný archivář Šustek, radní Lipovská i starostka Lidic Kellerová. Zdravici spolku poslal prezident republiky Miloš Zeman, jehož mluvčí Jiří Ovčáček býval členem lidické organizace Českého svazu bojovníků za svobodu a vyzývá k modlitbám za Lipovskou, s níž byl v červnu vyfotografován. Lipovská jejich společnou cestu hradní limuzínou tehdy označila za chybu, kdy sama mluvila o možném střetu zájmů. „Ta chyba mě mrzí o to více, že jsem si jako členka Rady České televize měla uvědomit střet zájmů, do kterého jsem se v ten moment dostala, a do automobilu, který je financován ze státního rozpočtu, nikoli soukromý, vůbec nenastoupit,“ zaznamenal její omluvu web Aktuálně.cz.

Dodejme, že jako druhý kritický zdroj Kynclovy práce bývá uváděn vojenský historik Eduard Stehlík, předseda Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kam byl nominovaný hnutím ANO. Stehlík letos na podzim neúspěšně kandidoval do Senátu jako nestraník za ODS a KDU-ČSL s podporou Svobodných, už v únoru se ale stal novým ředitelem Památníku Lidice, kde je spoluautorem současné expozice a o historii obce vydával popularizační publikace. „Obvinění paní Alžběty Doležalové z udavačství je nesmyslné. Dokument vznikl jako účelová záležitost sepsaná tři roky po těch událostech za zcela jiné politické situace v prosinci 1945, navíc četníkem, který 2. června 1942 prováděl v Lidicích zatýkání této ženy Štěpánky Mikešové,“ citoval Stehlíkova slova z února po jmenování ředitelem památníku web iRozhlas.

Protiargumenty shrnul v červnu v Lidových novinách jejich dnes už bývalý redaktor Petr Zídek: „Proti tomu ale stojí fakt, že Ressl získal hned po válce potvrzení o státní spolehlivosti, pokračoval dál ve své kariéře a žádnému vyšetřování nečelil. Není také jasné, proč by měl Ressl z udavačství obvinit právě Alžbětu Doležalovou, když prokazatelně věděl, že se z koncentračního tábora vrátila, a mohl tak být s tímto obviněním konfrontován.“ Podobně mluvil i Wollner, který ve svém komentáři reagujícím na rozhovor radní Lipovské pro Echo 24 navíc připomíná, že se „oficiální historiografie tomuto citlivému místu léta vyhýbala“. Činí tak s odkazem na Stehlíkův rozhovor pro Mladou frontu Dnes, kde nový šéf lidického památníku – stejně jako v DV TV – přiznává, že se příběhu Mikešové s ohledem na žijící a s nimi spojenou etickou stránku vyhýbal, byť o něm věděl.

Lipovskou teď zajímá cena reportáže

Radní Hana Lipovská v srpnu kritice Šustka a jeho práce s pouhými analogiemi přitakala, přesto se dál dožadovala omluvy, když se vracela k posunu mezi reportážemi ve slovu „údajné“. 

Její pokračující otázky na Šámala s Wollnerem kritizoval radní Šarapatka s poukazem na zákon o České televizi, podle něhož „rada ani členové nesmějí přímo zasahovat do výroby televizních pořadů“. Nesouhlas s nekončící debatou a její formou vyjádřil i René Kühn. „Osobně jsem přesvědčený, že zasedání Rady ČT není procedurální půdou pro tento způsob řešení,“ prohlásil tehdejší předseda a připomněl, že se tématem zabývaly všechny dostupné instance. Také poukázal na bezprecedentní množství času věnovaného jedné stížnosti, o které přitom diskutovali de facto pouze radní Váňa, Šarapatka a Lipovská. Výjimečně se zapojil radní Jiří Kratochvíl, z něhož se v posledních měsících stal velký kritik počínání veřejnoprávní televize, když na srpnové schůzi navrhl jako první odvolání dozorčí komise, k němuž nakonec došlo v polovině listopadu na popud Lipovské.

Na Kühnem popsané vyčerpání možností narazil i místopředseda Váňa, když žádal radní o výzvu k opětovnému projednání reportáž Etickým panelem ČT, poradním orgánem svolávaným generálním ředitelem ČT Petrem Dvořákem, případně Editoriálním panelem ČT. K němu ale mohou podávat pouze podněty samotní redaktoři ČT, připomněli Kühn s Dědičem. „Vážně uvažuju o tom, že jako místopředseda navštívím paní Šupíkovou a omluvím se jí, že jsem nedokázal v tom, o čem jsem přesvědčený, že je špatně, udělat víc,“ ukončil své snahy Váňa. To následně vykonal, jak oznámil radním na prvním říjnovém zasedání, konaném v Brně. „Celou tu záležitost beru pro mě osobně za vyřízenou,“ prohlásil pak.

Radní Lipovská stejně jako on připojila k srpnovému zápisu ze schůze Rady ČT své stanovisko, ve kterém prochází údajné argumentační fauly ve druhé reportáži. Celá rada pouze přijala usnesení, že diskutovala o kauze Lidice. Lipovská nadto ovšem oznámila, že zažádá dozorčí komisi „o podrobné informace k rozpočtu“ druhé reportáže. „Ta by patrně nevznikla, nebýt toho problému ve slově údajně a ve slově udavač,“ prohlásila Lipovská. Naznačila tím, jak se bude chtít nadále v kauze domáhat „naplňování veřejnoprávní služby“, když neuspěla s obsahovými stížnostmi - učiní tak dohledem nad hospodařením. (Vedle inkriminované reportáže zajímalo Lipovskou ještě financování třech konkrétních dílů Fokusu Václava Moravce.)

Požadované dokumenty tehdejší dozorčí rada odmítla vydat, jak uvádí Info.cz s odkazem na Šarapatkův dopis vyzývající poslance k odvolání Lipovské z rady. Jak ale poznamenává redaktor a donedávna člen Rady ČT Vratislav Dostál v předchozím textu, okolnosti se mezitím změnily: „Část vedení rady rezignovala a to příští může Lipovské jít v tomto ohledu podstatně víc ‚na ruku‘. Totéž platí o dozorčí komisi.“

Dopisy to nekončí

Lipovská téma Lidic zvedla zatím naposledy na druhé říjnové schůzi Rady ČT, když s pověřením tehdejšího předsedy Kühna přečetla dopis Šupíkové adresovaný všem radním (publikovaly ho Parlamentní listy). V něm Marie Šupíková rozporuje Wollnerova slova z letošního srpna: „Nemohu se smířit s tím, že se od České televize veřejné omluvy za jednoznačné tvrzení, že moje maminka způsobila smrt člověka, nedočkám. […] Není pravda, že nemám problém s obviněním mojí maminky z udavačství, jak nepravdivě na vašem jednání tvrdil pan Wollner.“

V reakci na Lipovskou promluvil radní Šarapatka, na kterého se obrátil Evžen Ressl, vnuk četníka, který si podle archiváře Šustka a dalších udání vymyslel. Šarapatka přečetl pro změnu jeho dopis (je dostupný na webu Forum 24, kde je Šarapatka pravidelným přispěvatelem). „Pan dr. Vojtěch Šustek svá obvinění mého dědečka a jeho kolegů ze záměrného zatčení Štěpánky Mikešové-Löwingerové a účelového poválečného udání Alžběty Doležalové z udavačství ničím nedoložil a pouze si je vymyslel. […] Očekávám, že naprosto nepodložené a účelové dehonestaci mého dědečka Evžena Ressla na půdě rady učiníte neprodleně přítrž,“ stojí v Resslově dopisu.

Ani čtení dopisů nejspíš nebylo uzavřením lidické kauzy. Podle zápisu rada eviduje stížnost na loňskou reportáž z letošního 14. října od Marie Šupíkové. Šustek poslal stížnost na pořad Reportéři ČT o dva týdny později. Vzhledem k současnému rozložení sil v radě a nadcházející volbě nového předsedy můžeme čekat, že k Lidicím se radní nevyjadřovali naposled. A jak napsala radní Lipovská 11. října na Facebook: „Udělám všechno pro to, aby náprava byla zjednána.“