Nechci s vaší firmou zachraňovat planetu

Zelených kampaní už bude pouze přibývat. Média by je měla uvádět na pravou míru.

Jak se zelené kampaně stávají všudypřítomnými, měla by si jich začít všímat i média.

Jak se zelené kampaně stávají všudypřítomnými, měla by si jich začít všímat i média. Photo by Jan Kopřiva on Unsplash

Politické jednání mívá různé motivace, někdy to ale vypadá, že za ním stojí truc. Sledovali jsme to během pandemie: někdo mně říká, že se mám nechat očkovat, a právě proto to neudělám. Ještě častěji vzdorování zaznamenáváme u environmentálních otázek: chtějí omezovat spalovací motory, a právě proto si pořídím Ford F-150 a dám si na něj nálepku naštvané Grety, protože lol, vy nuly. Nikdy jsem tomu příliš nerozuměl. Poslední dobou ale také mívám chuť zapalovat pneumatiky a lít vyjetý olej do jiskrné říčky. Mohou za to firmy, které na mě křičí „pojďme společně zachránit planetu“ a „kupujme certifikované ryby, ať zbyde i na naše děti“. Pseudoaktivisitický plurál podobných kampaní začíná být nesnesitelný, a to na něm není zdaleka to nejhorší.

Problém první: nabídka, která se nedá odmítnout. Zelené, udržitelné, ekologické a eco-friendly kampaně příliš často vyznívají vyděračsky. Působí zhruba takhle: nákup této o něco dražší eko-varianty je zcela dobrovolný, ale je vašem vlastním zájmu, abyste tak učinili, protože přece nejste zlí lidé, co chtějí svět s hořícími koalami. Sdělení rozumím, chci nakupovat uvědoměle! Nikdo mně ale zpravidla nevysvětlí, proč si mám připlatit právě za tohle. Pokud je eko-varianta tak zásadní, proč stále zůstává v nabídce i obyčejná verze? Člověk tak zůstává zmatený jako vždy, když dělá něco, co se má, důvody pro to ale v posledku nezná.

Všeobecná nejistota představuje druhý problém. Sžíravost pochybností o vlastních rozhodnutích, k nimž nemáme potřebné informace, jsme dobře poznali během pandemie. Trochu smrkám, antigen mám negativní, na PCR ale teprve čekám, mám jít na schůzku? Kdo ví! Ve světě odpovědného konzumu se to má podobně. Opravdu nákupem bio varianty udělám takový rozdíl, jako tvrdí kampaň? Kdo ví! Existují samozřejmě různé srovnávačenávody, jak nakupovat eticky, nastává ale pomalu čas, aby se slibům eko kampaní začala věnovat i tradiční média nebo nějaký Jan Tuna.

Nedávno takhle uvedly do patřičných mezí jednu z kampaní Hospodářské noviny. Odborníci v článku vysvětlují, že Penny ve své kampani Zachraňme včely není tak úplně přesné. Neméně zajímavé na celém případu ale bylo, že článek vznikl až potom, co jeho autor dostal na sítích kouř, protože původně nasdílel akorát samotné marketingové sdělení. To pouze ukazuje, jakou máme tendenci věřit v to lepší – a jak důležité je proto uvádět všudypřítomné kampaně na pravou míru. V mnoha ohledech ostatně vytváří náš obraz světa do větší míry než redakce.

Třetí problém je zdaleka nejdůležitější: všechno to odvádí pozornost od skutečně systémových řešení. Podporování místních farmářů a nakupování v sekáčích má bezesporu smysl, odpověď na klimatický rozvrat ale musí být o několik řádů větší. Činy jednotlivce mají velký dopad až tehdy, kdy bude dostatek jednotlivců občansky či politicky požadovat skutečnou environmentální odpovědnost států a korporací. Někteří skeptici přitom soudí, že na něco takového má málokdo kapacitu, neboť naše životy okupuje či naopak uspokojuje dumání nad (etickým) konzumem. Patrně to tak bude, stejně ale dává smysl upozorňovat na vypouštění balónků, které mají pouze odvádět pozornost.

Zelené kampaně budou s postupující klimatickou krizí stále intenzivnější. Klima se stává tématem číslo jedna, firmy na to pochopitelně reagují. Někdy skutečně změní svou praxi, často se ale jedná spíš o greenwashing, tedy zavádějící kampaň, která vytváří toliko zelený dojem. Podle jednoho z evropských výzkumů bývá téměř každé druhé ekologické tvrzeních firem zavádějící, nepravdivé či přehnané.

Média by měla na podobné případy upozorňovat s intenzitou, s jakou se věnují v posledních letech politickým dezinformacím. Problém není o nic méně závažný. Uvědomují si to i některé vlády. Ve Velké Británii vyšetřuje úřad pro hospodářskou soutěž pro podezření z greenwashingu tři módní značky, ve Francii budou muset firmy od příštího roku dokládat, jestli opravdu směřují k uhlíkové neutralitě, jak tvrdí v kampaních. Patrně tak vstupujeme do éry, kdy se hlavní fronta informačních bojů – rej dezinformací, misinformací a fact-checkerů – přesouvá do environmentální oblasti. Pokud tedy v téhle éře nežijeme docela nevědomky už několik dekád.

Vybírám z internetu

Jakub Ježek se na Voxpotu ponořil do zásadní otázky: proč děti přestaly chodit ven.

*

Šílenou detektivku o GRU a Itálii vydal investigativní portál Bellingcat.

*

Helena Truchlá na Aktuálně.cz shrnuje první výsledky německého experimentu s letní jízdenkou za devět eur.

*

Audiovizuální tip na dvě věci, které jsem stále neviděl, ale všichni kolem mě to doporučují: český dokument Zkouška uměním a americký seriál Zkouška. Obojí doporučují i přiložené recenze.

*

Český internet tento týden suverénně vyhrál twitterový účet FK Rokycany.

Prospero

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Prospero, podcast České spořitelny o budoucnosti Česka, který je součástí projektu Index prosperity