Nechme se provést k prvním vlastním krůčkům

Adam Gebrian říká, že nemáme navštěvovat místa, o kterých natáčí. To je sice pravda, neposlechnutí se ale také vyplácí – viz palác U Stýblů.

Patřím mezi lidi, které baví architektura, přestože o ní vesměs nic neví. Jediným poučením jsou (nejen) pro mě – videa Adama Gebriana. Kráčím městem v jeho stopách, rozhlížím se a napadají mě věci jako: „Já si myslím, že tenhle veřejný prostor je řešený fantasticky. Tady se někdo doopravdy zamyslel a výsledek stojí za to.“

Gebrian je svou popularizací urbanismu a architektury široce známý už spoustu let. Navzdory profláklosti na něj chci znovu upozornit. Dle mého totiž symbolizuje svébytný typ průvodce: člověka, který umožní rozkoukat se v nové oblasti a začít se v ní aspoň elementárně orientovat.

Gebrianova metoda se vyjasňuje už po pár zhlédnutých epizodách. Brzy totiž začnete rozeznávat opakující se motivy v jeho hodnoceních a poučeních. Jak stavba pracuje s přirozeným světlem? Z jakého materiálu je interiér? Vstupujte do veřejně přístupných staveb!

Nepozorovaně se tím v hlavě usazuje soubor pouček. Nejde přitom o předpřipravené názory na každé nové prostředí. Jsou to spíše vodítka, nástroje na samostatné pozorování. Sám Gebrian vyzývá: Nechoďte na místa, která vám ukazuju. Buďte zvídaví a objevujte vlastní! Protože se po několika zhlédnutých epizodách v hlavě začne rýsovat jakýsi kompas, je možné Gebrianův „rozkaz“ začít naplňovat.

Takového přístupu si všímám v rozličných oblastech. Dřív o podobné metafoře rád mluvíval Jakub: popisoval, jak si nočním sledováním Herbáře, Nigelly Lawson a dalších kuchařských pořadů začal – díl po dílu, recept po receptu – vykreslovat gastronomickou mapu. 

Mám dojem, že se takový přístup vymyká obvyklému uvažování nad učitelstvím, kdy proti sobě stojí stará, frontální výuka a progresivní vzdělání, kladoucí důraz na iniciativu žáka. Zmínění průvodci a průvodkyně stojí někde mezi. „Výuka“ je pevně v jejich rukou a není odvislá od vašem entuziasmu. Zároveň jde ale o opak biflování. Učíte se samostatně reagovat na nová prostředí ve městě, obejít se i bez návodného receptu…

Vůbec nejlepším příklad takové průvodkyně si nechávám na konec: je jí (v Příloze už zmíněná) lektorka jógy Adriene Mishler. Její třicetidenní kurzy na YouTube jsou vystavěné podle osvědčeného scénáře: pomalu budují zásobárnu cviků a aniž si toho pořádně všimnete, od svojí předcvičující se emancipujete. 

Velkolepým vyvrcholením je totiž poslední díl její série. Adriene tuto lekci ponechává bez výkladu. Můžete cvičit podle ní, nebo se můžete vydat svojí cestou. Je to stejné, jakoby se Adam Gebrian vydal na procházku městem a jen se tiše rozhlížel kolem sebe. Jen máloco se vyrovná pocitu, kdy si uvědomíte, že se neztratíte i bez starostlivého výkladu!

Telegraficky

Mluví tam mnoho skutečných lidí a celé to je nadmíru propracované – antropoložka Zuzana Trachtová pokračuje na webu Heroine se svou sérií textů o masturbaci. Tentokrát o ní, závislosti a půstech mluví hlavně muži.

*

Ondřej Trhoň s Milošem Hrochem vzpomínají na zesnulého teoretika fotografie Filipa Lába. Dojemné rozloučení můžete doplnit i záznamem Lábovy přednášky, kterou nahrála platforma Fresh Eye. 

*

Na sezonu grilování jsme vás tady už chystali, přesto ještě jeden tip, a sice na youtubera s nejmilejší intonací v Česku. Recepty a recenze grilů od PipMastera ukazují, o čem ráda mluví generace Z: není nic jako guilty pleasure, pouze pleasure.

*

Aneta Martínková ukazuje, že v populární hudbě najdeme tak pestrá pojetí lásky, že ulpívání na představách zapšklých francouzských intelektuálů je neodpustitelným hříchem.  

*

David Mattin vysvětluje, proč věnovat pozornost prototypu brýlí na rozšířenou realitu (AR) Spectacles. Jejich provedení je úsměvné jako internet na začátku devadesátých let. Mávnout nad nimi rukou by ale mohlo být stejně chybné, jako se posmívat divokým začátkům webu. 

*

Na webu n+1, jednom z nejlepších chytrých míst internetu, vyšel podařený text o střední Evropě, odkazu roku ’89 a ambicích neliberálních politiků. V zásadě se ptá: směřujeme do éry globalizace bez globalistů?

Ondřej Sliš & Jakub Jetmar

Nedělní přílohu internetu podporuje digitální bankovnictví George a jeho podcast