Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Neděle je dnem usebrání a sportovních příběhů

Sport hibernuje, dokumenty o něm ale dokážou být napínavější než samotná klání.

Vyrazili jsme do vyhlášeného pekařství v Říčanech. Měli vyprodáno.

Vyrazili jsme do vyhlášeného pekařství v Říčanech. Měli vyprodáno.

Ještě před vhledem do nitra sportovních soutěží je potřeba zpomalit a zamyslet se. Nad hudbou. Úpadkem liberalismu. Vlastním zánikem. A samozřejmě dobovými memy. 

Zvuk

Odposlechy (Pavel Klusák, Vltava)

Karanténa rozhlasovým pořadům a podcastům úplně nesvědčí, naznačují čísla. Pro mě to platí rozhodně. Mluvené slovo poslouchám hlavně během přesunů po městě. Ty jsou pryč a s nimi i moje zvuková rutina. Zůstávají pouze chvíle, kdy vařím nebo uklízím - a při nich potřebuju pouze českou produkci, protože anglicky musím dávat větší pozor, a to pak místo sklovaté cibulky vyjde spálená. Naštěstí zdroje jsou. Mým aktuální oblíbencem je archiv vltavských Odposlechů od hudebního publicisty Pavla Klusáka

Klusák svou jedinečnou dikcí vypráví o svých cestách po hudebních nikách. Ty nejsou díky poměrně osobnímu ladění pořadu tak vzdálené, i nehudební člověk tak může žasnout, co všechno lidé nahrávají a jak nad hudbou a zvuky uvažují. Zkuste čerstvý díl o černé avantgardě, zvucích laviny a přírody bez lidí nebo loňskou koláž zvuků z Šumavy.

Všechno ta hudba s výkladem budí i úklidu docela vzácné usebrání. Když jsem hledal, co to slovo - usebrání - pořádně znamená, narazil jsem na krásné zamyšlení z roku 2007 z rozhlasové redakce Náboženství. Jmenuje se Umění udělat si neděli. To se do naší Nedělní přílohy, myslím, docela hodí.

Je zvláštní slovo: usebrání. Je to slovo málo používané a přece v tomto slově genius jazyka přesně vyjadřuje potřebu duše. Usebrat se, shromáždit to, co bylo přehlédnuto, co se nebezpečně opomíjelo... Všimnout si kousku neděle, na který se zapomnělo. Který čekal... A který by se bez onoho usebrání rozplynul. 

The Hurricane Tapes (BBC, Steve Crossman, Joel Hammer)

Velká část zlatého fondu podcastů patří do žánru true crime. Tvrdím, že detektivní zápletka je vedlejší. Důležitější je sociální realita - prostředí, ve kterém se pohybujeme, barvitě vykreslená epocha. Ale dost abstrakce, ukažme si, co mám na mysli. Námětem podcastu The Hurricane Tapes je vražda tří bělochů neznámými černochy v zapadlém bistru v New Jersey. Hlavní obviněný: boxerská hvězda Rubin „Hurricane“ Carter. Vedle zápletky ale britští novináři servírují vhled do fungování americké justice, rasových vztahů a popkultury 60. let. Stovky a stovky hodin na produkci jsou moc dobře znát. A kdo se nechce ponořit do příběhu, může si ho nechat převyprávět od laureáta Nobelovky za literaturu.

Text

The most important of the least important things (Kenan Malik, Pandaemonium)

Nucená pauza ve sportovních utkáních poskytuje prostor promyslet, jak hluboké a jak důležité je propojení našich životů s fanouškovstvím. Krátký sloupek Kenana Malika ukazuje, jak je obyčejné podporování klubu důležité pro identitu člověka. Po přečtení se mi - i jako velmi vlažnému divákovi - po nějakém tom mači silně zastesklo.

Ostatně - všechny vznešené sentimenty spjaté se sledováním sportu si netřeba odepírat. Na Netflixu jsou přinejmenším dva dokumenty, které lze s klidným srdcem doporučit i lidem, které sport vlastně nezajímá. Mají totiž takzvané přesahy. Sunderland ‘Til I Die o mizerném fotbalovém klubu ohromí pečlivě budovanou estetikou, ve které se mísí okresní přebor s Premiere League. The Last Dance je svým způsobem přesný opak - namísto nekopů sleduje basketbalové Chicago Bulls na vrcholu slávy v devadesátých letech. Zde není třeba hýřit superlativy: sledovat Michaela Jordana s Denisem Rodmanem a Scottiem Pippenem je samo o sobě povznášející.

Revolta proti napodobování? Esej nad knihou Světlo, které pohaslo (Eszter Kovátsová, Kateřina Smejlaková, Salon Práva)

Dvě politoložky - Češka Smejkalová a Maďarska Kovátsová - polemizují s jednou z aktuálně nejzajímavějších knih o střední Evropě. Světlo, které pohaslo od Ivana Krasteva a Stephena Holmese neotřele hledá kořeny antiliberálního obratu, který prožívá střední Evropa. Osobně bych řekl, že analýza autorů platí hlavně pro Polsko a Maďarsko, projevy jejich teze o únavě z věčného napodobování Západu můžeme ale pozorovat i v tuzemsku. Knize, která má vyjít v českém překladu, se už v prosinci věnoval na stránkách téhož listu věnoval Petr Fischer. Ten k ní byl vstřícnější. Každopádně platí, že pandemie knize neubrala, spíš naopak.

Morbid Pleasures (Nathan Goldman, Lapham’s Quarterly)

Těšil jsem se, že dnešní Příloha bude mít sekci Kunsthistorie. Články, na které jsem se chystal, mě nakonec až tak nenadchly. Protlačování moderního umění jako zbraně za studené války – hodně popisné. Role umělců stranících se veřejného zájmu – nemastná neslaná.

O to překvapenější jsem byl z textu Nathana Goldmana o naší fascinací ruinami napříč historií. Vypadal totiž nej-nerdštěji. Ve finále se ale krásně četl, má široký záběr od středověku po klimatickou krizi – a navedl mě na povedený web Lapham’s Quarterly.

Memy

Xanax Smoothies (Instagram)

Před časem jsme odkazovali na tehdy zesnulou Elizabeth Wurtzel, autorku Prozakového národa (1994). O čtvrt století později není zdrojem výpovědí o době kniha, ale memová stránka na Instagramu pojmenovaná Xanax Smoothies. Staví na krátkých šotech z The Real Housewives, Keeping Up with the Kardashians a dalších kanonických pořadech a je velmi velmi vtipná. Snad jen dodáme, že něco je takzvaně NSFW

Jakub Jetmar

George

Nedělní přílohu internetu podporuje digitální bankovnictví George