„Nejsem novinář, a proto jsem důvěryhodnější“

Zdroj: Midjourney

Tucker Carlson, bývalý moderátor stanice Fox News, přenese svůj pořad na Twitter. Hvězda konzervativní scény svůj záměr oznámila pár dní poté, co za dosud nevyjasněných okolností odešla z nejsledovanější americké kabelovky. Může uspět i na sítí. Úsvit hybridní éry, v níž instituce definitivně přichází o své výsadní postavení, zatím však nevyhlížejme.

„Je to revoluce a obrovský problém pro tradiční média,“ komentoval novinku Michal Půr, mediální podnikatel, moderátor CNN Prima News a bývalý (hybridní) novinář. Rovnou oznámil, že hned jak Twitter spustí svůj předplatitelský program i v Česku, najdeme v nabídce i jeho podcast Insider. (Abonmá dosud Půr dosud nabízí na Patreonu, Gazetistu a HeroHero.) Odcházející šéfredaktor názorového webu Info.cz dodal několik poznámek o budoucnosti médií. Stojí za komentář.

V centru úvahy stojí možnost předplácení jednotlivých účtů. V Česku zatím nedostupnou funkci Půr vítá jako jedinečnou možnost, jak oslovovat široké publikum přímo na sítích. Už žádné sdílení odkazů na Patreon, lidé mohou platit pěkně přímo tady na Twitteru, kde tráví většinu času. Ve skutečnosti se však nejedná o nic nového.

Předplatitelský program už na Twitteru fungoval, stejně tak i na Facebooku. Obě platformy s nimi však na konci loňského roku pro nezájem sekly. Patrně lépe funguje takzvané členství na YouTube. V Česku na něj spoléhá třeba kanál Xaver Live. Tvůrci na YouTube přitom mají značnou výhodu: oproti půlmiliardovému Twitteru využívá videoportál pětkrát tolik lidí. Pokud tedy někdo čekal slovy Půra na „Substack na zatraceně velké dávce steroidů“, mohl už dávno využívat YouTube.

Chápu nicméně, že pro hodně lidí platí Twitter za internetovou domovinu, navíc povolí nepochybně ostřejší obsah než YouTube. Carlson, umný žonglér s krajně-pravicovými konspiracemi, se proto podle některých může výběrem předplatných a peněz z reklamy dostat až k částce, kterou mu zaručoval televizní kontrakt: 20 milionů dolarů ročně. Celkově Twitter s největší pravděpodobností nepřiláká tolik tvůrců, jako se to povedlo Substacku nebo Patreonu. Postrádá důvěru.

„Elon [Musk] buduje největší médium světa, jehož cílem je srazit na kolena mainstreamová média,“ píše Půr ve své tradiční hyperbole. Má pravdu v tom, že Muskovu motivaci představuje i zášť vůči tradičním médiím. Dává to najevo svými tweety i čachry s fajfkami a označováním, které vedly třeba veřejnoprávní stanici NPR k odchodu ze sítě. Právě Muskova nevyzpytatelnost zabrání tomu, aby podstatnější část tvůrců brala Twitter jak zdroj obživy. Šéf platformy se dušuje, že stojí i o levičáky. Hodně levičáků a liberálů skutečně zůstává na Twitteru závislých. Pro většinu z nich by ovšem bylo ostudou, kdyby měli ověřený účet a odváděli poplatky z předplatného nenáviděnému muži.

Půr roky opakuje, že sociální sítě ve skutečnosti představují média jako každá jiná. Stejně jako šéfka vydavatelství Czech News Center Libuše Šmuclerová tímto tvrzením přizvukují Danielu Křetínskému, zaměstnavateli obou dvou, který volá po přísné regulaci platforem, z níž by snad mohla profitovat upadající vydavatelství. Vždy se jednalo o nesmysl, který by popíral podstatu internetu. Kdyby sítě nesly za každý příspěvek stejnou odpovědnost, jako nesou vydavatelství za zveřejněné články, žádné Facebooky nikdy nevzniknou. Otevřenost všem by tehdy znamenala právní riziko, které by nikdo nepodstupoval.

Argument z Křetínského týmu proto nesmí sloužit k reformám internetového práva. Twitter pod Muskem však připomněl částečnou validitu pohledu, když nasvítil neskonalý editorský vliv na výběr obsahu. Platformy ho měly vždy, většina provozovatelů se snažila tvářit co nejvíc neutrálně, aby jejich politika nikoho neodháněla. Musk – továrna na kontroverzi – na zdánlivou neutralitu kašle, síť nasměroval doprava a její podstatnou část proměnil na pay-to-play. Kdo chce být vidět, musí platit. Zatím to nevypadá na úspěšnou transformaci. Vyhovuje pouze některým. 

Patří mezi ně i Carlson. Twitter mu může snadno přifouknout dosah nebo přímo poslat pár milionů. Peněz už majitel propálil dost, sdílí navíc moderátorovo populistické sdělení, které se stalo v posledních letech všeobecně populární: tradiční média neříkají celý příběh, přichází ovšem někdo odvážný a přináší skutečnou pravdu. Autentické poselství. Říká, co si skutečně myslí. Právě o tom bylo úvodní video moderátora.

Zvěstovalé údajně nezkreslené skutečnosti umí navodit pocit blízkosti. Spiklenectví. Sounáležitosti. Část publika jim proto naslouchá i ochotně platí. Nemyslím však, že půjde o rozhodující většinu. Rutiny a zásady tradičních médií sice můžeme mít za v lecčem přežité, v dlouhodobém horizontu nicméně napomáhají důvěryhodnosti zdroje. Institucím na druhé straně často chybí vřelost, schopnost budovat vztah, což otevírá peněženky. Jaký model převládne, nám pomůže ověřit i samotný Půr. Svým příběhem o tom, že už není novinář, nesvazují ho proto zbytné normy, a má tak i blíž k pravdě, pomrkává stejným směrem jako Carlson.

O směšování rolí v současné mediální komunikaci mluvil Michal Půr už před měsícem v rozhovoru pro Médiář, sledujte