Není škoda redukovat svaté město na kus žvance?

Kdybych měl říct, která knížka mi nejdůsledněji změnila život, neukázal bych na jímavý román ani filozofický traktát – ale na kuchařku Jeruzalém. Když jsem před dvěma lety odjížděl do Německa, přibalil jsem si ji jako čerstvý nákup a spolu s ní předsevzetí naučit se blízkovýchodní kuchyni. Obklopen tureckými večerkami, které mi poskytnou všechny potřebné ingredience, si vařením otevřu zbrusu nový obzor.

Po úvodu má přijít zápletka – v tomto příběhu se ale zbožné přání vyplnilo. I dávno po návratu z ciziny otevírám Jeruzalém jako alchymistickou příručku. Mám tím na mysli tajuplný charakter, který pramení z ryzí odlišnosti od všeho českého. Jde o nové vůně a kombinace chutí – hořká nasládlost tahini, aroma kardamomu, hutný datlový sirup… Nechávám se slepě vést do neznáma a pokaždé to stojí za to.  

K Jeruzalému se vracím z ještě důležitějších pohnutek: přes všechna jeho jídla je přetažená neviditelná vrstva dalších významů. U přípravy lilku čtu, že ho Židé používali, když nezbylo dost peněz na tradiční přípravu jater. Další recept prověřoval zručnost palestinských nevěst, na jiný nedají dopustit sefardské hospodyňky. Obyčejné jídlo je teleportem do starobylých čtvrtí a zkušeností. Halucinuji o nich nepřesně – což těm představám jen dodává na síle.  

Mohl bych psát i o tom, jak mě jeruzalémská kuchyně dovolila už mnohokrát hostit svoje blízké a střihnout si malopodnikatelskou roli ve vaření a rozvážkách hummusu. Ještě ale ke zmíněnému teleportu. Svůdnost jeruzalémských pokrmů má totiž co říct i o dalších oblastech života.   

Psal jsem o důležité vrstvě, která spočívá „na jídle“. Všímám si, že stejný potah ulpívá i na umění, které nás potom oslovuje mnohem víc než obvykle. Vezměme si píseň Touch Me od The Doors. Ta nemá příliš mnoho společného s psychedelií nebo klávesovými sóly, jaké jsou pro kapelu typické – je to vcelku obyčejná odrhovačka.

Stejnou nahrávku ale můžeme slyšet úplně jinak. Lze si všímat nakřáplost hlasu Jima Morrisona, svědčící o jeho pokračujícím alkoholismu a nekonečném nahrávání čtvrtého alba. Můžeme si představovat, jaké bylo pro ambiciózního básníka zpívání prostoduchých veršů, které sám nenapsal. A slyšet můžeme v písničce i nepovedenou verzi z koncertu v Miami, který byl tak obscénní, že za něj měl být Morrison zatčen.

Rozdíl mezi pouhou znalostí písničky a porozumění jejímu širším kontextu odpovídá rozdílu mezi opečenou zeleninou a uvědoměním, že jde o recept, který připravuje komunita ve starém městě Jeruzaléma po generace. Na mysl se proto dere otázka, co vlastně konzumujeme!

Telegraficky

Kus žurnalistické práce okolo otrávené Bečvy odvedl Jakub Troníček z iRozhlasu. O svém pátrání po ekologické katastrofě bez viníka napsal dlouhý text a mluvil ve Vinohradské 12.

*

Ubíjení planety ještě ve dvou variantách. Vědkyně z panelu IPCC Joëlle Gergis se otevírá osobní zpovědí o prachbídných vyhlídkách Země; nadějeplněji mluví v podcastu Duncana Trussella klimatolog Peter Kalmus. Je to ezoterické, smutné, ale po poslechu neskončíte zdevastovaní. 

*

Nejvíc radostných úlovků z divočiny internetu, tipů na články i na divná zákoutí webu v posledních týdnech přináší newsletter Naive Weekly. Navíc krásně vypadá.

*

Hojně sdílený blog „humanitně vzdělaného tramvajáka, co ovládá matematiku“ je sice trochu moc upovídaný, jádro textu – důležitost pochopení exponenciály – ale Petr Holý přibližuje velmi dobře. Snad ještě lepší je v tomto ohledu interaktivní text, který nechá člověka samotného experimentovat s možnými scénáři. Nedávno vyšel jeho český překlad. Z osobnějších příspěvků k pandemii mnou nejvíc pohnul text Lukáše Novosoda o kombinaci viru s dalšími chorobami.

*

Úsměvy tuzemské rapové scény je pořad Brrrap Radia Wave. Nejroztomilejší díl byl hned ten první s Násilníkem.

*

Na Médiáři jsme pročetli dvanáct knih od českých novinářů, které vyšly v posledních měsících. Výběr je to nadmíru pestrý, četbu do karantény si jistě vybere každý. 

Ondřej Sliš 

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Tipsport