Není tak zle. Lidi pořád chtějí číst zprávy

Ve stínu zádušních mší za média postává hladové publikum, co stále věří ve zpravodajství.

Zdroj: Midjourney

Zdroj: Midjourney

Není úplně zřejmé, jestli kabinet Petra Fialy (ODS) nemá rád média, nebo je akorát neschopný. Fiaskem skončilo angažmá zmocněnce pro média Michala Klímy i novela autorského zákona, která místo zdroje příjmů zařídila odliv milionů korun a pokles návštěvnosti. Obojí bych šacoval spíš na amatérismus či neschopnost domyslet důsledky. Návrh na zvýšení DPH z 10 % na 12 % u časopisů a 21 % u tištěných deníků se oproti tomu zdá kvůli své přímočarosti jednoduše zlý. Snad od něj vláda upustí. Už kvůli tomu, abychom se mohli bavit spíš o novinářské práci a inovacích, nikoliv truchlit. Toho máme za poslední roky dost.

Nikde v Evropské unii nemají média tak vysokou sazbu, jakou navrhuje pětikoalice. Nejde pouze o důležitou veřejnou roli novinařiny. Ani ekonomicky nejde o oblast, co by měla rozpočtu extra co nabídnout. Jak připomněl kolega Ondřej Aust v rozhovoru s Libuší Šmuclerovou, předsedkyní správní rady Unie vydavatelů, od roku 2010 prodeje deníků spadly trojnásobně. Vydavatelé se potýkají i se zdražováním papíru a dlouhodobým úpadkem reklamních příjmů.

Oborem obchází reflektovaná deprese, ukázal výzkum českých novinářů. Chmuří je budoucnost oboru – očekávají propouštění – i pomyšlení na postavení ve společnosti. Nedivím se proto, že někteří při pohledu na vládní balíček věští katastrofu pro obor. Hovoří přitom o politicích, co si přejí slabá média. Můžeme však ze sofistikované akce podezřívat ministry, co na stáncích očekávají vedle Chvilky pro tebe taky Journal of Neuroscience a rozdíl mezi časopisem a novinami rozseknou na periodicitě tří dní v týdnu? I tento návrh má své momenty, pro něž bychom mohli hovořit hlavně o hlouposti.

Nové kolo debaty o krizi tradičních médií přichází v Česku ve chvíli, kdy svět řeší úpadek čistě digitálních redakcí. Hlavně konec BuzzFeed Newsbankrot Vice symbolizují konec éry, která nenaplnila příslib proměny žurnalistiky. Vykladači mediální mapy se v reakci na to obrací zpátky k ctihodným institucím, které měly právě ve stínu nastupujících dravců vyhynout. To se ovšem neděje. Nejlépe to shrnul novinář Ben Judah: „Počátek desátých let byl okamžikem, kdy vám Buzzfeed News a Vice News daly pocit, že nemusíte dělat žurnalistiku jako New York Times nebo BBC. Jejich zavření nám teď říká, že ve skutečnosti existuje jen jeden způsob, jak dělat žurnalistiku. Tak, jak to dělají v New York Times a na BBC.“ Snad v tom můžeme vidět i pozitivní sdělení. Novinařina přetrává, a to i po rozvodu se sociálními sítěmi.

Mějme to v českých debatách na paměti. Šmuclerová v rozhovoru s Austem tvrdí, že čtenáři novin upadnou bez své papírové opory do internetových bažin dezinformací. Odběratele tisku bych tolik nepodceňoval. Pokud někdo čte dlouhé roky noviny, nejspíš pozná, jak vypadá slušná novinařina (a jestli ne, kdoví, jestli ji někdy zažili). Lidi celkově nejsou tak naivní a manipulovatelní, jak by se z maniodepresivní debaty o médiích a dezinformacích mohlo zdát. Dokázala to nakonec i pandemie. Máme ji spojenou hlavně s informačním s chaosem, čtenáři na ni nicméně reagovali i obratem k důvěryhodným zdrojům.  

Lidi věří zdrojům, jejichž práci považují za nestrannou a objektivní. Nemají to tak všichni, ale podstatná část ano. Platí to i pro Česko, které na tom není tak špatně. Zájem o zpravodajství očividně máme. Dokazují to třeba veřejnoprávní zpravodajské kanály a stanice, které mají na evropské poměry slušné publikum. Sledování ČT24 a poslech Českého rozhlasu Plus přitom není na úkor novin a zpravodajských portálů. Na 78 % Čechů říká, že většinu zpráv čtou. To je ve hře „text vs. video“ třetí nejvyšší podíl čtenářů ze všech zemí, o nichž pojednává aktuální Digital News Report od Reuters Institute.

„Internet je plný lidí. Jděte si pro ně. Jednoho člověka po druhém. Bude to fungovat. Funguje to,“ říká v nedávném rozhovoru Nilay Patel, šéfredaktor technologického portálu Verge. Patel konec laciné návštěvnosti vítá. Honit traffic na Facebooku podle něho stálo za houby. Skutečný kumšt vidí v budování věrného publika. Konec buzzfeedové éry proto nemusí být špatná věc. Média se mohou emancipovat. Překročit přísliby a půtky svázané s Facebookem. Dělat svou práci. Rozvíjet ji. Zájem o ni existuje. I v Česku. Když stát nebude celou věc komplikovat, půjde to samozřejmě lépe.

Vybírám z internetu

Ještě jednou z BuzzFeedu a spol. Podrobně jejich příběh rozebral pro Seznam Zprávy Matouš Hrdina.

*

Nejvyšší soud USA rozhodl ve prospěch sociálních sítí ve sporu, zda nesou odpovědnost za doporučování, mazání a vůbec za obsah. Naštěstí. Jak jsme psali, stojí na tom svoboda internetu.

*

A. G. Sulzberger, vydavatel New York Times, sepsal dlouhou esej o smyslu a výzvách novinařiny.

*

Dvě výjimečné série. Klára Votavová napsala pro Voxpot pět analytických reportáží o výstavbě v obcích kolem Prahy. Jan Boček pro iRozhlas ve třech datových investigativách mapuje, kam mizí léky.