Nepohání nás jen strach z ustrnutí

O účincích objevování vzrušujících nových věcí.

Na příslib něčeho nového narážíme na každém kroku

Na příslib něčeho nového narážíme na každém kroku

Úzkostliví lidé často sdílí s lidmi vysoce ambiciózními strach ze selhání. Obavy z fiaska se zdají být jednoznačně zbytečným pocitem. Myslím ale, že existují odnože tohoto strachu, které celou věc komplikují. Záludnější je například obava ze životního ustrnutí.

Mluvím teď o nutkání objevovat nové žánry, navazovat kontakty s neznámými lidmi, poznávat neobjevená místa. Zanedbat je se jeví jako nebezpečí na více frontách: hrozí litování promarněného času na smrtelné posteli. A je tu i bezprostřednější obava – při ustrnutí chřadne kulturní kapitál, čímž klesáme v očích druhých.

Potud jasné: strach z ustrnutí může být stejně nebezpečný jako třeba ten spjatý se selháním v práci. Mít před očima neustále onu smrtelnou postel snadno ústí v neschopnost obyčejného požitkářství. Je přece v pořádku dívat se dokola na jeden seriál a vyrazit na dovolenou, která neohromí ostatní neotřelostí lokace. Dnešním sloupkem ovšem nechci horovat za zlatou střední cestu, za nalezení štěstí mezi věcmi známými a zbrusu novými. Chci namísto toho ještě připomenout, čím je tak svůdné ono porážení ustrnutí.

V první řadě jde o prožitek chvíle, kdy člověk stojí na prahu proměny neznámého ve známé. Příkladem nemusí být jen zlomové chvíle, jako když stojíte s kufry na letišti v cizí zemi. Stačí situace, kdy vám algoritmus doporučí dosud neznámou skladbu. Nejde rovnou rozkrýt její harmonii; mozek neví, jak se bude melodie rozvíjet. Namísto vybuzování známých emocí nebo radostného očekávání refrénu jde zkrátka jen o zajímavé zvuky. Právě ona předtucha, že se po pár posleších z chaosu vynoří řád, je sama o sobě báječným pocitem. Pamatuju si dobře na chvíli, kdy jsem při dospívání narazil na The Velvet Underground. Povědomé jméno jsem si ještě neuměl spojit s ničím konkrétním. „Pouhý“ příslib, který jsem cítil už při prvním poslechu Heroinu, mi ale silně utkvěl dodnes.

V druhé řadě jde o pocit, který přichází až po proniknutí do něčeho nového. Když si potom začnete všímat lidí se stejným zájmem nebo subkulturou a začnete jim lépe rozumět. Kdo se skutečně vcítil do feminismu nebo libertariánství, nevnímá jejich příznivce jako karikatury lidských bytostí. Kdo se zaměří na baroko nebo moderní architekturu, přestane je vnímat jako kýč a nevkus. Nová oblast se začne jevit jako komplexní, závažná, nádherně pestrá. Právě tento posun ve vlastním vnímání budí úžas.

Otázka, jak se se snahou o neustrnutí vypořádat, přetrvává. Je každopádně důležité připomenout, že nás nemusí pohánět jen diktát efektivity nebo nátlak okolí. V posledku nejde nutně jen o strach. Stejně tak dobře můžeme hovořit i o odlesku vzrušujících zážitků.

Telegraficky

Martin Buchtík, šéf STEM, nabízí v poslední době snad nejpodnětnější vzhledy do českého selhání, i protože do nich z podstaty své sociologické znalosti dokáže zapojovat dlouhodobé tendence a vlastnosti tuzemské společnosti. Kdo chce zvuk, potom pondělní Studio N, kdo chce text, potom facebookový status Buchtíka. Za pozornost stojí i jeho únorová Vize z krize, což je podařená série vytvořená Českým rozhlasem. 

*

Na Technetu skončil Pavel Kasík, jeden z nejvýraznějších technologických novinářů v Česku. Rozloučil se hezkým příspěvkem na Substacku, který slouží taky jako rozcestník oblíbených textů autora.

*

Internet za pandemie trpí akutním nedostatkem milého, laského, čistého, zkrátka wholesome obsahu. Krásná výjimka: twitterové vlákno pojednávající o vyrůstání na české vesnici.

*

Příběh uprchlé kryptokrálovny a jejího obrovitánského podvodného podniku zmapovali novináři BBC. Jejich podcast The Missing Cryptoqueen není suchou investigativou, ale naopak dobrodružným pátráním.

*

Na tomto čtyři roky starém popisu neměníme nic: Česká publicistika je zatuchlým klubem kamarádů z devadesátek. Jednou z nejvýraznějších výjimek je díky nekompromisním komentářům Michal Kašpárek. Jeho komentáře nově hledejte na Seznam Zprávách

*

Pochmurné prognózy se valí na Česko. Pavel Hroboň z BISOP rozhodně nepřichází s falešnými nadějemi. Po přesné analýze vládních selhání při zvládání pandemie ale ukazuje i možné světélko na konci tunelu.

Ondřej Sliš & Jakub Jetmar

George podcast

Nedělní přílohu internetu podporuje digitální bankovnictví George a jeho podcast